Eva zůstává doma, tak jen sólo. Na Východě hlásí přeháňky, proto mířím na jih. Přes Buchláky do Kyjova a na mou oblíbenou cestu Čejč - Velké Bílovice. Do Pohořelic se mi nechce po cestě na Brno a tak to beru na Dolní Věstonice. Je to klikatější. V Pohořelicích spočnu na náměstí Svobody. Hlavním cílem je Vranov nad Dyjí, jen ta cesta do Znojma je učiněná nuda. Proč jet přímo, když se to dá vzít oklikou. Projíždím okresky napravo od té "nudy". A hle, najednou jsem u Znojma v místě, kde mají známí zahradu, jen tam nejsou :-) Rychle na Vranov, začínají se kupit oblaka. Udělám fotky z "vyhlídky zamilovaných" a u hradu. Rychle se najím, kouknu na meteoradar a frčím domů po té nudné silnici. Jenže v cestě je mrak a z něj se jen lije. Objíždím opět přes Věstonice, ale za Velkými Bílovicemi mě kousek chytne, tak přišli vhod i nepromoky. Ty sundám až v Kyjově a znovu nasadím před Boršiceni. Domů jsem přijel vlký, ale hrozně spokojený. 429km

Jel jsem koupit nepromoky. Na nědeli plánujeme delší jízdu a počasí nepředpovídají nic, moc. 38km

Vybrali jsme Slovensko, jeden z těch hodně vzdálených cílů. MapsGoogl ukazuje 274 km. Vstáváme na budík, a to ještě dříve než do práce. Vyrážíme o půl šesté a necháme se vést jen navigací, pozorně sledujeme okolí, je hodina srnek. Proti chladu oblékáme bundy z nepromoku a dobře udělali, vyslékáme je až v 9 hodin. Po pár krátkých zastávkách jsme u cíle, tím je hrad Šomoška (48.17146, 19.85656). Přijeli jsme z Maďarské strany, tak to máme jen 100 m, ze Slovenska je to přes hodinu chůze. Pokladna je ještě zavřená, hrad otevřený, prolezeme jej a naděláme fotky. Kousek pod hradem je ještě kamenný vodopád a kamenné moře. U vodopádu startuji drona a udělám pár záběrů. Než budeme pokračovat, pojíme a naplánujeme si směr a další místa k vidění. Musíme trochu na jih, na severu už se začínají kupit mraky. Proto budeme směřovat na Trnavu, tímto směrem máme opevněný klášter Bzovík (48.31499, 19.0896). Je to ideální místo na drona, proto tu nelítám sám. V klidu se porozhlédneme a projdeme, než vzletím. Další a dneska poslední zastávka je v Brhlociach (48.21536, 18.73896), kde jsou zajímavá skalní obydlí. Trochu straším Evu, protože kontrolka paliva již bliká, uklidním ji, a tak si dáme dneska druhé kafe, než pojedeme pro benzín. Ten bereme v Levicích, kde spadlo i pár kapek. Takže k domovu, od Nitry až k Trnavě jedeme po dálnici :-( dále na Senici. Tady se dá ještě slušně pojezdit. Při cvrnkpauze před hranicí, nás dostal jeden automobilista, zastavil a zeptal se, jestli je vše v pořádku a nepotřebujeme pomoci. Myslíme, že to byl motorkář. Domů jsme dojeli o půl deváté, bez deště. 663km

Sledujeme počasí, ale věřte meteorologům. Hlásí, že to bude bez deště, i tak bereme nepromoky. Cíl jsem naplánoval na Červenohorské sedlo, protože po cestě jsme se mohli pořád schovat v Uničově. Aby to nebyla jen motorkářská vyjížďka, ale spíše motovýletní, po cestě jsem zadal ještě tři body zájmu. První byl zámek Janovice (49.94679, 17.25049), druhý dřevěný kostelík sv. Jana Nepomuckého v Klepáčově (50.01053, 17.1444) a třetí mauzoleum rodiny Kleinů v Sobotíně (50.01428, 17.08215). Než jsme tam dojeli, bral jsem to hodně mimo hlavní cesty, vyhnuli jsme se tak Přerovu i Olomouci. Občas jsme si s navigací užili i srandu, když nás nechala odbočit a po 8 km zase vrátila na původní cestu. Takové ježdění mám rád, objevíte i krásné nové asfalty, zajímavá místa a krásné výhledy. Z Rýmařova je to do Šumperka super poježdění, jen v jednom místě je to trochu nepříjemné. Mám tuto cestu rád. Od mauzolea v Sobotíně jsem myslel, že pojedeme na Rapotín, ale navigace si postavila hlavu, a že na Maršíkov a to ještě ne po silnici, ale kus po lesní cestě. Nakonec dobře udělala, je tam krásný nový asfalt. Potom už nás čekal jen výjezd do sedla. První zatáčku jsem vzal na stupačku, tak jsem to trochu zklidnil, až nahoru to bylo OK. Prostě "nirvána". Nahoře zasloužená svačinka s pohledem dolů do kraje, domluvení návštěvy v Uničově a už jenom vychutnání si sjezdu a jízdy zpět do Rýmařova a přes Horní Město do Uničova. Kafe, poklábosení a začal jsem přemýšlet jak domů. Nakonec z toho zase byla klikatice po Hané. 385km

Koupil jsem trochu benzínu do kanystru, tak si říkám, nastartuji "japonku", ať ji slyším. A ona ne, a ne vrčet. Po delším úsilí chytla. Nedalo mě to a po obědě jsem jel dobít baterku a vzít plnou nádrž. 50km