První jízda, kdy opustíme pohodlí motorky na delší dobu a chodíme po svých. Rozhodli jsme se znovu pro Slovensko, a to kousek za hranice. Ani na dálnici nevjedeme, a tak máme čas prohlížet si vesničky. První náš bod je v Sulově. Vycházku potřebujeme i na zahřátí, ráno je poměrně chladné, tak ani neprovedeme převlékací rituál a jdeme v motorkářském. Kousek na dědinou je „Zraková pyramida“ od umělce Juraja Gábora. https://travelissimo.sk/tip-vylet-zrakova-pyramida-sulove/ Je tu nádherný kout slovenské přírody a pohledy na Sulovské skály jsou fantastické. Už méně fantastické je vidět ty davy turistů, když se vracíme. Dalším bodem je Manín a okolí. Soutěsku už máme prozkoumanou, tak jedeme až za ní do dědiny Záskalie, kde nás zastaví až značka zákaz vjezdu J. Parkujeme na soukromém pozemku, kde nám to majitel dovolil. Tady je potřeba se již převléct, jdeme až nahoru pod Velký Manín. Vyrážíme po zelené značce, abychom se napojili na žlutou. Kopec je to pořádný a my už nejsme žádní mladíci, ale když jsme viděli dcerku kolem 6 let, jak to nedává, pochvalovali jsme si naši fyzičku. Ze žluté vede odbočka k Partyzánské jeskyni, přístup je hodně krkolomný, tak tam Eva ani nešla. No ďůra je to hluboká a je od ní pěkný výhled. Ještě lepší je od skalního okna https://www.treking.cz/regiony/skalni-okna.htm, spíše pár metrů nad ním. Vzlétl jsem dronem a vyfotil si Velký i Malý Manín. Prudký sešup zpět nás neláká, radši jdeme pěšinkou po hraně skály, až dojdeme na vyhlídku přímo nad soutěskou. Vřele doporučuji. A už je to jen kousek na žlutou značku, po které se vracíme k motorce. Den završíme opět soutěskami do Mojtína, které jen projedeme a zaznamenáme na Gopro. Času máme více, tak dáme kafe na benzině v Púchově a přemýšlíme kudy domů. Padlo rozhodnutí jet přes Červený Kameň a Nedašovu Lhotu. Doma jsme kolem 17. hodiny. 284km
Věřte meteorologům, původně mělo být slušně, ale nakonec hrozí déšť. I tak jsme vyjeli. Začátek už klasika po dálnici a hlavních cestách, až do Šternberka. Odtud konečně zatáčky a hned na úvod i super asfalt. Protože se vyjíždělo hodně brzy ráno, cítili jsme potřebu dát si kafe, vyšlo to přesně na otvírací dobu na Hvězdě. Potom rychle přes Karlovu Studánku nad Horní Údolí, kde byl náš druhý bod. Ten první jsem jaksi nezaregistroval. Druhá v pořadí byla zřícenina kaple sv. Anny. Dva roky jsem se těšil na romantickou ruinu, místo toho kapli obklopuje lešení. Ani počasí na drona nepřálo, jen jsem vzlétl, už začalo smolit, takže rychle dolů. Za lehkého kropení jsme se vydali k Vidnavě. Než jsme tam dojeli, ještě byla zastávka v Supíkovicích u vápenky a dřevěných soch. Na poprvé jsme to přejeli, ale nakonec našli. Je to moc zajímavé místo. Silnice se hodně zlepšily, kvalita super, jen jsme měli smůlu, kolem Vidnavy probíhaly cyklistické závody a kousek jsme museli jet za nimi. Pomocí navigace jsme projeli zablokovanou Vidnavou a pokračovali k dalšímu bodu, kterým byl „Obří stůl a židle“ u Skorošic. Cestu na kopec jsme napřed úplně minuli, ale pomocí mapy.cz našli. Vyšlápli jsme nahoru, kde byl již stůl obsazen. Udělali pár fotek, poklábosili a změnili další plán dne. Dostali jsme tip na bufet, kde dělají vynikající ryby. Původně byly ryby plánovány v Polsku, ale nechali jsme si poradit a odjeli do Nýznerova na Rybářskou baštu. Je to malý bufet, ale pstruzi doopravdy vynikající. Přečkali jsme zde to nejhorší počasí a domluvili kafe u rodičů. Do Branné jsme cestu znali, i odbočení na Staré Město, ale tu další odbočku ne. Bylo to fantastické, musel jsem zastavit a nezbývalo nic jiného než se "kochat, pane doktore". I ze Šumperka jsem cestu nikdy nejel, jen byla v hrozném stavu a hodně nás vytřepala. Po odpočinku a kávě jsme vyrazili k domovu s tím, že využijeme opět dálnice. Chyba, velká chyba. Na Olomouckém obchvatu to bylo totálně ucpané. Využil jsem štíhlé motorky a projel kolonou na nejbližší sjezd na Tovačov. Potom jsem se raději držel osvědčených klikatých okresek až domů. 432km (tímto nájezdem jsem se dostal na 7000km a čeká mě malá serviska).
17.7.
Neodolal jsem a musel si jet prohlédnout motor z Aprilie RSV4 R, co má kamarád na stole k opravě. Praskla tam pružina u výfukového ventilu. Nebudu kvůli tomu rozebírat SUZUCATI, abych to viděl :-)
Nazpět jsem to trochu natáhl přes Luhačovice a zjistil, že potřebuji častěji jezdit, nějak to po těch 10 dnech nebylo ono. 71km
Slovensko, proč ne, je tam stále co vidět a navštívit. Tentokrát to bude bez pěší túry, to si vynahradíme v pondělí. Když se podívám na plánovanou trasu, vybaví se mi loňská Šomoška. Hrady a pomalu po stejné trati. Prvním hradem má být Šášovský, u Žiaru nad Hronom, ale než tam dojedeme, musíme dát kafe na benzině. Zde si k nám přisedl starší motorkář, majitel Jawy 250, a dal řeč o ježdění po Slovensku a jiné drobnosti. Příjemně jsme poklábosili. Po příjezdu do podhradí jsme nadšeni, nikde ani živáčka, ale jen jsme to domysleli, přijíždí dva autobusy a tři osobní auta. Ta lavina co se vyvalila, nás přímo zavalila. Nedá se nic dělat, hrad bude stát pořád na stejném místě, tak sedáme a jedeme k hlavnímu hradu dnešního dne. Na navigaci jsem dal klikaté cesty, aby to bylo zajímavější. A bylo, jednu chvíli jsem myslel, že jedeme off-road. Tak rozbitou cestu jsem už dlouho nejel, ale ty výhledy z hřebenu byly fantastické a sjezd do Divína super, protože tady již byl asfalt v pohodě. Pod hradem je malinké parkoviště, trochu jsme upravili motorkářskou zbroj a vyrazili na 200 m výšlap. Zřícenina je to kompaktní a upravená, prošli jsme si ji a pro vzlet drona kousek poodešli. Místo se nám líbilo, tak ten čas strávený byl delší. Loni, jak jsme se vraceli od Šomošky, projížděli jsme přes Modrý Kameň a rozhodli se jej někdy navštívit. To někdy bylo zrovna včil. Cesta byla delší, měl jsem ještě ponechány klikaté v navigaci a to bylo jen dobře, nádherné silničky, nádherným krajem. Zaparkovali jsme před hradem Modrý Kameň a vydali se naproti po křížové cestě najít místo pro vzlet drona. Po návratu jsme si chtěli alespoň nádvoří prohlédnout, stálo nás to 0.8 Eur a k tomu ještě 3 Eura za pivo (nealko), to bylo snad ještě lepší, jak celý hrad. Cestou domů jsme se chtěli podívat na šikmou věž kostela ve Vrábli. Musíte se hodně snažit a zapnout fantazii, abyste tu šikmost viděli. Pomalu nám docházel benzín, tak jsme si udělali zastávku v Nitře u benziny. Vzal jsem 5 l na dojetí ke hranicím, to přece na 100 km stačí. Ale při svačině padlo rozhodnutí to trochu urychlit a do navigace se dala rychlá trasa s placenými úseky. To způsobilo, že jsme se museli ještě jednou před Novým Městem nad Váhom zastavit pro benzín. Ona ta jízda po dálnici je nějaká hladová. Doma jsme zastavili ve 21 hodin. 636km
Červenec je ve znamení pěších túr. Po jízdě na Slovensku, kde jsme obdivovali kamení na hradech, jsme vyrazili na Vysočinu obdivovat kamení přírodní. V bodech zájmu byly známé skály, Drátenická, Malinská a Devět skal. Vyrazili jsme trochu později, s tím, že to doženeme po dálnici kolem Brna. V Bučovicích jsme to vzdali a začali se vyhýbat hlavním silnicím, které byly plné kamionů. Takže cesta nás vedla přes Moravský kras, dokonce cestami, které jsme ještě nikdy nejeli. Držel jsem se striktně nabídky navigace, a ta i přes absenci klikatých cest nás vedla perfektními silničkami. Po kafi v oblíbeném bistru v Jimramově, to už bylo jen kousek ke startu naší vycházky. Začali jsme u "Monumentu Radka Jaroše", prohlédli si "Drátenickou skálu" a zamířili k "Malinské skále". Zde byl jediný trochu náročnější úsek. Původně jsme se měli vracet a motorkou přejet do Křížánek, ale šlo se nám dobře, tak se pokračovalo na "Devět skal". Cesta se mírně vlnila a okolní les byl plný borůvek. Na Devíti skalách jsme spočinuly trochu déle a vydali se zpět. Celý výlet byl 13km dlouhý. Čas pokročil trochu více, tak padlo rozhodnutí, využít dálnice. Na tu jsme najeli ve Velké Bíteši a za Brnem ji opustili, přece si nenechám ujít Buchláky. Ty vyšli perfektně. 385km
Hlásí velké teploty, tak přemýšlíme, kde se schováme. Napadlo nás spojit hrad a chůzi. Vyšlo Slovensko a hrad Gýmeš. Vyjíždíme za příjemného chládku směrem na Myjavu, kde máme jeden bod. Rozprávkový dom - Švajcarová dolina, jenže jsme moc rychlí a jsme tu brzy. Takže příště. Míříme na Piešťany, žádná sláva projíždět je, ale nakonec se dostaneme za ně do kopců. To je mnohem lepší poježdění, hlavně když se tu dělá nová cesta. Zábava potom končí až k Nitře, je to hodně nezáživné i s klikatými cestami. Zpestřili jsme si to jen kávou. Na parkování pod hradem jsme zvolil obec Kostolany pod Tríbečom. Je tu malé parkoviště, přístřešky a hned i turistické značky. Cestu k hradu jdeme po žluté, krásným bučinovým lesem. Uděláme si malou zacházku na Studený hrad, on tu žádný není, ale je tu skalní bradlo s výhledy. A už míříme přímo na Gýmeš. Je tu strašně málo lidí, což nám plně vyhovuje. Mohu v klidu vypustit drona a vše si natočit. Procházíme hradem a užíváme pohledů na rozsáhlé bučiny Tríbeče. Zpět jdeme po zelené značce k rozcestníku Pod gaštanicou, prodíráme se houštím a připadáme si jako v divočině. Od rozcestníku nás už vede červená přes prosvětlený les až k motorce. Další bod máme až na druhé straně Tríbečského pohoří. Cestou mineme odbočku na hrad Hrušov. Je tu perfektní klikatá cesta s dobrým povrchem. Přijíždíme do obce Sádoka, navigace ukazuje na úvozovou cestu, takže máme i malý Off-road ke kostelíku Panny Márie Kráľovnej anjelov. Odpočineme si a rozhodneme změnit původní návratovou trasu. Směřujeme na Trenčín "klikatými cestami" a hledáme v dědinách obchod, kde by se dalo koupit pití. Smůla, všude obchody zrušeny. Až kousek před Trenčínem jsme objevili. Celá PET láhev padla a my pokračovali na Nemšovou a domů. 387km