3.6.

Po rodinné návštěvě jsem si na pátek vzal dovolenou a naplánoval jízdu ke Znojmu. Ráno na budík, ale ne moc brzy. Vyrážíme o půl osmé do zamračeného dne bez sluníčka. Dokonce jsme se trochu přioblékli. Prvním bodem dne jsou "Sochy na vrchu Náklo u Ratíškovic". Je to kousek od "Jižana", tak jen zamávání při průjezdu. Dron mi hlásil blízké letiště, nezbývalo než se pohybovat v malé výšce. Pokračujeme do Dolních Bojanovic ke "Slovácká Chalupě". Chodíme kolem ní jako Pešek, až to paní uvnitř nevydržela a zeptala se, jestli nechceme dovnitř. Když už nás pozvala, tak jdeme a nakonec jsme byli rádi. Pomalu se blíží čas kávy a v Mikulově jsme ji již odzkoušeli, není důvod to měnit. Popíjíme, svačíme a koukáme kolem, v tom si všímám, že zákaznice benzinky na záchodě zamkla jiného zákazníka. Naštěstí se nám chtělo také a jeho vězení netrvalo dlouho. Pokračujeme dále a v Drnholci přijíždíme k "rozhledně u křížku". Vítr už začíná zesilovat, i tak drona vypustím. Poletuji kolem rozhledny a na skok si zaletím nad "Svět Bludišť", které se teprve budují. Bude to chtít pár let, než to bude hotové. Nasedáme a vyrážíme kolem velkocukrovaru v Hrušovanech na rakouské hranice. Tady jen přibrzdím a vyfotím ceduli "Historická hranice Moravy". Navigace nás hned vrací, ale když už jsme v cizině, tak si jí chceme užít a pokračujeme do rakous. V Zwingendorfu se vracíme k nám a míříme do Znojma. Nápad to není dobrý, je zrovna druhá hodina a provoz houstne. Trochu si pomůžeme předjížděním kolon a rychle vypadneme z hlavní cesty. Dojíždíme do Kravska, jen navigace mě zavedla jinam, než jsem chtěl. Kontrola mapy.cz a kousek se přesouváme. Důvodem zastávky je "zámek Kravsko", který chci vyfotit dronem. Jsme u lesa kousek od obydlí a v nejbližším jsem se poptal, jestli to nebude vadit. Fotil jsem jen z povzdáli, nikdy nevím, jak jsou majitelé hákliví. Po letu a svačině nasedáme a vyrážíme již k domovu. Aby cesta nebyla nudná, mám v navigaci pár bodů. Ty mám napsané i na lístku, jenže jeden tam není zapsán a proto koukám jako vyoraná myš, když se před námi uprostřed dědiny objeví zřícenina. Ani nezastavujeme, jen projedeme kolem a pokračujeme. V Miroslavi zastavuji na výměnu kamer a baterií, hledíme na pokrývače na střeše zámku, že nemá žádné zajištění, moc ho nechápeme, ale je to jeho věc. Přijíždíme k "rozhledně Bratčický vodojem". Je to opět EU dotace na opravu vodojemu, která se maskuje jako rozhledna. Nic moc z ní není vidět, zato je tady posezení akorát na naší poslední svačinku. V itineráři mám posledním bodem boží muka „Na lopatě“ v Telnici. Když přijíždíme, zjišťujeme, že je to pěkně upravené místo nejen s boží mukou. Moc se nám to tady líbí. Teď už jen domů. Uvažuji o hlavní cestě na Uherské Hradiště, jenže provoz je hustý. Proto v Bučovicích odbočuji a jedu po okreskách na Kroměříž, kde doplňuji nádrž za "slušnou cenu" :-( a potom už jen domů, kde parkuji po 12 hodinách perfektního toulání.  399km


 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

5.6.

V sobotu odpočinek a sledování počasí, to nám na neděli ukázalo vlídnou tvář. Protože hlásili na jihu tepleji a v pátek nám to stačilo, volba padla na sever. A když tam, tak určitě do Vítkova na kávu. Protože na vyjížďku bereme BONNIE, volím jízdu po slušnějších cestách. A protože zatím nevím, kam pojedeme, dal jsem si na záznam trasy navigaci do rolky a doufal, že baterie vydrží. V Hranicích první zastavení, bylo akutní. Potom už přímo do Vítkova. Jedu na absolutní pohodu a šudlám to do 90km/h. Káva pořád dobrá a u ní uvažujeme, kam dále. Rozhodli jsme se, že další zastavení bude na Slezské Hartě. Vyrážím na Melč, Kružberk a přímo na sever. Tady se ztrácím a musím kontrolovat na mapy.cz, není to na posledy. Na hráz Slezské Harty dorážíme kolem poledne, takže je čas oběda. Vytahujeme "krabičkovou dietu" a pochutnáváme si na zapečeném květáku. Rychlé foto do alba a jedeme na Bruntál, chci si opět projet cestu na Rýmařov, BONNIE tady ještě nejela. Z Rýmařova je mnoho cest, jak se dostat domů, volím přes Ondřejov, pěkně to vychází, nikdo před námi a jen jeden rychlík za námi, ten to naše tempo dlouho nevydržel a zmizel jako kulový blesk. Nedivím se, šourám to 70km/h a moc si to užíváme. V Dlouhé Loučce je jeden bod, který jsme vždy minuli. Napravuji to a zastavujeme u "kamenného tříobloukového Svatojánského mostu". Ještě musíme upravit vrstvy oblečení, je tady mnohem tepleji, než na horách. Domů se nám ještě přímo nechce, vymyslel jsem trasu na Litovel s minutím Prostějova a po nové cestě za Troubkami. V Holešově už začal signalizovat stav benzínu, nezbylo než si dát ještě jednu zastávku. Na benzinku přijel motorkář na staré Jawě a Eva se mne ptá, "nevyměníme?". V žádném případě, nemám chuť pořád něco opravovat. Doma parkuji v super čas, zrovna na další kávu. 320km


 
 
 
 
 
 
 
 
 

11.6.

Celý týden se těšíme na víkend a doufáme v pěkné počasí. Mám totiž delší výlet již chvíli naplánován a nahrán v navigaci. Meteorologové tentokrát nezklamali a můžeme proto brzy ráno vstávat a o to dříve vyrazit. Jako vždy si píši na papír itinerář cesty, pro kontrolu a z důvodu mojí zapomnětlivosti. Vyrážíme chvíli po 6 hodině a první úsek jedeme po dálnici, v plánu je dojet až do Humpolce. Jen co za Zlínem zvýším rychlost, mizí itinerář v nedohlednu za námi (nejde mi zapnout slídová kapsa na tanvaku). Předsevzetí o Humpolci vzalo za své už ve Velkém Meziříčí (1). Nachystal jsem obě kamery a můžeme vyrazit. Po prohlédnutí mapy.cz chci jet na jih od dálnice, jen navigace si myslí pravý opak, ta mě vede pořád na sever od ní. Proto v Měříně nekompromisně zahýbám na Třebíč. Dlouho mě to nevydrželo a skončil jsem zase na severu. Škoda, cesty jsou tady perfektní. V Polné zase míříme na jih do Jihlavy, snad to vyjde. Nevyšlo, i když snaha byla, zase jsme na severu v Humpolci. Na Benzinu (2) jsme měli přijet od Pelhřimova, nevadí, hlavně, že jsme tady a můžeme doplnit prázdnou nádrž a dát si první kávu. Konečně vyrážíme na body, které jsem naplánoval, jen netuším, které to jsou (kromě - Hráze Sedlické přehrady a dvoupatrového mostu). Na hráz to bylo kousek (3). Nejsme tady sami, dole pod hrází stojí auto a kolem běhá fotograf. Poprvé vypouštím drona a snažím se zachytit krásu staré hráze. Vyrážíme dále k často motorkáři navštěvovanému mostu (4). Je to zajímavost, kdy na starý most naroubovali nový. Zastavuji uprostřed a jdu vypustit drona, protože se pohybuji moc blízko dálnice, držím se jen na jedné straně. Dáváme si tady i svačinu, je tu zajímavá kulisa s duněním nad hlavou. Nasedáme a pokračujeme, nějak si vzpomínám, že by to mohlo být na rozhlednu. V navigaci se mi zobrazuje bod a najednou jsme u něj, je to (5) kostel sv. Jiří v Pertolticích. Vůbec si nepamatuji, že bych jej plánoval, také že ne, doma jsem zjistil, že jsme měli být na rozhledně za Zručí nad Sázavou. Je pěkný, hlavně jeho věž. Tady začíná pomalý návrat k domovu. V Ledči nad Sázavou chvíli kvůli uzavírce bloudíme, než se dostaneme na místo. Ale jaké, to netuším, nic tu není. Jen Jawa Pérák tady stojí. Koukáme po okolí a do mapy.cz, objevujeme, že na skále (6) nad námi má být vyhlídka. Byla a to pěkná. Vyrážíme a dostáváme se na fantastickou cestu, nějak tuším, že by to mohla být ta naplánovaná (byla). Hned na jejím konci máme další zajímavost, monument Hlava XXII (7), je to netradiční pomník Jaroslava Haška. Jde vidět už při příjezdu ze silnice, jen se k němu musí trochu oklikou. Fotíme i s dronem. Kousek má být ještě další bod, monument Nomen Omen, ten jen z motorky okoukneme, při jeho míjení. V dáli se nám ukázal jakýsi hrad, až nás tam navigace dovedla, zjišťujeme jaký a že byl v bodech trasy. Je to Hrad Lipnice nad Sázavou. Na drona to není, na prohlídku není čas, jen rychlé foto a pokračujeme. Začínáme mít zase hlad a v Havlíčkově Brodě objevuji benzínku, jen je na druhé straně cesty a musíme se otáčet kousek dál. Naplněni a odpočati míříme na Polnou, kterou jsme dopoledne projížděli. Kousek před ní máme poslední bod, jen nevím jaký a musím jej dohledat v mobilu. Je to kamenný most U Lutriána (9). Místo je nádherné a moc si užíváme ptačího štěbetání a hučení vody. Naposledy pouštím drona. Také se domlouváme, kudy asi tak pojedeme domů. V navigaci jsem dal nejrychlejší bez dálnic a vyrazili jsme. Stejně jsem na navigaci musel kašlat, chtěla pořád na Brno a my ne. My chtěli do Boskovic na kávu, kterou si tady vždy dáváme na „Benzině“. Uvažoval jsem o Vyškovu a z něj na dálnici, nakonec to jistil Prostějov a dálnice jen kolem Kroměříže. Ještě jsme nabrali levný benzín (46,90,-) a doma zaparkovali chvilku po osmé hodině. 590km


 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

12.6.

Nemáme toho dost, ani jsem nestihl dopsat včerejší deníček a už plánujeme poobědovou projížďku. Dlouho nevíme kam, až Eva rozhodla, že ještě nebyla u „mamuta“ v Přerově. Tam se nám při naší zastávce docela zatáhlo, to pro záběry z drona nebylo to nej. Jen co jsem přistál, slunce vylezlo a od té doby to celou cestu do nás pražilo. Zaregistrovali jsme na FB u zámku (obecní úřad) v Citově jakési sochy. Tak proč je také nenavštívit. Je to zajímavé si prohlížet svařované sochy z blízka. Potom jsme si naplánovali cestu tak, abychom byli do 18 hodiny doma. Přes Kroměříž na Koryčany, protože je tu pěkná cesty, z Koryčan na Osvětimany, protože jet přes „Buchláky“ by bylo za trest. V Uherském Hradišti jsem natankoval již drahý benzín (47,50,-) a pomalu jsme dojeli domů. 174km


 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

17.6.

Tož nám hlásí tropická vedra na víkend :-D Beru tedy v pátek dovolenou, kdy má být ještě chladněji. Jako vždy naplánuji trasu a ráno o půl osmé vyrážíme. První část vede hodně podobně jako sólo jízda z 22.5. Jen přidávám "kapli sv. Antonína Paduánského" v Laškově (1). Je kousek od soukromého zámku, kde jsme již byli. Na kapli jsme zase přišli při výletu na rozhlednu na Velký Kosíř, odkud byla vidět. Protože Eva nebyla na "měsíční krajině" (2) u Hřebečských dolů, i tento bod jsem zahrnul do plánů. Brána byla tentokrát zavřená a musí se tam chodníčkem vedle ní. Je to doopravdy nádherný zážitek se tam zastavit. Protože je Hřebečský tunel zavřený, nedá se užít pro hustý provoz stará cesta na příjemnou jízdu, ale jen šudlání v koloně. Při kávě (M Třebová) jsme se rozhodli, že plán trochu zpestříme a prohlédneme si Poličku (3). Vždy jen totiž projedeme. S parkováním to bylo trochu složitější, nakonec se místo našlo. Vstupovali jsme do města přes hradby, ulicí Komenského. Náměstí mají krásně opravené, ale nás nejvíce zajímal "kostel sv. Jakuba". Na věži je totiž světnička, kde se narodil a vyrůstal hudební skladatel Bohuslav Martinů. Také jsme přemýšleli, jak se dostat na hradby. Zahlédli jsme ceduli, že musíme do "Centra Bohuslava Martinů", kde se dá domluvit prohlídka hradeb i světničky na věži. Přišli jsme zrovna včas, začínala prohlídka hradeb. Po ní jsme ještě smlouvali tu světničku a podařilo se. Je to nevšední zážitek a doporučuji. Měli jsme to ve čtyřech lidech perfektní. Jenže čas u toho tak letěl, že v Jimramově na kávě se zrušilo naše další plánované putování. Dal jsem do navigace návrat domů, s tím, že se jej jako vždy nebudu přesně držet. Při průjezdu Olešnicí (4) jsme koukali na hromady ledových krup kolem cesty. Navigace nás vedla na Boskovice, ale tam jsme byli nedávno, pokračoval jsem tedy na Černou Horu a tam teprve odbočil na Blansko. Dostal jsem nápad, že se v Jedovnici podívám, kde leží kemp ATC Olšovec. Mám tam totiž zítra jet na sraz Bikers4U. Ceduli kde odbočit jsem našel a mohli jsme pokračovat domů. Kroměříž jsme minuli po dálnici, jinak jsem se jí pořád vyhýbal. 350km


 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

18.6.

Ráno vstávám v šest a v sedm startuji motorku. Protože chci být na srazu do deváté, mám dosti času a nemusím tedy trasu do Vyškova absolvovat celou po dálnici. Vlastně kopíruji včerejší návrat z Vysočiny. Do kempu (1) dorážím o půl deváté a zdravím se s přáteli. Pomalu se tříbí, jak budou vypadat dnešní jízdy. Utvořili se tři skupiny, pro mne byla nejzajímavější severní. Na Dalešice jsem nechtěl, loni jsme tam byli pořád a na Vysočinu také ne, vrátil jsem se od tama včera. Naším "guidem" byl P.K. Trochu jsem se obával, že to bude zase divočina, byl jsem jediný s nejslabší motorkou. První zastavení bylo na kávu u Bouzova (2). Trochu se nám to tam zkomplikovalo, chtěli parkovné, ale dávejte je kvůli 10 minutám. Byla domluva, že můžeme na tu chvíli grátis. To se zase nelíbilo majitelce jiného bufetu a poštvala na nás "výběrčího". Takže rychlé kafe a pokračujeme. Oběd je v plánu v Rybářská baště v Rudolticích (3). Domlouváme trasu na objetí Zábřehu a Šumperku. Tu znám, protože se tama často vracíme domů. U Rybářské bašty, je zvonička, kterou už máme s Evou prohlédnutou. Od té doby se to tam změnilo. Na oběd si dávám grilovaného pstruha. Je nás více, ale někteří nemají rádi kosti (že Vladimíre). Po odpočinutí, vyrážíme na vrcholný hřeb naší trasy, průjezd Červenohorského sedla a cestu do Karlovy Studánky před Vidly. Na Hvězdě zjišťujeme kolik by stála jízda na Ovčárnu (100,-Kč), ale čas je neúprosný a chceme ještě kávu v Rýmařově. Tu si dáváme v (4) NC café na náměstí. Až do této doby byla jízda hodně pohodová, to se ale začalo měnit. Bylo nasazeno tempo, které už zrovna nemusím. Za Tvrdkovem jsem najel na nerovnost, která mě slušně rozhodila, později jsem zjistil, že nás bylo mnohem více. A v rovinách Hané už jsem musel SUZUCATI hodně prohánět. Pochvala P.K. byla tedy předčasná :-D. Poslední zastavení a zároveň rozloučení máme na hrázi Podhradského rybníka v Plumlově (5). Je tady pěkný pohled na zámek. Do Brodku u Prostějova jedu s D.W. a potom už sólo domů. Parkuji ve 20 hodin. 455km


 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

19.6.

Pořád toho nemám dosti a Eva by se také ráda po dni půstu projela. Nachystal jsem proto BONNIE a vyrážíme po obědě. Směr byl zvolen na Beskydy. Cestu z Bystřice pod Hostýnem do Valašského Meziříčí (VM) mám rád a v neděli obzvlášť. Je tak malý provoz, že mohu jet kochacím tempem a nikoho nezržuji. Ono jet rychle ani moc nejde, fouká hodně silný vítr a cloumá to dokonale. Na benzínce ve VM si trochu odpočineme a směřujeme na Štramberk, který neobjíždím, ale projíždím, jen proto, abych se mohl podívat na věž a chalupy. Teď je potřeba se dostat na Frýdland nod Ostravicí, to je vždy problém. Nikdy to netrefím na první dobrou a musím několikrát kontrolovat mapy.cz. Nakonec se to povedlo a zastavujeme na benzině v Ostravici, kde si jako vždy dáváme kávu a pokecáme se závodníky u stolu. Koukají na naši BONNIE s nedůvěrou a dobře se baví, když jim říkám, že jdu do zatáček na zrcátko (políbit zrcátko). Odpočatí vyrážíme do zatáček kolem v.n. Šance, sotva se dostáváme k první zatáčce, náš závodník proletí kolem nás. My se držíme auta před námi a udržujeme stabilní tempo. Mohl jet o pár kilometrů rychleji, ale my nikam nespěcháme a užíváme si to dosytosti. Cesta přes Bečvy do Rožnova pod Radhoštěm je na tempomat jako dělaná, tady si jej moc pochvaluji. V Rožnově jsme se rozhodli nejet přes kopce na Vsetín, ale vrátit se původní cestou domů. Až na silný vítr je cestování na BONNIE v pohodovém tempu moc příjemné. 224km


 
 
 

24.6.

Hlásí bouřky, kontrolujeme to v "Aladinovi" a na naší trase nic není. Ta je dána, chceme totiž zajet k rodičům. To znamená ranní vstávání, ve výletu máme i výšlap na rozhlednu. Vyrážíme přesně v 7 hodin a hodně kopírujeme trasu ze 17.6. až do Moravské Třebové, kde dáváme kávu na OMW. První zastavení jsme ale měli již v Konici, až tam jsem totiž nachystal kamery. Po kávě a 9 hodině by už Eva měla být vzhůru, k prvnímu bodu to máme kousek. Je to hodně schovaná "kaple Panny Marie" v Žipotíně (1). Myslím, že obec je dále, tady jsou tři statky a to je vše. Místo je to nádherné a hodně inspirující. Odpočíváme a nasáváme atmosféru, jenže čas kvapí a musíme vyrazit. Jedeme do České Třebové po cestách, které jsme již dříve projížděli. Je tu pár změn, jedna je, čerstvě opravená cesta posypovým kamínkem. Jedu tedy hodně opatrně. Další byla v Anenské Studánce, kde nás zastavil zátaras (2). Nic nás ale nedokáže zastavit a my dojeli tam, kam jsme potřebovali, k "rotundě sv. Kateřiny" (3). Opět se nám tady moc líbilo a hodně jsme si užívali tohoto místa. Pokračování bylo zase zajímavé tím, že v navigaci byly klikaté cesty a my se museli dostat dál po hlavní na Sopotice. Tím pádem jsme si Českou Třebovou a Ústí nad Orlicí prokličkovali různými bočními uličkami. Na konci Sopotic jsem měl odbočit k dalšímu bodu, jenže takovou vracečku bych nedal, otočil jsem se dál a vrátil, teď zase byla cesta obsazená traktorem a na hlavní jsem nechtěl čekat moc dlouho. Všimnul jsem si, že je v navi vidět ještě jedna cesta a tu jsem nakonec použil. No, traktor jsme potkali stejně a museli mu uhnout do trávy. Za chvíli nás úplně zastavila zákazová značka. Podle mapy.cz to bylo kousek. Bylo potřeba ujít 650 m kolem Divoké Orlice k vodopádu "Kamarád" (4). Divoká Orlice svému jménu nedostála, klidná jak líná Vltava. A vodopád! Ten se také nekonal, leda by jsme tam hodně čúrali. Tady to chce být buď na jaře nebo po dlouhodobých deštích. Vycházka byla stejně příjemná a na závěr jsme si ji zpestřili svačinou. Čas běží a nutí nás trochu opravit plány, ruším následující bod, již loni zrušený. Někdy příště. Potřebujeme se dostat do Červené Vody, a to rychle. Měním v navigaci na "rychlou" a domnívám se, že to budeme brát na Jablonné nad Orlicí. Nemohl jsem se zmýlit více. Po dramatickém posouvání v Žamberku (byl tam semafor) nás navigace poslala na Pastviny a Králíky. Nakonec to bylo dobře, tuto cestu nepoužívají návěsy. V Pastvinách jsme zavzpomínali na luxusní dovolené na chalupě a za chvíli jsme parkovali kousek nad Červenou Vodou u zákazu (5). Od tadyma by jsme měli jít pěšky 1,5, km na rozhlednu "Křížová hora", ale nakonec to vzdáváme. Je moc silný vítr a viditelnost není zase tak dobrá, plánoval jsem totiž létat s dronem. Chvíli tedy sledujeme čápa co se hned vedle nás uvelebil na sečené louce a volám rodičům, že přijedeme o chvíli dříve. Rozhledna počká. Na návštěvu přijíždíme po třetí hodině a tak nám zůstalo spoustu času na vykládání. Domů to nijak nekomplikuji, jedu přes Olomouc do Přerova v klidu a pohodě. V Přerově jsem zahlédl benzín za 46,50, nevemte jej. Jaké bylo naše překvapení, když jsme zjistili, že je to samoobsluha. To nepotěší. Kolik mám čepovat, když netuším jak je prázdná nádrž. Spočítat litry podle ceny bych ještě zvládnul, ale ty litry ne. Řeším to pevnou a krásně zakulacenou částkou. Zbytek někde jinde až bude potřeba. Doma parkuji pár minut po osmé. 403km

 


 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

26.6.

Po vydařeném pátku jsem v sobotu vyměnil olej v SUZUCATI. Co kdyby. Nakonec jsme na neděli vybrali BONNIE. Také jsem se rozhodl pro letošní první jízdu s kamerami. Aby to nebyla jen jízda, ale měli jsme tam nějaký bod, Eva doporučila „Patnácti obloukový historický cihlový most“ u Mikulova. Ten se dal snadno najít i bez navigace. Tu zatím na BONNIE nemám nainstalovanou. Vyrazili jsme až po vyspání. Uvažoval jsem o jízdě na Moravský Písek, ale v Uherském Hradišti jsem si to rozmyslel a vyrazil na Kyjov přes Boršice. Je to klikatá a příjemná cesta, jen ty opravené fleky mi moc nesedí, takže to bylo na hodně velkou pohodu. Až do Hovoran to bylo s využíváním tempomatu, který je fajn vychytávka pro dlouhé vesnice. Tady nastala změna, protože z Čejče na Čejkovice to je zavřené a musí se to objet přes Mutěnice. Alespoň nám zůstala cesta do Velkých Bílovic. Tady nás předjel na RWM by Jawa, je to na pohled fajn motorka. Protože se blížil čas na kávu a jisté tělesné projevy, nejelo se přes Rakvice, pokračovali jsme až do Velkých Pavlovic. Tady jsme již hodně dlouho nejeli. Posilněni, potřeby vykonány, nesedáme a míříme přes Zaječí do Mikulova. Zde jsem se trochu zamotal v místních uličkách, pomoc mapy.cz se mi tedy opět hodila. K mostu to už je kousek směrem na Valtice. Když jedeme po hrázi rybníka, otevírá se fantastický pohled na Mikulov a Pálavu. Za chvíli nás zastaví zákazová značka a musíme 300 m pěšky. Za tu „obrovskou“ námahu to fakt stojí (1). Chvíli poletuji s dronem a peču se na sluníčku. Při zpátečním přejezdu hráze zastavujeme ještě na foto. Kam dál bylo jednoduché rozhodnutí. Moc se nám líbí cesta Dobelice – Rouchovany pod Moravským Krumlovem, jen dostat se tam je hodně nezáživné, musíme po hlavní cestě do Pohořelic. Držím se v koloně a předjedu jen jeden náklaďák. V Pohořelicích jsem přejel odbočku na obchvat, musel jsem tedy do města. Jak to jen šlo, odbočuji z hlavní na Znojmo a za chvíli jsme na té správné cestě. V Dobelicích si dáme pití, sladkost a vyměním baterie v kameře. Vše připraveno na jízdu. V Rouchovanech jsme se měli původně držet na Hrotovice, jenže mě zlákalo podjetí zvonice a minout kapli sv. Cyrila a Metoděje u jaderné elektrárny Dukovany. U výjezdu na hlavní nás na Dalešice zastavil zákaz, nezbylo tedy to vzít doprava na Mohelno a potom už jen k naší oblíbené Benzině v Náměšti nad Oslavou. Byl totiž čas oběda a my neměli žádnou svačinu. Cosi jsme snědli, aby bylo břucho naplněno a vyrážíme zpět k domovu. Jen pořád nevíme kudy kolem Brna. Na jedné křižovatce těsně přede mne vjede auto, brzdím a divím se. Pohled na blinkr a bylo vše jasné, neměl jsem jej vypnutý. V Rosicích zastavuji, abychom se domluvili jak dále. Nakonec pohled na hodinky rozhodl, použít dálnici na objetí Brna. To jsem vydržel jen k odbočce na letiště a vrátil se na „normální“ cestu do Slavkova a Uherské Hradiště. Tam jsme nedojeli, u Střílek odbočuji na Kroměříž. Potřebuji se dostat do SPOTRISIMA v Malenovicích. Potom už je to jen kousek domů, kde parkuji po 17 hodině. 354km


 
 
 
 
 
 
 
 
 

uživatelský obsah - vždy jako první článek!!!

---slider---

error Slider nebyl nalezen.

---infopanel---

+420 987 654 321

mail@com