Dneska beru SUMOKI na první dálkovou jízdu. Jediné co vím, že chci dojet do Vidnavy a tam podle času pojezdit. V navigaci mám od začátku klikaté, ale trochu si to upravuji podle sebe. Dokonce i záznam jsem si stihl včas zapnout. Z Dřevohostic na Hranice je cesta hodně rozbitá, SUMOKI zažívá krutý „otřes“, no a za Hranicemi to není o moc lepší, asi jsem měl jet rychlejší a pohodlnější cestou. Jediná výhoda je, že koukám do kraje, protože jedu po hřebeni. Nevydržím to a dávám pauzu na kochání u Dobešova (1). Fotím Veselský kopec, poslouchám skřivana a je mi dobře. To mi vydrží jen do nastartování, navigace si ani neškrtne. Záznam cesty je ztracený, musím se podívat do mapy.cz abych i já nebyl ztracený. Nacházím cestu do Vítkova, tu znám, není kde bloudit. Zastavuji na benzině (2) a dotankuji. SUMOKI je trochu žíznivá potvůrka. Využívám toho a věnuji se navigaci. Nakonec dělám tvrdý restart a vše zase funguje. Na Krnov se nechám plně vést, i když poznávám hodně cest, sám bych to nedal a nevím, kam bych tak dojel. Kouknu na rozhlednu Cvilín, dokonce mám nutkání tam zajet, ale káva dostává přednost (3). Opouštím Krnov a kousek se svezu po rovném a rychlém úseku až ke Linhartovům, kde se jen krátce zastavím na fotky (4). Je tady i pár lidí, takže drona nechávám v kufru. Pokračuji podél hranic PL/CZ do Města Albrechtice, z nichž je to do Třemešné kousek. Proč zmiňuji tuto obec, v jednom videu hovořím o dřevěných sochách. Dneska si jich pár prohlédnu a vyfotím (5). Nyní mě čeká docela dobrý úsek cesty, jednou jsem ho jel s Davidem a moc se mi líbil. Vede přes parkoviště na „Biskupskou kupu“ do Zlatých Hor. Jsou tady pěkné serpentýny. V jedné zastavuji a fotím si město v údolí. Po přejetí cesty 44 v Mikulovicích jsem konečně na „Vidnavsku“. Užívám si parádní jízdy do Vidnavy, dokonce auta přede mnou uhnuly na Žulovou. Nemá to prostě chybu. Ve Vidnavě dělám fotku u bludných kamenů (6) a přemýšlím, jak si tady pojezdím. Pokračuji do „Velké Kraše“ k dalším bludným kamenům (7), a když už jsem na této cestě, mířím do Žulové. Najíždím ke hradu Frýdberk, abych si mohl opět udělat fotku (8). Mám tak vyfocené všechny motorky na stejném místě. Jen SUMOKI je opačně, neriskuji uvíznutí. Uvažuji o Lánském vrchu se stolem a židlemi. Nakonec to ruším a vracím se na Vidnavu přes Černou vodu. Tady vzpomínám na „pionýrský tábor“ absolvovaný v 6 třídě. Těsně před Vidnavou si zajedu na fotku ke Štachlovickému lomu. Už je tady i dosti otužilců, brrr, to fakt nemusím. Nyní Vidnavou jen projíždím a mířím na Javorník po jedné z fantastických cest. Doopravdy si jí užívám! V Javorníku se zastavuji na benzince na lehkou svačinu (9). Při placení mě z peněženky vypadla kapří šupina, paní byla tak ochotná, že i kasu přestěhovala pro její najití. Pokračuji na Polsko, aniž tuším, co tam uvidím. Na hraničním přechodu Travná se málem nedá projet, kolik je tady zaparkovaných aut. Před výjezdem sem mě to vyšlo a užil jsem si zatáček, dolů chvíli čekám na předjetí a mám klid. Po sjetí do Lądek-Zdró koukám, že podzimní povodně tady hodně řádili a v Stronie Śląskie je to ještě horší. Celou cestu hledím, že celé údolí se muselo opravit, řeka si tady udělala nové koryto. I při výjezdu na Kladské sedlo dokonce chybělo kus cesty a muselo se jet lesem. Nahoře je lidí jako much, aspoň mám jistotu, že bufet funguje. (10) Dávám kávu a chystám se na oblíbený sjezd do Starého Města. Mé zklamání bylo veliké, po zimě jsou tady „závěje“ posypového kamínku. Dokonce pouštím auto před sebe, jak jedu opatrně. V jednom místě u poškozené cesty zastavuji a dělám pár fotek poškozeného koryta. Cestu na Hanušovice miluji, co jí opravili. Jenže povodně i tady řádili a jsou tady tři úseky na semaforu. Na posledním dojíždím motorkáře a koukám, že jedem má V-Strom DL 1000 předchozí model. Chvilku jedu za ním, ale jeho styl jízdy mě nevyhovuje a brzy ho předjíždím. V Hanušovicích je cesta přes Kopřivnou zavřená, proto mířím na Zábřeh. Dokonce mám myšlenku, dojet domů po dálnici. V Bohdíkově se mi v zrcátku DL 1000 ztrácí a mě nápad na dálnici v Rudě nad Moravou opouští. A to bylo moc dobře, tady jsem nikdy nejel a náramně si těch serpentin užívám. Přijíždím do Šumperku a na křižovatce se opět potkáváme s DL 1000, kterou zase na křižovatkách ve městě ztrácím. Cestu domů již komplikovat nebudu a směr je jasný. V Libinách raději zase natankuji, při přípravě na odjezd přijíždí DL 1000. No nic, dáme se tedy konečně do klábosení. Až pohled na hodiny mě donutí odjet. Z Uničova na Šternberk, jsem jel nedávno, proto měním trasu na Strukov a Olomouc. Tím pádem musím projet centrem, nějak mě to nevadí, co mi vadí, je uzavírka. I když tuším proč, zkouším, jestli se nedá projet. Nedá a kousek se vracím. Za Olomoucí až domů nic nevymýšlím, jen dálnici nechci, už jsem unavený a rychlá jízda by mě asi nešla. Otrokovice –Zlín vychází zelená vlna a tak po 18 hodině parkuji doma. 461km

Po obědě i přes poměrně chladný vítr beru BONNIE na krátkou projížďku. Dlouho nebyla na Valašsku. Do Luhačovic mám rád cestu přes Ludkovice, není tak frekventovaná a zatáček je tady dost. Za Luhačovicemi vyjíždím „strmilovák“ na Slavičín. V Petrůvce mě předjíždí „spěchalista“, dneska na to nijak nereaguji a držím si své relaxační tempo. Ze Slavičína na Vlachovice se dá jet dvěma cestami, volím hned tu první. I ve Vlachovicích je možnost výběru, proto volím zlatou střední a nikde neodbočuji. Kousek za nimi zastavuji u přístřešku. Koukám do kraje a vychutnávám si nádhernou viditelnost. I rozhledna ve Vysokém Poli je jako na dlani. Takže už vím, kam pojedu. Najíždím na příjezdovou cestu a hledám, jestli nadali zákaz vjezdu. Je tady jen značka upozorňující na závoru. Ta je otevřená a nic mi nebrání pokračovat. Na to, jaká je viditelnost, nikde ani živáčka. V klidu dojíždím pod rozhlednu a mám ji jen pro sebe. Posledně pro nadbytek lidí jsem ani nešlapal nahoru. Dneska to už dávám. Raději si nesundávám kuklu, fouká zase o trochu více severního větru. Nahoře se kochám jako pan doktor. Opět mě ten pohled utvrzuje, že Alpy nemusím. Čas se krátí a mířím domů, protože po rozbité cestě na Vizovice to není ono, jedu přes Sehradice. U Tomáše nakukuji na dvůr a vidím kompletní motorizaci doma. Otáčím se a zajíždím na krátké poklábosení. Už dlouho jsme se neviděli, jen má smůlu, že nejedu na SUMOKI. Někdy příště. V Luhačovicích jsem byl, proto mířím na Zádveřice. Cesta vyšla dobře, dvě auta přede mnou jsem předjel a zbytek cesty mám jen pro sebe. Na hlavní už není co vymýšlet a jedu přímo domů. 90km

Opět sedlám motorku po obědě, jen to je SUMOKI. A opět mířím na Valašsko, aby jí nebylo líto. Trochu měním trasu, nechce se mi úplně po stejné. Vím, že chci do Bojkovic k „obrazu“ (1) a udělat fotku. Máme tady již obě motorky. Cesta nahoru vede přes semafor, tím je rozhodnuté, že dolů nepojedu a Slavičín jedu přes Rudimov. Včera jsem jel na Vlachovice už ze Slavičína, teď to beru oklikou přes Brumov a Valašské Klobouky. Důvodem je opravený povrch, je to fantastická jízda. Zastavuji u „křížku“ (2) aby i SUMOKI měla svou fotku. Psal jsem Tomášovi, že bych se zastavil, jenže není doma, nezbývá než to nasměrovat domů a volím trasu stejnou jako včera. 119km

Konečně počasí vypadá trochu příjemně, hlásí teploty kolem 17°C. I Eva se odhodlala vyrazit a vyzkoušet poprvé SUMOKI. Protože jsem již minulý týden odvolal vyzvednutí brašniček u Lojzo.cz je jasné jaký bude cíl dnešní jízdy. Vyrážíme v 10 hodin, až se teplota ještě více zvedne po ranním mrazíku. Pro jistotu si zajíždím do Otrokovic natankovat (1), SUMOKI je trochu žravá. To mění trochu trasu, ale ne moc. Při příjezdu do Přerova (2) (ještě tak podle značky nejsme) zjišťuji totální ucpání průjezdu. Není na tom lépe ani vnitřek města. Daří se mi všechno postupně předjíždět až k prvnímu kruháči. Tady to vzdávám a místo na Olomouc po hlavní cestě mířím na Hranice. Navigace se rychle orientuje a vede nás přes Lazníky na Tršice. I když je tam zákaz. Na ten narážíme přímo v obci. Opravují tady celou průjezdnou cestu Penčice - Doloplazy, my potřebujeme jenom napříč ní. Takže projíždím a mířím na Velkou Bystřici, i přes námitky navigace, která nás nutí na Velký Týnec. Až ve Velké Bystřici to zjistím, tady je to rozkopané také. Bočními uličkami se to objíždí a můžeme v klidu pokračovat na Dolany. Zde konečně najíždím na cestu do Šternberka, kde zastavuji na benzince (3). Upravuji oblečení a zapínám kamery. Testuji totiž nová uchycení, která jsou jiná než na SUZUCATI. Eva se prohřívá na sluníčku, ale oblečení moc neupravuje. Vyrážíme na námi oblíbenou trasu přes Huzovou. Evě jsem sliboval, že tady vyzkoušíme, jak bude SUMOKI pohodlná při továrním nastavení, protože jsou zde cesty kvalitní i rozbité. To máme již zjištěné při objíždění Přerova. Shodujeme se, že inženýři v Japonsku odvedli perfektní práci. Po příjezdu do Rýmařova najíždím na hlavní tah do Šumperka, nejedu tak jako posledně, bočními uličkami. Přesně na domluvený čas 13 hodin parkuji u firmy LOJZO.CZ, (4) psi opět hlásí příjezd a pán již přináší hotové brašničky. Po rychlé montáži si je prohlížíme a jsme spokojeni. Chvíli ještě dáme „smol talk“ a kousek se přesuneme na benzinku (5) u Rýmařova. Je naše oblíbená, mají zde kávu do porcelánu, dneska ještě přidáme teplou čočkovou polévku s uzeným masem na prohřátí. Kolem půl druhé vyrážíme k domovu. Cestu trochu měním a vybírám tu přes Ondřejov údolím řeky Oslavy. Proti nám je docela provoz, naším směrem je pohoda a mohu si jet svým tempem. Chválím si, jak je ta nejostřejší mapa perfektní, než si uvědomím, že jedu na „rain“ (C). Trochu jsem si to opět pomotal a zapomněl, že „A“ je nejostřejší. Po přepnutí už je to, to pravé ořechové. V Dlouhé Loučce nás to nepustí přímo na Uničov, musíme na Šumvald. Když z něj vyjíždím, trochu tomu naložím a frčíme jako střely, až do jedné zatáčky, o které vím, že trochu vynáší. Zvládl jsem to, ale trochu ubírám na plynu. Příjezd do Uničova po 14 hodině je trochu ucpaný, jako rodilý Uničovák vím, kudy se protáhnout. Protože Šternberk jsme již měli, volím Litovel. Při zastavení na benzině se mi sami vypínají kamery, došly baterie. Mířím přímo na dálnici, jenže je hodně rozkopaná, polovinu jedeme v omezení, i tak jsem si vyzkoušel kolik SUMOKI jede, a nezjistil, ztratil jsem v určité rychlosti odvahu. Bylo to už za nej rychlostí SUZUCATI. Z obchvatu Olomouce sjíždím na Tovačovský směr. To nám umožní Přerov minout. V Tovačově opět tankuji (6) a beru to samé množství co ráno (11l). Při výjezdu z Tovačova mě předjíždí dva motorkáři, volím metodu, drž a nepouštěj. Tempo mají slušné. Opustíme je za Troubkami kvůli malé zastávce v lese. Při křížení ranní cesty u Říkovic musíme opatrně, na křižovatce je havárie tří aut. Domů je to už na úplnou pohodu, jen od Vršavy se musíme městem ploužit. Je po čtvrté a největší dopravní špička. 273km

Strašně dlouhá pauza mezi jízdami kvůli zimě, kdo to má vydržet. Jen se trochu oteplilo, vyrážím alespoň na pár hodin. Slibují přeháňky, věřím, že pomocí meteoradaru je minu. Při příjezdu na křižovatku v Malenovicích vidím SANOS. Mávám na chlapy a odjíždím na Tečovice, jenže jsem si to rozmyslel a vracím se na cestu do Otrokovic. U Centra najíždí na točnu (1). Nelením a hned stojím před nimi. Chci se totiž podívat, jak se popasovali s jeho složením. Zavčas jsem totiž z podniku utekl, abych to nemusel dělat. Bohatě stačilo vyvařování a lepení plechů. Chvilenku jsem pokecal a zhodnotil stav SANOSU. Zbytek si prohlédnu na dnu otevřených dveří v DSZO. Pokračuji trochu změněnou trasou, kterou hned za Otrokovicemi napravuji a mířím na Machovou. Protože chci do Vyškova na kávu, pořád přemýšlím, jak pojedu. Nakonec vítězí cesta z Kroměříže na Střílky, kousek po hlavní do Brna a v Nesovicích zase na zatáčky až do Vyškova. Na jeho začátku čekám na semaforu, opravují povrch. Během chvíle parkuji u MOLu (2). Nikde nikdo, celé to mám pro sebe, ale jen do chvíle, kdy z dálnice přijíždí velká tlupa na GS. Jsou to poláci. Koukají na BONNIE, dávám se s jedním do řeči a vyzvídám, kam jedou. Budou dělat balkán i s Řeckem. Rozloučím se a vyrážím na Slavkov. Na jedné křižovatce si stoupnu vedle elektroauta, mám průběžný pruh, on se bude muset vracet do mého. A hned je zaděláno na průšvih. Aby moje ego neutrpělo, ponížil jsem raději to jeho a byl rychlejší, jenže ve městě. Jakmile si to uvědomuji, zaklapnu plyn a zklidním se. Až do Rousínova jedu po staré Brněnské, tam odbočuji na Slavkov a užívám si zdejší zatáčky. Ze Slavkova na Kyjov jsem to hodně dlouho nejel, je to příjemná a svižná jízda. Tu ukončuji na benzince (3), už svítí „hladové oko“. Směr na Uherské Hradiště volím klasiku, dokonce se mi podaří na semaforu být první, tím mám jistotu, že mě nikdo nebude zavazet a zvolím si své pohodové tempo až do Boršic. Perfektně si to užívám. Staré Město míjím na Kunovice, tady se rozhoduji, ještě nejet domů, obloha je plná mraků, ale nejsou nějak hrozivé. Tím pádem jsem si pěkně naběhl. Už v Hluku začínají padat kapky, koukám z čeho, když nade mnou nic není. Rychle to přechází a „díky“ objížďce si přidávám ještě pár dobrých kilometrů. Jenže při příjezdu do Uherského Brodu se spouští docela slušná přeháňka. Zastavuji pod stromem (4) a chvíli čekám, než to nejhorší přejde. I tak bude BONNIE špinavá. Přes přechody jedu opatrně, tak mokrou cestu mám poprvé. Za městem už frčím a ověřuji, že pneu drží. V Prakšicích už je sucho a po příjezdu domů nikdo nevěří, že jsem jako vodník. 227km

 

Dneska jen k rodičům a ještě po dálnici. 207km

Po dopolední práci na zahradě, vyrážím po obědě na jízdu. Zkoušel jsem si domluvit nějakou návštěvu, ale všichni jsou zaneprázdněni. Uvažuji o Beskydech, s tím, že to budu přizpůsobovat času a situaci na trati. Začátek je klasika do Vsetína a přes kopce do Rožnova pod Radhoštěm. Jen hospodu na Santově vynechávám. Na benzině kupuji pití a koukám do mapy, jakou trasu zvolím (1). Vyhrává směr na Frenštát pod Radhoštěm. Původně jsem do něj nechtěl, jenže objížďka přes Trojanovice je uzavřená. I ve městě musím koukat do mapy, kde nechal tesař díru. Mají tady na Kunčice pod Ondřejníkem uzávěru. Jakmile se vymotávám z města, jede se ta nejnudnější část výletu až na benzinu do Ostravice (2). Zde si přisednu k motorkářům a dáme „small talk“, ještě si přisedne další a je hned o čem vykládat. Odpočatý, občerstvený a dobře naladěný vyrážím na hodně dobrou část trasy kolem v.n. Šance. Podařilo se mi předjet auto a celou cestu mám jen pro sebe až do Bílé. To mě baví, když nikdo nezavazí, ani mě netlačí, mám tak své tempo. Za Bílou opět předjedu auta a celé se to opakuje až do Prostřední Bečvy. Dneska super. Pár aut, co se také vydávají na Soláň, se mi daří předjet na semaforu, opět to vydrží až do Velkých Karlovic. Cesta nahoru je hodně rozbitá a ještě poznamenaná kompletní opravou, za to ze sedla je to již opravené až dolů. Protože cestu z Velkých Karlovic na Vsetím přímo nesnáším, odbočuji na Kohútku. Nahoru se musí opatrně, cesta je plná písku. Na parkovišti fotím ze sedla BONNIE jen parkoviště (3) a hned pokračuji na Slovensko do Lysé pod Makytou. Písku mnohem méně a provoz také v pohodě. Kousek před hranicemi si dávám malou přestávku a fotím BONNIE. V Horní Lidči tankuji (4) a rozhoduji, kterým směrem to vezmu domů. Vyhrávají Valašské Klobouky a Vlachovice. Cestou tam mě předjíždí motorkář, hodně nepříjemně se přede mne zařadí a jde kvůli zatáčce na brzdy. Zvládám situaci a za chvíli stejně končí na benzině. V Sehradicích nakouknu, jestli není Tomáš na dvorku, není. Z Luhačovic vybírám trasu na Ludkovice, abych si ještě mohl dát zatáčky před Březůvkami. Domů přijíždím pár minut po 18 hodině, jsem rád, trochu se ochladilo a jde to cítit. 242km

Dneska konečně dorazila koncovka MIVV. Hned jsem ji šel nainstalovat. Jako vždy to neproběhlo bez problémů. Zadřel jsem jeden ze šroubů. V matici závit přežil a šroub jsem nahradil. Zvuk je mnohem lepší. 

VIDEO montáže

Je pěkně a nedá mi to vyzkoušet pořádně jak zní nová koncovka od MIVV. Jedu přes Ludkovice do Luhačovic, kde natankuji a přes Doubravy se vracím domů. 45km

Jsem moc spokojený, není to zase tak hrozně hlučné. Až kolem 5000ot/min jde slyšek pěkný prdlavý zvuk. Na to, že tyto otáčky mám až na předjíždění tak je to OK. Běžně se pohybuji kolem 4500ot/min.