Dneska jedeme na návštěvu k rodičům. Protože je pracovní den, trasu vymýšlím s objížděním Přerova i Olomouce. Jen na trase zpět to trochu komplikovaly uzávěry. Nakonec to dopadlo i bez navigace na jedničku. Jde vidět, že to po 10 letech mám trochu naježděné. 240km 

Jízdu jsem původně plánoval na hranice Východních Čech, jenže pohled na Aladina mě donutil přehodnotit plán. Vymyslel jsem si kolečko mnohem blíže Zlínu, abych se mohl kdykoliv vrátit domů. Dokonce na trase byly body, které se ještě nikdy nenavštívily. Eva nakonec vyjížďku zrušila. Ráno vstávám v 6 hodin a po sedmé vyrážím. První věc co musím udělat, je natankovat v Otrokovicích na EuroOilu (1), od poslední jízdy mám prázdnou nádrž a to doslova. Doplňuji 15 litrů, to ještě SUMOKI nedostala. Dneska chci nechat jízdu plně na navigaci, tak jsem hodně zvědavý, jak to dopadne. V Napajedlích odbočuji na Halenkovice nad nimiž mám první místo, které mám od Pepy Frýdeckého. Ten už dodal hodně zajímavých míst. Vjíždím na zemědělskou cestu a po pár metrech parkuji u „vyhlídkového místa Šárka“ (2). Už tak brzo tady nejsem sám. V altánku sedí pán se psem. Nakonec zjišťuji, že to není žádný trhač, ale hrozně mazlivá fenka německého ovčáka. Také zjišťuji, proč to tady „voní“ po přírodě. Na poli zrovna jezdí s močůvkou. Letím si ho natočit dronem a při tom vyfotím i vyhlídku. Navi ukazuje zpět, mě se tam nechce, tím pádem zase nedodržím její pokyny. Zjistil jsem totiž, že se to dá na Žlutavy projet lesem. O dalším bodu vím, že je za Zdounkami. Kudy pojedu fakt nevím. V Kvasicích mě to vede na Kostelany, tady jsem už dlouho nejel, nebudu navi tušit v její péči o mne a SUMOKI. Projíždím Zdounky a hned za Těšánkami zastavuji u „Grunt Galatík“ (3), nikde nic nevidím, koukám do mobilu na mapy.cz a zjišťuji, že se trochu projdu kolem stájí a koní, k replice vodního mlýna. Kdo bude chtít, může to dojet až k němu. Při návratu si ještě popovídám s jedním koněm a s nadšením využívám místní sociálku. Vracím se na Zdounky a po mnou oblíbené cestě mířím na Ivanovice na Hané. Jenže než tam dojedu, u Pačlavic zamířím do Lhoty. Mám tady v lese nějaký bod. Ten si ověřuji až v momentě, kdy mě navigace nutí najet na hrozný Off-road. V mapy.cz nacházím mnohem sjízdnější cestu, která mě dovede až jakémusi hodně zanedbanému stavení. Tady mám mít cíl, „studánka Zdravá voda a sochu sv. Anny“ (4). Pro jistotu se jdu do stavení dovolit, zaparkovat na jejich pozemku a při tom zahlédnu sochu. Potom už si v klidu dojdu ke studánce a vyškrábu k soše. Nebýt toho stavení, je to moc pěkné místo. Vracím se po příjemném Off-roadu a mířím na Vyškov, z něho po staré Brněnské cestě dojíždím do Rousínova. Navigace volí první možné odbočení na Slavkov u Brna a tím pádem mě přivádí do Němčan. Tady mám video a moto přítele, kterého jsem mnoho let neviděl. Zkouším štěstí a zajíždím k němu domů (5). Jenže po včerejším pozdním návratu z motorkářského srazu se mi jej podařilo vyhnat z postele. Aspoň něco přes den udělá J. Dáváme si kávu a příjemně si poklábosíme. Po tolika letech je o čem. To kam mířím ve Slavkově, mu nemůžu říci, protože to nevím. Slibuji, že mu to za chvíli prozradím. Vyrážím a během pár kilometrů mě navi navádí na křížovou cestu ke kapli sv. Urbana (6). Do toho se mi fakt nechce, hledám a nacházím o kousek dále sjízdnější cestu, jenže ta mě zase přivádí k té křížové cestě. Naštěstí jsem tak její polovinu objel. Vracet se a hledat kde, nechal tesař lepší díru, vzdávám a vyrážím do kopce. Při jízdě přemýšlím, jak se vlastně dostanu dolů. Zpět určitě néééé. Parkuji přímo u kaple. Fotím a vzlétám dronem, ten mi ukazuje, že kousek za kaplí je mnohem sjízdnější cesta. Připadám si jako ukrajinský zvěd. Rozhled je krásný a je čím se kochat. Nasedám a vyrážím ověřit, jak to půjde, a jde to perfektně, touto cestou to chtělo přijet. A do města si ještě užiji perfektních serpentin. Slavkov opouštím po tahu na Kyjov, to je moc dobře, je to příjemné a rychlé svezení, které v Žarošicích ukončím a začnu mířit na Čejč. K dalšímu bodu odbočení míjím, navi si poradila a po pár kilometrech našla novou cestu. Dojíždím do Nenkovic ke „zvonici“ (7). Na drona uprostřed obce kašlu a jen ji celou obcházím pro focení a natáčení. Nyní mě čeká návrat na cestu do Čejče, to je dobře, je na ní pár krásných zatáček a v tomto kraji je to vzácnost, škoda toho nevyužít. Z Čejče na Čejkovice je to také hodně příjemné, a hlavně rychlé svezení. Jen mě ho začíná rušit kručení v břiše, to napravuji u „vietnamského“ obchodu. Není moc na výběr, smažené brambůrky pro jistotu kompenzuji banánem a Birellem. Na jaře jsem za Starým Poddvorovem navštívil dřevěnou kapli a při odjezdu zahlédl jinou u Dolních Bojanovic. Ta je teď mým dalším cílem. Kaple „sv. Rodinny“ (8) je zajímavá a stojí za zhlédnutí. U ní si vzpomenu na pohádku Mrazík a chaloupku Baby Jagy. Fotím, létám dronem a plně si užívám klidu, který tady i přes velké horko je. Jako sladkou odměnu si dávám spadené, přezrálé meruňky. Teď už vím, o čem Eva vždy mluvila, když vzpomíná na meruňky od dědečka. Nyní mě čeká hodně nezáživný úsek až do Strážnice, jenže se pletu. Navi mě pro zpestření protáhne přímo Hodonínem a ne po obchvatu a u Rohatce míjím začínající požár na poli (9). Zrovna „měštáci“ vystupovali z auta a hasiče potkávám před Petrovem. (v TV o tom večer byla reportáž) Za Strážnicí mířím na Tasov, Louku a Blatničku. Zde mě navi mate, nechce mě pustit dál. Je to jasné, mám tady bod, na který jsem zapomněl a myslel, že je jen průjezdný. Jedná se o „kapli sv. Ludmily“ (10), ke které se musí kousek do zákazu. Udělá si fotka a dávám drobnou svačinku. Už bych navigaci nepotřeboval, kdyby na zpáteční cestě domů nebyl ještě poslední bod, ukrytý za Uherským Brodem v Maršově. Cesta do Maršova už vypadá jako Off-road, ale není, za to ke „Dveřím“ (11) to je plnohodnotný Off-road. Dveře vypadají jak po vloupání a z dalekohledu toho také přes obilí moc nevidíte. Naštěstí jsem narostl a stačí mně to na rozhled do kraje. Pro jistotu vypustím drona, aby se také podíval, jak to tady máme krásné. Cestu domů už znám jako své boty a v pět hodin parkuji po 291km