Konečně slušné, ikdyž chladné počasí. Naplánoval jsem Pařížov (49.829388, 15.569654), je zde jedna z nejstarších přehrad. Buchláky jsem si užil, nikde žádná auta, jen Brno jsem podjížděl, ještě jsme tady nejeli. Není to žádný zázrak, ale byla změna. Z Velké Bíteše míříme na Chotěboř, jeli jsme tu letos již dostkrát, i tak nás navigace vedla novými cestami. Tak jsem narazili na pěkný kostelík. Přijeli jsme k bráně u hráze, čteme, "prohlídky s hrázným". Zrovna se šine ven, tak se ptám, jestli půjde s námi, "NE", ale poradil, " běžte sami". Dobře udělal, měli jsme klid i na drona. Za chvíli se vedle naší "japonky", postavily dva V-Stromy. Po prohlídce přehrady, popojedeme ještě ke kostelu, kde dáváme oběd. Teď nás čeká 60 km k dalšímu cíli, Motorkářskému muzeu (49.722961, 16.035763) ve Svratouchu. Cestou jsme zaregistrovali fantastickou viditelnost a tak ještě odbočuji na Vojtěchovskou rozhlednu. Tento den dostála svého poslání. Viděli jsme Ještěd, Sněžku, Milešovku, Praděd, prostě celé severní hory. Ve Svratouch, v muzeu, koukáme na nádherně opravené motorky z Ameriky, Anglie, Německa a Československa. O muzeu jsem se dověděl v ČMN a je to moc dobrý tip. Cestu domů již známe, a tak si to pořádně užíváme. Dokonce i Broňu z Hodonína pozdravujeme :-) 520km

Tak už máme najeto 7125 km, je nutno udělat "servisku" (měla by se dělat po 6000). Prohřál jsem motorku, vypustil olej a znovu naplnil. Jak jsem likvidoval starý olej, zjistil jsem, že pod šroubem nemám podložku. Takže opět vypustit a napustit, už si připadám jak Jára Cimrman. Ještě jsem si vyleštil svod od výfuku, vypadá to moc dobře. 2km

Čtyřdenní volno, tak jsme si naplánovali na tento den Slovensko. Letos první z delším výšlapem. Ráno spěcháme, tak to vezmeme co nejvíce po dálnici. U prvního cíle jsme o půl desáté. Je to Rojkovská travertínova kopa. Kdo je trochu otužilý, má i šanci se vykoupat. To není náš případ, tak jen fotky a jedeme na druhý břeh Váhu, kde začne výstup do osady Podšíp pod Šípom. Eva straší medvědy tak dobře, že jsem se hodně vylekal, když se nad námi ozval lomoz. Byli to turisté, co se z osady vraceli. Dali nám dobrý tip na zpáteční cestu. Když jsme vystoupali do osady, musel jsem dát Evě za pravdu, je to kouzelný kout. Staré dřevěnice, které si majitelé opravují, jsou přikrčeny ke svahu Šípu a pohled na Malou Fatru je nezapomenutelný (v létě, v zimě bych nemusel). Doptali jsme se pramenu vody a ještě kousek popošli k vrcholu, ale čas nás neúprosně nutil k návratu. Využili jsme již zmíněné rady a dobře udělali, cesta byla mírnější a zavedla nás k dalším jezírkům. Po odpočinku a obědě, vyrážíme na Ružomberok, vyjeli na hlavní rovnou do kolony. Pomalu jsme ji předjeli až do Ružomberku, kde se odbočilo na Banskou Bystrici. Cesta pěkná, ale provoz hustý, moc jsme si to neužili. Za to po odbečení na Harmanec - Šturec, to byla opět "nirvána", jen mě to kazily křeče do nohy, ale i tak jsme si to náramně užívali. Prostě toto doma nemáme. Vždy jsme se vraceli přes Fačkovské sedlo a Čičmany, chtělo to změnu. Ale takouvou jsem nečekal. Z Bojnice na Ilavu je to něco naprosto úžasného, krátké vracečky, ostré i dlouhé zatáčky a to spoustu kilometrů. Trochu jsme spočinuli a poklábosili u Památníku SNP - Homolka a už jen směr k domovu. Před námi se mračilo, tak v Luhačovicích na benzině kontrola radaru, pohled na náš směr a šup do nepromoku. Zbytečně, mokří jsme byli, jak jsme se zpotili a ne od deště. 448km

Po jednodenním odpočinku si převstaneme a v 6 hodin vyrážíma směr Orlické Hory. Pro rychlejší přesun jedeme po dálnici až do Zábřehu, je to hrůza nudná, ale ušetří se čas. Necháváme se vést navigací a jen koukáme kudy nás vede, tuto cestu neznáme :-) V Králíkách si zajedeme na začátek křížové cesty a vyšlápnme na Horu Matky Boží. Je už pěkně vidět, tak se podíváme na Kralický sněžník a "hrůzu nahánějící" Stezku v oblacích. U kostela si trochu zadroním a jdeme dolů. Ještě jsme si naplánovali jeden výšlap, jsou to Studenecké skály. Při dřívějších návštěvách v OH jsme se toulali kousek od nich. Tak to teď napravujeme a jdeme k nim. Vylezli jsme na vrchol kopce a skály nikde. Šipka vede k vyhlídce, to je ono, stojí se totiž na těch skalách. Dalším cílem je kostel sv. Jana Nepomuckého na námi oblíbené příhraniční cestě, nějak zmatkuji, ale šťastne dojedeme. Je tu na nás moc lidí, ale i tak jsem ulovil pár záběrů. Pokračujeme a užíváme si plně krásného dne a zatáček, až dojedeme do Deštné v OH. To už máme kousek k dalšímu kostelu sv. Matouše v Jedlové. Je to krásné místo s rozhledem. Tady se rozhodneme již nepokračovat v námi naplánované trase a volám k rodičům, že se zastavíme na kafe. Plánovali jsme návrat po slušných hlavních tazích, ale teď nás navigace vede po hrozně rozbitých cestách středem OH, než se znovu napojíme na příhraniční cetu. To byla úleva a ještě jsme si to užili. 449km

Pátek! Nějak nevěříme, a tak se vydáváme po stopách našich herců na Vysočinu. Opět podjíždíme Brno, ale potom navigace nějak zmatkuje a tlačí nás neustále na dálnici. Ignoruji ji a nakonec se trefíme na tu správnou cestu. 1.7. jsme zahlédli jednu rozhlednu, až teď jsme zjistili, že je pojmenovaná po Vladimíru Menšíkovi. Jako jediní návštěvníci si užijeme trohu zastřeného výhledu na Dukovany a pokračujeme k cíli naší cesty. Tím jsou Škrdlovice a Velké Dářko. V obci si nafotíme zajímavou novou kapli a kousek od ní penzion Vysočina. Je zajímavý tím, že jsme tu byli začátkem "90" s Aronkem na dovolené a ještě dříve tady jezdíval Jan Pivec. Popojedeme k Velkému Dářku, kde si fotíme sochu od Michala Olšiaka, "rozcestník". Pomalu se nám tak schází poznávání jeho soch. Dáme kafe a naplánujeme další cíl, je jím chalupa Oldřicha Nového v Kuklíku (č.p.57). Je pěkně udržovaná. Návrat jsem plánoval na Prostějov, ale cestou, kterou jsme ještě nejeli. Chvíli navigaci trvá, než se zorientuje, ale zvládla to. To bylo dobře, objevili jsme pěknou rozhlednu na Zelenkově kopci a podívali se do kraje. Také jsme objevili nádhernou cestu s novým asfaltem a úžasně kroucenou, prostě další "nirvána". Potom již po známých silnicích až domů. 443km

Hlásí pěkně, jen se potřebujeme vyspat, proto volíme Javorníky a Beskydy (letos poprvé). Bude to putování po kapličkách, První jsou nad Velkými Karlovicemi (V.K.), jen se k ním musí pěšky a motorkou oklikou. Nesnáším totiž cestu přes Hovězí. Tak to ve Vsetíně vezmeme na Bystřičky a zpět do V.K. přes Soláň. Vyjedeme co nejdál to jde, až do části Pluskovec. Na hřeben je to slabá půl hodina. Odměnou jsou nádherné výhledy do kraje. Po hřebeni dojdeme napřed ke kapli pod Javorníčkem, otočíme se a jdeme k druhé kapli na Štrčkové. Dvě a půl hodiny chůze stačily, už tedy jen motorkaření. K třetí kapli je nutno jet přes Makov, Bílou do Frýdlandu nad Ostravicí. Hodně jsem se těšil na cestu kolem v.n. Šance, jenže byl hustý provoz. Ke kapli sv. Antonína pod Ondřejníkem se dá vyjet, to je dobře :-) Krásně se nám ukázaly celé Beskydy a Lysá hora. Domů se mi nechtělo vracet přes Čeladnou, vnutil jsem navigaci směr severněji přes Kozlovice, a dobře udělal. Málo aut, asfalt výborný a slušné zatáčky. Z Frenštátu do Rožnova opět v koloně, opravuje se tam cesta, tak se to na semaforu naštosovalo. Přes Bystřičky to Evě zpestřím mírnou zajížďkou k přehradě. Potom už jen domů. 268km

3.6. jsem si sólo zajel na Vranov. Dneska jsme to už jeli s Evou společně. Počasí přálo, tak jsme toho naplánovali hodně. Cestu jsem vedl na Kyjov a Pohořelice, k Vranovu jsem to opět vzal mimo tu nudnou rovnou cestu. Udělali jsme dobře, je pátek a všude kamiony. Jako první zastávka byla na "vyhlídce zamilonavých" (48.89526, 15.81888), podařilo se to hned v 9 hodin, tak sluníčko svítilo přesně jak mělo. Potom jsme chtěli přes hráz přehrady k Vranovskému "Golden gate" (48.9111, 15.82117), jenže hráz se opravuje a vstup je zakázán. Dali jsme si kafe a vyrazili na 6km objížďku k mostu. Přijeli jsme k recepci kempu a ptáme se jak k mostu, "musíte tady tou horní cestou", koukáme a tam zákaz vjezdu, "to nevadí, jen jeďte". Dobře jsme udělali, parkovali jsme přímo u paty mostu :-). Prošli jsme se, podívali, kde je prasklina a vyrazili k dalšímu cíli, hradu Frejštejn (48.89942, 15.68564). Je nad obcí a dá se dojet až k němu, jen jej minete, je pěkně zarostlý. Dalším a vlastně hlavním cílem je Grázlova vyhlídka nad Dyjí (48.89197, 15.63534). Dalo by se dojet až k ní, jenže je to do zákazu a dneska už fakt ne. Volíme pěší možnost. Nemám mapu, tak využívám mobil, ukazuje nám kudy, ale jak. Volba padla ne krásný chodníček s vysečenou trávou, smůla, byla to cesta do pekla. Došli jsme totiž až k Dyji a museli se vyškrábat zpět na vyhlídku, ani nechtějte vědět jak. Ale ten pohled za to stál. Cestu zpět volím tu druhou z možných, měla být ale ta první. Přežili jsme a tak jedeme do Uherčic, kde je zámek(48,91439, 15.63282), altán (48.9164, 15.64465) a hospoda. Ta má teď prioritu. Občerstveni jedeme k altánu po OFFroadu. Od něj jsem si dronem zaletěl podívat na zámek. Dalším cílem a to na zpáteční cestě, je hrad Cornštejn (48.93307, 15.71587). Je obklopen Vranovskou přehradou kousek od Bítova. Chtěli vstupné, no, na rozpadlé kamení se nám nechtělo dávat. Udělal jsem si jen leteckou prohlídku. Voláme domů, že to dneska trochu natáhneme. Posledním cílem byl most v Grešlově mýtě (48.98372, 15.88306). Jediné co jsme už zvládli, bylo zastavení na něm a rychle domů. Vzali jsme to oproti ránu kousek severněji, přes Moravský Krumlov do Slavkova a přes Buchláky. Zastavujeme doma v 21:10. 485km

V pátek na jih, dneska na sever. Vybrali jsme hodně zapomenutý kout republiky. V Krnově jsme už byli, ale nyní jedeme ještě kousek nad. Cestou tam jsme se zastavili u Humplíkova mlýnu ve Stříteži nad Ludinou (49.60315, 17.73811). Tady nás navigace opět překvapila a poslala na OFFroad, přežili jsme :-D Cestou nás zastavila uzavírkaa museli jsme jet jinudy, bylo to nakonec fajn, zatáčky pěkně lesem. Další cíl byl kousek za Městem Albrechtice, je jím rozhledna "Hraniční vrch" (50.176129, 17.60036). Parkuje se na mini parkovišti, ale kdo má odvahu může vyjet až nahoru. My šli pěšky. Vidět do kraje nebylo, tak jen foto rozhledny a frčíme dál. V googlmaps i v navigaci to ukazuje cestu, ve skutečnosti ta brzy skončila a nastal opět OFFroad, poměrně dlouhý, byli jsme rádi když zkončil. Dojeli jsme k zámku ve Slezských Rudolticích (50.20545, 17.6885), prošli se parkem, udělali fotky a hlavně, dali si nutné kafe. Ještě zbývali tři body, ale dva jsme vynechali (už ubývalo sil) a jeli přímo na zámek Dívčí Hrad (50.24525, 17.63522). U brány jsme zjistili, že je opuštěný a nepřístupný, ani nebyl vidět, jen z drona. Pohledem na meteoradar nám bylo jasné, že zmokneme, tak jsme již nikde neotáleli a vzali to domů. V obci Véska, byla povinná zastávka na kafe a oblečení do nepromoků. Od Dolan až do Zlína byla jízda v dešti. 393km

Původně jsme chtěli jen jezdit ve dvou, nakonec z toho byla sólo jízda. Hlásili hodně teplo a odpoledne bouřky, vstal jsem po páté a po půl šesté už vyrážel. Teplota super, ještě jsem se vracel pro triko. Cesty prázdné, tak bylo potřeba si toho užít. Vyjel jsem na Bystřici pod Hostýnem, kde bylo ranní kafe. Potom mou oblíbenou cestou do Valašského Meziříčí, no paráda, pěkně jsem si vykružoval na prázdné silnici zatáčky. Ve Valmezu snídaně, Eva upekla pizzu. Přes Hodslavice do Frenštátu pod Radhoštěm a nově objevenou cestou přes Kozlovice na Frýdland nad Ostravicí. Provoz pomalu začal houstnout, ale výjezd kolem v.n.Šance vyšel perfektně, tak mě to nadchlo, že nahoře otočka a zpět. Na benzině druhá pizza a ještě jednou nahoru :-D. Tak nějak jsem ještě absolvoval výjezd na Klokočov, Bumbálku a Pustevny, prostě nahoru, dolu. Pohled na nebe dával tušit, že předpověď bude pravdivá, zamířil jsem tedy na oblíbené cesty kolem Bystřiček a přidal i pár dosud neprozkoumaných i s OFFroadem. Ve Vsetíně chvilka rozhodování, jak to vzít domů, nakonec vyhrála varianta přes Valašskou Polanku, Bratřejov, Vizovice, Luhačovice a už doopravdy domů. Dobře jsem udělal, za hodinu to kolem bouřilo, mraky černaly i pár kapek se dostavilo. Na radaru bylo vidět, že v místě mých toulek to pěkně valí. 338km