Tak se nám tady objevilo "babí léto" a teploty závratně stoupají :-) Lákal jsem Evu na nedělní projížďku, ale byl jsem odmítnut. Což, vyrazím sám (ani FB nezabral). Naplánoval jsem si krásný podzimní okruh po Vysočině, s tím, že zadroním nad podzimně zbarevným Veselským Chlumem. Nemohl jsem dospat, tak už o půl osmé vyrážím směrem na Buchláky. Musel jsem opatrně, už se objevuje podzimní sliz na cestě. Brno objíždím přes moravský kras, kde se začíná objevovat mlha a je i chladněji. Do Tišnova na kafe už přijíždím trochu navlhlý a studený :-). Moc vidět není, utěšuji se, že Chlum je výš, tak bude sluníčko. Prdlajs, málem jsem jej nenašel, jaká tam byla hustá mlha. Takže barvy podzimu nikde, ale drona jsem na chvíli vypustil. Druhé zastavení jsem naplánoval na Luckém vrchu, snad tam bude lepší počasí. Užíval jsem si silniček, kudy mě vedla navigace, a jak tak koukám po kraji, vidím v dáli boží muka. Okamžitě k nim zamířím a koukám, žádná historie, ale nově postavená. Vypustím drona a koutkem oka vidím přijíždět dva motorkáře, jednoho dokonce na Stomkovi. Chvíli splkneme a vyrážím dále do kraje. Jak jsem předpokládal, na Luckém vrchu je pěkně, jenže hrozně moc lidí. Dám svačinku a pomalu se začínám stáčet k domovu. Ještě mě čekají dva body zájmu pro drona. Když přijíždím k Jevíčku po krásné cestě, míjím havárii auta, nic příjemného. Zachvíli odbočuji k sanatoriu, už delší dobu jsme plánovali droní vzlet u tohoto objektu. Zašil jsem se kousek dál a podíval se jak to tam vypadá. Posledním místem na cestě domů byl zámek v Náměšti na Hané. Pamatuji si, že jako kluk jsme tam byli s rodiči, toť vše. Obkroužil jsem obvodovou zeď a našel si klidné místo na vzlet. Musel jsem létak vysoko, protože před zámkem měli drakiádu. Pohled na zámek z výšky je perfektní a stojí za to. Navigace byla pořád nastavená na klikaté cesty, ale už jsme měl dost drncání po rozbitých okreskách posledních kilometrů, vynul navigaci a zamířil přímo na Olomouc a dálnici. Potom již jen po hlavním tahu až domů. Dojel jsem těsně před západem slunce. 417km

V pondělí jsme měli volno a šli do Zlínské ZOO, tam jsme dostali nápad, pokračovat s volnem i v úterý a vyrazit na ukončení sezóny na jih do "hrozna". Bez kamer a drona, jen tak na projetí. Při plánování trasy, jsem si uvědomil, že se celý rok bavíme o návštěvě "Papouščího ZOO" v Bošovicích. Takže první bod máme, již několikrát jsme míjeli Vyhlídku na vinohrady nad Kobylí, druhý bod. A když jsme v "hroznu" nesmíme minout Zímarky, no a když bude čas, zajedeme i na Kočičí skálu. Tak, plán máme a můžeme vyrazit. V devět je tak akorát, opět není možno odolat Buchlákům, jen v půli odbočím na Stupavu a zamíříme ke Kyjovu. Je deset a bodlo by kafe, jen v Bukovanském mlýně na to mají jiný názor ( je zavřeno), za to na benzínce ve Ždánicích je kafe i čerstvé trubičky. Trochu pomatu navigaci a nechávám ji pořád přepočítávat trasu, i tak do Bošovic dojedeme. Návštěvu Papouščího ZOO doporučuji, je to zde příjemná zastávka. Teď navigaci poslouchám přesně, zase to tak dobrý nápad nebyl. K Vyhlídce na vinohrady přijedeme po poli a k plotu. Naštěstí je zde díra, kterou se tam dostaneme. Dáme svačinu, vyfotíme co se dá, vyjdeme nahoru a zjistíme, že to samé jde vidět u dole. Jen o těch 7,6m výše snad více fučí. Teď už nás čeká zlatý hřeb dne. ZÍMARKY. Toto místo jsme si úplně zamilovali, zastavujeme se tu při každé návštěvě "hrozna". Má to totiž úžasné kouzlo. Poprvé jsem si zajel za klády parkoviště, kvůli focení. Během chvilky dojeli další dva motorkáři, využil jsem toho a poprosil o vyfocení. Nemusel se tím pádem požít stativ. Jako vždy jsme se zdrželi, ale času bylo pořád dosti, tak že i na tu Kočičí skálu nám zůstal. Opět fotografování a kochání pohledem na Pálavu. Už je ale dopravdy čas na návrat, nasedáme a pomalu se vracíme, jenže únava se hlásí. Brzdím opět na kafe ve Ždánicích. Když už má být konec sezóny, nedá mi to a Buchláky si dám i z druhé strany. Domů přijíždíme zase při západu slunce. 325km

PS: ještě mi zůstal jeden den volna a hlásí pěkné počasí :-)

Posledně jsem psal, že se jedeme rozloučit se sezónou. Tak pravda to nebyla, protože "babí léto" pokračuje pořád dále. V pátek jsem naplánoval trasu na Západní Moravu a těšil se jak si zadroním. Počasí nám ale udělalo STOPku, přesně v této oblasti měla být silná oblačnost. Takže nezbylo než vše změnit a naplánovat jiná místa pro drona. Zvolili jsme Severní Moravu, i když tady měl foukat vítr. Ráno tedy foukalo. Trasa vedla po již projetých místech, která ale nebyla nikdy dronována. První zastavení byl mlýn Spálov, a když je to větrný mlýn, tak tam doopravdy foukalo. I aplikace hlásila nárazy mírně nad limit. I tak jsem vzletěl a udělal pár průletů. Pomalu se blížil "Coffetime" a vzpoměl jsem si, že ve Vítkově byla malá benzinka. Tak dobré kafe stálo za zastavení. Druhé létání bylo nad hrad Vikštejn, vzlétal jsem z parkoviště, které se během letu hodně zaplnilo a muselo se přistávat jinde než se vzletělo. Podzim nás barvami neošálí (zima se blíží), ale zato potěší oko. Cesta na přehradu Kružberk byla pastvou pro oči, jen pro motorkáře to není až tak super, listí na rosou zvlhlé zemi není to pravé ořechové. Na hráz jsem ani nešel, měli tam cvičení hasiči. Vzletěl jsem z parkoviště, které bylo plné aut a motorek. Přijel sem i starší pán na skútru, dali jsme se do řeči. Je mu 79 a ježdění ho hrozně baví. Při odjezdu jsem se vykašlal na navigaci a zamířil jinam, takže ke kostelu Stará voda u Libavé jsme přijeli z opačné strany. Parkoval tady Goldwing a BMW 1600B, konstatovali jsme s Evou, že to fakt není naše parketa. Už jsem musel začít šetřit baterky pro drona, protože nám zbýval ještě jeden bod a na ten jsem počítal doletět z trochu větší vzdálenosti. Takže kostel jen tak v rychlosti. Na Sovinec jsme jeli hodně rozbitými cestami, i když se to dalo objet na Rýmařov. Také se tady vyskytovala velká oblačnost. Hrad se mi podařilo natočit a vyfotit za různého osvětlení, jak se mraky přesouvaly po obloze. Domů jsme už plánovali jet jen po hlavních cestách, ale toto rozhodnutí před Olomoucí vzalo rychle za své, moc aut. Nakonec se objížděl i Přerov. Domů jsme přijeli o půl šesté, což je v tuto roční dobu tak akorát. 339km

Nájezd kilometrů a poslední teplé slunečné počasí nám dávají najevo, že to bude doopravdy ta poslední jízda letošní sezóny. Ráno ještě kouknu na Windy, kolem nás má být mlha, i když tady svítí sluníčko. Tak Windy nelhal, jen sjedeme z kopce už není vidět. V Kroměříži nabereme benzín a šup na dálnici, v takové neviditelnosti se mi po okraskách nechce. Před Vškovem už svítí sluníčko, vjedeme tedy na klikaté cesty. Prvním bodem má být zámek Rájec - Jestřebí, ale jak k němu sjíždíme, vidíme celé údolí v mlze. Zastavujeme na hranici této mlhy a jdu vypustit drona. Ještě jsem nikdy nepořídil takové fotky. Projíždíme kolem zámku, ale na drona to není. Druhým bodem je rozhledna Žernovník. Nachází se na druhé straně údolí do kterého jsme vjeli. Musím se přiznat, že je k ní zákaz vjezdu, ale jak potom dělat fotky se SUZUCATI, že? Výhled je z ní pěkný a budeme se zde vracet. Protože v trase máme Veselský Chlum, neodolám tak opět zajet. Když to posledně nevyšlo. Sluníčko máme, i nějakou viditelnost, jen to listí je už opelichané. Eva fotí ze země a já ze vzduchu. Dáme i svačinku, je tady prostě krásně. Pomalu se nám trasa otáčí k domovu a hlavnímu bodu dne. Před ním máme ještě malý a velký železniční viadukty u Kutiny. Malý jenom podjedeme a u velkého si uděláme zastávku. Objevili jsme tady pamětní desku k vlakovému neštěstí z 11.12.1970. Než se mi dron stačil aktivovat, projel mi vlak, a když přístával kvůli slabé baterii, tak druhý. No, nemám to smůlu? Čas kvapí a ještě se chceme zdržet u kaple Matky Boží před hradem Veveří. Zdrželi jsme se, Eva opět běhá s fotoaparátem a já si létám po okolí. Zpáteční cestu jsem plánoval tak, že podjedeme Brno jihem. Dobře jsem udělal, pohled na dálnici, kterou podjíždíme, nás hodně vyděsil. K malé koloně se dostaneme i na křižovatce s 23 na Rosice. Máme přece motorku, tak proč čekat. V obci Tetčice nás navigace nasměruje na perfektní cestu pěkným údolím na Radostice. V Tuřanech se Brna jen letmo dotkneme a rychle pryč do Slavkova přes Praci. Poslední zastavení na občerstvení a přiodění je kosek za Slavkovem, už zbývá jen užít si Buchláky a jsme v 17:30 doma. 339km

Na dnešek jsem si domluvil podzimní servis. Poprvé to nebude u TMS Power Moto, ale u spolupracovníka. Mám to k němu 22 km, vyhledal jsem si autobus na zpět a vyrazil. Jenže počasí bylo ještě super, tak to nakonec bylo 45 km. Bylo to dobře, protože byl taky na projížďce a trefil jsem se chvilku po jeho příjezdu. Testoval Kawasaki Versis 1000, dopoledne zkoušel Triumpha 800 Tiger. Chvíli jsme hodili řeč a už mi jel autobus.

Motorový olej Motul 510 10w40, filtr oleje Hiflo HF 138, filtr vzduchový Hiflo HFA3611, zapalovací svíčky NGK CR8E, přední tlumiče - olej Motul Fork Oil Expert 10w + gufera + prachovky, chladící směs Motul, pneumatiky Pirelli Scorpions Trail II, řetězová sada D.I.D. 525 ZVM-X SuperHeavy Duty 15/47, rozvodový řetěz Morse, ložiska v zadním kole NKE 6204 2RS + gufera, těsnění víka spojky a alternátoru. Kontrola ventilů OK (P in0,10 ex0,20 Z in0,11 ex0,20), komprese - rozdíl mezi válci 1,25 Bar (P13,75 Z12,5), vyčištěno a namazáno přepákování, opravená axiální vůle na kyvce.

Dopoledne jsem si zajel pro motorku k servismanovi. Zkoušel jsem si cestou ještě natočit nějaký zvuk motorky do videí.

Odpoledne už byla SUZUCATI uložena k zimnímu spánku. Teď se bude čekat až do jara na první oplachující déšť a slušné teploty (10°C a více)