Má být po přechodu studené fronty pěkně s dobrou viditelností. Napadlo nás tedy vyjet si do hor a to námi oblíbených, Orlických. Je to klasika, rychle tam a potom už jen na šulačku. Popřemýšlel jsem i nad tím, že by se mohla změnit i trasa. V 6 hodin jsme vyrazili do Zábřehu po dálnici a rychlostní silnici a potom směrem, který jsme ještě nedělali. Do Jablonného nad Orlicí přes Štíty. Byli jsme nadšeni, i přes trochu rozbitý povrch jsme si ty zatáčky užívali. Narazili jsme zde na pěkně umístěný kostelík s výhledy. Jen nám to kazili auta, která tu jezdila. Z Mladkova po příhraniční cestě jsme konečně zastavili u kapličky sv. Anny na Čiháku, kterou jsme pravidelně míjeli. Dronem jsem létal přesně na druhou stranu, než byly chalupy, doufal jsem, že nikdo nepřijde. Pokračovali jsme do Bartošovic v OH, kde se mělo odbočit na Říčky v OH, smůla byla tam uzávěra. Pokračovali jsme přes Neratov a za Novou Vsí odbočili na hřeben pod Komáří vrch. Původně jsem se tudy chtěl vracet z Říček. Cesta byla plná kamení, které nás odradilo se tudy vracet. V Říčkách, byl náš druhý bod a to již jednou navštívený, "Záhadné Menhiry". Posledně nám hodně foukalo a nedal se vypustit dron, teď to šlo :-) Do Deštného v OH jsme tedy jeli přes Luisino Údolí, nemám tu cestu moc rád, ale návrat přes Komáří vrch nás nelákal. V Deštném nás napadlo zajet ke kostelu sv. Matouše v Jedlové a nafotit jej dronem. Již při příjezdu nám bylo jasné, že to neklapne, parkovalo tam snad dvacet aut. Projeli jsme tedy jen okolo a zmizeli. Zůstal alespoň čas na kafe. Když nevyšel sv. Matouš, tak vyšel sv. Josef. Je to kostel na Šedivinách, který má zajímavou architekturu. Obešel jsem okolní chalupy, abych mohl drona vypustit. Tady jsme měli bod obratu a pomalu zamířili k domovu a dalšímu bodu. Bylo jím poutní místo Homole, kde je kostel Panny Marie Bolestné a svaté schody Scala sancta. Ty jsou už hodně zchátralé, ale pořád zajímavé. Protože byl dobrý čas, přidal jsem ještě jeden bod navíc. Zamířili jsme na Andrlův chlum, kde je rozhledna. Super rozhodnutí, nahoru z Ústí nad Orlicí vede nádherně klikatá a dobře spravená cesta. Viditelnost luxusní, takže to stálo za to. Kompletně jdou vidět příhraniční hory od Kralického sněžníku až po Sněžku. Druhé kafe nás povzbudilo a vydali jsme se k poslednímu dodatečně doplněnému bodu dnešního dně. Do Jaroměřic ke kostelu Povýšení Svatého Kříže na Kalvárii. Několikrát jsme projeli kolem a konečně to vyšlo i časově na odpolední sluníčko. Chvíli jsem zajišťoval vzlet drona, povedlo se a vyšla z toho nádherná fotka. Tady padlo rozhodnutí, již nejezdit po klikatých cestách, ale nastavit navigaci na nejrychlejší cestu domů. Tu jsme ještě dvakrát přerušili jen na odpočinek a občerstvení. Poslední úsek byl již jen po dálnici. Domů jsme dojeli pět minut před plánem, tedy ve 20 hodin. Mapa není úplná, navigace neuložila záznam v Mladkově. 495km

VIDEO

Sváteční pondělí a rosničky straší odpoledním deštěm. Naplánuji jen krátkou jízdu s brzkým návratem. Na Jižní Moravě by mělo být nejlepší počasí, zvolíme tedy okolí Břeclavi a na oběd zajet do Nových Mlýnů. Ranní jízdu směřuji na hodně klikaté cesty co nejblíže slovenským hranicím. Podle webu Benziny by měla být 100 Verva v Hodoníně, samozřejmě nebyla. Věřím, že to dojedeme nebo někde narazíme na správnou Benzinu. Prvním bodem jsem měl "vinné sklepy Nechory" (1), tady jsme to jen projeli, chtělo by to více času a v klidu si to projít. Druhým bodem byly "Boží muka za Břeclavů" (2), málem jsme je minuly, naštěstí Eva má zrak sokola :-) Třetí a čtvrtý bod jsme získali při sledování seriálu "Putování s párou". Byl to kostel v Břeclavi-Poštorné (3), který stojí za to si prohlédnout a most "Oskar" (4), který nám dal pěkně zabrat, než jsme jen uviděli. A stojí za to jej vidět. Koukli jsme na meteoradar a bylo jasné, že se pomalu budeme vracet. Jen hlad bylo potřeba zahnat, takže rychlý přesun do Nových Mlýnů ke "Greek bistru" (5), který jsme již jednou navštívili, ale byl ještě mimo sezónu zavřený. Zato dnes otevřený, jen my přijeli o 20 minut dříve. Vydrželi jsme to a odměna byla vynikající i se sladkou tečkou. Pořádně najezení už jen míříme domů. Cestou trochu kvůli uzávěrám bloudíme a najednou jsme u Milotického zámku. Zastavíme na vzdálené dronování a už doopravdy musíme spěchat, stahují se mračna. Domů přijíždíme za dramatického pohledu nad Buchláky. Vyšlo to, za dvacet minut po zaparkování začalo pršet. 295 km

VIDEO

V soboru přecházela studená fronta a celý den pršelo, ráno v neděli vstáváme do studeného, ale slunečného dne. Oblékáme kompletně Rocway. Naplánoval jsem celodenní jízdu podle itineráře P.D. za sochami pana Olšiaka na Vysočinu. Ráno startujeme po dálnici a před Vyškovem konečně vjíždíme na klikaté cesty. V Boskovicích dáváme kávu a doplňuji benzín. Míříme do Letovic, kde je uzavřen kruháč, a tak na první, a zároveň poslední objížďkové šipce odbočíme. Navigace nás vede, ale zase do uzavírky, takže na to již kašlu a projíždím jí. Nic moc, plno blata a klouže to. Dostáváme se na cyklostezku a vidíme, jak tu včera déšť řádil, vidíme to po celé Vysočině celý den. Postupně míjíme známá, již navštívená místa až dorazíme k prvnímu bodu. Socha Výra (49°36'28.344"N, 16°2'59.774"E), je nedostupná, fotím jen z dálky a nejsem sám, kdo ji hledá. Pán se sem vydal na základě propagace místní obce. Ještě se během dne párkrát potkáme, mají stejný plán dne. Kousek od tud jsou ještě dvě sochy, Hejkal Pepin (49°36'37.798"N, 16°1'56.024"E) a Káně (49°36'23.655"N, 16°2'1.493"E). U Pepina je hromada děcek, tak posvačíme a čekáme na uklidnění situace. Káně je opuštěné i dron přišel k užitku. Míříme k sousoší hub, houby jsme nenašli, maximálně spoustu houbařů v lesích, které projíždíme směrem k Herálci. Další socha je ve Škrdlovicích, kde jsme již několikrát byli, dokonce u V. Dářka je jedna socha "Rozcestník Dařbucha". Přijeli jsme na dvůr hotelu U Hrocha kde je kašna s hrochy (49°38'2.534"N 15°55'48.729"E) obklopená auty a je nutno hodně umu to vyfotit. Pokračujeme do Račína k rybníku Jordán, na jehož břehu je socha raka (49°36'57.826"N 15°52'1.621"E) v obležení dětí. Nedaří se nám je "odstranit", tak vyčkáváme a dočkali se. Zatím se kocháme pohledem na rozkvetlý rybník, je tu plnou leknínů. Pokračujeme do obce Hluboká a najdeme u penzionu Strašil sochu víly Josefíny (49°39'37.56"N 15°51'21.877"E). Vracíme se kousek zpět a pokračujeme k soše jelena (49°40'8.96"N 15°46'39.074"E), je kousek za obcí u lesa, tak jedeme mikro OFF-Road. Opět nejsme sami, jak děti, tak další lovci soch. Sochu Gryfa (49°36'12.872"N 15°38'58.201"E) nacházíme u zámku a proboštství v obci Pohled. Tady je již bod obratu a pomalu se vydáváme směrem k domovu. Míříme do Ronova nad Sázavou, koukám jako jelen, tady jsme už byli u kamenného mostu, teď míříme k soše draka (49°34'8.434"N 15°46'19.81"E). Posledně jsme si jej ani nevšimli. Míříme do obce Sázava, má tady být "slon" (49°33'18.407"N 15°51'4.965"E), naše zklamání je velké, stojí na dvorku soukromého domku, nechceme otravovat, tak foto jen do srdíčka. Za to před chalupou je krásný evangelický kostelík, nevyšli jsme tedy naprázdno. Jedeme do Žďáru nad Sázavou, kde jsme viděli první Olšiakovu sochu na "historické hranici" Čech a Moravy. Ani jsme netušili, že dneska uvidíme další tři. První je socha koně (49°33'44.727"N 15°54'25.234"E) u restaurace Na Ranči. Ta se nám fakt líbila. K druhé soše jsme trochu bloudili, odbočil jsem o uličku dříve, po zeptání jsme ji našli. Je to hlava Charliho Chaplina (49°33'41.774"N 15°56'15.09"E) před vinárnou U Charliho. Už zbývala poslední socha dnešního výletu, ale jak se k ní dostat, když jsou zde uzavírky a ani navigace nepomáhá. Takže nacházíme Hamroně (49°34'1.94"N 15°54'49.519"E) hodně náhodou. Kontrolujeme čas a navigace ukazuje po klikatých cestách návrat v 19:30. Cítím již dosti únavu a tím pádem se rodí nápad dát do navigace rychlý návrat. Nejlepší to nabylo, protože nás ihned navádí na nejbližší dálnici. To nechceme a máme svou hlavu. Zruším brouzdání po klikatých a vezmu to hlavním tahem na Boskovice, známe to a je to pořád ještě zábava oproti dálnici. V Novém Městě na Moravě dotankuji palivo, v Boskovicích dotankujeme kafe a šupem míříme na Vyškov. Tady poslední zastavení na oblečení, doplnění tekutin a šup na dálnici. Musím přiznat, nuda, nuda, málem jsem usnul, ale záda již bolí, tak není co řešit. V Otrokovicích míjíme čerstvou havárii aut a za chvíli parkuji. 520km

VIDEO

Dneska jenom rychlá akce. Dopoledne pro okurky (autem) a odpoledne výměna káblů od navigace (motorka). Starou prodávám (Tomtom Rider 4) a koupil jsem Tomtom Rider 550. Ještě čekám na držák od Touratechu, má tento týden přijít. Protože si elektriku neudělám, jel jsem k servismanovi. 53km

Dneska konečně přišel držák navigace od Touratechu. Po práci jsem se pustil do montáže. Měl jsem udělanou hrazdičku na držák plexi, doufám, že to vydrží otřesy z našich cest. Chtěl jsem ten držák, protože již nevěřím originálnímu od Tomtomu v kombinaci s RAM uchycení.

Tento víkend byl v Tvarožné Lhotě sraz Bikers4U. Původně jsem plánoval přijet v pátek na večer, ale počasí to změnilo. Nakonec jsem vyrazil v sobotu v 6 hodin a dorazil o půl osmé na místo. Zrovna se začali probírat a hlásili, jak jim při silné bouřce vypadla elektřina, která doteď nejde. Klábosilo se, čekalo na další opozdilce a po 9 jsme vyrazili na projížďku. Trasu do Luhačovic měl v mobilu P.K., ale nefungovala mu, tak jsem převzal roli vodiče. Smůla byla v tom, že tak nemám na kameře motorky. Vzali jsme je ke Kuželovskému mlýnu, přes Suchovské Mlýny na zámek Nový Světlov. Tady jsem předal vedení skupiny P.K. a mohl si v klidu natáčet. V Luhačovicích se dělala společná fotka, zde se rozdělila skupina na "kafe" a "zmrzlina". Sešli jsme se u Benziny a poté pokračovali na oběd na Slovensko do Koliby Drietomica. Jeli jsme i po cestě, kterou jsem nikdy nejel, a to mám Valachy proježděné dost. Po obědě jsme se opět rozdělili, jedni frčeli domů, druzí na Slovensko a naše malá skupinka se rozhodla vrátit. Vedoucím se stal P.D. a vedl nás přes Vyškovec a Lopeník do Velké nad Veličkou. Tady byla zastávka u rozhledny Drahy a potom opět Kuželovský mlýn. Tady jsem se rozloučil a nechal plně cestu domů na navigaci. 324km

Nějak jsem ještě neměl motorky dost a Eva se také chtěla projet, naplánovali jsme návštěvu k rodičům. Museli jsme vzít na vědomí, že odpoledne měly přijít bouřky, a že druhý den jdu do práce. Měli jsme tedy přes tři hodiny pro brouzdání, zvolil jsem trasu přes Oderské vrchy a Vítkovskou vrchovinu. Bodem obratu byl Budišov nad Budišovkou. Ve Vítkově jsme neposlechli navigaci a jeli na kafe k benzince, tam jsem se rozhodl, že se nebudu vracet do Vítkova, ale pojedeme přes Melč. Tereza v navigaci byla nějaká zmatená a pořád se chtěla vracet. Nakonec jsme ji přesvědčili. Protože jsem zvolil tu nejvíce kroucenou a kopcovitou trasu, byli jsme dovedení nad Šternberk na Ecce Homo. K rodičům jsme dojeli v pravý čas. V dáli se tvořila bouřka. Přečkali jsme ji u kafe a povídání. Návrat byl po hlavním tahu a v Přerově jsme se dostali do velké kolony. Raději jsem ji předjel, aby nás déšť nedohnal. Těsně před příjezdem domů jsme nepatrně zmokli. 290km

Poslední den měsíce, pátek a super letní počasí. Hlásí teplo, vydáme se tedy do hor a to přímo pod Jeseníky. V plánu byla kaplička v obci Vidly, nikdy jsme tam nebyli a tak nás silnice sem přímo nadchla. Ne tak navigace, prostě jsem kapli minul a to byl teprve začátek. Druhým bodem byl zlatokopecký skanzen Zlatorudné mlýny. Vstupné jsme vynechali a šli sami jen na obhlídku mlýnů. Sjeli jsme pod Jeseníky a vydali se k našemu hlavnímu cíli, Venušinným miskám. Jenže do Černé vody byla uzavírka a museli jsme na Vidnavu, tak se nám navigace zbláznila úplně, protože ve Vidnavě byl také jeden z bodů, a to Bludné balvany na náměstí. Chvíli jsme jezdili po okolí a narazili na Bludné balvany ve Velké Kraši, odkud by se dalo jet na Venušinny misky, ale potom 2,5 km pěšky. Na to nebyl časový prostor. Pokračovali jsme tedy dále a to do obce Zálesí. Cestou se míjí "Vápenná pec" a kaple "U tajného trápení". To sedělo, protože navigace mě hodně trápí, neukazuje mi body zájmu. Pec je perfektně opravená a stojí za zastavení. Ke kapličce šla jen Eva, já dronoval u pece. V Zálesí jsme měli dva body, zničený kostel sv. Barbory a kapličku Zálesí. Tyto místa jsme získali ze seriálu "Krásné živé památky". Kostel jsme nenašli, zato vycházka ke kapličce byli moc příjemná a je od ní hezký výhled až do Polska. Jízda na motorce jen pro zkušené off. Tady nastal bod obratu a vydali jsme se domů přes Kladské sedlo. Cestou opět navigace perlila. Ve Starém Městě jsme si na náměstí dali kávu a studeného Birella, teplo se už začínalo projevovat i v horách. Ještě jsme se chtěli vrátit na jedno hezké místo, které sa nám moc líbí. Měl jsem to vedené jako bod, ale navi nic neukázala. Naštěstí jsme to našli i bez ní. Pomalu se nám krátil čas, tak jsem se v Libinách rozhodl změnit trasu a vydal se místo na Šternberk do Mohelnice, tak úpornou navigaci, která mě pořád vracela jsem nezažil. Garmin i Tomtom 4 byly v pohodě a vše přepočítali. Tomtom 550 ne a pořád mlel svou. Kašlal jsem na to, vždyť na dálnici se nedá zabloudit. Po 14 hodinách toulání na moto jsme ve 20:00 zaparkovali. 461km

VIDEO