Velikonoční pondělí, hezky po mnoha dnech a na dlouho asi poslední. Zatím se Duben moc neukázal v dobrém. Tak bylo jasné, že jakmile teplota dosáhne 10°C a bude sluníčko, vyjedu. Vše splněno, na Evu pořád zima, takže budu sám. Trasu jsem si v hlavě naplánoval s tím, že jí nemusím dodržet. Po 11hod vyjíždím na Kroměříž, kde chvíli váhám mezi Koryčany a Vyškovem, vyhrál Vyškov. První foto dělám u kapličky Matky Boží Bolestné za Kvasicemi, bylo to hodně "nutné", druhé foto je z Vyškova od kostela Nanebevzetí Panny Marie. Do Vyškova je to příjemné poježdění a nebyl ani provoz. Pokračuji na Bučovice, kde mohu opět měnit trasu. Foto dělám u základní umělecké školy Arthura Nikische. Prostě se mi ten barák líbil. Pokračuji na Kyjov a v Ždánicích odbočím na Bukovanský mlýn. Tady jsem již hodně dlouho nejel, i tak si pamatuji jednu zatáčku dobře, proto tady jen na pohodu. Rychlé foto u mlýna a do Kyjova. Opět místo, kde se dá změnit trasa, nedělám to a mířím na Bzenec. Tady trochu měním trasu, je málo hodin a není mi zima. Směrem na Radějov si odbočím na Hotařskou boudu a kapličku sv. Urbana. Potom z Tvarožné Lhoty najedu na mně hodně oblíbenou cestu do Velké nad Veličkou a Louku, zde opět foto u malované zvoničky. Rád se zastavuji u kaple sv. Antonínka nad Blatnicí pod Svatým Antonínkem. Už se musím trochu přiobléci. Domů to beru na Uherský Brod a Prakšice, protože Velký Ořechov, je uzavřený musím na Částkov a Březolupy. Doma parkuji po 16 hodině. 235km

Je krásně a stihl jsem to z práce o chvilku dříve. Navrhl jsem Evě projížďku a bylo to přijato kladně. BONNIE je po pondělku v kondici, tak jsem ji nachystal a chvilku po 14 hodině vyrážíme. Eva se ani neptala, kam to bude. Rozhodl jsem se jí ukázat vyhlídku nad Bojkovicemi. Po hodině parkujeme a dělám fotky, nejsme tady sami a bylo nám nabídnuto udělat společnou fotku. Dohodli jsme se, že už zamíříme domů na kávu. Jedu na Uherský Brod a přes Částkov na Březolupy. Doma zastavuji před 16 hodinou po 83km

Ráno při vstávání a pohledu z okna jsem dostal velkou chuť na vyjížďku. Nachystal jsem znovu uspanou SUZUCATI a domluvil se s Evou, že po obědě vyrazím. Měla velkou chuť, ale dala přednost práci na zahradě. Trasu jsem si navolil po nových místech v okolí Zlína, získaných na FB. Potřeboval jsem si ověřit, jestli tam ve dvou dojedeme po dešti nebo za sucha. Prvním místem je Hostišová, kde je i pomník letcům (dříve navštívený). Nyní je to rozhledna (1), na kterou je placený vstup a klíče v blízké hospodě. Kvůli fotce jsem vjel do bláta, ale dá se parkovat i na pevné cestě. Dále pokračuji na Fryšták. Jenže u Martinic je uzavírka kvůli stavbě dálnice a navigace to chce brát po polní cestě, kde netuším v jakém je stavu, proto mířím přímo do Holešova. Ve Fryštáku je nová kaplička sv. Antonína Paduánského na Skalkách (2). Parkuji kvůli fotce opět co nejblíže a při focení zjistím, že cesta na které stojím je průjezdná a nebudu se muset vracet, zato tam slušně zavazím autu, co projíždělo. Další místo mám v Kašavě a tady jsem si nebyl jist, jestli vůbec dojedu. Nakonec byl povrch cesty kamenitý a nikde nebylo bláto, to mě čekalo až u kaple Panny Marie Královny na Vinohrádku (3). Je tam louka a byla podmáčená. Měl jsem co dělat, abych se dostal k místu na focení. Hrabalo kolo i nohy. Poklábosil jsem s ogarou na krosce a vydal se na poslední místo. Navigace si vedla svou a já také. Ve Vysokém Poli neznala ani cestu k nové rozhledně (4). Nemusel jsem jí ani hledat, parkovalo tady tolik aut, že nebyla šance odbočení minout. Cesta je bez zákazu a úplně s novým povrchem. Lidí se tu motalo jako much, jel jsem hodně pomalu, i tak se to některým nelíbilo. Co nadělám. Poslední úsek je udělaný z drtě, tím pádem se dá i po dešti dojet až k rozhledně. Jsem zvědavý, kdy tu dají zákaz vjezdu. Na návrat bylo ještě spoustu času, který se dal využít touláním po Valašsku. Ještě jsem stihl zjistit, kde mám přestěhovaného servis mana na auto a kolem 16:30 parkuji doma. 160km

Už od středy je pěkné počasí a slibují, že o víkendu bude stejné. Domluvili jsme si delší výlet, který bude na místa již projetá, ale nenavštívená. Směr byl na Znojmo, jenže nesnáším tu rovnou cestu z Pohořelic. Vymyslel jsem to přes Mikulov a spodem. K prvnímu bodu se dá dojet ze dvou směrů, volil jsem ten z Velkých Pavlovic. Důvod byl jediný, strašně dlouho jsme nejeli z Čejče přes Kobylí. Cestou se udělala odpočinková zastávka pod rozhlednou Slunečná na benzínce. Tím pádem se na bodu zájmu dělaly jen fotky, aniž jsme sundali helmy. (1) Rak na kruháči u Rakvic je dosti nová záležitost a zatím jsme jej neviděli. Pokračujeme a v Milovicích se Evy ptám, přímo na Mikulov nebo zajímavější cestou kolem Kočičí skály. Vyhrála skála. Tato cesta je mnohem zajímavější a má krásné vyhlídky. A čučeli jsme jak ranění jeleni, tolik lidí se nevidí každý den. Auta parkovala, kde mohla. U skály jsem jen zpomalil. Za to vjezd do Mikulova je fantastický a stojí za to. Následovala svačina a káva na naší oblíbené Benzině. Do teď jsem navigaci ignoroval a mohl bych dál, jenže se objevila uzavírka a byl jsem rád, že mě vede. Další bod je kousek od Znojma a jednou jsme se pohybovali pár set metrů od něj. Je jím (2) přírodní památka Kaolinka. V létě se tady koupou lidi a na drona by to moc nebylo. Tento čas je ideální, těch dvou rybářů jsem se zeptal a mohl jsem vzletět. Fotky z výšky jsou tady lepší. Při společném focení se k nám přidala jedna hodně krotká kačena. Hlavním cílem dneška jsou (3) Jevišovice, které jsme při jedné cestě projížděli, a zaujal nás místní zámek. A není sám, je tady ještě jeden a přehrada. Nový zámek je schován v parku a je z něj domov důchodců. Opatrně jsem jej fotil jen z drona, Eva mezitím fotila na hřbitově kapličku. Další parkování bylo nad hrází přehrady. Přímo dojet k ní je do zákazu. Z parkoviště se dobře startovalo a mohl jsem v klidu fotit. Ještě jsem si zaletěl blíže ke Starému zámku pro fotku. Eva mezitím chodila po hrázi a fotila tam, z parkoviště se na ní dá sejít. Na zpáteční cestě se otevřel nádherný pohled na město, nezbylo než zastavit a ještě znovu fotit. Cíle naplněny a pomalu se vracíme domů. Nedodržoval jsem navigaci, ale odbočoval tam, kam jsem zrovna chtěl. Na navigaci zbylo jen nás dostat do průjezdního bodu v Ivančicích. Ten byl důležitý na podjetí Brna. A protože se blížil čas kávy, napadla mě Rohlenka. To podjíždění bych bez navigace nedal, v této oblasti se vždy zamotávám a ztrácím. Po kávě padlo rozhodnutí zrušit navigaci na Slavkov u Brna a jet na Vyškov a Kroměříž. Tu cestu mám rád a dá se na ní i slušně pojezdit. Kroměříž objíždíme po dálnici a v Břestu ještě doplňuji nádrž, 5,5l po 138km z Mohelna, kde jsme čepovali FULL. Domů již klasika přes Holešov a Fryšták. Parkujeme chvíli před 18 hodinou po 400km

Na prodloužený víkend slibují dva slušné, ale chladnější dny. Na dnešek si plánujeme Slovensko a na jih, nějak věříme, že bude tepleji. Aby to teplo bylo umocněno, chceme dojet na Slovenskou saharu. Vyrážíme v 9 hodin po kontrole na meteoradaru. Cestou jde vidět, že nelhal a prošla tudy přeháňka. Až před Senici nechávám v navigaci rychlou trasu. Po její změně nás vede mimo město, což je fajn. V jedné zatáčce byla trochu propadená cesta, aniž jsem to viděl. Zajímavá zkušenost, jak to s motorkou "héplo". Pomalu se blížíme k "vojenskému újezdu Záhorie", kde je ona poušť. Přes újezd vede perfektní cesta. V polovině jsou dvě odstavné plochy. První míjíme a zastavujeme až na druhé (1). Potom se musí pěšky. Je to pár metrů a v motobotech se to zvládá dobře. Míjíme auto zahrabané v písku a chlapi s lopatkami jsou jak krtci. Všech kolemjdoucích se ptají, jestli neznají někoho s traktorem. Necháváme je osudu a jdeme se kochat příjemnou podívanou. V létě za vysokých teplot to musí být ještě lepší. Dneska po dešti je studený vítr. Eva si při příjezdu u prvního stání všimla zajímavé značky, tak se tam po svačině vracíme. Děláme fotku, jak brání vjezdu tankům. Než vyrazíme, ještě u nás zastavuje policejní auto. Ptají se, jestli jsme je nevolali. My ne, ale mám tušení, že někoho napadlo nabonzovat ty se zapadlým autem. Pokračujeme k dalšímu bodu a to cestou, která je motorkáři velmi oblíbená. Na začátku Hradiště pod Vrátnom byla zrovna havárie motorky. Vypadalo to jen na její poškození a ne zranění motorkáře. A na konci obce jsme zastavili u našeho druhého bodu (2), Michaličkova vodního mlýna. Je nádherně opravený a plně funkční, točilo se mu kolo :-). Pokračujeme po super cestě až do Brezové pod Bradlom, nad kterou svítí Štefánikova mohyla. Za Košariskou nás navigace vyhnala mimo hlavní cestu do Vrbové. Povrch je tak divný, že nemohu odhadnout, jestli tam ještě není posyp ze zimy. Jedu tedy opatrněji. V jedné obci na malém políčku stojí dva srnci a koukají na nás, tak jim to opětujeme. Z Vrbové to máme již malý kousek k dalšímu bodu. Cestou zahlédneme chladící věže jaderky v Jaslovských Bohunicích. Poslední bod jsme objevili již dávno. A to návštěvou kostela sv. Michala Archanjela - Lančáru. Cestou tam jde nádherně vidět lom (3), který svítí bělobou do dálky. Našel jsem si cestu až k lomu, což mi zjednodušuje vzlet dronu. Eva fotí po okolí a obdivuje květenu. Dronem si ještě vyfotím zmíněný kostelík. A teď už nás čeká jen cesta domů. Času je dostatek a nemusíme spěchat. Volím tedy pomalejší, ale o to zábavnější směr. Na Starou Turou a podjet Velký Javorník. V obci Cetuna máme zajímavý zážitek. Jede před námi auto a hodně se tlačí do protisměru, i když je tam ostrá zatáčka. A v ní tak zpomalí, že jsem to už nevydržel a do helmy si pěkně od plic zanadával. Naštěstí jsem se minulý rok vyškolil pádem přesně v takové situaci a už se to dalo předvídat. Na Moravu vjíždíme ve Strání a z ní přes Lopeník na Bojkovice. Tady ještě drobná zastávka na vyhlídce nad městem a rychle do Zádveřic na levný benzín. Doma parkujeme v 18 hodin po 307km