V práci pilno, ale co naděláš, když svítí sluníčko. Beru dovolenou a vyrážíme na Slovensko na pěší vycházky. Chvíli nám trvalo, než jsme si našli místa na tento den. Jsou trochu dál, je potřeba vstávat dříve. V šest vyrážíme, jen se ještě zastavuji na levný benzín 41,90,- v Zádveřicích. Musím až do Uherského Brodu, hranici překračujeme za Starým Hrozenkovem. I když vím, že kolem Bánovce nad Bebravou je cesta jeden velký tankodrom. Něco se tam asi děje, dva úseky se opravují. Před druhým zastavuji na benzině dát oddech a vyměnit baterky v kamerách. Po překonání tankodromu je to na Partyzánské už pohoda. Se sluncem v očích (nejen ráno), jsem neviděl na navigaci a musím se kousek vrátit k odbočení na Brodziany. Tady máme náš první bod a první procházku. Chceme se dostat k "letohrádku Babylon" (1). Při plánování jsem si myslel, že tam vyjedeme a bude fotka s motorkou, realita je jiná. Zastavuji ve slepé ulici a místní "dámy" ihned zjišťují co a jak. Po malém klábosení poradili, jak se k letohrádku dostat. Na ten kousek se nepřezouvám a vyšlapu to v motobotech. Letohrádek je v dezolátním stavu, uděláme fotky, trochu to prošmejdíme a pokračujeme podle mobilu k "evangelické kapli", od ní hledám cestu k motorce, ale nakonec jsme skončili v obci. Dobře že tak, jinak bychom neviděli "Brodzianský zámek" ve kterém je muzeum Puškina (zatím) a park. A už můžeme k hlavním bodům. Protože mám v navigaci rychlou trasu, najíždíme za Žarnovicou na dálnici. Jak ji nemusím, tady to mělo své opodstatnění. Zkrácení a urychlení. Po 30 kilometrech musíme dát pauzu, káva a svačina mají přednost před vším. Do Banské Bystrice je to již jen 20 kilometrů a ty máme za chvíli za sebou. Po sjezdu z dálnice jsem se na jedné křižovatce trochu zamotal, naštěstí byla červená a vše se napravilo přesunutím do správného odbočovacího pruhu. Vyjíždíme na Suchý vrch a míjíme nádherné vilky, z kterých mají špičkový výhled. Parkujeme přímo pod Suchým vrchem. Tady zjišťuji, že jsem měl v kapse zapnutý mobil s mapy.cz a je jen na 30% baterie. Převlékáme se, kontrolujeme na "paprčníku" trasu a vyrážíme. Daleko jsme nedošli, po 50 metrech se nám to nezdá, kontroluji to na mobilu a vracíme se. Druhá možnost byla správná. Za chvíli nás šipka vede doleva a zase ztrácíme. Už mám strach, že to nenajdeme, když baterie má již 23%. Podařilo se a vstupujeme do lesa pod skalní stěnu, kde je žebřík končící v ní. Je to samozřejmě průchozí malou štěrbinou ve skále. Ještě nás čeká pár žebříků a jsme u "Skalní vyhlídky" (2) Chtělo by to Terazkyho a popíliť pár stromů, i tak je kousek vidět a ten stojí za to. Protože je to okruhová stezka, vracíme se jinou stranou, i tak dosti náročnou. U motorky se už tolik neoblékáme, začíná se přiteplovat. Sjíždíme do Banské Bystrice a kocháme se pohledem na město s horami v pozadí. Další bod máme jen 14 kilometrů daleko. Je to "Králická tiesňava" (3) s vodopádem. Mineme parkoviště pro tiesňavu a pokračujeme až na konec obce Králiky. Půjdeme soutěsku obráceně. Při převlékání mám telefon, škoda že už nebyl vybitý, volal šéf z práce. Nebylo to tak důležité a nemusím se vracet. Vstupujeme do soutěsky a za chvíli jsme na hraně vodopádu, pokračujeme a nějak nás stezka nechce zavést pod vodopád. Došli jsme až k parkovišti, kde se obracíme u vracíme se. Až teď jsme našli stezku pod vodopád. Nějaká voda je a můžeme se kochat. U motorky začínáme řešit, kde se najíme, nakonec padlo rozhodnutí na benzínku po projetí Šturce. Tuto cestu (Harmanec - Šturec) máme moc rádi, jen už z ní máme i respekt po naší havárii. Vjíždím na ni sám, až v půli kopce dojíždím auta, mají pro mě pořád dobré tempo. Takže si ji fakt dobře užijeme a parkujeme na benzině. Kupuji kávu, vodu a rohlíky s párkem. Ještě zveme na pokec motorkáře na XR, ale je kuřák a ohleduplný, sedá si kousek dál. Stejně si vykládáme i na tu vzdálenost. V navigaci mám pořád rychlou trasu s průjezdným bodem, takže nás musí přivézt za Fačkovské sedlo k odbočce na Čičmany. Je to dobrá volba kvůli cestě, ne kvůli slunci, to máme přímo do očí a v mnohých zatáčkách ani nevím kam jedu. Naštěstí v té rizikové, kde je písek na cestě (foto), jsem jej zahlédl. V Ilavě už mám oči vyblikané jak svářeč a zastavuji na benzině. Pokecáme s dalším motorkářem (harlejářem) a přitom si vyměňujeme tipy na cesty. Teď už známou cestou míříme na Luhačovice a znovu na levný benzín 39,90 do Zádveřic. Cestou domů si musím zastiňovat rukou oči, slunce pere přímo do nich. Parkujeme ve 20 hodin po 456km

VIDEO

Po výtečném výletě na Slovensko nás v dalším rozletu zabrzdila mokrá sobota. Neděle, i když se studenějším ránem nás vytáhla na další jízdu. Tentokrát na BONNIE a na Vysočinu. Objíždíme vlastně již navštívená místa a navigaci mám jen na záznam trasy. Má to jednu výhodu, nevíme kolik můžeme najet kilometrů J Pro jistotu nechávám zazvonit budík v 7 hodin a po osmé vyrážíme na Kroměříž, Vyškov a Jedovnici. Za ní odbočuji na Olomučany, abych se vyhnul Blansku a na cestu do Šebrova najel kousek za ním. Cestou, za zatáčkou stojí dvě auta a policisté, bylo to včas označeno trojúhelníkem. Chceme jet do Tišnova, jenže v Lipůvce je uzavřená cesta. Musíme se vrátit až do Kuřimi, které se vždy snažíme vyhnout. V Tišnově i Benziny první káva dne. Do Bystřice nad Pernštejnem jezdím rád přes Dolní Rožínku, dneska je nutná výjimka, chceme navštívit „dřevěný krytý most v Černvíru“ (1).  Snažím se zde udělat stejné fotky, jako kdysi se SUZUCATI. Pokračujeme dál a musím konstatovat, že jezdit na Dolní Rožínku je mnohem lepší. Přijíždíme k „vodní nádrži Vír“ (2), kterou jsme už také dlouho nenavštívili, nerad jezdím cestou po jejím břehu, jsou tam kanály. Ale kvůli fotkám se obětuji a vydržím to. Pokračuji tedy na Dalečín, jenže tam je na Jimramov uzavřená cesta a je nutné se kousek vrátit a projet Ubušínem. Jimramov je důležitý, tady máme již ověřený bufet u Broučka. Dneska to není káva, jen Birell a námi dovezený štrůdl. Svačina chutná a vydatná. Potřebujeme se dostat na cestu do Hlinska, volím přes Telecí na Borovou. Od borové je to trochu nuda bez zatáček, za to slušný povrch. Za chvíli parkujeme u „Vojtěchovské rozhledny“ (3). Po kontrole viditelnosti konstatujeme, že nemá cenu chodit těch pár schodů k dalekohledu. Tady máme bod obratu a musíme vymyslet kudy zpět. Původně bylo v plánu jet do Žďáru nad Sázavou a přes něj se vrátit do Bystřice nad Pernštejnem. Zvolili jsme jinak, na Svratku a do Nového Města na Moravě, potom po hlavní do Bystřice nad Pernštejnem. Tady byla nutná zastávka na benzině, Birell chtěl ven a zadek trochu pohovět. Byly tady divoši na naháčích a honili si zde svá ega. I zde jsme změnili původní plán a vydali se na Boskovice, netuše že je za Kunštátem opět cesta uzavřená. Objížďka nás navedla do Rájce-Jestřebí a opět uzavírka nás nepustila na Prostějov. Nezbylo než se do loudat v koloně až do Blanska. Zastávka na kávu se štrůdlem již byla povinností. Na Jedovnici jsem nechtěl, pořád mě lákal Prostějov. Přes Sloup a Drahany jsme se tam dostali a opět odpočinuli na oblíbené benzině OMW. V Prostějově se také opravuje a uzavírka nás nasměrovala jinam, než bylo v plánu. Nevadí, na Němčice nad Hanou je to příjemná cesta a návrat domů po stejné trase jako ráno nijak také neublíží. Parkujeme chvilku po 18 hodině po 428km

Je sobota a práce dokončená, ne tedy všechna, a po obědě nasedám na BONNIE. Jako vždy nejsem jist, kam pojedu. Zvláště toto odpoledne, kdy se má zvětšovat oblačnost. Nakonec to risknu a vyrážím na Vsetín. Při cestě pořád uvažuji o zastávce u mého servismana zjistit, co má za motorku na opravě. Ale času není nazbyt, raději pojezdím. Ve Vsetíně se na poslední chvíli rozhodnu na Velké Karlovice. Nesnáším tuto cestu, ale po tolika letech půstu a s tempomatem se do toho pouštím. Ve Velkých Karlovicích toho mám plné zuby (na mnoho dalších let), zastavuji na odreagování u dřevěného kostela Panny Marie Sněžné (1). Musím se rozhodnout jestli dál do Makovského průsmyku nebo na Soláň. Vyhrál Makovský průsmyk. Zde zastavuji u "Partyzána" (2), kterého jsme vždy minuli. Kontroluji meteoradar a na Bílou to nevypadá slibně, nezbývá než se vydat do Rožnova pod Radhoštěm. Zvažuji vydat se na Valašské Meziříčí, jen ta hlavní mě neláká, tak to zjednodušuji a jedu přes Bystřice na Vsetín. Protože je uzavírka hned za odbočením na Santov je směr jasný. Už bych si dal i kávu a pití. "Smolík", na Santově je svatba. Dojíždím tedy na Shell do Vsetína. Radostně vyrazím koupit kávu, opět "smolík". Automat si vezme 50,-Kč a kávu nevydá, po zavolání obsluhy mi byl automat resetován a zároveň naznačeno, že si to budu muset znovu zaplatit. Kašlu na to a odjíždím. V Zádveřicích pro uklidnění ještě zatočím na Luhačovice a za chvíli jsem doma. 185km

Na tento den jsem si bral dovolenou, že s Evou vyjedeme. Jenže to Evě nevyšlo. Proto plánuji sólovou jízdu. Využil jsem již kdysi naplánované a části projeté trasy (uvízli jsme v Poličce), kterou jsem trochu upravil přidáním pár bodů na začátek. Budík jsem nechal na čas, jak vstávám do práce. Jenže tělo bylo proti a vstal jsem o hodinu dříve. Vyrážím za šera v 5:15 hodin. Protože první bod mám kousek před Letovicemi, mám v navigaci rychlou trasu a dálnici opouštím až u Němčic nad Hanou. Prostějovem projedu ani nevím kudy, nikdy jsem to nejel a mířím na Letovice. Cestou je super mlha, musím i zpomalit, jinak bych mohl nějakou zatáčku přehlédnout. Až za Šebetovem se vyjasňuje a to je již kousek do Borotína (1). Mám tu "zámek" jen na focení, je to totiž domov důchodců. Pěkně si aranžuji SUZUCATI před bránu a než se nachystám, stojí tu sanitka. Focení se trochu odložilo. Nakonec se podařilo a můžu pokračovat. V Letovicích se dostávám na hlavní do Svitavy, což nikdo nechce. Překlepnu za jízdy v navigaci na klikaté a hned je mám. Vracím se kolem nádraží a vyjíždím kolem přehrady. Druhým bodem je rozhledna v Březové nad Svitavou (2), musí se tam dojet po polní cestě. Teď ráno to nebylo zrovna na mé pneumatiky, tráva byla mokrá a dosti to klouzalo. I zaparkování, přímo u ní nebylo přesně to místo, které bych chtěl. Rozhledna Járy Cimrmana se řadí mezi ty, ze kterých není moc vidět. Vím to, byl jsem nahoře. Pomalu se zvedá teplota, udělám úpravu oblečení a dám si svačinku. Musel jsem se kousek vrátit, a to navigace chtěla ještě více. Nedal jsem se a vyrazil na Poličku jiným směrem. Mířím k nejsevernějšímu bodu dne, dlouho míjenou "Toulovcovou rozhlednu" (3). Málem se to stalo znovu a v Budislavy na křižovatce jsem brzdil vydatně. Podařilo se a stojím u ní. Viditelnost mizerná, tak proč za to platit. Dělám jen fotky a vracím se na zrádnou křižovatku. Navigace je dneska divná, zase mě žene zpět, trucuji a zamířím na Proseč. Je to pěkné městečko a stojí za prohlédnutí. Kousek za městem vidím další rozhlednu (4) a mnohem vyšší než Toulovcovou, zaparkuji a koukám, stojí tam budka výběrčího. Opět jen fotka a mizím. (až doma zjišťuji její název - Tereza) Nyní se konečně dostávám na dřívější plán trasy. Projíždím již mockrát projeté obce a v Milovech odbočuji do kempu. Pomalu jím projíždím a jsem u úzké stezky, nikde žádný zákaz tak pokračuji. Protijdoucí na mě čučí a vrčí, nevadí jedu. Nakonec jsem bod minul a musím se těch 30 m vrátit pěšky. Stojím u "meče Excalibur" (5). Tak kvůli tomu se sem ženu a dokonce zjišťuji, že už není ani v mapy.cz. Dělám fotky a jdu k motorce, kde opět dávám svačinku. Vyrážím a musím přiznat, že do Žďáru nad Sázavou je to moc fajn svezení. Jen město je jiná kategorie. Navigace mě dovedla k uzavřenému mostu, kontroluji jak se dostat dále v mapy.cz a to také nebylo košer. Skončil jsem v obrovské koloně. Pomalu ji předjíždím až k semaforu, před kterým musím odbočit k dalšímu bodu. Je jím Olšiakova socha Mamlase (6). Jede se lehký OFF-road až k němu. Je tady pěkný výhled na Žďas a poutní kostel sv. Jana Nepomuckého. Fotím a kochám se výhledem, také kontroluji jak zpět. Našel jsem stezku a vyrážím, najednou jsem v jakémsi úvozu a netuším, kam dojedu. Je tady výjezd pro cyklisty a ten okamžitě využívám. Mířím na "konec světa", ale Hamry nad Sázavou jsou uzavřeny. Otáčím se a zajedu alespoň k soše "Hamroně" na fotku. Už mám jen jeden bod, dosti času a bouřky kolem dokola. Užívám si jízdy až do obce Černá (!), a tady to mohla být i černá chvíle dne. Podle značky jedu po hlavní, ale nějak se mi nechce do křižovatky spěchat. Ubrzdil jsem to a dobře to dopadlo. Podjíždím dálnici a zjišťuji, že jsou tady fantastické cesty. Stres opadá a pěkně si je dávám až do Rudíkova. Tady jsem rád za navigaci, jinak bych "vyhlídkovou věž" (8) nenašel. Je to moc zajímavá stavba, ale vyhlídku z ní nelze čekat. Teď už to bude domů, jen to navigaci ztížím. Trvám na projetí Třebíče a směřováním na Rouchovany, to musím po paměti. Podařilo se i pomocí uzavírky na Slavětice. Proč Rouchovany? Je tady perfektní svezení až pod Moravský Krumlov. Dále jsem to již nechal na navigaci až domů, někdy to bylo hodně náročné kvůli stavu cest a mé únavě, ale jet po lepších cestách by prodloužilo i tak dosti najetých kilometrů. Doma parkuji v 18:15 hodin po 510km

VIDEO

Jen jízda s BONNIE na relax do Luhačovic a vyzkoušení světla. Jel jsem 19 - 20 hodin 53km

Na dnešní den žádné plány, i předpověď není slibná. Ráno ale sluníčko svítí a Milan z Kroměříže mě v týdnu informoval, že přišly věci z Aliexpressu na kameru. Jedná se o upínací držák (originál mi praskl) a molitan na snížení hluku z větru. Po snídani tedy vyrážím a za chvíli si to vše vyzvedávám. Když už se motám kolem Břestu s benzínkou ONO, nabírám benzín (37,90,-Kč). Nechce se mi vracet stejnou cestou, mířím na Holešov. Tady dojíždím dva motorkáře a těch se držím až do Zlína. 84km

Po návratu si u kávy domlouváme vyzvednutí česneku v Dambořicích. Bude to asi na knop, kolem druhé by tu měly být bouřky. Na Kyjov jedeme přes Boršice a cestou míjíme několik veteránů. Do Dambořic se dá jet i zkratkou, jen naše těla to již odmítají, beru to raději po kvalitní hlavní cestě. Kolem Kyjova mají v obcích průjezdové radary, dodržuji rychlost, aby se nám česnek moc neprodražil. Za 90 minut jízdy parkuji u prodeje. Vše klaplo a jedeme zpět. Není co vymýšlet, meteoradar už ukazuje u nás bouřku, návrat bude po stejné trase. Jen v Kyjově zastavuji na vodu. Cestou opět potkáváme veterány, i takové, které nedojely. Staré Město míjím a dojíždím do Kunovic. Při sjíždění z rychlostní cesty se před křižovatkou na mne tlačí auto zleva, zatroubím, jeho reakce byla prudká a divoká. Vynadal mi, že neznám přednost zprava. Nějak jsem to nepochopil, když jsem byl v průběžném pruhu napravo od něj. Nic se nestalo a to je dobře. V Bílovicích začalo pršet, naštěstí tak málo, že ani o tom nevíme. Po 3 hodinách parkuji. 160km

Předpověď není úplně 100%, i tak je potřeba si odpočinout od práce. Beru dovolenou a plánuji trasu podle Aladina více na jih. Stejně musíme počítat, že se může trasa změnit podle meteoradaru. Vstáváme dříve a před sedmou hodinou vyrážíme. Pro urychlení jedu po dálnici až ke sjezdu u Slavkova. Ten je uzavřený a musím se chvíli motat v Holubici (1), než najedeme na správnou cestu. Bylo na čase, z jízdy po dálnici jsem vždy úplně tumpachový. Do Křtin a směrem na Olomučany jezdíme poměrně často, proto jsem zvolil drobnou změnu. Dlouho jsme nebyli v Adamově, z něho se nemusí jenom na Brno, ale přímo na Kuřim, a to pěknou klikatou cestou. Není na závodění, i když jedem motorkář tomu nechtěl věřit a jen se kolem nás mihnul. My jedeme na velkou pohodu. Z Kuřimi se musíme dostat na naši oblíbenou "Benzinu" v Rosicích (2), kde si dáme první zastávku. Je potřeba vyměnit baterie v kamerách a být nachystaný na první bod naší jízdy. Je jím "barokní most" v Náměšti nad Oslavou (3). V plánu cest jsme jej párkrát měli, ale nikdy to nevyšlo. Je pěkně opravený. Vypouštím drona a opatrně letím nad vodou plnou kačen. Dobře to dopadlo, asi jsou přežrané a nechce se jim vzlétat. Hlavní bod dneška máme v Třebíči, jenže to by byla nuda jet tam po hlavním tahu. Proto máme několik bodů na sever a po okreskách. Než jsme se dostali k "větrnému mlýnu" v Budišově (4), musely se tolikrát přejet koleje se "STOP", že mi málem upadla hlava, jak jsem se musel rozhlížet. K mlýnu (troskám) se musí kousek po polní cestě. Mlýn stojí v soukromé zahradě a je jen sázka na to, jestli majitelé budou doma. Dneska byli. Zahalekali jsme jim do kuchyně a poprosili o povolení se tady motat. Problém neměli, jen upozornili, že je mlýn v havarijním stavu. Udělali jsme si fotky a přidali k tomu svačinu. Pokračujeme, i přes špatnou viditelnost nechávám v bodech "rozhlednu Rubačku" (5). Málem jsme ji minuli, navigace nezná cestu mimo silnice (občas zase jo). Naštěstí je k ní šipka. Vyjíždíme po lesní cestě a náhle musíme zastavit, před námi je "Matiz" a blokuje výjezd. Kousek couvám aby mi uvolnil cestu a vyjíždím až k rozhledně. Rozhledna bych tomu moc neříkal, je to opět opravený vodojem z dotací. Vylezeme těch 6 m na kuří kývající se nohu a pohlédneme na Velké Meziříčí. A můžeme pokračovat do Třebíče. Cestou Evě ukážu "vyhlídku v Rudíkově"(6), kterou jsem navštívil 15.8. při sólo jízdě. Protože mám v navigaci klikaté, nutí mě navigace projet různé uličky Třebíče, než zaparkujeme u "větrného mlýna" (7) Tento bod mám z FB Jednou stopou Českem. Je to zajímavá stavba uprostřed města. Nikdy nemlel obilí, ale kůru na tříslo. Od začátku 20 století až do konce 70 let tady byly tři byty. Teď je zde muzeum (vstupné 50,-Kč). Benzín v nádrži už ukazuje, že jej není dost. Hledám benzínku a parkuji u jedné, kterou už známe. Při vyjíždění se přimotám mezi motorkáře a tím pádem jsem minul odbočení, chvíli se s nimi drcám v zácpě, než mi dojde trpělivost a vracím se opět k benzince od které už jedu podle navigace. V Jaroměřicích nad Rokytnou si jenom zkontrolujeme, že na zámku není lešení a můžeme si jej tedy dát v budoucnu do trasy. My teď máme na trase jiný objekt, ne tak honosný, ale zase zajímavý tím, kde stojí. U rybníka v Boskovštejnu (8).  Je jím tvrz ze které je muzeum jízdních kol. Drona vypustím nad rybník a udělám si pár záběrů. Dovnitř nejdeme, kola nemají motor a tím nejsou zajímavá. Dáme svačinu a můžeme se začít vracet domů, jen je důležitá kontrola meteoradaru. Zatím dobré, jen kolem Zlína se to mračí. Další kontrolu mám v plánu až v Pohořelicích u kávy. Projíždíme Jevišovice a zahlédneme hned dva z budoucích bodů, které máme navštívit. Cesty jsou příjemně klikaté a je tady pohodové ježdění, jen pod M. Krumlovem už nechci na rozbitou cestu přes Vedrovice a vybírám hlavní až do Pohořelic (9). Káva je již nutností a kontrola meteoradaru také. U Zlína se to vyčistilo, jen na sever od trasy na Kyjov je mrak. Snad nebude rychle postupovat. Po již známé trase, kolem "česneku" v Dambořicích dojíždíme do Kyjova. Mraky jsou docela blízko, je tedy nutná kontrola. Ta ukazuje, že by to mohlo vyjít zasucha dojet domů. Vyšlo to jen o fous, mezi Osvětimany a Boršicemi jedeme po vlhké cestě. Opět to beru na Kunovice po hlavní cestě a tady u sjezdu kontroluji, proč mě minule ogara tak drbal. Mluvil o přednosti zprava, ta tady neplatí, zato značka "dej přednost v jízdě" je platná. Ano, udělal jsem zde chybu. Ve Zlíně nemíříme přímo domů, důvodem je "koleno u Johana" a dotankování benzínu do SUZUCATI. I s touto drobnou zajížďkou parkujeme po 18 hodině a 468km

Dopolední déšť mi neumožnil očistu SUZUCATI a poobědové vyjasnění mi zase vnuklo myšlenku vyjížďky na BONNIE. Nasedáme a vyrážíme do míst, kde se modrá obloha. Po tolika letech v sedle už to tady máme proježděné a není důvod zabloudit. V Lipníku nad Bečvou kontroluji meteoradar a oblohu. Vyrážíme na Hranice, které objedu a na hlavní cestu do Valašského Meziříčí se napojuji před Miloticemi nad Bečvou. U Lhoty nad Bečvou z hlavní cesty sjedu a objevuji perfektní cestu do Valašského Meziříčí. Vracíme se po známé a pořád mnou oblíbené cestě do Holešova. Na návrat je ještě brzy a padlo rozhodnutí to vzít na Kroměříž, jen ne po hlavní cestě. V Machové se rozhoduji, ukázat Evě bezva silničku do Zlína. Těsně u podjezdu dálnice odbočuji kolem policistů na cestu vedoucí podél dálnice a mezi keři do Tečovic. Za chvíli parkujeme doma a jsme spokojeni s perfektním odpolednem. 190km