Opět nám vychází příznivá předpověď, tak bereme volno, nachystáme trasu a už stačí jen vstát na budík. Není to jak v červnu, ale i tak za úsvitu v 5:30. Už dlouho jezdíme pod Strečnem a nikdy jsme se nezastavili, proč taky, na hrad se nám nechce. Ale našli jsme si „starý hrad“ nad meandrem a rozhlednu nad novým. Ráno při zapnutí háže navigace hlášku, „na trase máte trajekt“. Jsem zvědav, co to bude. Pro urychlení cestujeme do Žiliny po dálnici, ale v klidném tempu 110km/hod, město projedeme jako nůž máslem, kde jsou doby věčného bloudění, a již stojíme u „trajektu“, tedy kompy. Je to opravdu příjemné zpestření dopravy. Na druhém břehu ještě musíme na vyhlídku a udělat fotku, podle inspirace z webu. Potom podél Váhu míříme ke „Starému hradu“, asi kilometr před ním je zákaz, tak parkujeme a jdeme pěšky. Není to nijak náročné a jde se podél potoka až k rozcestníku. Hrad je zajímavý, jen vás nesmí odradit „kozí“ stezky. Po návratu dáváme svačinku, aby nám slehlo před hlavním výstupem dne. Po přeplavení Váhu parkujeme pod hradem (1,50 E) a vydáváme se po žluté značce k rozhledně „Špicák“. Raději se nedíváme nahoru, ale jen pod nohy, jinak bychom to brzy ve vedru vzdali. Kopčisko je to strmé a pro zpáteční cestu a bolavá kolena ne moc pohodlné. Nahoře je minirozhledna, ze které si můžete prohlédnout „starý hrad“, „nový hrad“, Budatínský hrad a hrad Lietavu. A jasně že i hory, vždyť jsme na Slovensku. Malá Fatra je jako na dlani. U rozhledny je rozcestník, který nás hodně potěšil, doporučil pohodlnější cestu k sestupu. Pod hradem na parkovišti pořád nevím, kudy nás navigace povede. Nakonec to bylo na Martin a z něj do Necpal k vodní elektrárně. Je to jen drobná technická zajímavost a místo pro svačinu. Pomalu se stáčíme směrem na západ a míříme k poslednímu bodu dne. Je jím gotický kostel sv. Kosmy a Damiána v Abramové. Chtělo to odpolední slunce, ale nějak nemáme žádné, protože se nad Malou Fatrou mezitím setmělo. Z dálky se nese hřmění, pro změnu z druhé strany, od Velké Fatry. Rychle uděláme fotky a vyrážíme projet Vrícké a Fačkovské sedlo. Podařilo se to v dešti a po mokré vozovce. Na Čičmany už bylo sucho a do Iľavy nový asfalt, to byla paráda a příjemné svezení. Za Valašskými Klobouky si uděláme romantickou přestávku se západem slunce a už jen zaparkovat SUZUCATI doma. 363km