Po hnusném počasí jako v říjnu se nám ukázalo opět srpnové. Dovolená to jistí a v pátek po dopoledních pracích ve 13 hodin nasedáme na BONNIE a vyrážíme jen tak. To do slova a do písmene. Až ve Slavičíně se rozhodlo, že to bude na jih do Bojkovic. Tam vyjíždíme k zámku Nový Světlov (1) udělat BONNIE fotku aby nezáviděla SUZUCATI. Druhé místo vlastně navštěvujeme ze stejného důvodu. Je to památník americkým letcům z B17-G nad Vyškovcem (2). Počasí je fakt nádherné a kocháme se pohledy na Slovenské hory. To samé kochání nás čeká při sjíždění od Březové na Nivnici. Pořád tvrdím, že Alpy to nikdy nedokáží. Eva projevila zájem se zastavit u sv. Antoníčka, kde jsem letos byl sám. Přání je mi rozkazem a za chvíli tam parkujeme (3). Blíží se čas kávy a napadlo mě zastavit se na Lučině za Tvarožnou Lhotou. Nahoru k hospodě je ZÁKAZ, naštěstí hned dole je bufet (4). Ke kávě si dáme bezinkovou limonádu a vyslechneme alkoholem oslabeného návštěvníka. Na brzký návrat je brzy, volím směr Kyjov, aniž tuším, co nás čeká. V Kyjově (5) stojí policejní auto a blokuje průjezd, co se to děje. V dáli se objevil průvod. (až doma se ze zpráv dovídáme, že po čtyřech letech je opět "Slovácký rok") Protože Kyjov trochu znám, vjel jsem do bočních uliček a po chvíli proplétání se dostávám na směr do Koryčan. Buchlovské zatáčky vynechám, je tam semafor a na něm se tvoří kolony. Kroměříž je jasná volba. Před Roštínem je nutná zastávka a přitom si vyfotím i kostel (6). Pořád je času dost, trasu natahuji až na Holešov a Fryšták. Doma parkujeme v 18:15 po 241km

Na neděli jsme se domluvili, že pojedu sám. Opět volím BONNIE a dokonce vstávám na budík. V 5:30 vyrážím a trasu opět jen tuším. Jen vím, že bych opět chtěl zkusit zastihnout bratrance na chatě. Trochu se mi cesta na Vyškov zkomplikovala v Morkovicích. Je tady uzávěra celé ulice. A když je neděle, brzy ráno, proč to neprojet po chodníku. Ve Vyškově urychleně zastavuji na MOLu a spěchám, tam, kam i pán kníže musí. Potom hodím řeč s dvěma motorkáři a pomalu se posouvám dále. Na to, že hlásili slunečný den, to moc nevypadá. Mraky a poměrně chladno. Už mám na sobě vše oblečeno. Do Tišnova dojíždím v 8 hodin a objevuje se sluníčko. Dotankuji, dám kávu a vyhřívám se jak Surikata. Dám další řeč s motorkářem a vyrážím. Na Nové Město na Moravě se dá dojet mnoha cestami, volím tu, kterou používáme minimálně. Aspoň si tak projedu nové cesty, protože si to dávno nepamatuji, jak to tady vypadá. V Novém Městě na Benzině řeším, kudy dál. Potřebuji se vyhnout hlavnímu tahu na Ždírec nad Doubravou. Volím střed Žďárských vrchů na Svratku, a tady bych mohl odbočit na Hlinsko. Nemohl, bylo to zavřené. A když už jsem dojel až do Svratouchu, zahýbám ke Karlštejnu (1). Naposledy měli zámeček pod lešením a dělali velkou opravu. Dneska je v plné kráse a ještě pěkně nasvícený. Udělám pár fotek a popojíždím níže, kde si dávám svačinu s pohledy do kraje. Do Hlinska už je to kousek, ale na chatu se to komplikuje uzavírkou. Držím se proudu aut až do Trhové Kamenice. Tady i přes upozornění na uzavírku se vracím k rybníku Dlouhý (2). Jenže ke známému příjezdu na chatu je to celé rozkopané. Kontroluji mapy.cz a nacházím polní cestu, po které se tam dostávám. Po 40 letech se s bratrancem zase vidíme. Probereme život a vyměníme telefonní čísla. Kontroluji meteoradar jestli se něco nešine do republiky. A je rozhodnuto, volím směr na sever. Jako záchytný bod je Žamberk. První zádrhel nastal v Chrastu, opět uzavírka. Odbočuji a koukám na kostel sv. Markéty v Podlažicích (3), již navštívený. Zastavuji u něj na fotku a hlavně změnu oblečení. Už se při teplilo. Vyrážím a opět stojím u stejné cedule s uzavírkou. Nakonec se vše vyřešilo a pokračuji na Vysoké Mýto. Kousek před ním mě zaujala velká lípa s lavičkou a nádherným výhledem na Kunětickou horu. Dávám svačinu a užívám absolutního klidu. Do Žamberku musím přes Choceň, a to byla chyba (4). Tady se tak zamotávám, že i s navigací v mobilu se mám problém se vymotat. Na jedné křižovatce se na mne dívali policisté jako na blázna. Podařilo se a při příjezdu do Žamberka se zastavuji u Tyršovy rozhledny. Jen na foto. Jsem na nejsevernějším místě dnešní jízdy a už pojedu domů. Ještě jsem chvíli váhal kudy, ale při tom množství aut co odbočilo na Mladkov, volím jízdu přes Suchý vrch. Cesta je prázdná a mohu si dát své tempo, jen u jedné zatáčky jsem zaváhal a trochu mě to vytrestalo. Proto tempo ještě zvolním a je to mnohem lepší. Při sjíždění serpentin do Červené Vody zjišťuji, že ty pravotočivé mi nejdou. Nalevo je to OK. V Šumperku (5) opět tankuji do sebe i BONNIE a ještě dám drobný pokec s motorkářkou. Ještě si kontroluji adresu sestřenky a naplánuji to do navigace. Využívám to na posledních 500m a stojím před domem (6). I my jsme se neviděli 40 let. Probrali jsme život a také vyměnili telefonní čísla. V 17 hodin vyrážím k domovu tou nejkratší a nejrychlejší trasou. Přesně za dvě hodiny v 19:00 po 500km parkuji.

Po hodně studeném začátku srpna se udělalo konečně slušné teplo a mohu pokračovat s dovolenou. Na dnešek plánujeme odpolední jízdu na BONNIE. Zatím vím, že to bude k Prostějovu a tam se bude řešit jak dále. Už chvíli se nejela trasa z Kroměříže na Věžky a z Morkovic na Prostějov. Je tedy jasné, že si ji projedeme. V Mořicích na benzínce kontrolujeme meteoradar a rozhodujeme se, kam budeme pokračovat. Eva dává návrh na zmrzlinu v Lipůvce. Má být vyhlášená, pravá italská. Může být, budu mít srovnání s italskou ve Zlíně. Po chvilce přemýšlení, musím si vzpomenout, kde je dobrý asfalt, vyrážíme. Přes Vojenský újezd Březina se přehnala bouřka a tím pádem špiníme BONNIE. Hrůza hrůz. Z Blanska projedeme známou cestou na Šebrov a už stojíme u zmrzlinárny Tomivo gelato v Lipůvce. Je hodně proslavená, pořád tady zastavují auta a uvnitř je fronta. Dáváme si "slaný karamel", ten miluji ze Zlína. Je jiná, než ji znám, ale moc dobrá. Musím vymyslet návratovou trasu, Boskovice s "Benzinou" to jistí. Musím natankovat a dát si kávu. Motorkářů je tady dost i pár zvědavých se našlo a koukalo na BONNIE. Času je dosti a není kam spěchat, Prostějov objíždím a mohu pomalu mířit k domovu. Parkujeme kolem 19 hodiny po 279km

Dnešek mám celý pro sebe. Včera jsem po třech týdnech zkontroloval SUZUCATI a chytla na drcnutí. Dal jsem ji i chvíli na nabíječku. Také jsem stihl domluvit ježdění s Davidem z Hrabyně. Ráno natěšený a již z toho tepla i zpocený startuji a ono nic. Potím se ještě více a řeším co s tím. Dávám znovu nabíječku, baterka má 11,95V. Po čtvrt hodině se podařilo nastartovat. Bláznivé ráno. V 9 vyjíždím a dávám Davidovi echo, kdy se asi objevím. V Hranicích zastavuji a sundávám triko, už není doopravdy potřeba. I přes letní bundu je mi teplo. Původně jsem uvažoval o dálnici, ale pohled na to množství aut mě odradilo a jedu po hlavní na Odry, Fulnek a Bílovec, kde je prázdno a mám klid. Za Bílovicemi mě navigace již směřuje na Hrabyni (1), kde parkuji o půl jedenácté. Dostávám kávu a prohlížím Davidovu novou motorku v pátek přivezenou. Ještě chvíli čekáme na třetího do party. Upravuji naplánovanou trasu smazáním dvou prvních bodů a v jedenáct vyrážíme. Budu dělat průvodce. Opavu objíždíme a za chvíli jsme u prvního místa. Je jím rozhledna Hanse Kudlicha v Úvalnu (2). Dneska je i otevřená a není důvod tam nevylézt. Další plánovaný bod máme zase jen kousek v Linhartově (3). Je jím zámek, který jsme s Evou navštívili. Dneska již byl otevřený. Děláme jen fotky a můžeme pokračovat. Body už žádné nemám, jen průjezdné na trase. Jedním z nich je sedlo pod Biskupskou kupou. Jsou tady perfektní zatáčky a David se musí seznámit s řízením nové motorky. Ve Zlatých Horách hledáme občerstvovnu, ale nic se nám nezamlouvá. Až na Rejvízu se nám zamlouvá Hotel Franz (4). Parkování mají trochu z kopečka, nechávám zařazenou 1 a jdeme se posilnit. Mají halušky s brynzou, osvědčená strava. Posilněni chceme vyrazit, hle motorka nestartuje. Znalý věci, vytahuji kleště a spojím kontakty. Úplně jsem zapomněl na ten kvalt a motorka padá na zem. Až teď mě to došlo, že je bloklý start kvůli kvaltu. Pozdě. Trochu to musím rozdýchat a vyrážíme. Trasa je na Jeseník, Lipová-Lázně do Branné, kde odbočím na Staré Město pod Sněžníkem. Doufám, že to David dá, je to úzká cesta a občas i nějaké to smetí na ní. Za to do Hanušovic je to paráda, tak jsem se do toho vložil, že musím na oba parťáky počkat. Od Rejvízu jsme nesesedli, v Hanušovicích zastavuji u točené zmrzliny (5). Davit je šťastný a my dva spokojení. Dívám se na hodiny a přemýšlím, jestli bych se neměl v Šumperku rozloučit a zastavit se u rodičů. Moc to nevychází, ruším to a pokračujeme pořád spolu. Dávám úzké zatáčky do Šumperka s velkou opatrností, kdysi jsem tady v jedné potkal autobus a nechci to zažít znova. Za to ke Skřítku to vychází na jedničku. Nikdo přede mnou a hned je z toho nirvána. Do Rýmařova to je slabší, máme před sebou karavan. Zastavuji na naši oblíbené benzině v Rýmařově (6), kvůli kávě a rozloučení. Už je čas na návrat přímo domů. Byly to velmi dobře projeté kilometry, jen doufám, že i parťáci jsou spokojeni. Cesta Rýmařov - Huzová je hodně opravená a hlavně prázdná. Od Šternberka až domů je to nuda, nuda. Parkuji přesně v 19 hodin po 429km

Počasí na práci moc není a my máme domluven česnek v Dambořicích. Eva nemůže, jedu tedy sám. SUZUCATI po včerejším oživení startuje jedna báseň a můžu vyrazit. Není nad tím moc přemýšlení. Zlín - Uherské Hradiště - Kyjov, známá trasa. Je po jejím projetí si uvědomuji, že se mi tudy nechce vracet. Opravují tak cestu. Česnek naložen a do Kyjova není důvod něco měnit, až tady volím směr na Kroměříž. Nejlepší rozhodnutí dne, cesta s malým provozem a dobrým povrchem, co více si přát. Až v Otrokovicích je menší zádrhel, je uzavřen sjezd z dálnice, pokračuji tedy dál, až je mi jasné, že nejlepší to bude přes Pohořelice a Salaš. Pořád lepší než v divokém Zlíně. Ve 12 hodin parkuji o 184km

Po dopolední práci si dávám jízdu jen na relax. Jediným cílem je navštívit spolupracovníka na Vlčkové. Jedu přes Tesák a Troják. Domů mířím na levný benzín do Zádvěřic. Nechce se mi přes město, v Želechovicích odbočuji na Provodov a Březůvky, kde se zrovna koná Track Sraz, který pořádají ogaři z práce. Po 17 hodině a 112 km jsem doma.

Evě už motorka chybí, domluvíme se na odpolední projetí. Naplánoval jsem trasu na tři rozhledny již několikrát navštívené, i když není zrovna viditelnost. Vyjíždíme ve 13 hodin a zamířím přesně naopak včerejší jízdy, Troják a Tesák. I po vydatné bouřce je cesta v pohodě, nikde žádný splavený písek. Z Bystřice pod Hostýnem jedu na Kelč, jen v Kunovicích musíme objíždět místní uzavírku. K rozhledně Blahutovice (1) je cesta půl napůl, jeden úsek perfektní a druhý hodně rozbitý. Tato rozhledna se nám líbí, jen se nám nelíbí, že postaví takovou zbytečnost, místo opravení cesty v obci. I vlastní rozhledna bude za chvíli potřebovat údržbu. Na druhou rozhlednu nás navigace vede jinudy, než chci, tak ji tedy neposlouchám a musí se přizpůsobit. Rozhledna Olšová (2) je na dobrém místě, když je super viditelnost a ta teď není. Jen foto do alba a pokračujeme do Oder na kávu. Tu dáváme na oblíbené Benzině. K poslední rozhledně se musíme napřed promotat přes Odry, teď jsem za navigaci vděčný, je to tady samá jednosměrka. A jsme u Veselské rozhledny (3). Opět jen foto a domlouváme změnu trasy, budeme ji zkracovat. Za Bělotínem si dáme zatáčky Kunčice - Špičky a jsme na hlavní do Hranic. Trochu se rozparádím, i tak nejsem nejrychlejší. Od Teplic nad Bečvou je to již domů klasika, kterou trochu změním za Martinicemi. Uhýbám na Rackovou. Doma parkujeme v 17 hodin po 178km