V neděli jsem oživil SUZUCATI, moc se jí nechtělo, ale nakonec naskočila. Domluvil jsem se ze servismanem, že se zastavím přoměřit, jestli není nějaký odběr při vypnuté motorce. Protože celý loňský rok jsme se trápil věčným nabíjením baterie před jízdou. Přčes zimu při uskladnění baterie k tomuto vůbec nedocházelo, byla pořád v kondici. Dněska to vyšlo a zajel jsem k němu. Na měřáku nic nenaměřil. Asi jako první krok udělám, že koupím novou baterii. Nynější už má něco za sebou. Zpět jsem se trochu projel a kličkoval mezi mraky, které se kopel Zlína nakupily. 73km

Když jsme se rozhodovali, kam pojedeme a co navštívíme, napadla nás jedna myšlenka. Co si dát pizzu, kterou jsme již dlouho neměli. První plánování bylo v Boskovicích, jen jsem byl upozorněn, že to chce rezervaci. To jsem odmítl. Druhé plánování bylo do vzdálenější "Pizzerie", ale hodnocení na webu měla ještě lepší, jak v Boskovicích. Zbytek trasy zůstal nezměněn. Vstávali jsme na pohodu, venku bylo zataženo, ale meteorologové slibovali na trase slušné počasí. V 9 hodin nasedáme a vyjíždíme do zamračeného nebe s trochou vody na plexy. Navigaci jsem nechal ať si dělá co chce a jel jsem podle sebe až do doby, kdy jsem si řekl, že by to chtělo již dojet k prvnímu bodu. Jím byl "zámek Troyerstein" v Rychtářově. Jezdíme kolem již několik let, jen zastavit jsme nestihli. Je nepřístupný, ale nám šlo o fotku. Navigace ukazovala do Nedvědic (pod hradem Pernštejnem) něco přes hodinku, to vycházelo na dobrý čas k obědu. Nechal jsem se plně vést a nikde to neměnil. Ve 12:20 jsme zaparkovali u "Pizzerie 16". Aniž je hlavní sezona, byl problém se usadit. Našli jsme si místo nakonec uvnitř. Už při objednávce jsme byli upozornění, že budeme chvíli čekat. Nebylo to nejhorší, 40 minut u nealko piva se dá snést. Pizza "Siciliana" a "Piccante" byly vynikající. Původně jsme mysleli, že si kousek odvezeme, ale talíře zůstali prázdné. Takže nasedat na SUZUCATI bylo trochu náročné. V plánu byly ještě dva zámky. Za Nedvědicemi nás navigace vyvedla do strmého kopce a najednou koukám, že i cesta je spíše lesní než asfaltová. Auta proti nám jezdili, tak to bude asi místní zkratka. Přes Letovice jsme se dostali do Šebetova. Tady je také zámek dlouho námi míjený. Jenže se musí udělat jen zastavení na foto, nic více, je tady totiž domov důchodců. Pohled na hodinky stanovil změnu trasy, zrušení posledního zámku a přeplánování navigace. To bylo pomalu zbytečné, protože jsem zase jel, jak se mi chtělo a navi to pořád musela přepočítávat. Za Konicemi jsem vyrazil na Olomouc, tuto trasu jsme nejeli již několik let a postupně to potom upravoval na Prostějov. Když jsme dorazili do Troubek, zvažoval jsem pokračovat na Přerov, protože na Starou Ves to bývalo hodně rozbité. Ještě, že jsem to neudělal, cesta je fantasticky opravená a je radost to projíždět. Domů jsem dojeli od Holešova a zaparkovali 18:20.  314km

VIDEO

Tento týden jezdím do Kroměříže. Ale to počasí mě vyhnalo z auta. Nasedám na SUZUCATI a udělám si malý okruh. Každý kilometr je super. 87km

Celý týden se těšíme na vyjížďku. Domluvili jsme se s rodiči, že se zastavíme. Tím je dána oblast, kde můžeme jezdit. V 8 hodin nasedáme a pomalým tempem na rozehřátí vyrazíme na sever. Navigace si nevšímám a jedu podle nálady. Už dlouho jsem za Trojákem neodbočil na Rajnochovice, cesta není nic moc, ale je změna. V Kunovicích zahnu k rozhledně, nebyla ani v plánu zastávek, jen potřebuji přenastavit kamery. Potom se už nechám vést navigací. Byla to nutnost, další rozhlednu i přes její loňské navštívení bych nenašel. Návrat byl nutný, protože loni nevyšlo počasí na výhledy ani drona. Rozhledna je v Blahutovicích. Je pěkná, ale pořád mám pocit, že by to chtělo spíše investovat do cesty v obci. Jsme tu poměrně brzy, tak máme od lidí klid. Pokračujeme dále k severu, za Odrami projíždíme cestu námi netknutou až do Vítkova. Tady je povinná zastávka na kávu u benzinky. Je to pravidelná zastávka. A zjistili jsme, že v tom nejsme sami. Přijeli další motorkáři a potvrdili nám to. Když jsme se chystali k odjezdu, přistoupil k nám mladý muž a vyptával se na V-Stroma. Uvažoval o "Tygrovi", ale netěšila ho cena ojetin. Chvíli jsme si povykládali a potom pokračovali k další rozhledně, loni jen zahlédnutou z cesty. Stojí nad Starými Těchanovicemi a musí se kousek po OFF-Roadu. Je to zbytečná rozhledna, od její paty jde vidět to samé co z vrchu. Jen je tady zajímavé posezení-poležení, a kvůli tom u jsme sem jeli. Byla tady rodinka se psy, chvíli jsme je pozorovali jak je trénují. To náš Erinek by se nenechal. Už nás čeká jen jedna rozhledna, opět loni navštívená, ale ráno zavřená. Za Bruntálem jsme najeli na hlavní cestu do Rýmařova, nejezdím ji často, tak jsem si to užíval a nebyl u toho sám. Naštěstí naším směrem byl poměrně klid. Do Nové Vsi k rozhledně je pár ostrých serpentin, u první jsem dojel auto a málem jsem se neudržel na cestě, jak jelo pomalu. Po výjezdu jsme hleděli jak je parkoviště plné. Rozhledna byla otevřená, jen hodně přeplněná. Takže rychlý výstup a sestup. Zkusil jsem drona, jenže už hodně foukalo, rychlá fotka a přistál jsem. Nastal čas na návštěvu. Vyrážíme, v Rýmařově jsem se vykašlal na navigaci a jel na Horní Město, za ním jsou pěkné zatáčky a serpentiny. V domluvený čas parkujeme u rodičů. Domů potom jedu tak, abychom vynechali Olomouc a Přerov. V Břestu tankuji za 42,90,-Kč, jsem zvědavý, jak si s tím SUZUCATI poradí. Parkujeme chvíli po 19 hodině.  307km

Po dopoledním odpočinutí se rozhodneme vyjet na BONNIE, a to po dvou letech na Slovensko. Nemůže to být moc daleko, je potřeba se včas vrátit. Napadlo nás udělat stejnou fotku u zámku v Holíči co máme se SUZUCATI. Naplnil jsem brašny videotechnikou a Eva se i přes ně dostala do sedla. Takže nám nic nebránilo. Protože nepoužívám na BONNIE navigaci, musel jsem se spolehnout na mou paměť a max na mobil. Děsná to kombinace. Věděl jsem, že do Strážnice to chci jet přes Uherský Brod, protože přes Uherské Hradiště je to čiré bláznovství. Pěkně na kochačku jsme si to v klidu kroutili po prázdných cestách až do Strážnice. Za ní jsem nabral benzín, abychom nemuseli na Slovensku, nevzal jsem si Eura. Od tama jsem již začal cestu kontrolovat na mobilu, nebyl jsem si po tak dlouhé době již jistý správnými odbočkami. Do Holíče jsme to zvládli a k zámku jsou výrazné cedule, není ho tedy jak minout. BONNIE jsme postavili snad na správné místo, jen prostor na focení byl hodně hektický. Pořád se tam někdo motal. Na přímý návrat bylo ještě málo hodin a potřeboval jsem vylétat baterii v dronu. Zvolil jsem tedy trasu podél hranic na Nové Město nad Váhom. Před Senicou jsme nesměli minout odbočku na Myjavu, to se podařilo, byla dobře označená. Cestou jsme zahlédli hrad Branč a napadlo nás, že tady by se dal použít dron. Vzlétl jsem a udělal pár záběrů, než baterie signalizovala požadované vybití. Potom už to byla jen pohodová jízda až do Nového Města nad Váhom. Tady jsem to trochu nezvládl a odbočil přímo do města, místo jízdy po obchvatu. Takže jsme se ve městě ztratil. Po krátké bloudění jsem objevil správný směr a již nám nestálo nic v cestě. Domů jsme dorazili chvilku před 18 hodinou. 226km

VIDEO

Na víkend hlásí zhoršení počasí, tak nelením a beru v pátek dovolenou. Po dvou letech půstu na Slovensku, je směr jistý, jen určit body zájmu. Prioritou se stala "Obří lavička" a k tomu pár dalších míst. Vytvořil jsem několik návrhu, které se postupně vytříbily v danou trasu. Průnik na Slovensko provádíme Vlárským průsmykem a v Dubnici nad Váhom děláme první technickou zastávku. Instaluji kamery a vyrážíme na Ilavu. Jde poznat, že je pracovní den a cesta je hodně ucpaná. Kousek na Ilavou konečně odbočíme na méně frekventovanou silnici a můžeme si konečně začít užívat klidné jízdy. Míříme na Čičmany (1), kde chci vzletět dronem a udělat fotku obce z výšky. To se podařilo a nasedáme. Jen SUZUCATI se nechce startovat. Sesedáme a musím nastartování provést kleštěmi přímo na kontaktech u hlavního relé. Další zastavení jsem měl v plánu na Fačkovském sedle, strach ze startování a po zjištění, že parkoviště už není grátis, pokračujeme k hlavnímu bodu dne. Cestou bylo potřeba vyměnit baterie v kamerách, raději jsem motorku ani nevypínal. V Kloštoru pod Znievom odbočujeme za vesnici a parkujeme pod lavičkou. Dá se nahoru vyjet, ale už tam byly dvě cyklistky, tak jsem nechtěl rušit. Od "Lavičky Gardeon" (2) koukáme  jak se na nás valí černé mraky. Chvíli si to tady užíváme a s obavou se vracíme k motorce. Po svačině zkouším normálně nastartovat a ono to bez potíží jde. Asi to byl jen chvilkový truc. Zamíříme pod Velkou Fatru, kde zastavujeme u hradu Blatnice (6), protože začíná z nebe prskat, změníme pořadí a vyrazíme ke třem rozhlednám. Zastavuji až u té poslední rozhledny "Na Tŕni" (3) a zjišťujeme, že z ní to nebude nic moc, takže obracíme, aniž sesedneme a jedeme k  rozhledně  "Na Kalníku" (4). Tady nikdo není a už ten pohled začíná být zajímavý, jen ty tmavé mraky to kazí. I tak vzletím dronem a udělám pár záběrů. Přesouváme se k poslední  rozhledně  "Na Brotnici" (5), ke které se trochu obtížněji vyjíždí. Opět tu jsme sami a můžeme se kochat, i počasí se začíná hodně vylepšovat. Malá Fatra je pěkně nasvícená a je na ni hezký pohled. Posvačíme a konečně se vydáváme pod hrad Blatnice. Tady se musí s dronem opatrně, už se pohybuje na hraně Národního parku. Tak a máme vlastně dneska splněno, domlouváme se na kávě v Bojnici. To zrovna neklaplo, protože i u kavárny chtěli parkovné za motorku. Takže se kousek vracíme do Prievidze na benzinku (7) a tady si ji v klidu dáváme. Shodíme i část oblečení, protože se dělá hodně dusno. Ještě si tu povykládáme s paní na skútru a vyrážíme zpět. Za Bojnicí dojíždím kolonu a v jedné vracečce jsem mě na mále za osobákem, který zpomalil zrovna v mém náklonu, nakonec jsem to dal. Po cestě s perfektními zatáčkami míříme na Homôlku, kde zastavíme u "Bufetu Partizán" (8) na svačinu. Je tu motorkář co má rád Valentina Rossiho a rychlou jízdu, s tím si povykládáme o natáčení a ježdění. Také se tady rozhodneme zajet na Vršatec vybít baterii u drona a trochu oddálit návrat domů. V Ilave zajedeme k neprůjezdnému mostu a musíme se kousek vrátit. V Pruské se doptám na správný směr a vyjíždíme pod skály. Dojel jsem dvě auta a držel se za nimi, jedno odbočilo v dědině a druhé pokračovalo ke skalám. Ten se nám stal osudným, přiblížil jsem se za něj na krátkou vzdálenost a v ostré zatáčce, kde podřazoval a tím prudce snížil rychlost, to jsem nezvládl a pořádně se vyváleli. (záznam nemám, tak nemohu přesně situaci posoudit) Odnesl to kufr a důvěra batůžku v mé jízdní schopnosti. Po sečtení škod jsem vypustil drona a udělal pár záběrů. Domů jsme se rozhodli vrátit přes Červený Kameň, to už v budoucnu neudělám. Na naší straně je cesta v hodně špatném stavu a tři spojené dědiny tomu také nepřidají. Z Burmova se vracíme ranní cestou, jen v Luhačovicích udělám drobnou změnu, mám pro dnešek dosti ostrých zatáček. Doma parkujeme před půl sedmou. 385km

VIDEO

Dneska jedu sám. Vyrážím hned po snídani a vůbec nevím kam pojedu a kudy. Celou cestu se se rozhoduji na křižovatkách, tím se občas stalo, že jsem ani nevěděl kde jsem a kam jedu. Při míjení nějakého místa, kde jsme již byli, dělál zastávku na fotku. Jediné místo, které je nové fotím pod Hřebečovem, je to "měsíční krajina" u Hřebečských dolů. Než jsem tam dojel, dával jsem si na benzince v Moravské Třebové svačinu, tam se ke mě hlásil David B. Domů dojíždím v 16:20 po 411km

Včera jsem opravil prasklý kufr z havárie na Vršatci a promazal brašny s rolkou včelím voskem. Dneska ráno to vypadalo slibně, až na nižší teplotu. Rozhodl jsem se trochu projet na BONNIE a udělat návštěvy. První byla ve Vlčkové, chvilku jsme pokecali a pokračoval jsem na Hošťálkovou a Vsetín. Do Valašské Polanky (VP) jsem hodně používal tempomat a musím opět přiznat, že to není špatná věc. Z VP na Bratřejov to bylo na velkou pohodu, celou cestu max do 70km/h. U mého servismana jsem se chtěl zastavit a podívat na teréní KTM z roku 1984, kterou má na opravu. A že bylo ještě chvíli času do oběda, vracel jsem se přes Luhačovice. Chtěl jsem tam vzít benzín, ale cena mě odradila a už to bylo přímo domů. Odpoledně jsem se věnoval BONNIE dal jí zase do pucu. Je na ní hodně leštění :-D  113km