Konečně, rýma ustupuje a Coronavir nenastupuje, sluníčko svítí a hřeje. Co více si přát, proto jdu dříve z práce a vyrážím na první letošní jízdu. Na podzim jsem nestihl dojet  100 000 km, už to tam je. Trochu jsem kopíroval první loňskou jízdu s batůžkem, není se čemu divit. Do hor se mi nechce kvůli posypu a na jihu je přece tepleji, ne? Uvidíme, jaká bude dále situace s virovou pandemií a jaké bude počasí. V dubnu máme práci na baráku, tak toho taky moc nenajezdíme, nevadí. SEZONA ZAČALA. 195km

Opět se udělalo hezky a teplota se dostala na 18°C. Vzpomněl jsem si, že u Horního Němčí by mohl růst Medvědí česnek. Proč si tedy nezlepšit jídelníček a přitom si užít ježdění. Začátek byl stejný jako posledně, až do Uherského Brodu, tady se trasa změnila. Posledně se muselo jet po hodně rozbité cestě, ale to je již minulostí, je tam teď krásný asfalt. Jen na ten česnek se musí kousek do zákezu, asi tak 1 km. Bylo ho dostatek. Další cestu jsem volil podle oka, to znamená, kde se mi to líbilo, tam jsem jel, nakonec ale nedojel. Za prvé jsem nevěděl kde jsem a za druhé, cesta byla rozkopána. Vrátil jsem se na cestu co vede na Slovensko (Strání) a začal jsem jen tak bloumat po kraji. Nakonec z toho bylo 152km

VIDEO

Ochladilo se, ale neprší. Vyrážím, ani ještě nevím kam, prostě jen tak kam mě oči povedou. Ve Starém Městě jsem si vzpoměl, že je opravená cesta z Osvětiman do Koryčan. Naposledy jsem jí absolvoval, když byla v dezolátním stavu. Musím přiznat, že jsem si to náramně užil. Také jsem dlouho chtěl projet jednu cestu, kterou vždy míjíme, když se vyjede z Koryčan na Kyjov. Skončil jsem v Nesovicích. Potom už se začalo trochu chladit, tak už jen do Vyškova, Kroměříže, přes Břest do Holešova a domů. 181km