Celý únor se na FB pořád štengrovali, kdo, kde a kam jel. Nechávalo mě to chladným, práce na videích mě zaměstnala dostatečně. Jenže se přiblížil Březen a Motosalon v Brně. A když je pořád tak fajn počasí, rozhodl jsem se probudit Suzucati. Podařilo se to lépe než loni. Ještě jsem si potřeboval ověřit, jak se asi budu muset obléci na zítřek. Vyrazil jsem po obědě a udělal si malé kolečko kolem Zlína. Kvůli fotce byla zastávka ve Fryštáku u kaple a na Vršavě v Yamaze na čumendu. To abych se naladil na zítřek. Byl ještě čas na návrat, zajel jsem do Martinic na kontrolu, jak se staví dálnice a potom přes Rackovou projet pár zatáček a domů na kávu. Dobrých 65km

Dneska máme domluvené setkání ze skupiny FB na Motosalonu v Brně. Po včerejším ověření oblečení udělám ráno jen drobné vylepšení a na hrudník si dám noviny. Bylo to to nejlepší, co jsem udělal. Cestou nebyla zima ani horko. Vyjíždím o půl deváté a kamery zapínám až v Uherském Hradišti. Nenatočit průjezd Buchláky by byl hřích. A k tomu to vyšlo s auty úplně na jedničku.  Dělám zastávku ve Slavkově na výměnu baterií a pokračuji již na dálnici. Navigace mě vede do města, chvíli jsem váhal a nakonec na ni dal. No, nic moc, Brno totálně ucpané, pomalu se prodlužuje i dojezdový čas v navigaci. Naštěstí se to na motorce dá projet rychleji a zdržení je jen 20 minut. O BVV hledím jako blázen, všechno posílají do areálu. Protáhnu se na parkování motorek, převleču do vycházkového a jdu se koukat na motorky. Cestou volám Broňovi a ten ještě někde stojí v koloně. Nakukuji do "G", tady se dá projet na BMW 1300GS, to mě neláká a spíše se snažím domluvit setkání s Petrem Žákem. Má webovku "Jednou stopou Českem „a FB stránku. Chci se s ním sejít a poděkovat, že u něj mohu svoje příspěvky a videa prezentovat. Chvilku se domlouváme přes WhatsApp a setkáváme se na stánku Honda. Poklábosíme, poprosím kolemjdoucího o foto (které nezvládl) a rozloučíme se. Potom začínám korzovat po motorkách. Mé první kroky vedou k moto "Pepy Sršně". Nechal si předělat "Haryka" na závodní stroj. Obdivuji, jak je to zpracováno. Moc se mi to líbí. Nakouknu k Triumphu, poklábosím s panem Jelenem a Ševčíkem (Triumph Olomouc), zjišťuji totiž, že Bonneville má jiné obutí a docela se mi líbí. Ještě omrknu nové malorážky (400) a v klidu se kochám dalšími vystavenými značkami. Volám Broňovi, již jsou v areálu, tak se jdeme pozdravit. Jakmile se ale vnoříme zpět do davů, ihned se ztrácíme, nacházíme, ztrácíme a tak dokola. Když jsem byl u Hondy, nikde jsem neviděl Afriky, napravuji to a koukám na chlapa, co na ní rajtuje a vše komentuje. Až po příchodu blíže zjišťuji, on je to Roman a hned vedle Petr s manželkou. Domluvíme si sraz na později u "Burger Festivalu". Je pořád na co koukat a do srazu tedy znovu obcházím halu. Cestou narážím na Igora Brezovara. Udělám pár fotek a natočím na kameru. Je velmi příjemný a vstřícný k lidem. Uvědomil jsem si, že jsem u Hondy neviděl skútr od "Dominiky na cestách". Jdu se tedy zeptat a zjišťuji, že při focení s Petrem jsme stáli před ním. Obdivuji silostroj i to, že se na něm vydala do pouště. Je čas jídla a srazu. Setkáváme se před rotundou a jdeme ochutnat burger. Po objednání na něj čekáme půl hodiny. Při jídle klábosíme, zhltnul jsem burger a zjistil, že to nestálo za to. Kontroluji meteoradar a Eva hlásí ve Zlíně déšť (14hod). Rozloučím se a mažu na parkoviště. Při převlékání padají první kapky, nechávám si vršek nepromoku a vyjíždím. Ihned po odjetí z parkoviště začalo pršet a cesta z areálu je totálně ucpaná. Protáhnu se mezi auty a vydávám se na dálnici, do města je to ucpané. Při najíždění na dálnici se musím vmáčknout do kolony a pomalu se prokousávat mezi auty a kamiony. Je to hodně ucpané a do toho již velmi vydatně prší. U Němčic si odskočím na benzinku dát kávu na zahřátí. Cestou domů ještě dotankuji a parkuji o půl páté. Zrovna končil i déšť. 225km

VIDEO

Kdo by odolal, když za okny svítí sluníčko a teplota je již motorkářská. Dali jsme si oběd dříve a vyrážíme po 12 hodině. Eva navrhla zvoničku v obci Louky. Je dobré ji navštěvovat každý rok, její malůvky se totiž pořád mění. Návrh jsem přijal i z důvodu moc příjemné cesty a hned jsem si vymyslel i pokračování. Až ke zvoničce jsme jeli bez zastavení. Nepotřebovali jsme moc upravovat oblečení, stačilo si jen trochu otevřít ventilace. Na místě jsme si udělali standartní fotky, tak se to může alespoň dobře porovnávat se staršími. Eva se ptá kam dále, tak jí prozrazuji, že zase ke kapličce sv. Urbana kousek od Hotařské búdy. Je to další naše moc oblíbené místo. Další pokračování zase navrhla Eva, když jsem prozradil, že mám v plánu jet na Kyjov přes Bzenec. Máme totiž v Bzenci nenavštívenou kapli sv. Floriána. Byla dlouhá léta hodně poškozená a to nás lákalo, jenže v roce 2018 ji opravili a zájem trochu opadl. Návrh byl dobrý, protože jsme předpokládali, že tam nebude ani noha. A přesně to se vyplnilo. Tím pádem jsem si zajel až ke kapli na fotografování. Místo je to nádherné a výhledy luxusní, hlavně dneska. A protože je času dost, místo návratu přes Osvětimany, vybírám cestu Koryčany - Kroměříž. Opět super výběr. Cesta byla prázdná a dalo se jet úplně na pohodu. Nebrali jsme si žádné pití a žízeň už jsme pociťovali, zastavil jsem v Kotojedech na benzínce. Při cestě domů jsem ještě zahnul na Těšnovice se podívat na bývalou vojenskou pozorovatelnu. Nedá se dojet až k ní, tak jen z dáli. Protože jsem potřeboval doplnit nádrž, cestu jsem vybíral, abych nemusel moc přes Zlín. Doma parkujeme jen s drobným zpožděním oproti plánu. 199km

Už včera jsem se rozhodl, že se pojedu projet, Eva chtěla také. Jenže ráno to vše změnilo. Pojedu sám. Rozhodl jsem se, že nepojedu jen tak na potulku, ale na nákupy. Potřebuji totiž tkaničky do bot z Prabosu. Proč jet jen do města (prodejna ve Zlíně), když mohu přímo do Slavičína. Rozhodnuto. Ještě před vyjetím volám do Geneze, jestli přišli zamluvené rifle od PMJ. Mají přijít. Po obědě vyrážím a již cestou do Slavičína mi vibruje mobil. U prodejny Prabosu (1) to kontroluji, je to z Geneze. Nakoupil jsem tkaničky a vyrazil, jenže se mi ještě i přes zataženou oblohu moc nechce domů. V Zádveřicích odbočím do Rakové ke křížku (2).  Teď už možu do Geneze, není to přímo, ale už to moc nenatahuji. V prodejně si poklábosíme a přebírám rifle (3). Tak už doopravdy domů, dvě hodiny stačily. 95km

Ráno mám jet na rehabilitaci a k chirurgovi. Pohled za okno a na teploměr mě přesvědčil, že pojedu na SUZUCATI. Cestu do Kroměříže nijak neprodlužuji a jedu standartní trasu, zpět se mírně rozšoupnu a dám si pár kilometrů jinak než obvykle. Doma jsem po 71km

A když se počasí spíše vylepšuje než zhoršuje, jedu ještě po obědě na malou projížďku. Je to klasika, trasu si volím podle aktuální chuti, stavu cesty a vnuknutí určitého místa k navštívení. Za Dřevohosticemi mě napadlo zajet k moderní kapli za Osekem. Od ní se nevracím na asfalt, pokračuji po polní cestě. Během jízdy pozdravím zemědělce na poli a snažím se najít cestu k Mamutovi. Je to trochu komplikované, je tady uzavírka. Naštěstí to tady mám již dosti projeté a během chvíle parkuji u něho. Začínám mít žízeň, napadlo mě navštívit Milana v trafice, když tam dopoledne nebyl. Kolem třetí u něj parkuji, kupuji kofolu a pokecáme o "blbostech". Chci být doma kolem 16 hodiny, tak mám čas vymýšlet trasu co nejlepší na projížďku. Ještě doplním prázdnou nádrž a po 158km jsem doma.

Když jsem na teploměru viděl, jak stoupá teplota, rozhodl jsem se po obědě na chvíli projet. Mám už letos za sebou 800 kilometrů a kofolu U Trampa pořád nemám. Tím pádem nemohu prohlásit, že sezóna začala. Jet přímo není žádná zábava. Volím co nejvíce zajížděk se zatáčkami a klidným provozem. Až v Napajedlích mě napadlo najet na hlavní, jenže bourají tady most (1) a tím pádem mi to odsunuli až do Spytihněvi. I tam se provádí stavební činnost na zdymadle u půjčovny lodí. Ten kousek do Huštěnovic se plácám za náklaďákem a tam potom chvíli čekám u závor na projetí vlaku. Je to tady již tradice, to čekání. Jedu k Jalubí a vede tam moc příjemná cesta, na které nejsem sám. Dva motorkáři jeli kolem mne. U větrného mlýna (2) si udělám fotky, podívám do kraje a pozdravím bandu na FB. Vzpomněl jsem si, že při našich prvních jízdách byla navštívená obec Salaš, kde mají zajímavou rozhlednu. Jedu tam, třeba se k ní dá dojet. Nedojel jsem, končím u parkoviště a na lesní cestu se mi moc nechce (3). A teď už stejně musím k Trampovi. Žízeň a čas tlačí. V Tupesech míjím jednu odbočku, nezbývá, než zahnout na další. Za Buchlovicemi najíždím na hlavní cestu, jede přede mnou nákladní auto a uhýbá mi kvůli předjetí. Dneska toto dobré gesto odmítám a dojedu za ním až k Trampovi (4). Stojí tady jedna "Brambora". Zdravím majitele, a NIC. Klasika! Dávám si KOFOLU a něco na zub. Jsou tři a doma bych chtěl být ve čtyři. Mohu tedy ještě trochu bloumat po krajině. Přes Nedakonice se vydávám do Kostelan nad Moravou. Je tady fotogenický most. (5) Dvakrát jsem již přes něj jel, dneska se mi nechce pokoušet štěstí, vracím se na hlavní cestu. V Kunovicích je na křižovatce za sjezdem zácpa, nikam se netlačím. Ani k odbočení na Hluk to nepřeháním. Do Hluku stejně všechny předjíždím. Domů to mám až na Prakšice, kde jedu za V3S, celé jen pro sebe. Přesně v 16 hodin parkuji po 142km

Ani jsem netušil, že dneska vyjedu. Jen mě napadlo zavolat servismanovi a zeptat se na přídavná světla. Jedno mi totiž přestává svítit. Oznámil, že jeden pár má doma. A když za dvě hodiny přijedu, ukáže mi je. Nasedám a vymýšlím si trasu, pojedu na Valašsko mimo hlavní cesty. Jenže jsem se oblékl více než bylo nutné. V Ludkovicích zahýbám k ještě stojícímu mostu "Baťovi dálnice", udělám úpravu oděvu a pár fotek. Vydávám se do Luhačovic a od tud na Bojkovice, dále na Slavičín a Vlachovice. Tady kontroluji čas a určuji si trasu. Směr Loučka, potom musím přes hřeben kolem rozhledny Doubrava a jsem ve Vizovicích. Za chvíli parkuji na dvoře. Domluvíme se, že světla vezmu a vymění je, jakmile bude čas na olej. A to bude za chvíli. Čas je neúprosný a nezbývá než se rozloučit a nejkratší cestou to vzít domů. Nakonec z toho bylo krásných 100km.

I přes silný vítr se po obědě vydáváme na jízdu. Eva si na Windy zjistila, že na Prostějovsku by měl být vítr slabší. V navigaci si nic neplánuji, jen víme, že chceme do Konice. Cestu již znám dobře a mohu si jet, kudy chci. Hlavně ne přes Prostějov. Začínám hned za domem klikaté a těch se držím. V Kroměříži si musím upravit oblečení, přehnal jsem to a je mi moc horko. Další zastavení máme na okraji Prostějova a to hlavní na benzině, která je první od Olomouce. Chceme kávu a na záchod, jen mají asi den bez obsluhy. Nemá mi kdo rozměnit a půjčit klíč od wc. Zdravíme dva motorkáře a odezva nulová. Nasedáme a jedeme na druhou stranu města. Tady jsou také motorkáři, ti již komunikují, i obsluha je příjemná. Splníme si potřeby a přemýšlíme jak domů. Navrhuji přes Jevíčko a do Boskovic. Jenže kousek za Konicemi se mi pozdává jedna cesta, otáčíme se a vyrážíme po ní. Dobře jsme udělali. Za půl hodiny jsme v Boskovicích. Natankuji ubývající benzín a do navigace dávám návrat domů. Bude to tím pádem bez starostí. Ve Vyškově si upravíme oblečení, budeme se vracet po dálnici a slunce už také tak nehřeje. Za 40 minut jsme doma, spokojení a lehce unavení. 253km