Po poslední jízdě jsem byl indisponován "rýmečkou" a tu teď má i Eva, takže plán byl jednoduchý. Pojedu sám. Dal jsem jen info do FB skupiny a nakonec jsme jeli dvá. Přihlásil se Milan. Vyrazili jsme z Holešova, pojezdili okresky mezi Lipníkem nad Bečvou a Bystřicí pod Hostýnem, Tesák, Troják a přes Marušku do Hošťálkové na kafe. Potom Bystřička a místní silničky na Santov přečkat déšť a domů přes Bratřejov, Sehradice a Pozlovice. Nakonec z toho bylo 215km

Počasí přeje ježdění, ale je potřeba i plnit rodinné závazky. Naplánovali jsme návštěvu u rodičů na odpoledne, aby bylo dosti času si objet Moravu. Jediným bodem se stal kostel sv. Barbory v Baníně mezi Brnem a Svitavami. Navigace nám opět ukázala nepoznané cesty, některé byly přímo luxusní, z jiných byl nádherný výhled do kraje. Prostě motorkářská část dne se povedla. Od rodičů už to byl jenom přesun co nejrychleji domů. 360km

Po vydatném sobotním dešti jsme vstávali do ranní mlhy. Tento den byl ve znamení návratu na Jesenicko. Slibovali totiž sluníčko a v horách příjemné teploty. Vytáhl jsem z archivu navigace trasu (7.7.2019), trochu ji upravil a vyrazili jsme. Za Šternberkem na Hůzovou, Rýmařov a na Hvězdě kafe, přesně jako přes kopírák. V Ludvíkově jsem si dával pozor, abychom nepřejeli bod zájmu, což se nám posledně stalo. Našli jsme, je to pamětní kaple padlým bojovníkům. Pohled na nebe nám připomíná Řecko, tak se dneska deště nemusíme obávat, proto opakujeme zastávku u kaple sv. Anny nad Horním Údolím. Parkovat se musí v ostré zatáčce a kousek dojít pěšky (1km). Při poslední návštěvě tohoto kraje nám v "Rybářské baště" doporučili Nýznerovské vodopády v údolí Stříbrného potoka. Parkovat se dá dva kilometry před nimi. Vycházka je to příjemná a nenáročná. Další procházku máme kousek dále, přímo v Žulové se dá vyjít křížová cesta na "Boží horu", my to trochu ošidili a jeli jsme až ke značce zákazu vjezdu a ten zbytek došli po mírně stoupající lesní cestě. Na vrcholu je velký kostel "Panny Marie Bolestné". Byl otevřený, tak jsme si mohli prohlédnout i interiér. Pán, který kostel hlídá, nám hodně pověděl o zdejším kraji a městě Žulová. Čas se pomalu krátil a my se tedy posunuli k dalšímu bodu - obřímu stolu a židlím na Lánském vrchu. Posledně jsem totiž neměl šanci pustit drona, tentokrát se lítat dalo. Kolem katedrály v Travné jsme jen profrčeli a přes Polsko si zajeli na Kladské sedlo. Cesta to byla suprová, nový asfalt, jen trochu více naplaveného písku. Teď byl bufet otevřen a kafe s Birellem to jistilo. Návrat přes Staré Město pod Sněžníkem byl doopravdy velký zážitek. Je to tam vše rozkopáno a cesta na Hanušovice také, dokonce tam byl zákaz vjezdu. Jen nám zapomněli ukázat, kudy z toho ven. Zjistili jsme, že v tom nejsme sami, nakonec po bloudění v místních obcích jsem se "nasral" a projel to přímo do Hanušovic. Ještěže máme to cenduro. Poslední klikatiny jsme si dali do Šumperka přes Bratrušov. Potom už jen hlavní cesta až domů. 438km

Víkend je tady a počasí má být teplé, hodně teplé. Naplánovali jsme si konečně dlouho odkládané Mohelno. Když jsem tam jel poprvé, přešít sedlo do DDT custom seat, ani jsem netušil, jaká je zde vzácnost, o tom později. Ráno to vůbec nevypadalo na slunečný den, Buchlovské hory jsme projížděli pod mraky. Ty byly i u našeho prvního bodu, kostela sv. Petra a Pavla v Řeznovicích. Dědina škaredá, ale kostel zajímavý. Zrovna měli mši, tak jen pár fotek a rychle k dalšímu bodu. Jede se po úzké cestě, podél Jihlavy, malebným údolím až k tábořišti Templštejn. Tady jsme zanechali naši SUZUCATI trochu odpočinout a vyšlápli si nahoru na zříceninu Templštejn. Eva si hrad prošla a já "proletěl" :-) A už nás čekal hlavní cíl dnešního dne, a k tomu i to sluníčko se objevilo. Parkování je hned nad Mohelnem, jen pár metrů od "Hadcové stepi". Je to mimořádně zajímavý kousek krajiny hned u Mohelenské přehrady, na dohled "jaderné elektrárně" Dukovany. Sešli jsme až dolů k řece Jihlavě, která zde tvoří ostrý meandr. Je zde i rekreační středisko "Pod Stepí", kde jsme si vyprosili jednoho Birella na zchlazení. Občerstveni jsme si vyšlápli i na hráz přehrady. Potom už zbývalo jenom vyšplhat nahoru k motorce. Při dřívější jízdě 9.6.2019 jsme se zastavili na hrázi Dalešické přehrady a doma jsem zjistil, že je tu mnohem více zajímavých míst. Jedním jsou "Kozlovské skály". Parkování máme na kraji lesa jen kilometr od skal, takže jsme za chvíli tam a můžeme si užívat pohledu na přehradu. Zpět jsem měl původně v plánu podjet Brno, ale změnili jsme to a zamířili na sever k Tišnovu a přes Moravský kras. Jen bylo potřeba napřed doplnit tekutiny, to jistila Benzina v Náměšti nad Oslavou a hospoda v Malhostovicích. Cestou do Vyškova jsem už chytal křeče do nohy, takže jsme najeli na dálnici a v klidném tempu dojeli až domů. 376km

Máme objednaný česnek v Bánově, je škoda tam jet autem. Nakonec z toho byla drobná podvečerní projížďka. 75km

Opět nám vychází příznivá předpověď, tak bereme volno, nachystáme trasu a už stačí jen vstát na budík. Není to jak v červnu, ale i tak za úsvitu v 5:30. Už dlouho jezdíme pod Strečnem a nikdy jsme se nezastavili, proč taky, na hrad se nám nechce. Ale našli jsme si „starý hrad“ nad meandrem a rozhlednu nad novým. Ráno při zapnutí háže navigace hlášku, „na trase máte trajekt“. Jsem zvědav, co to bude. Pro urychlení cestujeme do Žiliny po dálnici, ale v klidném tempu 110km/hod, město projedeme jako nůž máslem, kde jsou doby věčného bloudění, a již stojíme u „trajektu“, tedy kompy. Je to opravdu příjemné zpestření dopravy. Na druhém břehu ještě musíme na vyhlídku a udělat fotku, podle inspirace z webu. Potom podél Váhu míříme ke „Starému hradu“, asi kilometr před ním je zákaz, tak parkujeme a jdeme pěšky. Není to nijak náročné a jde se podél potoka až k rozcestníku. Hrad je zajímavý, jen vás nesmí odradit „kozí“ stezky. Po návratu dáváme svačinku, aby nám slehlo před hlavním výstupem dne. Po přeplavení Váhu parkujeme pod hradem (1,50 E) a vydáváme se po žluté značce k rozhledně „Špicák“. Raději se nedíváme nahoru, ale jen pod nohy, jinak bychom to brzy ve vedru vzdali. Kopčisko je to strmé a pro zpáteční cestu a bolavá kolena ne moc pohodlné. Nahoře je minirozhledna, ze které si můžete prohlédnout „starý hrad“, „nový hrad“, Budatínský hrad a hrad Lietavu. A jasně že i hory, vždyť jsme na Slovensku. Malá Fatra je jako na dlani. U rozhledny je rozcestník, který nás hodně potěšil, doporučil pohodlnější cestu k sestupu. Pod hradem na parkovišti pořád nevím, kudy nás navigace povede. Nakonec to bylo na Martin a z něj do Necpal k vodní elektrárně. Je to jen drobná technická zajímavost a místo pro svačinu. Pomalu se stáčíme směrem na západ a míříme k poslednímu bodu dne. Je jím gotický kostel sv. Kosmy a Damiána v Abramové. Chtělo to odpolední slunce, ale nějak nemáme žádné, protože se nad Malou Fatrou mezitím setmělo. Z dálky se nese hřmění, pro změnu z druhé strany, od Velké Fatry. Rychle uděláme fotky a vyrážíme projet Vrícké a Fačkovské sedlo. Podařilo se to v dešti a po mokré vozovce. Na Čičmany už bylo sucho a do Iľavy nový asfalt, to byla paráda a příjemné svezení. Za Valašskými Klobouky si uděláme romantickou přestávku se západem slunce a už jen zaparkovat  SUZUCATI doma. 363km

A věřte meteorologům. Sledovali jsme počasí a strašili hroznými bouřkami. Změnili jsme kvůli tomu nedělní vyjížďku z celodenní na půldenní. Již dříve jsem naplánoval trasu na sever k Českému Těšínu, tak jsem ji nahrál do navigace. Vyrazili jsme chvilku po 7. hodině a trasa vedla do Hošťálkové, kde jsme se vnořili do mlhy. STOP, vracíme se na rozhlednu Maruška a kocháme se mlhou válející se v údolí. Po příjezdu do Rožnova pod Radhoštěm bylo nutno udělat "coffee time". Poté jsme objeli celé Beskydy až do obce Hnojník, kde byl náš bod zájmu. Je to zámek a je k prodeji. Vypadalo to, že si jej chceme koupit my, jak jsme tam obcházeli a fotografovali. Pohled na meteoradar ještě trochu varoval, že bychom mohli na zpáteční cestě zmoknout. Proto jsme vyrazili k domovu. V navigaci jsme měli ještě dva body, jedním byl hrad Hukvaldy, ale navigace to nějak popletla a my zastavili u zadní brány do obory. Nic naplat, jedeme dál, a to kousek nad Frenštát pod Radhoštěm, kde je "zvonička na Horečkách". Opět kontrola meteoradaru. Ta odhalila, že bouřky nejsou nikde v cestě domů. Ještě jsem přemýšlel to natáhnout přes Luhačovice, ale nakonec padlo rozhodnutí co nejdříve domů a raději si užít vycházku s Erinkem. V 19:30 kontroluji meteoradar, přesně v oblasti naší jízdy vydatně prší, jen u nás svítí. 281km

Kontrola přenastavené řadičky a nabrání benzínu. Horko a ve městě blázinec, takže nic víc. 16km

Poslední den srpna a poslední teplý (30°C). Na září nám slibují ochlazení, proto bylo potřeba ještě vyjet a užívat si tepla. Navrhnul jsem Biskupskou kupu na CZ/PL hranici nad Zlatými Horami. Navigaci jsem nastavil na klikaté cesty už z domu a opět mě překvapila, když kousek za Holešovem nás vedla ještě neprojetou cestou. Ve Vítkově jsem zastavil jen na výměnu baterie a pozice kamery. Najednou projíždí V-Strom a otáčí se, z jezdce se vyklubal Radek Pruchnický z FB skupiny. Dali jsme krátkou řeč a rozloučili se. Další trasa vedla pořád kolem Vítkova, neustále jsme jej viděli na ukazatelích. Počasí se trochu zhoršilo vlivem mlh a začalo nám být chladno, takže po příjezdu do Vrbna pod Pradědem bylo nutno dát teplou kávu. K cíli to už byl jen kousek, ale ten stál za to. Uhnuli jsme z hlavní do Zlatých Hor a nestačili se divit, jaký jsme jeli off-road až do Petrovic. Za to z nich to byla paráda, krásný povrch a super zatáčky až k parkovišti v sedle. Po svačině a převlečení jsme se vydali k rozhledně, tady nás hodně zklamalo jaký je pod rozhlednou nepořádek. Rozhledna je opravená a vstupné je 40,-Kč na osobu. Kdyby bylo vidět, tak bychom viděli. Prostě nebylo zrovna luxusní počasí na daleké rozhledy, Praděd byl vidět jen náznakem. I tak to stálo za procházku. Nechtělo se mi vracet původní cestou, ale modrou jsme nějak nemohli najít, tak jsem se poptal. Bylo nám doporučeno jít po lesní cestě, po které jsme také došli až na parkoviště. Rozhodl jsem se, že si projedeme celé Červenohorské sedlo. Vykašlal jsem se na rady navigace a mířil podle směrovek do Jeseníku. A kde jsou dobré zatáčky? No přece za Rejvízem! Blbost, byly kompletně opravené posypem z kamínků, takže se jelo hodně opatrně. Cestu Jeseník až Loučná nad Desnou jsme si náramně užili, i když pár nepříjemných okamžiků bylo. Jednu chvíli nás předjeli dvě auta a jeden motorkář, vše se setkalo u jedné z vraceček do sedla. Ze sedla jsme při výjezdu z vracečky míjeli motorkáře, co předjížděl auto před zatáčkou. Naštěstí se snažím držet hodně vpravo, tak tam ještě bylo místa. Před výjezdem ke Skřítku po cestě Šumperk - Bruntál, nás navigace nutila zahnout, dali jsme na ni a bylo to nakonec zajímavější. Nakonec jsme po klikatých cestách dojeli až domů. 419km