Tak nám ten měsíc moc dobře nezačal. Po posledním výletě mám rýmu a předal jsem jí úspěšně i Evě. Léčíme ji, jak se dá, protože se má kazit počasí a my ještě chceme vyrazit. I přes tento problém, plánujeme na poslední pěkný den výlet na Slovensko a to s pěší túrou. Je to do oblasti Sulovských skal. Ne přímo na hřeben s hradem, ale z druhé strany. Není to tak daleko a můžeme se ráno dospat a v klidu nachystat. Trasu volím rychlou bez dálnice. K naší smůle je to ta nejhorší pro vjezd na Slovensko. V 9:30 vyrážíme a ještě se zastavíme doplnit nádrž u ONO benzínky. Z Horní Lídeče míříme na Půchov a pomalu si zoufám, že jsem nejel jinudy. Před Půchoven zastavuji na úpravu kamer a odpočinek. Cesta z Půchova je již mnohem lepší až do Žiliny. Tady jsem vždy bloudil, a musí přiznat, že nemít navigaci, tak i dneska by to bylo stejné. Tohle město je prostě tragické. Kousek za městem opět zastavuji na kamery a odpočinek a navrhuji kávu, to se nesetkalo s úspěchem a pokračujeme těch pár kilometrů k cíli. Při projíždění Lietavy koukáme na hrad dříve navštívený a pokračujeme dále na Lietavskou Závadku. Parkujeme u nového kostela, který se nám moc líbí. I zvonění poledne si užíváme, při svačině před vycházkou. Loučíme se se SUZUCATI a vyrážíme. Hned se nám otevírá krásný rozhled na Malou Fatru s Martinskými Holemi a Velkým Rozsutcem. V popředí vyniká hrad Lietava. Než se dostaneme k lesu, trvá nám to hodně dlouho. V lese je cesta poničená těžbou a dešti, a když se dostaneme na slušnou pěšinu, máme zase prudké stoupání. Na 300 m je výškových 50 m. Konečně stojíme na Roháči (803m.n. v.), kde Eva fotí moc zajímavou fotku. Zajímalo by mne, co tím naznačuje. A jsme u hlavní atrakce, dneška. Jen je drobný "smolík", je to tady hodně zarostlé a moc toho není vidět. Ani na drona nenacházím místo. Pomalu sestupujeme a konečně objevujeme místo s bezva vyhlídkou a možností vzletu drona. Můžeme se tak podívat na skály z lepšího úhlu. Na vyhlídce se chystám udělat společnou fotku, využívám přítomnosti dalších lidí a prosím o vyfocení. Až doma zjišťuji, že musím hodně využít Photoshop. Zpáteční cesta vede po "křížové cestě" (kalvárie). Po 2:45 hodinách jsme zpět u motorky. Dojíme svačinu, zkontrolujeme meteoradar a rozhodneme o zpáteční trase. Volím ji na Rájec a Čičmany. V Šuji si chceme dát kávu v restauraci EDEN, je tady ale plno a vracíme se na benzinku do Rajce. U kávy ještě kouknu na meteoradar a vyrážíme. Cesta Čičmany - Ilava je perfektní, malý provoz a moc příjemné zatáčky. Z Ilavy se mi na Červený Kameň nechce, přesouváme se až do Dubnice nad Váhom. Zde již mířím na Moravu, do Brumova -Bylnice. Tuto návratovou cestu mám rád. Kousek před Slavičínem ještě zastavuji a nasazujeme si trička, trochu se ochladilo a my ještě nejsme v 100% kondici. Také se domluvíme, že zajedu zase na ONO benzínku. Čerpám 9,58l přesně po 250 kilometrech. Doma parkuji chvíli po 18:30 a 283km

Předpověď počasí je hodně špatná, rozhodli jsme se navštívit rodiče, ale autem bych to nedal. Nachystal jsem SUZUCATI a hlavně přibalil "nepromoky". Nejdůležitější byl čas dojezdu, to nám umožnilo ráno dospat a v klidu se vypravit. Vyrážíme v 9:30 a jediné co vím, že pojedeme do Konice. Kudy, to nevěděla ani navigace, i když se hodně snažila. S oblečením jsem byl již opatrný a trefil jsem ho na "1". Ve Smržicích zastavujeme na kontrolu meteoradaru a odpočinutí našich pozadí. Po 90 km jsme v Konici a stavíme na benzínce, něco napustit, vypustit a doplnit. Čas je perfektní a můžeme si volit další trasu dle libosti. Směr na Městečko Trnávka se dá projet dvěma trasami, volím tu na Jevíčko. Dokonce jsem uvažoval jet až do Moravské Třebové, nakonec mě odradila myšlenka na jízdu po hlavní. Zvolil jsem raději hodně klikatou a úzkou cestu z Městečka Trnávka na Mohelnici. Mnoho roků jsme ji nejeli a chtělo si to osvěžit. Počasí pořád straší deštěm a ten v podobě hodně slabé přeháňky přišel za Mohelnicí. Mohli jsme ji minout, čas byl ještě dobrý, ale raději jsem volil delší cestu do Úsova. U rodičů parkujeme přesně podle plánu ve 13 hodin po 175km. Návštěva proběhla perfektně. Jen jsem musel pořád hlídat meteoradar pro nejlepší odjezd domů. Ten nastal o 17:30, kdy v trase měla být jen lehká přeprška. A byla, vjeli jsme do ní ve Šternberku. A protože riskovat další déšť se nám nechtělo, jeli jsme tou nejkratší a nejrychlejší trasou. Břestu na ONO nabíráme benzín a v Tlumačově, když byla jistota, že nezmokneme, jsem si ještě naordinoval pár zatáček přes Mysločovice. Doma zastavujeme v 19:30 po 277km

Na tuto jízdu jsme se již dlouho chystali. Hlavně se muselo sejít počasí a nejdelší dny. Ta chvíle nastala, ve čtyři hodiny vstáváme a v pět vyjíždíme. Pro urychlení trasy musíme použít D1 (dálnici co zastavila USArmy) až do Humpolce. Zastávku na odpočinutí z monotónní jízdy děláme u "Devíti křížů" a druhou hned po sjetí v Humpolci na Benzině (1). Tady i tankujeme, dálnice si prostě vezme hodně paliva. Po kávě a hlavně po ohřátí na sluníčku pokračujeme na Jindřichův Hradec, pořád po hlavní cestě. V jednom místě stojí u kraje srnec a vypadá, že stopuje. Nakonec si to rozmyslel a vrátil se do lesa. Trochu mi zatrnulo, měl jsem slušnou rychlost, včasné zastavení nepřicházelo v úvahu. Kousek za Jindřichovým Hradcem máme první zastávku na rozhledně "Rýdův kopec" (2). Musí se k ní pěšky (600m), je tam jen cyklostezka a zákaz motorových vozidel. My to vítáme, je potřeba si protáhnout nohy po tak dlouhé jízdě. Je vidět, že předešlý den hodně pršelo a v poli je hodně vody. Rozhledna není dlouho vidět, objeví se znenadání. Stavba je zajímavá postavená roku 2015. Už tam bylo varování, že dřevěná konstrukce není v nejlepším stavu. Vidět pro opar moc není, ale zase máme zážitek s ptákem. Protože horní část je zasklená, nemohl se dostat ven. Vzal jsem jej do ruky a už mě nechtěl pustit. Dalo to hodně přemlouvání, než odletěl. Můžeme pokračovat k hlavnímu bodu dne. V navigaci volím klikaté cesty a to jsem udělal dobře. Parádní svezení. V Chlumu u Třeboně máme mít bod, ale jako čtvrtý v pořadí. Když na ten zámek koukáme, padlo rozhodnutí jej stejně vynechat. Poslední 1,5 km k nejvzdálenějšímu místu dnešní jízdy se musí po šotolině. Parkuji přímo u "poutního kostela Nejsvětější Trojice" (3) Stojí na moc krásném místě a my si to ohromně užíváme. Vzlétám dronem a pořizuji záběry na kterých vyniká architektura stavby. Ještě dáváme oběd, co Eva nachystala, a můžeme pokračovat. Máme to jenom kousek, na "tvrz Žumberk" (4) Chvíli se tady projíždíme a hledáme kde zaparkovat. Chceme totiž za rybník kvůli fotkám. Nakonec parkuji jako všichni tady. Při hledání cesty najednou stojíme na dvorku, musím se zeptat, kde se stala chyba. Poradili a my se ocitáme tam, kde jsme chtěli být. Záběry jsou fantastické, i drona jsem vypustil. Při návratu poprosíme o fotku na lavičce a završíme tuto návštěvu studeným "Birellem". Čas nás popohání a my se hlavně těšíme na SUPERRR cestu z Nové Bystřice. Než se tam dostaneme zase projíždíme Chlumem u Třeboně a ještě si dáváme zahraniční vložku přes Rakousko. Nikde žádní cyklisté a cesty jsou velmi slušné. Motorkářského ráje na trase Nová Bystřice - Písečné si užívá strašná spousta motorkářů. Nestačím je ani všechny pozdravit, jak se soustředím na jízdu. V Písečné (5) máme poslední bod dne. Je to zámek, bohužel v soukromém vlastnictví a je možné udělat jen pár fotek přes plot. Musím uznat, že oprava musela být hodně nákladná, je to perfektně zrekonstruované. Nyní musíme vyřešit, jak se dostaneme domů. Původně jsem uvažoval na Znojmo a Mikulov, to se ruší a volíme na Moravské Budějovice. Potřebujeme kávu a tam bude určitě benzínka (6). Byla a ještě jsme si dobře povykládali s dalším stejně postiženým člověkem. V navigaci mám pořád klikaté a kousek cesty toho ještě využívám, dokud jsem nezahlédl na směrovníku Miroslav. Od této chvíle se držím jen cedulí. A to je dobře, cesta se nám moc líbí a perfektně se jede. Ještě nabírám mizející benzín a za Miroslaví se dávám na Pohořelice, uvažujeme o další svačině. To nakonec změníme a dáváme si ji v Židlochovicích na známé benzínce (7). Navigace by nás nejraději hnala na Kyjov, ale jsem již dosti unavený a volím Slavkov u Brna, není to nijak záživná jízda, jen cesty jsou v docela slušném stavu a to teď preferuji. Poslední zastávku na odpočinutí a nachystání kamery dělám za Slavkovem. Čeká nás totiž přejezd "Buchovských zatáček". Ty vychází perfektně, provoz je spíše v protisměru. Už to dotahujeme přímo domů, kde parkuji ve 20:30 po 669km

Po práci jen na relax malé projetí kolem Zlína 68km

Kniha - Bílá Voda od Kateřiny Tučkové dala podnět k dnešnímu výletu. Ještě jsme si museli počkat na dobu kvetení růží. To vše nastalo. Vstáváme dříve, zítra jdu do práce a nechci se vracet moc pozdě. V 6:40 vyrážíme a pro začátek dáme pár zatáček k Přerovu, potom to bude dlouho jen rovně. Ve Šternberku musím po včerejší jízdě dotankovat a hlavně ulevit zadní partii. Na BONNIE je v zátahu 80 km již dost. Míříme do Libin na hřbitov (1)v, kde mám dědu a babičku. Potom už to bude jen "nirvána" až do Sobotína, přerušená v Rýmařově výbornou kávou. Za Sobotínem je to pod zatáčky "Červenohorského sedla" ukrutná nuda, ještě že BONNIE má tempomat, na takovou jízdu je to super. Další zastávku dělám v Loučné nad Desnou, chci mít připravené kamery na jízdu do Jeseníku. Kroužení serpentýnami přerušuji ve třetí zatáčce, vypouštím drona a dělám záběr na celý svah až do sedla. I pár motorek se mi tam připlete, aby ne, když je nás tady "jako much". Z Bělé pod Pradědem až do Lipové-lázně opět nuda, naštěstí ještě doznívá předešlá dávka štěstí. Za Lipovou se vrháme do námi milovaného kraje, přímo ráje motorek. V Žulové zastavíme na focení, nechci BONNIE ošidit o exkluzivní foto u hradu Frýdberk. SUZUCATI totiž fotku má. Pokračujeme na Javorník a k Polským hranicím do Bílé Vody. (2) Kousek za klášterem je hřbitov, který se váže k příběhu knihy. Jsou tady pochovány řádové sestry a na hrobech mají růže, proto jsme to plánovali na jejich květenství. Čas neúprosně pokročil a máme hlad. Opovrhneme místní hospodou a na lavičce u kláštera obědváme. Je 13:30 a musíme vyrazit. Protože tady jezdíme často, je trasa až do Vrbna pod Pradědem jasná. I když původně jsme uvažovali ještě o jednom hřbitovu v Horním Údolí, čas a stav tamější cesty nám to nedovolil. Za Mikulovicemi kouknu na pracoviště jednoho kamaráda, které jsem dal do jednoho videa. Za Zlatými horami chvíli čuchám čmoud ze starého dieselu a tím mě donutil jej předjet. Potom až k Benzině ve Vrbně si spokojeně brumláme do výfuku jen my. Odpočineme, dáme si vodu a rozhodneme se změnit trasu do Bruntálu. Jezdíme spíše na Nové Heřminovy, teď volím na Andělskou horu. Kvalita je trochu horší, ale je změna. Po chvíli, co jsme vyrazili, nás dojíždí skupina motorkářů. Mihnou se kolem nás jako rakety, zatáčka ne zatáčka a zase máme cestu jen pro sebe. Bruntálem projedme jak po másle a směřujeme na Šternberk. Cestou mě chvíli nahání VW Passat z PL, tak jej nakonec pustím. Moc si nepomohl, jede až do Šternberka přede mnou. Zatáčky nad městem projíždím v koloně a potom již mířím k ranní Benzině. Tankuji 11,3l po 285km. Dáváme kávu, trochu sladkostí a domluvíme se, že z Přerova to vezmu po dálnici. Jsem již unavený a jízda 100km/h na tempomat bude pohodovější. Ani mě nebaví ve Zlíně kličkovat, jen si udržuji dostatečný odstup od aut. Přesně po 11 hodinách a 441km parkuji.