Druhé zajíždění SUMOKI bylo jednoduché, jediným cílem byla „obří sekera“ v Konici. Jako první jsem jel natankovat do Otrokovic čistou 95 na EuroOil (1). A protože se musí hodně řadit a měnit otáčky, nechal jsem v navigaci klikatou trasu. Ta mě zavedla při objíždění Prostějova na hodně neoblíbenou, rozbitou silnici. Musím říci, že ten podvozek se jim povedl, pobral to velmi dobře. V Konici (2) bylo velké zklamání, příjezdová cesta k zámku je celá rozkopaná a nedá se to nikde objet. Holt někdy příště. Zajel jsem si na benzinku a při svačině koukal do mapy.cz. Rozhodl jsem si dát kávu v Moravské Třebové (MT). Trasu volím údolím podél kolejí. Jenže při příjezdu ke kruháči v MT mě odradil hustý provoz na hlavním tahu. Nelením a rychle mířím na Letovice. Je to dobrá trasa, jsou tady hodně dobře opravené a klikaté cesty s malým provozem. V polovině si vyhlížím místo k zastavení, mám své potřeby. Také teplota stoupla a je mi tepleji, i fotky je potřeba dělat. Za Slatinou (3) vjíždím na cestu k lomu a pokouším se nějak zajímavě zaparkovat. Je to hodně o přemýšlení, abych tady neuvízl. Zápasit ze SUMOKI se mi fakt nechce. Po vjetí do Letovic rychle opustím cestu na Brno a do Boskovic jedu bokem, je to dobrá trasa, kterou často používáme. Když chci odbočit i benziny Orlen (4) na Prostějov, nejde to. Volím variantu doprava, tam se otáčím a vracím se. Ty auta, co tady stála přede mnou, stojí pořád. Kolem Prostějova jsem jel ráno, proto odbočuji na Sloup a Jedovnici. Znám tady jednu slušnou cukrárnu (5), kde si dávám kávu do porcelánu. Přímo na Vyškov se mi nechce, mířím na Křtiny a Račice. Nevím, jestli to byl dobrý nápad, kolem Račic je cesta plná písku ze zimy, no ustál jsem to a ne Vyškově se z toho zmátořím na MOLu. Nyní klasickou cestou na Kroměříž, jenže u Kojetína mě pohled na hodiny změní směr, mám totiž ještě dosti času na přímý návrat. V Kojetíně využívám dalšího EuroOilu a dotankuji do FULL. Poslední úsek si ještě zpestřím klikaticí z Rackové a o půl šesté parkuji 308km

Další pěkný a teplý den, ideál na zajíždění. Ráno jsem se dověděl, že David se bude pohybovat u Letovic, takže si je znovu zopakuji. Je tepleji než včera a mohu tak vyjet dříve. Dávám na rozjezd klikaté a z Hulína až do Boskovic hlavní. To občas donutí i předjet, je to už trochu na hraně otáček, občas mi to i blikne, že jsem u 4500ot/min. Je to jen na chvíli a ne moc. V Prostějově zastavuji a sundávám první triko (mám 3), kontroluji dojezdový čas a informuji Davida, kdy se objevím. Z Letovic musím po hlavní trase Brno – Svitavy, je tu divný klid, asi dobrý čas. Jsem na místě (1). Seznamuji se s Davidovým přítelem, který mu trochu léčí jeho Hagrida (1500 Gold Wing). Pokecáme, chvíli okouním a svačím. Stačilo, už je nebudu zdržovat, jenže jsem zaparkoval tak šikovně, že mě musí David pomoci vytáhnout SUMOKI na ulici. Sám bych to nedal. Jediné co teď vím, že chci kávu v Jimramově. Zadávám do navigace a volím klikaté cesty. Super svezení a parkuji u našeho oblíbeného Bistra (2). Dělám objednávku kávy a bramboráku. Přisedám ke chlapům venku a příjemně si poklábosíme. Je čas pokračovat, Bystřici nad Pernštejnem vynechávám, už dlouho jsem nejel Nové Město na Moravě – Křížanov. Je to dobrá trasa a do Tišnova se od tama dá dojet také. V Tišnově to opět jistí benzinka (3), námi oblíbená. Je potřeba dodržovat pitný a teplota je již na vyndání teplé vložky z bundy. Po chvíli parkuje ogara na Benelli 702. Byla také v mém hledáčku na změnu motorky. Dokonce je také nová a v záběhu. Příjemně si poklábosíme. Když odjíždím, je potřeba se kousek vrátit, opravují most přes Svratku. Další uzavírka mě vrací na cestu, po které jsem mohl přijet, ale co nadělám. Konečně jsem tam, kde mám být. V Lipůvce dojíždím do kolony, chvíli čekám, ale nebaví mě to, všechny předjedu a za chvíli vyrážím na Šebrov. Dneska ale žádná divočina na oblíbené trase, jede se v dlouhé koloně až do Blanska. Je totiž čas návratu z práce. Na Vyškov nic nevymýšlím a nechá to plně na navigaci. Koukám, že trochu rychle ubývá benzín, nějak si věřím, že to do Starého Města dám. Z Vyškova na Nesovice je prázdno a opravená cesta je luxusní. Tady už mě kontrolka paliva hodně děsí, okamžitě tankuji. A hurá na Buchlovské zatáčky. Jenže po vjezdu do nich mě protijedoucí motorkáři varují, ať jedu opatrně. BINGO, hned za prudkou zatáčkou na Staré Hutě stojí kolona. Nezdržuji se dlouho a otáčím se. Jedu na Stupavu – Koryčany – Osvětimany. A nejsem sám, auta přede mnou a hlavně proti nám. V klidu a opatrně se tak dostávám do Boršic. Dávám Evě vědět, že přijedu trochu později, na oplátku mě potvrzuje havárii auta s motorkářem. Nechce se mi motat přes Staré Město a mířím do Kunovic, i tak je to tady plné. Pár semaforů mě ještě čeká cestou domů a v šest parkuji. 391km

PS: dneska jsem otáčkoměr rozblikal častěji, hlavně po 800km, kdy už se dá jet až k 6000ot/min. Pořád to ale bylo méně :-). Ještě musím najet 133 km a bude první servis.

V pátek přišlo přídavné plexi, mám verzi na klip a ne na šroubky. Namontováno a uvidím jak to bude fungovat.

Na pondělí objendáno do MCF Slušovice. Bude se dělat první servis. Proto musím vyrazit a dojezdit 1000km. Při vyjetí je ještě zataženo, ale slibují sluníčko. Domluvil jsem se s "Jižanem" na návštěvu. Protože je ještě potřeba trochu více kvedlat řazením vybírám cestu na Uherský Brod a potom na Hluk, Ten je uzavřený, vracím se na Dolní Němčí a do Louky, kde dělám první foto SUMOKI u zvoničky (1). Do Strážnice se dá taky slušně kličkovat, potom na Bzenec je jen rovina, nic než rovina. Ve Vacenovicích (2) jsem za chvíli a užívám si klábosení. Zpět přes Milotice do Kyjova a na Koryčany. Cestou potkávám hodně policejních aut i s majáky. Najíždím na Buchlovské zatáčky, jenže uprostřed mi naskakuje 1000km, nezbývá než ty předjeté kamiony opět pustit před sebe a udělat fotku (3). V poklidu dojíždím k Trampovi (4), dám drobný pokec s ogarou na Intruderu a jedu domů. Trochu kličkuji, na Bílovice je to blbé kvůli uzavírkám. Jedu na Spytihněv a tady překračuji Moravu. V Napajedlích na EuroOilu (5) dotankuji a přes Malenovice dojíždím domů po 190km

PS: Plexi je OK, jsem schovaný dokud nevykouknu bokem.

Konečně najeto 1000km na SUMOKI a můžu do MCF Slušovice na první servis. Jedu tam na domluvený čas, tím pádem nikde zdržování. Po předání motorky si postěžuji, že do Slušovic je to daleko, ihned dostávám nabídku na skútr, která se neodmítá. Vyrážím a mám problém, jak se vlastně poskládat na tom pidipřemísťovadle. Podařilo se a jsem u „SUDU“, kde si v klidu dávám oběd. Po příjezdu je již SUMOKI nachystaná. Domů už nejedu tak přímou trasou, je pěkně a mám čas, takže klasika přes Luhačovice. Posílám to k 5000 ot/min a je to paráda. Doma parkuji na kávu po 60km

Na čtvrtek hlásí pěkné počasí, je potřeba konečně zajet na „svolávačku“. Po oživení BONNIE si říkám, že je dobré ji probrat o trochu více a vyrážím. Opět volím trasu na Luhačovice a jsem zase ve Slušovicích, Ty jen projíždím, není důvod se zastavovat. Motorka jede, jak má, mám rohlík u huby. Ve Fryštáku se zastavím na pokec u spolupracovníka a potom přímo domů přes zacpaný Zlín. 68km

Počasí luxusní, až na silnější vítr. Do Triumphu Olomouc jedu standartní cestou s vynecháním Přerova i Olomouce. Bonnie si krásně frčí a užívám si sílu motoru kolem maxima krouťáku (3500ot/min). Po přijetí mi nasazují sponu pro vyrovnání vodičů alternátoru. Chvíli jsem se kochal motorkami a poklábosil. Vyrážím a šudlám si to za autem. V momentě, kdy chci předjíždět, si motorka po překročení 3000ot/min nechce zrychlit a škube sebou. Zkouším to na 3,4,5, a je to stejné. Otáčím a vracím se do prodejny. Jsou z toho také vykuleni jako já. Nakonec je proveden „restart“ a vyrážím. Jen po nastartování mám vyšší otáčky volnoběhu (2000ot/min), je to nepříjemné protože každé vymáčknutí spojky a podřazení to tam tak pošle. Hodně blbé na kruháčích. Jinak táhne jako předtím. Dojíždím k rodičům, kde chvíli poklábosíme, a udělám potřebné úkoly, které jsou nachystány. Vyrážím domů, ale je pořád slušné počasí, není kam spěchat. Volnoběh se neupravil a doufám, že tomu tak bude. Vracím se na Litovel, kde odbočuji na Konici. Tuto cestu mám rád a je to fajn jízda, opět tahám a užívám si síly motoru. Z Konice na Prostějov volím cestu, kterou jsem asi nikdy nejel. Je to omylem, ale ničemu to nevadí. Těsně před Prostějovem předjíždím náklaďák a zase to po překročení 3000ot/min začalo dělat. Zastavuji tedy na benzině pro uklidnění a přemýšlení co dál. Při tom natankuji. Rozhoduji se, jestli ještě nezajet do Olomouce nebo raději domů. Volím cestu domů, po nastartování si všímám, že volnoběh je OK a nevytáčí se tolik. Nevjíždím ani do města a hned na prvním možném úseku dávám FullGas. Motor táhne tak jak má, volnoběh také drží správné otáčky. Celou cestu domů to sleduji a pořád je to OK. I po jedné zastávce se nic nezměnilo, vypadá to, že si to sedlo. Ještě vynechávám jízdu přes Kroměříž a Zlín a po 16 hodině parkuji. Teď budu jenom doufat, že je vše OK a nebude se to již opakovat. Je to ta nejhorší závada, nikdo neví co se děje a co se mohlo vlastně stát. 254km

Dnešek je hodně významným milníkem v našem motorkaření. Ve 23:20 nás opustila SUZUCATI a odjela s novým majitelem do čech. Před tím se provedla přepravní úprava pro naložení do malé dodávky.

S Evou jsme to večer zapili, budeme hodně vzpomínat na krásné časy a kilomentry v sedle naší SUZUCATI.

Po čtvrtečním hrůzostrašném zážitku, že BONNIE špatně jede, jsem potřeboval zjistit, jestli poslední kilometry z Prostějova nebyly jenom šálení. Chvíli před polednem vyrážím na oblíbené kolo přes Luhačovice. Během hodiny jsem ji pořádně odzkoušel a vše proběhlo beze stráty kytičky. BONNIE jede jak má. 54km

Protože na Velikonoce nejezdím, nechci se potkat s nějakým ožralou, naplánoval jsem si jízdu na neděli. Domlouvám se s Karlem, jestli by nejel a on, že jo. Devátá je jasná, teplota již příjemná a trasa naplánovaná. Na SUMOKI zapínám tu nejostřejší mapu a uvidím, jak to s ní půjde. Ze začátku navigaci nesleduji a jedu si podle sebe, i kousek dálnice pro vynechání obcí jsem dal. Buchlovské zatáčky jsou na absolutní pohodu, je přede mnou dosti aut. Až do Slavkova je to nuda, to nevadí, hned za ním si to vše vynahrazuji. V jednom místě jsem se soustředil na předjíždění, že odbočení ani nevidím. Není to tragédie, po otočení se vracíme jen kousek a za chvíli parkujeme u „Pomníku Tří císařů“ (1). Nejsme tady sami, je tady mladý pár a slečna má dva ochočené králíky na vodítku. Udělám fotky jak památníku, tak i králíka. Příjemně si se slečnou poklábosím a pokračujeme. Karel se mě ještě stihl zeptat, co je to za kouli na obzoru. Je to radar nad Újezdem u Brna. Teď bych byl bez navigace ztracený. Jakmile se musí podjíždět Brno, to nikdy bez ní nedám. Podařilo se a po průjezdu Hlínou jsme u „rozhledny Vladimíra Menšíka“ (2). Jsou tady jen motorkáři, taky dobře, je místo na manévrování i parkování. Viditelnost je ještě dobrá a vstupné 20,-Kč nikoho nezabije. Z vrchu se koukáme na další náš cíl v dáli. Dole zato sleduji artistický výkon „batůžku“ na KTM. Chuck Norris by jí záviděl, co s tou nohou dokáže. Vyrážíme a míříme k místu návratu, je jím Dalešická přehrada, ke které musíme, protože cesta kolem JE Dukovany je uzavřená. Tím pádem vynecháme bezva trasu z Mohelna do Dukovan. Karlovi ještě ukazuji kde je „rozhledna Babylon“ a jsme na hrázi (3). Před tím jsem ještě chtěl zastavit v občerstvení, ale nějak jsem nepochopil kde je a jak je daleko. Děláme fotky na hrázi, mám rád tu s věžemi v pozadí. Nyní jedeme přímo k JE Dukovany i přes upozornění na uzavírku, ta se nás netýká, přímo u elektrárny odbočuji a jedeme kolem „jaderné krávy“ k mnou milované „kapličce sv. Cyrila a Metoděje“ (4). Karlovi se to tady také líbí, dokonce si přestavěl skútr, aby byla lepší fotka. Teď do Rouchovan a na hodně oblíbenou a dobrou moto trasu až do Moravského Krumlova. Cestou ještě odbočíme v Rešicích ke „kapli sv. Jana Nepomuckého“ (5). Koukám, že příjezdovou cestu mají pěkně opravenou a ještě ji nezablokovali zákazem, to je fajn, můžu si tak udělat foto se SUMOKI podobnou té se SUZUCATI. A teď hurá opět na cestu, potkáváme hromadu motorkářů, kteří tak jen potvrzují její oblíbenost. Těch pár aut si rychle předjedu. A jsme v Moravském Krumlově, kde je povinnost vyjet ke „kapli sv. Floriána (6) Cesta přes závoru je pořád průjezdná i pro SUMOKI, moc mě to potěšilo, budu tak mít fotku s již třetí motorkou na stejném místě. Karlovi se tady také líbí a dělá to samé co já, foto se skútrem. Cesta přes oboru je uzavřená a tím pádem se vydávám do Pohořelic po hlavní, která nás přivede na cestu ze Znojma. Musíme kousek přetrpět kolonu, ani se nesnažím se hnát dopředu. A jsme v Pohořelicích u námi oblíbené „restaurace u Vavříků“ (7). Je tady plno a parkuji tak trochu mimo parkovací místo. Nikdo nic nenamítá, tak si sedáme hned u motorek a objednáme si svačinu. Mají fazolovou polévku, hroznovou limonádu a dobré espresso do porcelánu. Karel si dává Vepřové se zelím. Po chvíli se tady objevují další motorkáři, zveme je k nám a hned je důvod si dobře poklábosit. Příjemně strávená půlhodinka a můžeme se vydat k domovu. Mám zrovna tuto trasu docela rád a teď když u Dambořic opravili hodně rozbitý povrch, ještě raději. Cestou udělám v Křepicích návrh na vyjetí k „rozhledně Novosady“ (8), to se setkává s přijetím a po malém off-roadu, který si SUMOKI dává poprvé, parkujeme přímo u rozhledny a jednoho krásně omšelého veterána. Karel leze nahoru, já se porozhlédnu jen dole a porovnávám jen rozdíly mezi naší dřívější návštěvou a dneškem. Když se vracím k motorce, dávám se do řeči s majitelem veterána. Nakonec mi jich na fotkách ukáže 11. Příjemně si klábosíme, ale čas běží. Nezbývá než se rozloučit a vyrazit. Za Dambořicemi to musím vzít na Kyjov po hlavní, potřebuji dotankovat. SUMOKI je hladová a má malé bříško. Kyjov – Boršice si jedu svým tempem a Karla nechávám jeho osudu. Až v Boršicích na něj dočkávám. Tady se domlouváme, že nepojedeme přímo přes UH, ale trochu si ještě pokroutíme cestu přes Jalubí. Za Babicemi už musíme na hlavní cestu, tu ale hned u Spytihněvi opustím a protáhnu se přes jez na druhou stranu řeky Moravy. Míříme na Bílovice a potom už přímo domů. Byl to perfektně strávený den v sedle. 354km

Po včerejším telefonu do firmy Lojzo.cz, která vyrábí brašničky na padáky i bez demontáže vlastního padáku jsem se rozhodl nic neodkládat a vyrazit tam. Musí se až za Rýmařov do Staré Vsi. Zadávám cíl do navigace spíše kvůli příjezdu na přesné místo než na cestu do Rýmařova. Tu již znám jako své boty. Protože jsou nastavené klikaté cesty, dojezd to ukazuje kolem 3 hodin. To nebude jisté, protože si kousek dám i hlavní silnice. Objíždět Přerov se dá jen po hodně rozbitých cestách a to se mi moc nechce. Vyrážím na Fryšták a Holešov, Přerovem jedu přímo centrem kolem náměstí. Do Olomouce se toho moc nevymyslí, ale ten již objíždím na Bystrovany. Ve Šternberku mě to na opravované cestě vyšlo zrovna do puštěné kolony a potom již začíná to správné motorkaření. Trasu přes Huzovou mám rád, velký kus je opravený a není tady provoz. Za Huzovou mě předjíždí na NT1100 a frčí tak, že mu nestačím, je to jiná kategorie. A protože celou cestu nikde nebylo zdržení, jsem u cíle za dvě a půl hodiny (1). Než se vysleču už u mne stojí pán a jde se na zkoumání, jak to bude provedeno. Dokonce mi donesl ukázat jednu brašničku na hodně podobný padák. Po půl hodině vše vyřešeno a pohled nad Jeseníky mě již ponouká vyrazit k domovu. Jenže ještě nebyla káva a ta musí být. Zastavuji na námi oblíbené benzině, kde i trochu pojím . Nyní to musím naplánovat tak, abych byl ve vhodný čas u kamaráda po jeho pracovní době. Navigace ukazuje, že to bude moc brzy. Proto se vydávám na Bruntál, cesta je to dobrá, až na háďata na povrchu. Trochu mi to v zatáčkách škube s předním kolem. Provoz 0 a jediné zdržení je na opravovaných úsecích. Z Bruntálu mířím kolem Slezské Harty na Vítkov. To je taky dobré svezení, provoz minimální a dá se tady i pěkně zakroužit v zatáčkách. Před Kružberkem volám kamarádovi (2), že bych po 15 hodině mohl být u něj, to je moc brzy, zní v telefonu. Nezbývá, než si tedy vymyslet ještě nějakou zajížďku. Z Vítkova jedu podél železniční trati a potom navzdory navigaci zamířím do Oder (3). Potřebuji dotankovat a dát další svačinu. Navi mě pořád navádí na Hranice, to bych byl moc brzy na místě. Raději si zajíždím k Blahutovické rozhledně, abych měl kompletní sbírku motorek u této rozhledny. Další zdržení mám u zavřené cesty na Hustopeče nad Bečvou, nijak mně to nevadí. Ze Starého Jičína mířím na Valašské Meziříčí, do kterého nevjedu, ale mířím na Kelč. Je to fantastická jízda, cesta jenom pro mne a povrch taky výborný, jen kousek před Bystřicí pod Hostýnem se hodně zhoršuje. Když opouštím Bystřici a mířím na Tesák-Troják, lehce mě kropí déšť z okraje bouřky, nic dramatického. Za Trojákem se dostávám do kolony a je po zábavě. Nevadí, už jsem si toho dneska užil dost a za chvíli budu zastavovat. Při příjezdu do Vlčkové (4) opět lehké krápění deště. Předávám slíbenou věc a ještě si dáváme poklábosení. Jenže za zády se to začíná černat i hrom již burácí. Nasedám a říkám si, že bych to mohl stihnout. Jo stihnul jsem to přímo do prostředka bouřky. Za chvíli mám vodní chlazení kulek a jen trpělivě se posouvám v koloně aut. Když přijíždím k domovu, je tady absolutní sucho a já jsem jako vodník co mu crčí ze šosu. 307km

Musím zajet do Uničova pořešit volání SOS. Ráno je ještě kosa, oblékám si dvoje jégrovky a dávám do bundy zimní vložku. K Přerovu jedu po dálnici, na SUMOKI už mám 1800 km, využívám toho a trochu ji vyzkouším ve větším kalupu. Po sjetí z dálnice toho mám dost a Přerov objíždím na Troubky a Tovačov. Olomouc zase po obchvatu a ještě kousek po dálnici k Litovli. Tady sesedám a volám spolužákovi, že bychom se mohli sejít aby si prohlédl SUMOKI. Při tom spozoruji, že je ocákána od chladící kapaliny. V Uničově se setkáme na parkovišti a příjemně si poklábosíme. Potom jedu k rodičům a pořeším co je potřeba. O půl druhé vyrážím k domovu, nic nekomplikuji, beru to přímo na Šternberk, Olomouc a Přerov. Za ním Holešov a do Fryštáku, zde začínám směřovat na Slušovice abych se vyhnul Zlínu, jedu za mým servismanem. Pochlubit se a pořešit pár drobností, které se budou později muset pořešit. Ve Slušovicích tankuji. SUMOKI je hodně žíznivá :-) O půl čtvrté parkuji a hodinku si příjemně poklábosíme. Domů není důvod nic vymýšlet a zachvíli parkuji, po 240km

 

Jedu řešit vyteklou chladící kapalinu do MCF Slušovice. Nechávám SUMOKI na dílně, půjčuji si další modré přibližovadlo a jedu domů udělat naplánovanou práci. Během cesty kupuji barvu a 36mm ořech na povolení zadní osy pro štelování řetězu. Práci stíhám dokončit v pravý čas a za chvíli telefon, že je to hotové a připravené k vyzvednutí. Při vyzvednutí mi oznámili, že vyměnili víčko chladiče, protože přes něj to vyteklo, hadičky a vše kolem kapaliny bylo v pořádku. Cestu nijak nehrotím a jedu přímo domů na kávu. 34km

Včera jsem se zastavil u firmy Dobeš kovovýroba pro úchyty na plot, měl jsem, smůlu. Nedostal jsem se tam. Dneska ráno proto sedám na SUMOKI a opět vyrážím na stejné místo. Vychází to a úchyty jsou nakoupené. Samozřejmě se mi domů nechtělo jet po stejné trase. Vyrážím na Provodov, kde jsou cesty rozbité a zrovna i opravované posypem. Takže jízda hodně na pohodu. cesta byla jen o chloupek delší než přes město 34km

Po mnoha měsících sólo jízd si Eva troufla na vyjížďku. Už mě to začíná chybět. Proto vybírám BONNIE, je na ní pohodlnější vylezení. Vyjíždíme kolem druhé hodiny a jediné co vím, že chci Evě ukázat vodní elektrárnu u Kroměříže. Protože si jí našla a viděla ji jen na fotkách. Beru sebou i dron. Vyhledávám ty nejklikatější cesty s dobrým povrchem a za necelou hodinu parkuji u elektrárny (1). Vzlétám a fotím tuto zajímavou technickou památku z výšky. Máme dosti času, navrhuji dvě trasy. Buchlovské zatáčky nebo Tesák – Troják. Vyhrává druhá varianta a po kontrole trasy v mobilu vyrážíme. Přes Kroměříž by to bylo smrtící, je zrovna čas návrtu z práce. Trochu to objíždím na Kojetín a Chropyni. I Holešov raději míjím. Jen Bystřicí pod Hostýnem musím, potřebuji natankovat, abychom se vůbec vrátili (2). Teď už jen radost ze zatáček, ta nám vydrží až do odbočení na Držkovou, jsem poslední v koloně. Domů si to jedu na pohodu, zrychlení a rychlejší jízdu jsem si již odbyl. Eva je tak spokojenější. Po příjemných 138km jsme doma.