Prodlužují se dny a hlásí super počasí. Takže naplánuji naši nejdelší trasu. Meandry Sázavy a Vltavy. V navigaci to ukazuje 702 km. Přivstaneme si ve 4:30 a již v 5:45 startujeme. Cestou tam využíváme naší „slavné“ D1, ještě že je neděle, do Vyškova je nulový provoz a z Brna je to pořád bez zácpy, jen zpomalení kolem oprav. První zastavení dáme U Devíti křížů, druhé u Benziny Střechov nad Sázavou, máme suprový čas, tak dálnici opouštíme trochu dříve a konečně se vydáme na místní okresky. Je to úleva a balzám na duši. Užíváme si zatáček a zajímavých názvů vesnic, mě zaujaly Mrchojedy, jsou kousíček od našeho prvního bodu. Je jím meandr řeky Sázavy u Samopše, Evě vykládám, jak bude z vyhlídky krásně vidět na říční zatáčku. No nebylo vidět nic, všude vzrostlé stromy. Naštěstí mám drona, a tak si meandr prohlédneme na mobilu při natáčení.  Nasedáme a vyrážíme k našemu hlavnímu cíli dne, k Vltavě. Cestou projíždíme Sázavou a vzpomínáme na našeho prvního psa Aronka, míjíme Konopiště a opět vzpomínáme, jak tu dostal včelí žihadla. Konečně u cíle, tedy ještě kousek pěšky, ale až po svačině. Dojdeme na Smetanovu vyhlídku a jsme nadšeni tou krásou. Poprosím lidi kolem, jestli nebude vadit vzlet drona, a již koukám na oblouk Vltavy seshora. Ne moc dlouho, nevyměnil jsem baterii a ta brzy dochází, měnit se mi nechce, tak odcházíme. Popojedeme jen kousek, ale delší kus cesty musíme vyjít, jdeme na vyhlídku Máj. Je navštěvovanější, i když z přímo z ní celý meandr nevidíte. Start drona byl náročnější, ale podařil se a s novou baterií jej držím ve vzduchu 15 minut. Vyfotil jsem si Slapy, kde jsme jedno léto trávili dovolenou s Aronkem. V zápalu natáčení chci natočit skálu vyhlídky, ale proč se mi dron vzdaluje, když letím ke skále, kde stojím. No, natáčel jsem skálu Smetanovy vyhlídky. Přistání do ruky bylo na „1“. Tady je náš bod obratu a směřujeme domů. Mám po cestě ještě pár bodů zájmu. Využívám super možnosti navigace „klikaté cesty“ a plně si vychutnáváme krásných cest a cestiček. Z jedné odpočinkové zastávky koukáme na kopec a zjišťujeme, že je to Blaník, potom i pod ním projedeme, na rytíře jsme nenarazili, ještě chrápou. K dalšímu cíli jedeme přes vesnici Nízká Lhota, najednou jsme v lese na turistické značce a za chvíli zase na asfaltu. Bylo to super, ale divné. Dorazili jsme k hradu Kámen. Míjel jsem jej na služební cestě do ČB a k Sršňovi do motoškoly. Konečně zde stojím a koukám na něj. Jdu se zeptat, jestli není problém s dronem, že ne. Vzletím jen na chvíli, mám hodně vybitý mobil. Udělám pár záběrů a šup na zem. Slyším dusot a průvodkyně ještě zjišťuje, jestli netočím komerčně. Ještě máme dva cíle, ale hlavně potřebu kávy. Jenže v dědinkách, kudy projíždíme, o tuto službu hned tak nezavadíte. Nakonec v Třešti přímo u cesty stojí cukrárna, naše záchrana. Dáváme vynikající kávu a dojíme naše vezené zásoby. Pohled směrem naší jízdy dává tušit, že budeme muset měnit plány. S posledním zbytkem baterie v mobilu zjistíme bouřky, a to rozhodne zrychlit (ne po dálnici) naši cestu domů. Pár kapek z okrajů bouřek dostaneme, takže si i nepromokavou blůzu nasazujeme, a to spíše kvůli ochlazení. Ještě jsme si na závěr užili Buchláky, ale už to bylo trochu na zapřenou, nevěděl jsem, jak si sednout. Doma zastavujeme přesně v 20:58. 683km

Po nedělním výletě, kdy jsem měl již u hradu Kámen vybitý mobil, jsem udělal držák na RAM pro X-Grip, kde si mobil budu moci dobít. Tedy, jestli vydrží konektorek v mobilu ty otřesy

Ráno jako přes kopírák. Budíček ve stejný čas, odjezd ve stejný čas, i tu dálnici jsme si dali, jen byla kratší. Odbočili jsme už na Rosice. Protože čas byl suprový, tak hned změna. V navigaci jsem dal klikaté cesty a již k prvnímu cíli míříme po nich. Dobře jsme udělali, k Dalešické hrázi přijíždíme a všude absolutní klid. Vypustím drona a zase ta otravná hláška, teď mi to Eva přeloží, ale je nám to prd platné, nemohu se toho zbavit (v pondělí jsem dal dotaz na FB a bylo mi to vysvětleno). I přes tuto nevýhodu tedy točím a fotím, nějak to dopadne. Dalším bodem je zajímavost v Jemnici, je to „vzdušník“ středověkého vodovodu. Fotíme a natáčíme, jen bychom si už dali i kafe. Tak se ptám místních, kde si je dát. Prý na náměstí v cukrárně, tak to vezmeme přes brány v hradbách. Náměstí je krásné a hlavně je tu klid, samozřejmě i v cukrárně, ta otvírá až v 9:30. Hledám v mobilu benzínku a tam si to kafe konečně dáváme. Míříme na Slavonice, odtud vede cesta č. 152 do Nové Bystřice, je vedena jako super motorkářská. A nelhali, tedy až na „hady“ a písek, kde mě krásně cuknulo zadní kolo. Uf, i když vím, že to není nic hrozného, vždy mě to rozhodí. Cestou se před námi vynořil klášter v Klášteře. Neodoláme a dáme si pauzu na dronování. Kousek dál jsme měli bod zájmu, Albeř – Výcvikové středisko UK. Eva si chtěla oživit vzpomínky na svá mladá studentská léta. I přes zákaz se tam nahrneme jako velká voda, správci vpád vysvětlíme a v klidu si areál u rybníka Osika prohlédneme. Novou Bystřicí jen projedeme a vydáme se k našemu bodu obratu. Je jím doporučený „kámen republiky“ (děkuji Karlovi Škodovi). Je tu v hodně blízkém okolí pár zajímavostí, tak si je obejdeme. Míříme domů, nevracíme se po 152, ale severněji a míříme k Landštejnu, tedy kousek od něj na Pomezí. K hradu si raději zaletím, není daleko, i to Pomezí stojí za zhlédnutí. V navigaci jsem měl ještě Areál opevnění u Slavonic, ale ne v itineráři, tak jsem silou navigaci donutil jet jinam :-D Posledním bodem dnešního dne je rozpadající se zámeček v Českém Rudolci. Eva udělá fotky a popojedeme kousek dále, abych nestartoval drona přímo v dědině. Čas máme, tak nechávám klikaté cesty, na Vysočině je to oproti Jižním Čechám velký rozdíl v kvalitě silnic. A to ještě byly hodně špinavé naplaveným pískem. Od Tišnova to vezmeme na Vyškov a domů, navigaci jsem plně ignoroval :-D 555km

Všichni hekají „horko, horko“, my si libujeme, že konečně vytáhneme letní bundy a nebude nám na motorce zima. Trochu nás zdržela práce doma, tak uděláme rychlé rozhodnutí, pojedeme navštívit rodiče. Nachystal jsem do navigace klikaté cesty a menší oklikou dojedeme na kafe a poklábosit. Vracíme se po 19. hodině a nějak se nám opět nechce jet přímo, tak znovu klikaté cesty, ale severní trasou. Domů dorážíme o půl desáté. 256km

Před víkendem jsme ani nedoufali ve výlet. Na neděli nám rosničky předpověděly, že v severní polovině bude lépe. Proto si přivstaneme, koukneme z okna a ono tedy nic moc. Neodradí nás to a o půl šesté vyrážíme opět po rychlých cestách na Hradec Králové, před Přerovem lehce poprší, potom až k Hradci klid. Tady jsme si to raději překontrolovali na meteoradaru, který hlásí, že se z toho dostaneme již u našeho prvního cíle. Je jím Hrádek u Nechanic (50.22581, 15.66803). Prohlídneme si jej letmo, a to doslova. Jen si tu zadroním a jedeme k hlavnímu cíli dne. V jedné obci, kam nás vede navigace, je uzavírka cesty, nekompromisně navigačku držím přesně opačným směrem, nakonec se umoudřila. Byli jsme za tuto zajížďku vděčni, dostali jsme se tak na kopec Zvičina (50.45482, 15.69507). Zavzpomínali jsme, jak sem rodiče chodili z Lázní Bělohrad a rádi nám o tom vykládali. Je zde kostelík s pěkným oltářem a nádherný výhled na Krkonoše. Ještě tam svítil sníh na Mapě republiky. No a už jen kousek a jsme u přehrady Les Království (50.45691, 15.76747). Lidí jako much, ale stojí to za prohlédnutí. Z větší výšky je to ještě lepší. Dáme si svačinu a pomalu míříme zpět na východ. Už jednou jsme měli další cíl naplánován, ale nedojeli jsme. Nyní to napravujeme, jedeme do Nového Města nad Metují. V zámecké zahradě je totiž Jurkovičův most (50.34462, 16.14958). Prohlédli jsme si náměstí a jdeme hledat most, chvíli to trvá, ale úspěch se dostavil. Ještě je brzy na rychlý návrat, tak míříme na severovýchod do Orlických hor. Cestou potkáváme nějaké "lesníky", možná že jedou ze srazu v Rapotíně (nikdo se nepřiznal). Míříme do Říček, ale nechce se nám jet prostředkem hor, je tam šíleně rozbitá cesta a ta u hranic je mnohem příjemnější. Trochu to kvůli uzavírce obkroužíme a jsme u dalšího cíle. Menhiry v Říčkách (50.20798, 16.44176), škoda zesíleného větru, na drona mohu rovnou zapomenout. Cestu domů jsem naplánoval přes dvě chalupy, první je rodná Prokopa Diviše v Žamberku (50.09482, 16.44588). Dokonce jsme si ji mohli za malý obolus prohlédnout :-) a druhá se váže k Maxi Švabinskému, ta je v Kozlově (49.885, 16.40987). Tady dovnitř už nejdeme. Dáme si večeři a rozhodneme, že to trochu zkrátíme a urychlíme, jen vynecháváme dálnici. Domů proto dojedeme za světla a v pohodě. 612km

Rozhodl jsem se udělat SUZUCATI dobře, tak jsem ji pořádně umyl, naleštil, zkontroloval řetěz a zjistil, že by chtěl trochu našponovat. Při utahování kola se mi protočila matice, aniž momenťák cvaknul. Tušil jsem problém, a byl tam. Matice neměla žádný závit. Opravu jsem nechal na druhý den, kdy se protáhl závit na šroubu a ve spojovacím materiálu jsem koupil samozajišťovací matici M18x1,5. Večer byla SUZUCATI opět v plné kondici.

Kamarád dostal na opravu Aprilii RSV4 R. Tak jsem si řekl, že zabiji dvě mouchy jednou ranou. Projedu motorku po opravě a podívám se na supersporta pořádně z blízka. Je to doopravdy zážitek mít čas si prohlížet dílenské zpracování takové motorky a ještě trochu rozebrané. Zdržel jsem se hodinu a frčel domů. 51km

 

Poslední den června se vydáváme na první letošní trip na Slovensko. Loni nám učaroval pohled na Roháče, tak se vydáváme na stejná místa k Liptovskému Mikuláši. Počítáme  s pěšími procházkami, tak je potřeba být na místě rychle. Využíváme tedy dálnice a hlavní tahy. Zvládli jsme to za tři hodiny (v 9 hodin) a jsme na prvním bodě tripu. Je to věž kostela Panny Marie, u hráze Liptovské Mary. Eva si stěžuje, že to chce odpolední slunce a ne ranní, navrhuji ještě jednu návštěvu při odjezdu. První krátký výšlap míří na začátek Prosiecké doliny, kde je nejužší místo "Vráta". Parkuje se necelý kilometr od soutěsky. Parkovací paní je velice energická a temperamentní, je příjemné ji sledovat, jak to má pod kontrolou. Motorka je za 1Euro. Podařilo se mi vzlétnout přímo u skal a udělat si pár záběrů, než se objevily davy turistů. Ještě nám byly doporučeny vodopády, ale ty někdy příště. Ke druhému bodu naší pěší vycházky se dostaneme po nádherných zatáčkách (loni objevených) silnice "584" do Zuberce a po odbočení do Velkého Borového. Tady uhneme na lesní cestu ke Kvačianské dolině a jedeme co nejvíce k lesu. Cestou potkáme "koňobus" a je to docela zážitek se na úzké cestě vyhnout. Parkujeme na obratišti "koňobusu", kde nás okamžitě napadají oblaka hovad. Dronem si udělám jen vzdálený průzkum a vyrážíme na 30 minutovou vycházku. Než dorazíme k cíli "Vodné mlýny Oblazy", omrkneme mini vodopád Ráztoka. Už vidíme první dřevěnici a hlavně kozy, ty jsou proslavené svou zvědavostí k batohům turistů. A turistů je tu dneska hodně, tak by si měly užít. Prohlédneme funkční mlýn a pomalu se vracíme k motorce. Zpět si opět užijeme "584" (jen asi záznam z kamery nebude, na objektivu přistál hmyzí kamikadze) a zastavujeme u kostela sv. Ladislava v Liptovských Matiašovcích. Ten jsme jaksi nezvládli loni. Udělal jsem dronem záběr na Nízké Tatry a Kvačianskou dolinu. Měli jsme ještě na zpáteční cestu nachystány body v Ružomberku, ale představa kolony aut až do Žiliny nás nelákala. Naplánoval jsem návrat přes Čertovici, tato cesta mě byla doporučena na Suzuki V-Strom CZ FB. Zatáčky moc pěkné, ale ten povrch je hrůza. Nahoře v sedle si Eva zavzpomínala, jak zde s kamarádkou v 80tkách trávily dovolenou. Po přejezdu sedla míříme na Banskou Bystrici a Šturec-Harmaniec. Před BB narážíme na hóóódně dlouhou kolonu. Nedá se nic dělat, nechceme-li tu spát, celou ji předjedeme až k místu vzniku. Opravují zde most. Před cestou Šturec-Harmaniec mám po loňském pádu respekt, tak ji projedu trochu pomaleji. Nakonec jsem si to užil lépe, než jindy. Cesta byla jen pro nás, nikde nikdo. Přestávka u naší oblíbené benziny a už je to jen o tom,  dojet v klidu. Doma brzdíme v 22 hodin. 623km