3.7.

Sobotu jsem věnoval výrobě dřevníku. Na neděli jsme tedy naplánovali výlet na sever, abychom unikli horku. Vstáváme před šestou a v sedm vyrážíme za   sluníčka. Trasu mám v navigaci, ale nějak pořád nevím kudy pojedu a rozhoduji se během průjezdu Zlínem. Nakonec to vyhrál přejezd Troják - Tesák. Ono ráno je to nejlepší, je tam klid a mohu si zvolit své tempo. Za Držkovou koukáme, že se tu nějak válí mlha, to byl teprve začátek, zataženo vydrželo hodně dlouho. Jako první zastávku jsem si naplánoval benzinu ve Vítkově na kávu (1). Posledně se mi líbila trasa z Oder, tak nebylo co řešit. Po příjezdu a kontrole palivoměru  zahýbám ještě ke stojanu. Vše nachystám a deru se po pistoli, jenže nejde ze stojanu, lomcuji s ní a přemýšlím co to mají za systém. Bylo to jednoduché, byla  zamklá jako celá benzina. Navi nás směruje na Hradec nad Moravicí (2), vyhledám benzinu a uskutečním to co jsem již jednou chtěl udělat. Eva je prokřehlá a tulí se k horké kávě aby nasála teplo. K dalšímu bodu máme 20 minut a zastavuji pod zámkem Raduň (3). Původně jsem uvažoval o dronu, ale počasí a dosti lidí mě odradilo. Projdeme se parkem a zámek okoukneme ze všech stran. Po svačině se přesouváme do Kobeřic (4). Má to dva důvody, jedním je kaple sv. Antonína a nedaleký sádrovcový lom. Kapli jsme našli bez problémů a tady se dověděli, že podobných z cihel postavených je v okolí hodně, jedna i trojboká (projedeme jen kolem). Vypouštím drona a letím nad lom, který jsem chtěl natočit. Vyrážíme dále do Sudic, z dálky jde vidět krásný kostel, ten míjíme a zamířím k památníku
osvobození (5)(tanku T-34). Už tady parkuje jedna motorka z Polska. Uděláme si tady fotky a hodím "řeč" s mladým Polákem. Jede na Hrabyň, ukazuji mu, že my přes Polsko na Osoblahu. Také mu ukazuji webovku. Nasedáme a vyrážíme do zahraničí, věřím, že projedeme bez problémů, mám navolené dva body průjezdu. To by ale nesměla navigace být humorná, chtěla nám ukázat, jak jim roste kukuřice. Opustili jsme asfalt, projeli po polních cestách a znovu na tu samou cestu najeli o kousek dále. Při průjezdu Glubczycem se mi líbilo náměstí (tedy jestli to bylo náměstí), za městem cesta vede úzkou, dlouhou alejí. Jedu tady pomaleji, než doporučená 70. Je to neskutečně krásné. Dorážíme do Osoblah, kde jsem při chystání navigace, našel Židovský hřbitov (6). Takže jedu, jedu, už jsem na travnaté stezce a pořád nic. Ptám se místních, "ano, jste u toho hřbitova, ale ten je za touto zdí a musíte tam přes náměstí". Takže otočit a hledat náměstí. Cosi tomu  podobné jsem našel a za chvíli parkuji před hřbitovem. Moc se nám líbil. Dáváme další svačinku a vyrazíme do již jednou navštívené obce Slezské Pavlovice. Má tam být u hranic mini rozhledna. Opět jsem se spoléhal na navi a to byla chyba, nakonec opět nastoupilo zeptání se místních. Našli jsem ji (7) a Eva tady udělala "uměleckou fotku" s motoaranžérií. V dáli byly vidět hory, jen dneska na to nebylo to správné počasí. Vzlétl jsem dronem a zamířil ke "Švédskému sloupu", je  přímo na hranicích CZ/PL. Tím jsem se dostal na nejsevernější bod naší dnešní cesty. Teď už jen na jih k domovu, přes poslední bod. V Městě Albrechtice odbočujeme na Jeseník, nic moc, je to jen přes dědiny pořád 50. V Holčovicích koukám na navi a ukazuje šipku rovně i modrou cestu zleva, asi to bude okružka. Kdybych tušil, nepokračoval bych. U kostela doleva (tady došly baterie v kamerách) a míříme do kopce. Postupně se cesta mění a stoupá prudčeji, bojím se zastavit, není kde se otočit. Nakonec spousta kamení a ještě prudší svah mě donutil zabrzdit. Eva sesedá s obtížemi, pokouším se vycouvat na mini plácek mezi stromy. Podařilo se, ale třepu se jako ratlík při bouřce. Zvědavý chalupář se přišel podívat na blázny, co tady blbnou a poradil, kudy se na rozhlednu dostat. Ano, byla to ta modrá cesta doleva v navigaci. Po uklidnění a úpravě navigace vyrážíme. V Jelení odbočujeme a po pěkné asfaltce dorazíme na místo označené jako parkoviště. Jsou tady motorkáři a poradili, že se dá jet ještě na jiné parkoviště, blíže k rozhledně. Využijeme jejich rady a přesouváme se. Po zaparkování to máme pěšky kolem 200 m přes les a jsme u "rozhledny Na Skalce" (8) Vzlétám dronem, Eva jde nahoru a užíváme se po tom stresu klid a pohodu. U motorky si dáme poslední svačinu, měním návratovou cestu na "rychlou" i s vědomím dálnice. Čas je neúprosný a nechceme přijet pozdě domů. Krnov a Opavu prosvištíme a za Fulnekem najíždím na dálnici. Je tu dosti aut, hodně Poláků jedoucích na jih. Vydržel jsem to ke sjezdu u Lipníku nad Bečvou a omylem zajel na benzinku. Když už jsem tady a benzín mají za 47,30 Kč přistavím SUZUCATI ke stojanu. Naberu, zaplatím a jdu za Evou. Že jsem zapomněl moto u stojanu mi jaksi nedošlo. Vše napraveno a pokračujeme k domovu. V Dřevohosticích si kontroluji čas, potřebuji vědět, za jak dlouho to dáme domů. Zítra totiž sem jedeme do Turovic pro okurky. Parkuji o půl osmé po 440km


 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

4.7.

Skoro přesně na den jsme se vydali opět do Turovic na okurky. 73km

10.7.

Jen tak kolem Zlína 115km


 

16.7.

Po ochlazení není zrovna ráno teplota ideální, dáváme větrné vložky a po osmé se vydáváme na cestu. Dneska je to Slovensko a ještě pěší výlet v Malých Karpatech. Směřujeme na jih přes Uherský Brod, Nivnici na Velkou nad Veličkou. Tady zastavujeme u "rozhledny" (1) /viz starší foto/ která je již zrušená a jsou tady jen patky v betonu. V první slovenské obce Šance odbočujeme na Myjavu, trochu mě to zaráží, když vím, že se dá jet rovně na Senici. Prostě to tak chtěla navigace. Dobře jsem udělal, před Myjavou odbočujeme na okresky a těma se proplétáme až do Jablonice. Do té bychom dojeli i bez odbočení, ale ne tak příjemně. Dál už to je po známé cestě pod zříceninou Korlátka na dohled Plaveckému hradu. Před ním odbočujeme do Plaveckého Mikuláše, kde parkujeme u boží muky (2). Je to náš výchozí bod pro pěší výstup na "Jelení horu". Podle vrstevnic by to mělo být dosti do kopce, je ale není to tak hrozné jako na Špicák nad Strečnem. I tak jsem měl návratovou cestu jinudy. Cestou nahoru se nám pořád za zády ukazuje Plavecký hrad až k vyhlídkové skále, kde se kompletně na něj odkryje pohled i s krajinou Jižní Moravy. Fotíme do srdíčka a ještě k tomu přidám drona. Těsně před odbočením k návratu ještě vylezeme na Jelení skálu. Trochu tady zavazí stromy, chtělo by to majora Terazkyho. Zpět u SUZUCATI jsem po dvou hodinách příjemné vycházky (mapa trasy). Dáme svačinu a vyrážíme na kávu. Tu jsem rozhodnutý si dát na Pezinské Babě (3). Vždy se totiž jen projelo. V Perneku odbočíme na Pezinok, pustím za mnou jedoucí auta a v klidu si užíváme zatáček až nahoru. Tady je plno motorkářů, jako na Buchlákách. Po kávě vyrazíme a hned za první zatáčkou semafor, ten známe již z minulých jízd. Pustím dva závodníky a opět si v klidu svým tempem vykružuji zatáčky. Jen je škoda, že povrch je hodně rozbitý. Těsně před Pezinkem máme bod, je jím "Schaubmarův mlýn" (4). Místo je to pěkné, zrovna se tu chystá nějaká oslava. Uměl bych si tady představit svatbu. Teď nás čeká ta nejvíce nezáživná cesta na sever, zpestřená jen pohledem na Smolenický zámek. Za to je nám odměnou "kostel sv. Michala Archanděla" v Lančáru (5). Škoda, že hodně fouká, drona pustím jen na chvíli a ne moc daleko. Je to kouzelné místo a určitě se sem vrátíme. V dáli jde vidět jaderná elektrárna Jaslovské Bohunice. Cestu domů opět nechávám na navigaci a jsme příjemně překvapeni. Přes Vrbovou a Starou Turou se dostáváme pod Javorinu a vyjíždíme na cestu kousek od Strání. Hned na hranicích zastavuji a dáváme si točenou mandarinkovou limonádu (6). Odpolední teplo nás vyšťavilo. Do Nivnice nejedeme po hlavní, ale odbočíme na Březovou. Potom už je to jak ráno přes Uherský Brod. Parkujeme v 18:15 po 313km


 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

18.7.

Prodlužuji víkend a přemýšlíme, kam pojedeme. Měl jsem v plánu Orlické hory, ale Eva odmítla tak brzy vstávat (ve 4hod). Protože na Vidnavsku se nám líbí, bylo to jednoduché rozhodování. I cestu mám dosti projetou, nebude potřeba navigace a drobné chyby dořeším mobilem. Vstáváme tedy až o půl šesté a před sedmou se již proplétáme Zlínem. S BONNIE se snažíme jet jen po slušných cestách, ony naše tělesné schránky nejsou ve 100% kondici, vybírám tedy hlavní silnice. Je na nich trochu větší provoz, ale pohodlí je nadevše. Na první zastavení opět míříme na Vítkov (1), doufáme, že benzinka bude otevřená a káva dobrá jako vždy. Hodně jsem si teď oblíbil cestu přímo z Oder přes Heřmanice u Oder. Káva byla vynikající. Zkontroloval jsem si ještě cestu a pokračujeme dále. Za Kružberkem odbočuji na Mladecko, asi to nebylo to nejlepší, tady mívá problém s kvalitou povrchu i SUZUCATI. Plomby vydrželi a obratle zůstali na svém místě. Kousek se vracíme po hlavní cestě Opava - Šternberk, už jsem i odbočil, ale došlo mi, že je to moc brzy. Do Horního Benešova bych dojel, jen bychom se vyhnuli perfektní silnici na Staré Heřminovy. Konečně jsme na cestě Opava - Bruntál, kde si také užíváme pohodlné jízdy. Do Vrbna pod Pradědem vedou dvě cesty, protože znám jenom jednu, volím ji. Nechci riskovat horší silnici, to nechá na jindy pro SUZUCATI, se kterou si ji ověřím. Koukám, že i benzínu není moc a ve Vrbně je "Benzina" (2), kterou máme již ověřenou. Tady dáváme první svačinku, pře nastavuji kameru a známou cestou jedeme do Zlatých Hor. A jsme pomalu v ráji pro motorkáře. Protože nás čekají perfektní cesty, jak povrchem, tak i zatáčkami. A to netuším, že se mi splní přání si to tady důkladně projezdit. První varování bylo, že při odbočení na Vidnavu byly směrníky na Žulovou přeškrtnuty, nic více. Ve Vidnavě udělám jen rychlé foto BONNIE u "bludného kamene" (3) a jedeme k dalším do Velké Kraše (4). Je to moc příjemné místo, využijeme ho na snížení počtu vrstev oblečení, začíná se totiž oteplovat. Mohli bychom už jet do Žulové udělat fotku u hradu, ale nejet po luxusní cestě do Javorníku by byl hřích. To nám opět odsunulo skrytou pravdu. V Javorníku dělám fotku se zámkem (5) a navrhuji, že si zajedeme na fotky až do Travné. Cestou přibrzdíme u vápenky (6) a za chvíli si děláme fotku "kostela Neposkvrněného početí Panny Marie" (7) Vždy totiž jen projedeme do Polska na Kladské sedlo. Dnes ne, protože nás čeká Žulová a cesta na Lipová-lázně. Trochu mě zarazilo, že za Javorníkem je značka "slepá cesta", jsem na pochybách a tak ve Vlčicích odbočím podle šipek na Vidnavu. Další křižovatka, na Žulovou není omezení, vyrážíme a dále zase omezení. Musím se dovědět co se děje, i přes špatnou cestu objížďky do Žulové dojedeme a tím se dovíme, že je kompletně neprůjezdná a na BONNIE obzvláště (8). A ještě nás schladí postřikovým vozem, chudák BONNIE vypadá jak po neštovicích. Tady se mi začal plnit dávný sen, projíždění zdejších cest. Vracíme se přes Javorník do Vidnavy, dáme opět svačinu. Celou dobu jsem se chtěl vyhnout Jeseníku a dopadlo to přesně opačně. Nejvíce mě vytáčelo značení cest a uzavírky, nikde jsme se nedověděli o úplné uzavírce Žulové. Ale odpouštím, výborně jsem si pojezdil. Červenohorské sedlo nás neláká v provozu kamionů, odbočujeme na Lipová-lázně a na Ramzové zastavíme jen na oživení kamery, došla baterie. V Branné máme již hrad nasnímaný z drona, kostel vyfocený z protějšího svahu, proč tam nezajet a neudělat fotky přímo u nich (9). Provedeno a ještě neodoláme fotce s BONNIE a kostelem v pozadí, z cesty do Starého Města, kde si chceme dát kávu na náměstí (10). Oproti té ranní to byla brynda, ale vzpružila. Druhým důvodem je opravená cesta do Hanušovic s malým provozem. V Hanušovicích se rozhodujeme, kterým směrem.  Vyhrál Zábřeh a Mohelnice, kde odbočíme na Konice. V Lošticích zastávka na kameru a poslední svačinu. Při utahování nového držáku jsem zaslechl křupnutí a bylo vymalováno, prasklo jedno rameno čelistí. Ani to nevydrželo 4 měsíce. Eva už je hodně unavená, navrhuji to vzít přes Konice a Prostějov. Za Konicemi jsem si vzpomněl, že máme foto větrného mlýna v Přemyslovicích se SUZUCATI, proč si neodpočinout a ještě neudělat novou fotku s BONNIE (11). V Prostějově na kruháči zahlédnu u Shellu cenu 47,90,-Kč. Proč nevzít když je prázdná nádrž. I kamera to věděla, že má tady ukončit dnešní natáčení. Za Troubkami se projíždí lesem a dnes i mračny much, viditelnost se mi najednou zhoršila a nezbývá než ve Vlkoši dát technickou pauzu. Vyčistit plexy a málem i zuby, jak mi přes ventilaci vletěli do helmy. To byla poslední zastávka na dnešní rekordní jízdě. Parkujeme přesně ve 20 hodin po 503km


 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

23.7.

Ráno při čištění motorky jsem zaslechl, jak soused vyjíždí na tenis. Neodolatelně mě to táhlo na jízdu. S Evou jsem se domluvil na dopolední jízdu a vyrazil. Jako vždy nebyla trasa jistá a pořád se upravovala podle situace a času. První zastavení bylo na Trojáku (1), při tom horku jsem si chtěl dát velkou kofolu, až po jejím načepování jsem zjistil, že nemám tolik peněz v hotovosti. Z velké nakonec byla alespoň malá. Když už jsem byl nachystaný na odjezd, přijela banda na super motorkách. Kawa Z900RS, Triumph Bonnevile, Royal Enfield a ještě dvě, ty jsem nepoznal. Když už byla helma na kokosu, nechtělo se mi jí sundávat. Jen mávnutí a vyrazil jsem na Kašavu. Je tady zkratka na cestu do Slušovic, tu jsem využil. Za Slušovicemi po staré do Zádveřic a na Luhačovice. Tam jsem nedojel, bylo dosti času a to vedlo ke změně na Sehradice, Slavičín, až teď to bylo na Luhačovice. Ne "Benzině" (2) jsem zastavil u stojanu, až po sejmutí pistole jsem si uvědomil, že stojím u 100 Vervy. Rychlý posun na správný stojan a bylo to OK. Doplnění tekutin již bylo opět potřeba. Čas už napověděl, že se musím vrátit. Vzal jsem to na Březůvky, abych nemusel v Bohuslavicích stát na semaforu. Doma parkuji přesně ve 12 hodin po 123km


 
 
 
 

24.7.

Po sobotním rozježdění jsem se již těšil na další návštěvu Slovenska. Měli jsme jen jeden bod a nebylo třeba vstávat moc brzy, stačilo o 6 hodině. Ježdění na Slovensko má jednu nevýhodu, jede se pořád se sluncem v očích. Ve Slavičíně naberu benzín za 45,90. Dále cestu volím přes Ilavu na Bojnici, je to příjemná jízda. V navigaci tentokrát mám rychlou trasu a do Martina se dostávám v koloně aut. Je čas kávy, i kamery je potřeba připravit na výjezd na Martinské Hole. Zastavuji na benzině OMW. Od tadyma to máme jen 1/2 hodiny nahoru. Cesta je hodně rozbitá a musím si dávat pozor na naplaveniny ze včerejších bouřek. To je jediný pozůstatek po nich, jinak to nikde není poznat. Parkuji pod stromy v nadmořské výšce 1250 m. Ještě nám zbývá 250, ale ty už půjdeme pěšky, proto tady jsme. Chceme se projít po hřebeni na Veľkou lúku, Krížavu a Zázrivou. Přidali jsme k tomu vyhlídku nad sjezdovkou a kousek odbočili na Skalky. Celkem to bylo 9 km a to nádherných. Bylo pořád na co koukat, postupujícím sluncem se měnily i pohledy na okolní hory. Fotili jsme hodně do srdíčka. Po třech hodinách jsme už měli hlad, zašli do chaty na Martinských holiach. A když už jsme na Slovensku, dali jsme strapačky se zelím. Unavení a spokojeni se vydáváme domů. Sjezd byl náročnější, jak únavou, tak i rozbitou cestou. Původně jsem chtěl jet na Žilinu a Bytču, po dotazu na FB mi M.N. poradil, raději se kousek vrátit a jet na Fačkovské sedlo a Rajec. Mohl jsem odbočit na Čičmany, ale tam jsme byli posledně. Tohoto neodbočení jsem litoval až za Půchovem. V Rajci jsme dali kávu a kofolu, začíná být už tepleji a je potřeba doplnit energii. Z Rajce na Povážskou Bystrici je cesta fajn, ani provoz nebyl nijak výrazný. Do Půchova podél Váhu nás zarazila značka "slepá cesta 4 km". Nikde slepá není, dojeli jsme až do Půchova, přišlo mě, že je to zapomenutá značka. A teď nás čeká ta nejhorší cesta. 37 nezáživných kilometrů po obcích a jen pár na zatažení plynem. Přežil jsem to a na Zlín si to vynahradil přes Bratřejov. Ve Vizovicích zastavuji na "Benzině", cena 46,90. Ještě kontroluji mobil a v Zádveřicích mají za 42,50, takže jedeme tam. Vystáli jsme si frontu jak za "bolševika" a za chvíli parkujeme doma v 19:30 po 387km


 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

31.7.

V neděli netrpělivě čekám na konec dopoledního deště. Meteoradar již signalizoval, že to bude brzy a pohled na západ to jen potvrzoval. Vyrážím o půl druhé na mokrou cestu. Netrvá to dlouho ano daleko, v Malenovicích je to už dobré. Samozřejmě nevím kam až dojedu a kudy pojedu, vím jen, že to bude na západ do sluníčka. Blesklo mě hlavou, zajet do Jedovnice na kávu. Kousek před Tlumačovem je zvýšený pohyb aut i chodců, koná se tady "Mistrovství ČR spřežení" (1). Pokračuji na Kroměříž, z které chci dojet do Vyškova. Po odbočku na Kojetín využívám dálnice a potom po okresce až do Ivanovic na Hané, tady si uvědomím, že nemusím vjíždět do Vyškova, odbočuji na Pustiměř, kde již několikrát projetou zkratkou Vyškov objíždím. Přitom zastavuji u dalšího "Stromkaře" (2), ptám se jestli někam jede nebo už se vrací domů. Vracel se, nevadí, budu si moci sám volit trasu. Projíždím vojenským újezdem Březina, za ním vynechám zkratku a jedu přímo na Studnici, až potom se dostávám na známou cestu do Lipovce. A když jsem na ní, zruším Jedovnici a zamířím do Sloupu, kde to beru na Blansko, již rozhodnutý, že tam si dám kávu na OMW (3). Popíjím kávu a vodu, při tom zvažuji možnosti na návrat domů. Láká mě Šebrov, to by znamenalo návrat přes Brno a to není dobrá alternativa. Takže mě Jedovnice asi nemine. Jenže lidská mysl je nevypočitatelná, při zahlédnutí odbočky na Rudice a Olomučany se vše mění. Ve Křtinách jsem si to pochvaloval, super projížďka plná zatáček. A zase dilema, Vyškov nebo Ochoz u Brna, vyšel Ochoz. Jen vyjetí na cestu u Slavkova byl jinde než jsem chtěl. A při pohledu na kolonu a hafo policistů jsem i váhal tam vyrazit. Risk je zisk, mávnul jsem na policejního motorkáře a vjel do kolony. Pomalu jsem začal předjíždět auta až dolů do Slavkova, tady jsem zjistil příčinu tohoto zmatku. Pořádá se tady mnohokrát odložený koncert STINGA (4). Dál už jedu na absolutní pohodu po prázdné cestě. Buchláky mám před sebou a prázdné, i když tuším někde omezení, ale nevím přesně kde. Za chvíli to zjišťuji, semafor stojí před zatáčkou s odbočením na Staré hutě (5). Předjedu dvě auta a čekám 4 minuty na zelenou, jakmile naskočí chci vyrazit, jenže to nejde. Pořád se v zatáčce objevují auta, bylo jich nakonec 8. Za mnou se ozývá zuřivé troubení. Jedu pomalu, kolona od Uherského Hradiště má 2 km, nevidím přes auta do zatáček. Konečně je otevřená cesta na Uherský Brod, nemusím tak přes Staré Město. Doma parkuji přesně na čas který jsem si zvolil (18 hod) 248km


 

uživatelský obsah - vždy jako první článek!!!

---slider---

error Slider nebyl nalezen.

---infopanel---

+420 987 654 321

mail@com