Když jsme 25.6. jeli do Bílé Vody, byl v plánu i hřbitov v Horním Údolí. Nevyšlo to. A když mám ten týden dovolené, je prostor to napravit. A proč zrovna zase hřbitov? Protože jsem četl knížku „Až uvidíš moře“ od Scarlett Wilkové. Pojednává o Řecích v ČSSR. A ti zrovna žili i v Horním Údolí, kde jsou někteří pochováni.

Ještě jsme se rozhodli to spojit s návštěvou u rodičů. Vše naplánováno do navigace, i když jsem věděl, že 90% pojedu podle sebe. Nechtěl jsem ani opakovat poslední trasu. Naštěstí se dá jet na sever různou cestou. Vyrážíme v 8 hodin s tím, že si kávu dáme až ve Vrbně pod Pradědem. Protože je pracovní den a na cestách větší provoz nákladních aut, počítám s tím a nikam nespěchám. První zastavení děláme v Hranicích a odebíráme si oblečení.  Druhou neplánovanou, protože tady jsme ani neměli být, děláme na hrázi Kružberské přehrady. Eva si znovu upravuje oblečení a já jdu fotit. Navigace nás vede mimo Bruntál, to ignoruji a projíždím ho. Pamatuji si, že tady mají levný benzín a musím natankovat. I cestu do Vrbna volím jinou než posledně. Ve Vrbně si dáváme kávu se svačinou, pozdravíme se s motorkáři, co zrovna přijeli a vyrážíme k prvnímu bodu. Je jím „dřevěná Schnaubelova kaple“ v Mnichově u Vrbna. Pár bodů máme ještě kousek dál, ale nechávám je na příště. Kaple je kompletní rekonstrukce té původní. Udělám pár fotek a pokračujeme. V Heřmanovicích odbočíme na hodně rozbitou cestu do Horního Údolí. I SUZUCATI má problém z nás nevytřást kosti. Zastavujeme u „kostela sv. Jana Křtitele“ a jdeme hledat hroby. Zvláštností je, že jsou umístěny obráceně než jiné.

Tady se dozvíte pár informací o životě řeků v Horním Údolí https://mygreekconsultant.com/jako-dnes-pribehy-jednotlivych-ceskych-reku-ozivaji-i/   https://mygreekconsultant.com/jako-dnes-70-let-stare-pribehy-ceskych-reku-ozivaji-ucitel-pagunadis-ii-cast/

Původní plán počítal s návratem do Vrbna, ale představa jet po té cestě zpět mě moc nelákala. Proto pokračuji dál a zamířím na Rejvíz a Jeseník. V Horním Domašově,  se nevydám na Červenohorské sedlo, to máme již projeté. Volím cestu na Vidly a Karlovu Studánku. Dobře jsem udělal, cestu máme jen pro sebe a užíváme si perfektní cesty. Na Hvězdě dojíme zbytek svačiny a volám rodičům, že se do hodiny objevíme. Při sjíždění do Malé Morávky dojedeme kolonu za traktorem, inspiroval mě cyklista, co předjížděl auta a začal jsem jej kopírovat. Jen jsem si neuvědomil, že je pomalejší. To mě dělalo problém se vmáčknout mezi ně. Zvládl jsem to, jen jeden to neunesl a musel mi to vrátit. V Rýmařově pořád nevím, kudy pojedu. Nakonec se rozhoduji pro cestu údolím, doufám, že tam nebude tolik foukat, protože hodně zesílil vítr. U rodičů parkuji po 14 hodině a do 17 si užíváme návštěvy. Domů máme čas a není potřeba kvaltovat.  A když už jsme probírali obec Haňovice, proč nejet tudy. Nápad dobrý, jen realizace horší. Celá dědina je rozkopána kvůli kanalizaci. Prostějov mineme přes Držovice a za Tovačovem to beru na Troubky. Mířím totiž na Brest pro levný benzín. Poslední změnu během jízdy udělám na dálnici u Otrokovic, nesjedu do Zlína, ale pokračuji dál na Napajedla a domů se vracíme přes Salaš. Parkuji v 19:30 po 386km

Po jízdách inspirovaných knihami, nás teď inspiruje historie a názvy hradů. Protože leží již ve vzdálenějším koutu republiky, musíme si přivstat. Vyrážíme v 6 hodin a mířím hned na dálnici. Naštěstí je svátek a horší provoz je směrem na Moravu. I tak si na náklaďáky musím dávat pozor.  Zastávku děláme jako vždy na Devíti křížích (1). Ideální na spuštění kamer a odpočinutí z nudné a monotónní jízdy. Sjíždíme u Velkého Beranova a hned na první křižovatce špatně odbočím, nikdy se necítím zrovna v kondici po takové jízdě. Naštěstí první hrad máme kousíček. Opatrně dojedu do Přímělkova. Převlečeme se a těch 1,5 km musíme dojít pěšky. Krásně se nám hrad Rokštej (2) předvádí v ranním slunci. Vypustím drona a udělám pár vzdálených záběrů. Na hradě jsme během chvíle zavaleni lidmi, a to je 8:30. I cizí dron se tady objevil. Věž je zamčená, není důvod se tady dále zdržovat. Pokračujeme k dalšímu hradu, cestou mám v navigaci sluneční hodiny v Třešti, největší ve střední Evropě (3). Jen přibrzdím, je tady výlet z dětského tábora a není to zase tak zajímavé na slezení z motorky. Blížíme se k hradu Roštějn (4). Napřed se musíme probít vozovou hradbou, auta obsazují jakékoliv volné místo, a najít slušné místo pro SUZUCATI. Podařilo se a vrháme se do davů. Naším cílem je vylézt na hradní věž. Kupujeme vstupenku a vyrážíme. Podařilo se a dokonce jsme nahoře chvíli sami. Na nádvoří začalo předvádění středověkých tanců. Ještě si dáme v bufetu kávu, která je moc dobrá. Odjíždíme a hledáme místo na vzlet dronu. Nacházíme jej kousek pod hradem u „Geoparku Vysočina“. Vzlétám a dělám pár vzdálených záběrů. Potom si tady uděláme fotky a dáme dovezený oběd (žemlovku). Míříme na Slavonice, které jsme posledně projeli hodně rychle. Cestou zahlédnu odbočku na Český Rudolec (5) a neodolám. Byli jsme tam před pár roky a zajímalo by mne, jak postupuje rekonstrukce zámku. Zjišťujeme, že nijak, pořád stejné. Ve Slavonicích projedeme náměstí, plné k prasknutí cyklistů. Pokračujeme na Písečnou, navštívenou 18.6.  Jen posledně nás zajímal zámek, dneska „zvonice s hrobkou rodu Collaltů“ (6). Stojí na hřbitově vedle pěkného kostela. Fotíme nejen tuto zajímavost, ale i příjezdovou cestu. Na jedněch vratech mají ceduli MÍSTNÍ NÁRODNÍ VÝBOR, neodolali jsme a foto bylo na světě. Toto byl poslední plánovaný bod dneška. Domů to chci brát podél hranic až do Mikulova. Ještě mám nasazené kamery a jsem rád, příjezd do Vranova nad Dyjí (7) je pěkný. Co není pěkné, ty kvanta „cyklozmrdů“, kteří se chovají zvláštně. Kdyby seděli v autě, nikdy by je to nenapadlo. V nejužším místě jedou tři vedle sebe a ve vracečce, která je široká jako Václavák, se motá hned u středového pruhu. Kousek za Vranovem to musím rozdýchat u svačiny. Tady končím i s natáčením. Do Mikulova si užíváme poměrně prázdné cesty a hlavně nádherný výhled na osvětlený zámek a Svatý kopeček. Na Benzině (8) si dáme kávu, oproti té dopolední je to hnus. Cestu domů nijak nekomplikuji, jsme unavení a chci tam být včas. Ještě za Bílovicemi naberu benzín a přesně v 19 hodin parkuji doma po 530km

Po historii jsme si naordinovali přírodu. Na tuto jízdu jsme se chystali již v červnu, jen počasí tomu moc nepřálo. Konečně to do sebe zapadá a můžeme vyrazit. Čeká nás Slovensko a Gaderská dolina. Naplánoval jsem to tak, abychom ráno jeli klikaté cesty, kdy budeme odpočinutí. Zpět po hlavních cestách, předpokládám únavu. Gaderská dolina je proslavená obrovským návalem lidí, volíme tedy ranní vstávání a vyjíždíme před šestou. Je chladno, větrná vložka i teplá trika se hodí. Hlavně to cítíme v Rajecké dolině. Tady nám přes cestu běží liška, zpomaluji a koukáme na ni. K bráně do Gaderské doliny přijíždíme chvilku před devátou. Převlékáme se do turistického a vyrážíme. Cesta je vyasfaltovaná a stoupání je hodně mírné. Na 7,5 km dělá něco přes 130 m. Užíváme si klidu a hlavně příjemné teploty. Celou cestu jdeme podél potoka a ten vytváří úžasnou atmosféru. V místě „Mlynčekovo“ žádné mlýnky nejsou, předpokládáme, že je vzala jarní voda. Pořád fotíme malé peřeje a nemůžeme se nabažit toho zvuku bublající vody. Tak a jsme u „Čertovy brány“, hlavního cíle vycházky. Během chvíle se tady vyrojí kvanta cyklistů L.  Jsme rádi, když se podaří pár fotek bez nich. Nastává chvíle na návrat a ten už bohužel není tak příjemný, musíme si dávat pozor na kolaře, koloběžkáře. Někteří moc ohledů neberou. Převážná většina z nich jezdí na elektro kolech a ti snad mají i mozek vyzkratovaný. Přežili jsme a u chatové osady Gader se zastavujeme na kávu. Původně jsme předpokládali, že i tady bude hluk a plno, opak je pravdou. Moc příjemná atmosféra nás přesvědčí o tom, že si dáme i oběd. A když už jsme na Slovensku, jsou to „halušky s brynzou“. Odpočatí a příjemně najezení docházíme ten poslední kilometr k SUZUCATI. Ušlápli jsme 15,5 km. V navigaci ruším bod, kde jsme plánovali obědvat při obsazeném „Gaderu“. Tedy myslel jsem si, že je zrušený, nebyl, projeli jsme kolem „koliby Zuzana v Turčianských Teplicích“. Nevadí, příště se zastavíme. V Prievidzi si dáváme na benzině nealko pivo, je totiž již hodně velké teplo a po jídle je žízeň. Pokračujeme po hlavním tahu na Bánovce nad Bebravou a ve Svinné opět dáváme „pitný režim“. Jak tak koukám, jedou po cestě dva velorexy a rikša, určitě vyrazili „Nesmrtelní dědci“ na spanilou jízdu. (večer kontroluji jejich FB a byli to oni) Ze Svinné dojíždíme do Uherského Brodu, kde opět zastavuji, neodoláme točené vanilkové zmrzlině. U Evy je to s podivem, zmrzlinu nijak nemusí. Byla dobrá. Doma parkuji v 17:15 po 340km

Měli jsme jet jen na menší projížďku na BONNIE. Eva nakonec jízdu zrušila a jel jsem sám. Vyrážím, až v 9:30 Vůbec netuším kam pojedu a kdy se vrátím. První zastavení dělám v Kroměříži u Milana v trafice (1). Povykládáme si a dostanu od něj pití. Jsem za to rád, je docela teplo. Napadlo mě jet do Konice a hlavně ne přes Prostějov, takže volím Olomouc. A když už jsem, tady zastavuji na prohlídku nových motorek v Triumph Olomouc (2). Nabídli mi kávu, neodolal jsem. Motorky jsou fakt krásné, musím říci, že dílenské zpracování je u Triumphu super. Vyrážím po cestě, která kopíruje loňskou jízdu ze srazu Triumphu. Před Konicemi je uzavírka, tak to točím na sever. V Bouzově udělám fotku hradu z cesty jen na FB. V Mohelnici jsem dostal nápad na návštěvu. Pod hradem Brníčko (3) opět fotka na FB a telefonát, jestli se mohu zastavit. Protože je pracovní den, musím ještě hodinu pojezdit. Napadlo mě Červenohorské sedlo, ale ve Vykířovicích zjišťuji, že bych to časově nedal. Mířím na Skřítek a do Rýmařova. Pomalu mi dochází benzím, zastavuji v Libinách na benzině a dávám vědět, že se o 15 min zdržím. Návštěva byla příjemná (4), povykládali jsme si a domluvili, že se u nás letos zastaví. Po 17 hodině vyrážím a beru to standartní trasou domů. V 19 hod parkuji po 353km

Dneska je slušné teplo (31°C), bereme letní bundy a vyrážíme pro okurky do Turovic 75km

Opět vyrážíme na Slovensko a to za drobnou turistikou doplněnou motorkářskými cestami. Místo nám bylo doporučeno loni slovenským motorkářem. Cestu plánuji opět jako okruh s vědomím, že ráno a pozdě odpoledne pojedu proti slunci. Pro ranní urychlení to bude až do Partyzanského po hlavní. Vyrážíme v 5:45 a jedeme stejnou trasu jak 8.7. jen v opačném směru. V Turčanské Turé máme již odzkoušenou benzinku a je to místo na instalaci kamery a ranní kávy. Ta byla moc dobrá a také nás povzbudila. Dávám jen jednu kameru, proti slunci a ještě hodně nezáživné cestě nemá cenu moc plýtvat materiálem. Neřeším ani kde dojde baterie. Až několik kilometrů za Partyzánské po sjetí z hlavní cesty, u moc pěkného motorestu Hájniková žena, nasazuji i druhou. Dobře jsem udělal, protože nás teď čeká hodně dlouhá cesta po super silnicích. Do Žarnovice to již známe, ale ne po opravě. Jen u mostků se musí čekat nebo dávat pozor, ty ještě nejsou opravené. Ze Žarnovice do Banské Štiavnice to neznáme a máme tady premiéru. Musí se překonat jízda obcemi a potom začne být cesta za „banskou správou šachty Zipser“ (48.4679792, 18.8425717) hodně úzká a klikatá, ale super. Evě zastavuji v sedle Červená studňa u "tajchu". Máme v budoucnu zájem tuto oblast navštívit a hodně prozkoumat. Do vlastního města nevjedeme a pokračujeme Hronskou Breznici. To je hodně dobrá cesta. Ani nebyl zase tak velký provoz. Kousek po dálnici dojíždíme na benzinku u Budče. Dáváme si lehkou svačinu. Kamery teď ani nedávám, do Detvy bude nuda. Známe to z jízdy na Šomošku. Pro jejich nasazení jen krátce zastavím na další benzině a můžeme konečně pokračovat k hlavnímu místu dneška. V Hriňové odbočuji do CHKO Poľana a po rozbité cestě šplháme vzhůru na hřeben. Cestou se do nás pustí psisko, kterému se nelíbila naše přední pneu. Ani se nedivím, sjetá je už pořádně. Navigace nám ukazuje, kde budeme parkovat pro pěší výlet, my jedeme ještě kousek, podívat se na Hotel Poľana.(3) Fotíme a pouštím drona. Vracíme se těch 800m a parkuji mimo cestu. Chvilku to trvá, ale není na moto tak vidět. Po převlečení vyrážíme k našemu cíli dne. Je to „vodopád Bystré“ (4) Trochu pochybujeme, jestli bude nějaká voda padat, poslední dobou je velké sucho. Mile nás to překvapilo, voda teče. Není to Niagára, ale místo je to moc pěkné. I lidí se tady objevilo. Fotíme a vypouštím drona. Na velké létání to tady není, je tu těsno. Pár záběrů mám, které oživí budoucí video. Návrat je do kopce, jako vždy v horách. Cestou si ještě prohlédneme kříž z kamenů. Při zpáteční cestě jsem plánoval jinou trasu, ale jsou tam zákazy, vracíme se na hlavní po stejné příjezdové. Na tuto část se těšíme celý den, aniž bychom věděli v jakém stavu cesta do Brezna vypadá . Jsme mile překvapeni a užíváme si 27 km perfektního povrch a hlavně příjemných zatáček. Provoz se dá nazvat ŽÁDNÝ. Až těsně před Čiernym Balogom se teprve cesta frézuje. Potvrzuji, že nám slovenský motorkář nabídl super jízdu. A jako perličku na závěr máme fantastický pohled na Nízké Tatry, jakmile se začne sjíždět do Brezna. Teď nás čeká hodně strastiplná jízda v nedělním odpoledni, kdy se všichni vracejí z víkendu. A když je to pozdní odpoledne, zastavuji v Podbrezové u hospody Sv. Juraj (5). Dávám si kotlíkový guláš a Eva oblíbené halušky s brynzou. Jsme přejedeni, naštěstí na Šturec to je 40 km a může nám trochu slehnout. Do Banské Bystrice dojíždím na pohodu, doplním nádrž, nachystám kamery a můžeme pokračovat. Na Šturec se těším, i přes naši havárii v 2018. Dokonce nám to vychází a polovinu cesty jej mám jen pro sebe. Potom dojíždím auta. Projetí bylo super, až dole při předjíždění si najednou všichni vzpomněli, že mají plynový pedál, na který se šlape. Původní návratová trasa měla být na Bojnici a Ilavu, kvůli časové tísni to měním na Fačkovský průsmyk (děláme tady jen fotku) a Čičmany. Ty už projíždím se sluncem přímo do očí. V některých místech ani nevím, kam vede zatáčka. Naštěstí po příjezdu do Ilavy, kde si dáváme kávu, se nad hraničními horami zatáhlo a slunce se nám schovalo za mraky. V Luhačovicích koukáme, že tady byla slušná přeháňka. Po zkrácení cesty jsme ušetřili půl hodiny a tak parkujeme přesně ve 20 hodin po 543km.

VIDEO

Máme domluvenou návštěvu u rodičů. Trasu jsem naplánoval tak, že bychom měli být kolem 14 hodiny u nich. Dal jsem dva body zájmu a před devátou vyjíždíme. Nechtěl jsem úplně kopírovat trasu z 14.7, ale přes Konici jsme chtěl jet. Důvodem je cesta přes Dzbely na Městečko Trnávka. Nebývá vytížená a dá se tady v klidu pojezdit. Za Moravskou Třebovou najíždíme na klikaté cesty do Zábřehu, část je rozbitá a část je perfektně opravená. V Maletíně si dáváme pauzu u místní mini přehrady, pojíme nachystanou svačinu a hlavně si užíváme fantastické atmosféry místa. Konečně najíždíme na tu opravenou část a dáváme hodně zatáček, jen je škoda, že v polovině mají zrovna běžecký závod a motají se pod kolama ze všech stran. Po průjezdu Zábřehem míříme do Svéhobohova k Evangelické kapli (1). Navigace nás přivádí k zákazu vjezdu, je mi to divné, protože to doma již kontroluji v mapy.cz. Takže opět tuto aplikaci využívám a nacházím cestu až ke kapli. Je na pěkném a klidném místě s výhledem do kraje. Po kontrole času vynechávám další naplánovaný bod a směřujeme k rodičům. Cestou ještě přibrzdím v Libině na svačinu a přesně ve 14 hodin parkuji motorku u domu. Odjíždíme v 17 hodin a cestu směřuji na Litovel. Olomouc objíždím po obchvatu a na Tovačovském sjezdu ho opouštím. Dále je to po mně hodně oblíbené trase Tovačov, Holešov a Fryšták. Doma zastavuji v 19:10 po 309km

Ráno vstávám již v 6:15. Mám domluvený velký servis na SUZUCATI a chceme se ještě projet na BONNIE. Vyjíždím v 7:15 a servismana jsem před osmou (26km), musím říci, že tak pomalu jsem ještě nejel. Nechtěl jsem přijet moc brzy a také jsem se bál bez chráničů kolen moc divočit. Chvíli jsme pokecali a po osmé již sedím v autobuse do Zlína. Doma ještě chvíli připravuji BONNIE a v 9:45 vyrážíme. Má to být jízda za řeckým jídlem do hotelu Otakar za Svojanovem. Dalo by se jet stejnou cestou jako v sobotu, ale kdo by to chtěl. Volím tedy Buchlovské zatáčky, s tím že za Slavkovem u Brna zamířím na Křtiny. Jenže je hustý provoz a některé plechovky se i zbláznily. Proto v Bučovicích měním trasu na Vyškov. Tady si musíme dát kávu, nějak se nemůžeme probrat. Kontroluji si cestu v mapy.cz a vyrážíme na Boskovice. Kontrola je nutná, i když mám Moravský kras proježděný, dá se tady hodně kličkovat a tím pádem i vyjet jinde než plánujete. V Boskovicích si dáme vodu, začíná se přiteplovat a tekutiny jsou potřeba. Do Letovic to beru po hlavním tahu na Svitavy a dále podél přehrady na Svojanov. Za Křetínem se povrch cesty zhoršuje a tím pádem začíná jízda kochací. Jinak by to z nás vytřepalo všechny ploténky. Parkujeme u Otakara a těšíme se na dlabanec. K naší smůle napřed obsluhují hosty hotelu a my bychom přišli na řadu až za hodinu. Zjišťuji v mapy.cz nejbližší hospodu, máme ji jen pár kilometrů u cesty. Ani se moc neoblékáme a za chvíli parkuji U Tušlů. Tady zase mají uzavřenou společnost. Hospodský se nad námi slitoval a nabídnul alespoň polévku. Byla hovězí a dobrá. Nakonec jsme rádi i za tento lehký oběd. Při odjezdu Evě navrhuji kávu v Jimramově u našeho oblíbeného bufetu. Jenže jsme tam nějak rychle a rušíme to. Vyrážíme do Bystřice nad Pernštejnem, jen se musí trochu oklikou. Přímá cesta je již několik let zavřená. V Bystřici si dáváme kávu na MOL benzině. Řešíme kudy do Tišnova, fouká totiž silný vítr a mám obavy z hřebenové cesty. Kašlu na to a vyrážíme na ni. Jedu proto kochací jízdu (80km/hod) a pouštím auta před sebe. V Tišnově už musím natankovat, i při kochací jízdě a průměrné spotřebě 3,9 l je nádrž prázdná. Další trasa povede přes Šebrov, Olomučany, Křtiny a Vyškov. Je hodně dobrá na zatáčky. V Račicích trochu měním plány a odbočuji na Ruprechtov. Později zjišťuji, že to nebyl nejlepší nápad. Cesta je opravená postřikem a zasypaná kamínky. Opatrně jsme to projeli a můžeme na Vyškov. Po staré cestě na Kroměříž jezdím moc rád. Přehledné zatáčky a provoz se nám vyhnul také. Jen Kroměříž se rozhoduji objet po dálnici k Hulínu. Dal jsem na tempomatu 110km/hod, zalehl a nudil se. Doma parkujeme v 18:30 po 364km

Dopoledne prší, ale na odpoledne by se to mohlo podařit na krátkou jízdu. Po obědě kontroluji meteoradar a mohu vyrazit. Ve 13 hodin vyjíždím směrem na Vizovice a Vsetín. Tam se rozhoduji, jak pojedu do Rožnova pod Radhoštěm. Jestli přes hory nebo na Valašské Meziříčí. Přes hory je to hezčí a zábavnější. Beru to kolem Santovské hospody, kde je plno. V Rožnově potřebuji nabrat benzín, při tomto tak jednoduchém úkonu se mi podařilo polít BONNIE i sebe. Také si tady pokecám s motorkářem, co měl krosky na vozíku za autem. Kontroluji meteoradar, který ukazuje nad Bílou déšť. Než tam dojedu, bude snad pryč. A byl, zůstala po něm jsem mokrá cesta až do Ostravice. I přes to jsem si zatáčky kolem v.n. Šance užíval. V Ostravici dělám zastávku na „naší“ benzině a doplňuji tekutiny. Hodím pokec s motorkářem na Africe a během toho kontroluji meteoradar. Rychle ukončím řeč a nasedám, na Zlín se valí bouřky, které jsou teď u Brna. Do Rožnova to beru přes Čeladnou a Frenštát pod Radhoštěm, dále pro urychlení přímo na Valašské Meziříčí a Vsetín. A jsem zase na cestě do Vizovic, kde se trochu zdržuji přes Lhotu u Vsetína a Liptál. Na vedlejší cestě je uzavírka. Z Vizovic už jde vidět, jak se nad Zlínem mračí, mám obavy, že pořádně zmoknu. Až při výjezdu ze Želechovic je jasné, že to bude OK, mrak je severněji. Pár kapek na mne spadne až kousek před domem. Parkuji v 17hod po 202km

Dneska jsem si jel pro SUZUCATI do servisu. Stála tam jako by vyjela z výrobní linky ;-) Když jsem chtěl odjet, tak startovací tlačítko nereagovalo. Po nastartování přes kleště přímo na svorkovnici jsem vyrazil, tedy odskákal. Při výměně spojkového lanka nebyla páčka tak jak jsem zvyklý. Cestou jsem ještě nabral benzín i za cenu startování přes kleště. Doma jsem seřídil páčku na svou ruku a tím se rozběhlo i startování přes tlačítko. Taková drobnost a jak je důležitá. Uvidím, jak si ještě bude lanko sedat. 27km