Konečně se oteplilo. Určitě vím, že pojedu na BONNIE, jen nevím kam. Napadlo mě zajet do Šamorína na fotku s koněm. To nakonec odkládám a raději volím návštěvu „SEVEŘANA“, už jsme se dlouho neviděli. Vše domluveno a po domácích pracích (montáž lustru) v deset vyrážím. Protože mám do 13 hodin času, mohu si toulat krajinou podle libosti. Tereze jsem dal trasu, ale jak to ona umí, jede si stejně jinak, než jsem původně zamýšlel. Ještě, že mám pár průjezdných bodů na trase, to jí nutí se občas pohybovat přesně. V Kelči (1) zastavuji poprvé, protože opět používám novou helmu (AGV), musím dělat častější zastávky. Využiji toho a koupím si pití. To že jedeme mimo Hranice je nakonec dobře, těch pár horších cest se dá přežít. Z Potštátu na Odry je to moc fajn, nikde nikdo. Po odbočení na Vítkov se začínají objevovat motorkáři, je to totiž hodně oblíbená trasa. Tlačí se za mnou auto, pouštím ho a v absolutní pohodě (70-80km/h) si užívám cesty. A před Vítkovem ho dojíždím, jak se vleče za pomalým autem. Vyhledám si EuroOil (2), kde dotankuji a dávám si zrovna i oběd. Potřebuji trochu natáhnout čas. To se mi daří v perfektně. Info „SEVEŘANOVI“, že přijedu na čas a vyrážím. Je zde moc pěkně, cesta prázdná, pohledy úžasné, tak proč se honit. Naštěstí BONNIE zvládá jak svižnou jízdu, tak perfektně umí u „toulačku“. Přesně na čas zaparkuji (3) a jde se poklábosit. Výborně strávený čas s přáteli. Po necelých dvou hodinách odjíždím. Tereza měla cestu jenom sem, domů ji musím říci kudy. Ale jak to umí jenom ona, po zadání bodu v Ostravici, si vymyslí okruh. Je bláznivá? Přece se nebudu vracet. Samozřejmě se mi líbí více ta návratová trasa. Ale vysvětlete jí to. Pořád mě honí na tu druhou. Takže se proplétám krajem a občas se jen mrknu kde přesně jsem. Cestou se mi objevila kaplička, kdysi navštívená (4). Stavím jen na rychlé foto. Jakmile vidím Hukvaldy, je to již bezproblémové. Helma trochu tlačí, využívám benzinky Orlen před Ostravicí na odpočinek a pití (5). Jinak bych zastavil až v Ostravici. Kolem Šance ty vychází opět perfektně, auta dojíždím až za Starými Hamry. Ty předjedu hned za Bílou a hodně svižným tempem dojíždím bandu motorkářů, poté se jich držím jako klíště. Do Rožnova pod Radhoštěm je to klasická nuda, tady si pochvaluji tempomat. Potom klasiku přes Bystřice do Vsetína, jen na začátku mě hodně překvapilo jedno auto svým manévrem, naštěstí to dopadlo dobře. Ve Vsetíně ještě dotankuji na EuroOilu (6) a přímou cestou zamířím k domovu. V 18 hodim parkuji. Přivítání s Jackem je opět divoké, hrozně se mě v motorkářském bojí. 308km
Eva projevila přání se projet. Před rokem jsme jeli na sever, dneska volíme jih. Po vyvenčení Jacka vyrážíme na Uherský Brod a přes Suchov do Velké nad Veličkou. Jedeme již hodinu a je potřeba si odpočinout. Zastavuji na benzině (1), kupuji pití a dáme se do řeči s motorkářem (starostou). Po příjemném poklábosení pokračujeme naší oblíbenou trasu na Hrubou Vrbku a Tvarožnou Lhotu. Přes Radějov si dojíždíme k naší oblíbené kapličce sv. Urbana (2). Pokocháme se krajinou a místem, uděláme fotku a řešíme jak domů. Eva už je hodně unavená, volím proto směr na Bzenec a dálnici. Je to pohodlné. V Napajedlích (3) ještě dotankuji a zjišťuji, že už nedávají slevu na benzín :-(. Ani ten zbytek nejedu vrchem přes zatáčky, ale přímo městem. 148km
Dneska jen rychlá jízda. Je potřeba vyzvednout léčky (1) a nakoupit lak (2) na schody. A když už sedím nma SUMOKI, zajíždím do MCF (3) poptat, jestli už mají pneumatiky. Uvažoval jsem o jiných. Tak to nevyšlo, mají je koupené. Jsem kousek od kamaráda. Po ověření, že není v hospodě zastavuji na pokec u něj (4). Dovídám se jak se žije v mé bývalé práci a pochvaluji si, že už tam nejsem. Potom rychle domů. 55km
Původně jsem uvažoval o sobotě, ale v neděli má být tepleji. Volba směru padla na západ. Vysočina je má oblíbená. Dal jsem do skupiny na FB dotaz, kdo se bude pohybovat v této oblasti. Ozval se mi Karel, že bude doma a mohu přijet na kávu. Cíl cesty tedy mám, ještě přidávám průjezdy a jeden bod nenavštívený. Vyrážím o půl osmé do studeného rána. Pod větrovku beru hodně teplého oblečení. Tereze občas do navigování hodím vidle. Zrovna kousek za Zdounkami. Koukám na rozhlednu, o které uvažuji již notnou řádku let. A když je to sucho, proč to nevyužít. Kontroluji příjezd v mobilu a vyrážím na lehký Off-road po trávě (1). Rosa moc není a jízda je příjemná. Ještě že jsem se rozhodl vyjet, už tady dlouho nebude. Pomalu mám strach na ni lézt. Viditelnost moc není, vidím jen siluetu Chřibů, i dříve navštívený vodní mlýn u rybníka je zastřený oparem. Směr mé jízdy je sluníčkem osvětlený a naznačuje, že to bude dneska na pohodu. Po sjezdu už Tereze do ničeho nekecám a nechávám ji vést mou oblíbenou trasou do Adamova. Provoz je tak malý, že jízda je moc příjemná a dobře se u toho bavím. V Adamově na EuroOilu (2) trochu dotankuji a dám kávu. Oblečení upravím jen trochu, sundávám jedno tričko. Vyrážím a proplétám se úzkými serpentinami nad městem. Ze Šebrova na Tišnov klid a stavím jen na ulevení. V Tišnově na benzině (3) přehazuji tlusté triko za tenčí a ještě si poklábosím s motorkářem. Zrovna za 14 dní jede do Slovinska, tak bylo o čem. Směřuji na Křížanov, kde mě překvapuje uzávěra na mém směru. Měním směr a kašlu na protesty Terezy. Po dojetí do Vídně už ji nechávám udávat směr až do Sklené nad Oslavou. Tady nějkde v lesích mám ještě nenavštívený bod, pro jistotu se ptám místních a ti sdělují, že „Mravenčí království“ už neexistuje, protože to před 5 lety vykáceli. Přesto se vydávám udaným směrem až k ceduli informující o tomto místě (4). Protože je čas oběda, zajíždím do stínu lesa a užívám si klidu s ptačím zpěvem. Vyjetí nechávám na Tereze a vede si moc dobře, jedeme jinou cestou, tak to mám rád. Píši Karlovi, že přijedu na 13 hodinu (5). Nakonec jsem na místě trochu dříve a máme tak více času na příjemné klábosení při kávě a obědu co jsem nedojedl v lese. Po dvou hodinách se zvedám a vyrážím k domovu. Cestu nemám nijak naplánovanou, jen bych to chtěl vzít na jih a poté někde uhnout na východ. Cesty tady znám a vím, že je to moc dobré poježdění. U Rudíkova, kde jsme navštívili již dříve vyhlídkovou plošinu, si všímám, že je na jejím místě rozhledna. Ani se nedivím, z té plošiny toho nebylo moc vidět. Za Třebíčí ještě kousek na jih do Jaroměřice nad Rokytnou a konečně mířím na východ. Jako odpočinkový bod jsem nastavil můj oblíbený Moravský Krumlov, jen to dnes beru po hlavním tahu a nesjíždím na Rouchovany. Cesta je až do MK prázdná, dá se tak jet docela svižně a nepatrně si zkrátit dojezdový čas, co ukazuje Tereza. I když ten je jen orientační. Zastávku dělám na mém hodně oblíbeném místě u sv. Floriána (6). A jako bonus k tomu, je otevřený a mohu tak vidět i interiér. To potěší. Do Židlochovic je to kousek a zvažuji udělat další zastávku v Křepčicích u „KOULE“, jenže to padá na křižovatce ve Velkých Němčicích, kde je uzavírka. Podél dálnice tak mířím až k Rakovi u Rakvic. Poté odbočím k domovu a to je cesta přes Velké Bílovice. Tím pádem nemohu nenavštívit Zímarky (7). Místo, které mám moc rád. Zde se rozhodnu, využít nové dálnice z Bzence abych byl doma ve slušném čase. Protože Tereza to přes Kyjov napočítala až k osmé hodině. I únava mě doporučuje to zrychlit. A když už využívám dálnice až do Babic, je dobré dojet do Napajedel na benzinku (8). SUMOKI už na mě stejně mrká hladovým okem. A hladová je pořádně, vzala si 16l. Odpočatý jednoduchou jízdou si na závěr dám poslední zatáčky a chvíli po 19 hodině parkuji. 462km
