Dneska přivezení SUZUCATI ze servisu. Popis najdete v části servis. 25km

SUZUCATI je doma, i když při jízdě ze servisu chcípala na křižovatkách, přesto jsem se rozhodl vyrazit na delší jízdu. Počasí hlásili trochu divoké, ale nebudu se bát nepřízně. Vyrážím o půl desáté do sluníčka, to vydrželo jen k Otrokovicím, tam již leží mlha. Oblečený jsem dost a zima i přes vlhkost není. Jediné co teď vím, že pojedu do Moravské Třebové. Tovačov si fotím, ale nikde není vidět. Prostějov se snažím objet, jenže je tam uzavírka a musím kousek blíž do města. Dále mlha houstne pořádně, viditelnost odhaduji kolem 50m. Uvažuji o návštěvě „Ohnivého anděla“, v Hluchově je na odbočení uzavírka. Volím tedy další možnost kousek za obcí. Šotolina mě přivádí k závoře a ta nejde nijak objet (1). Vynahrazuji si to v Přemyslovicích u „větrného mlýna“ (2). Cesta do Konice je spíše neviditelná, naštěstí to tady znám a provoz je minimální. V Konici dlouho nepřemýšlím, jakou cestou pojedu a vyrážím přímo na Jevíčko. Jakmile překonám Drahanskou vrchovinu a začnu sjíždět k Jevíčku, mlha mizí a zůstává jen oblačnost. Právě cestu z Jevíčka na Moravskou Třebovou mám rád a dneska mě ještě zajímá Městečko Trnávka. Chci se podívat, kde měli ten lesní požár (3). Blíží se poledne a jsem na benzince v Moravské Třebové, dávám si teplý oběd na zahřátí a přemýšlím, kam pojedu. Jedna možnost je Vysočina a druhá spíše pod Orlické hory. Nakonec vybírám severní směr na Lanškroun. Napadlo mě navštívit rodinu v Libině. Před pár lety jsme u Lanškrouna navštívili „Nový zámek“, zkouším to dát do navigace. Jakýsi bod mám a vyrážím. Cestu již znám a vím, že není špatná. K mé smůle, jsem si bod dal na jinou cestu, než měl být. Zastavuji a kontroluji, jestli se vrátit do města nebo najdu nějakou jinou možnost. Nacházím variantu polní cesta, jenže ta se za chvíli mění na pěší chodníček. Vracet se mi nechce, pouštím se do rizika, že tady uvíznu. Vyšlo to a dojíždím přímo k „Věži“ (5) Dělám fotky a posílám Evě info, že žiji. Opět dávám do navigace bod do Libiny a vyrážím na mnou hodně oblíbenou trasu. Vyšlo mi i to, že kamion dojetý v Tatenicích předjíždím v posledním možném místě, kde to šlo. Cestu až do Zábřehu mám tak jen pro sebe a fakt si to suprově užívám. Za Zábřehem se dostávám po mírném kličkování, kvůli uzavírce, na správný směr. V Hrabišíně si domlouvám návštěvu a během 20 minut jsem tam (6). Po hodince musím vyrazit, je totiž 16 hodin a domů to dvě hodiny jsou.  Ještě stíhám zastavit v Uničově na náměstí na fotky, ten pohled prostě miluji, a po známé cestě dorážím v 18 hodin domů po 333km

PS: to chcípání bylo hodně nebezpečné a nepříjemné. Vypadalo to, že motorka má start/stop. Budu odvážet zpět na servis.

SUZUCATI jsem odvezl zpět do servisu, je potřeba seřídit, popřípadě vyměnit TCP senzor. Věřím, že bude stačit seřídit. 25km

Dneska jen testovací jízda, jestli se podařilo seřídit TPS senzor škrtící klapky. Nepodařilo, pořád to nedrží otáčky. 17km

Už potřebuji vyrazit, mám absťák. Protože SUZUCATI pořád v servisu, sedlám BONNIE. Trasu zatím nevím, jen tuším, že bych chtěl dojet do Jedovnice. To znamená směřovat na Vyškov. První zastávku musím udělat v Kotojedech na benzín (1). Tady mají 100 Vervu, teď před zimou už jiný benzín neberu. Vyrážím na Zdounky a z nich mířím na Morkovice-Slížany a Ivanovice na Hané. Mohl bych přímo do Vyškova, ale letos to mám tolikrát projeté, že volím jinou trasu. Cestou do Pustiměři udělám nutnou zastávku a fotím BONNIE (2), potom v obci netrefím odbočku na Radslavice a tím pádem už mířím na Vyškov. Z něj mohu různými cestami do Jedovnice, volím tu na Rychtářov. Zajímá mne, jak pokračuje oprava místního zámečku. Moc velký pokrok tady není, nestojí to ani za zastavení. Projíždím Vojenským újezdem Březina a mířím k již viditelnému vysílači Kojál. Do Jedovnice ke břehu rybníka je to již kousek. Fotím a uvažuji o návštěvě restaurace Barachov (3), jenže bych musel sundávat oblečení a to odmítám. Jsem nabalený jak pumpa. Proto na náměstí zastavuji u cukrárny, kde jsou venku lavičky. Dávám si Kofolu a chlebíček. Také v mapy.cz koukám, kterou cestou se vydám domů. Vybírám tu na Ochoz u Brna, dlouho jsem tady nejel, i když vím, že má jeden úsek hodně rozbitý. V Pozořicích jako obvykle, když jedu z této strany, špatně odbočím. Ničemu to nevadí, na cestu do Slavkova se stejně dostanu. Při výjezdu z křižovatky jaksi zapomínám, že je tady 70km/hod a vyrážím jak sviňa divoká. Uvidím, jestli něco přijde. Ze Slavkova není co řešit, jedu po hlavní až do Kunovic. Buchláky vyšly docela solidně a nikdo moc nezdržoval. V Kunovicích stojím na semaforu a chci jet do Hluku, jenže je to tady na hodně dlouho. Jedu tedy do Uherského Hradiště. Provoz je už hodně hustý, jsem tady v době popracovní. Za Jarošovem kolona jak blázen (1,5km), nakonec je všechny předjedu až na semafor. Potom už je to v poklidu až domů, kde parkuji chvíli po 15 hodině a 216km

Babí léto vychází na jedničku, uvažuji v neděli vyrazit, volám Karlovi, jestli nechce jet, souhlasí. Plánuji trasu po rozhlednách a přidávám i přehradu. Uvidíme, co zvládneme. Vyrážíme v 10 hodin do 13°C. Na rozhýbání si dáváme Troják – Tesák, je to lepší směr do Bystřice pod Hostýnem, než přes Holešov. Mířím na Kelč, kde potřebuji natankovat. Než vše na benzině vyřídím, Karel si zajel k zámku udělat fotku (1). Mířím k první rozhledně do Blahutovic (2), tu mám ve velké oblibě. Už na ní pozoruji, že by potřebovala údržbu. Dneska jsem vzal drona, chci jej hlavně na fotky, video budu točit spíše na testování. Na Triumph srazu mě zarazilo, jak špatně byl zaostřený obraz. Chvíli si poletuji a fotím Karla v „akci“. Přesouváme se k další rozhledně. Cestou zastavím u „Slezské“ cyklostezky, abych ji Karlovi ukázal (3). Pokračujeme na Veselí, kde nás u lesa zdržuje semafor kvůli opravě silnice. Chvíli si počkáme a frčíme po novém povrchu nahoru. Bylo to oproti minulé jízdě hodně pohodlné. U rozhledny (4) nejsme sami. Ani se nedivím, je doopravdy perfektní počasí. Vypouštím drona a v klidu si poletuji, přistání dělám do ruky. Jenže se moc nepovedlo a dron šel k zemi. Rychle jej ještě kontroluji novým vzletem a můžeme pokračovat. Původně mi mapy.cz ukazovali uzavřenou cestu do Oder, ale jiná uzavírka než ta při příjezdu tady není. Odry jen profrčíme a již kroutím zatáčky na Pohoř, hned za ní je rozhledna Olšová (5). Tady jsem dlouho nebyl. Opět poletuji a dělám fotky. Protože se mi nechce vracet, kontroluji si, kudy se dostanu do Vítkova. To si ještě zopakuji ve Fulneku a už se dostávám na známou cestu. Ve Vítkově se minu o dírku vedle a musím to napravit, ono by se nic nestalo, jen čas dojezdu k hrázi Kružberské přehrady (6) by byl delší. Během mého poletování zastavila vedle našich strojů Honda NC750. To Karla tak nadchlo, že přestěhoval skútr na vhodnější místo pro focení. Nyní nás čeká hodně rozbitá a úzká cesta, k naší smůle ještě s autem před námi. Až po zatroubení nás pustil před sebe. K hrázi Slezské Harty (7) přijíždíme ze směru od Bruntálu. Na parkovišti je dneska plno a hlavně motorky. Scénář se opět opakuje, já létám s dronem a Karel se jde projít na hráz. Původně jsem měl ještě jednu rozhlednu, ale čas je neúprosný a musím to zrušit. Už mám i žízeň (sebou nic nemám) a navrhuji Karlovi někde zastávku na pití. Pustil se do hledání blízkého pivovaru. Nakonec jsme se shodli na jednom ve Velké Bystřici. Vyjíždíme směrem na Moravský Beroun, v něm opět jedu o dírku vedle. Po opravě již míříme správně na Jívovou a Dolany. Tady si vyhledám přesné místo pivovaru „TVARG“ (8) a za chvíli u něj stojíme. Musím přiznat, že je pěkný jak z venku, tak hlavně uvnitř se mi hodně líbí. Obsluha je moc příjemná a dotváří tak super atmosféru. A když už jsem promrzlý, dávám si horkou cibulovou polévku a studenou borůvkovou limonádu. Karel si zatím povídá o pivu a jedno speciální dýňové si kupuje domů. Je něco před 16 hodinou, proto nic nevymýšlím a přímou cestou Olomouc, Přerov, Zlín míříme domů. V 17 hodin parkuji po 267km

PS: nakonec i z testovacích videí je SESTŘIH.

Za servismanem na auto domluvit servis na Vitaru (1). Potom za servismanem na motorku podívat se, jak je SUZUCATI rozebraná a vidět, v čem by mohl být problém (2). A na pokec za spolupracovníkem zjistit, jak to funguje v práci (3). 85km

Hlásí docela slušné počasí, jen varují, že někde bude mlha. Vyrážím za plného slunce a mířím na Rýmařov. Jenže za Přerovem se slunce ztrácí, v Tršicích fotím žábu a informuji Evu, že žiji. U Velké Bystřice je již tma a zima. Rozhoduji změnit plány a otáčím se na severovýchod. Když už jsem u Přáslavic, zajíždím k rozhledně na fotku a trochu protáhnout nohy (1). Za chvíli odbočuji na Potštát a pomalu mě začíná i prohřívat opět svítící slunce. Až do Oder si to fantasticky užívám a proháním BONNIE v otáčkách, je to jak lokomotiva. V Odrách je zrovna čas na kávu a rozhodnutí, kam přesně pojedu (2). Mířím na Beskydy přes Starý Jičín (3), v Novém Jičíně dotankuji (4) a jedu kouknout na Štramberskou Trúbu (5). Kopřivnici míjím, tam to nemám rád a z Frenštátu je to také nuda. Jenže najetí na cestu do Ostravice znepříjemní hóóóódně dlouhá kolona. Pomalu se kolem ní šudlám k semaforu, ušetřilo to dost času. Po dojetí k dalšímu semaforu přímo v Ostravici raději všechny předjedu a mám jistotu, že kolem v.n. Šance nebudu mít nikoho před sebou ani za sebou. To mám rád, zvolím si tak své tempo a první auta dojíždím až u Starých Hamrů. V Bílé si zastavuji na foto kostela a opět protáhnu nohy. Cesta do Rožnova pod Radhoštěm je taková standartní. Ve městě samozřejmě odbočím na „Bystřičky“ a mazlím se se zatáčkami. Napadlo mě dát si kávu na Santově (7), káva byla, ale těch lidí bylo ještě více. Potom již klasika domů, jen ještě dotankuji do plna (8) Vervu, co kdyby se počasí už nezlepšilo. 282km

Dneska jsem zazimoval BONNIE