Potřebovali jsme dostat výpěstky z naší zahrádky k rodičům. Předpověď počasí jsem pochopil tak, že dopoledne bude fajn a odpoledne déšť. Ráno vyjíždím, jenže v Olomouci začíná poprchávat. Stavím na MOLu (1) a pohled na meteoradar mě nijak nenadchl. Ukazuje, že by to za půl hodiny mohlo být pryč, ale nebylo. Čekám ještě 15 minut a vyjíždím. Za Olomoucí se to spustilo naplno i s větrem, do Šternberka přijíždím jak zmoklá slepice. A hned za městem ani kapka, jen mokrá cesta. Po zaparkování předávám co jsem přivezl a zůstávám na uschnutí oblečení (2). Po třech hodinách vyrážím do sluníčka, zpět to beru na Prostějov, Tovačov, Hulín a Fryšták. Po dvou hodinách super jízdy jsem doma. 198km

Loni 19.8. jsme s Evou byli na zmrzlině v Lipůvce. Letos Eva moc nejezdí, plánuji si tak jízdy jen pro sebe. A vzpomněl jsem si zrovna na Lipůvku. Nasedám po obědě na BONNIE a vyrážím na Vyškov a Račice. Tuto trasu preferuji před Vyškov – Jedovnice. Je zde mnohem menší provoz a užiji si více zatáček. Na cestu Blansko – Šebrov se dostanu také. Projíždím se na velkou pohodu a pouštím auta před sebe, nikdo mě tak nenutí jet nad své možnosti. V Lipůvce (1) je na zmrzlině jen pár lidí. V klidu si ji mlsám a koukám na hustý provoz do Svitav. Původní plán na jízdu až do Boskovic kvůli tomu zruším, jedu jen k Černé Hoře a odbočuji na Rájec-Jestřebí. Z něj se dá jet na mnoho způsobů, dneska volím Sloup – Šošůvku – Drahany a Plumlov. Ten objíždím a před Prostějovem tankuji u EuroOil (2). Do města se mi nechce, volím klasiku přes Smržice a do Tovačova to beru na Dub nad Moravou. Z Tovačova to už mám tak projeté, že není důvod nad tím dlouze přemýšlet. Jen jsem na jednom úseku trochu BONNIE protáhl ventily. Na 6 jsem jí točil na 5500 ot/min. Byl to super hukot. Doma parkuji v 18 hodin po 242km

Po nákupech 15km

Původní datum na tento výlet byla sobota, jen u předpovědi v Tatrách jsem si nebyl jistý. Posunul jsem to o den. Vstávám ve 3:30 a za hodinu, vyrážím do tmy na Uherský Brod (1). Tady tankuji do plna (mám poloprázdnou nádrž), i když vím, že to nebude stačit. Cestu přes hraniční hory mám v pohodě, slunce vyjde později a tím pádem mi tak nesvítí do očí. Jenže brzké vstávání si vybírá svou daň, zívám do přilby jako divý. Chtěl jsem objet Trenčín, ale pořád ta cesta není hotová, i když se snažím tudy jet. Na oblíbené benzince v Trenčianské  Turné (2) zastavuji na kávu. Chvíli čekám, zrovna střídají směny. Dokonce mi nabízí kávu z automatu. Raději jsem si počkal na presso do porcelánu. Vyrážím na Partizánské, slunce už začíná vylézat z poza hor a moc toho na navigaci nevidím. U Bánovců nad Bebravou proto špatně odbočuji (3) a kousek se musím vrátit. Další zastávku dělám u námi oblíbeného motorestu Hájnikova žena (4). Má to dva důvody, káva chce ven a konečně najíždím na zajímavou cestu, kterou chci natočit. Také si sundávám „nepromok“, ten jsem si bral spíše na chlad a ne na déšť. Do Žarnovice je cesta jen moje, těch pár aut nijak nevadí. Uzavírky jsou ukončené, je to moc příjemné rozcvičení po ránu. Jen ten „nepromok“ jsem mohl na sobě nechat. Je mi chladno na ruce. V Žarnovici dokonce přemýšlím, že bych pozměnil původní plán cesty a místo dálnice jel na Banskou Štiavnici. Navi ukazuje dojezd v 16:15 hodin. Odolávám této lákavé možnosti a vrhám se na dálnici. (odpoledne jsem za toto byl rád) U Budče (5) už nechce ven káva, jen snídaně. I tak je potřeba se trochu vzpamatovat z té jízdy. Popojíždím jen pár kilometrů do Detvy a zastavuji na další benzínce (6) Kupuji si další kávu a příjemně si venku popovídáme s motorkářem a jeho ženou. Dostávám i další tip na výlet do Beliaru na zámek (až doma zjišťuji, že to už je fakt mimo náš rádius). Také opět chystám kamery, protože za Hriňovou konečně najedu na pořádné motorkářské cesty. Až do Hnúšťa si to parádně užívám, pořád je na cestě málo aut a ty zatáčky jsou perfektní. Kousek před městečkem (7) zastavuji a měním baterie v kamerách, chci mít totiž příjezd k „Syslovisku“. Dalo by se tam ještě dostat po hodně kroucené cestě přes Jelšavu, jen netuším, kolik času by to zabralo. Volím rychlejší (myslel jsem si) trasu na Tisovec. Rychlejší nebyla, v Tisovci jsem uvízl za pomalu jedoucím autem, to se daří předjet jen kousek před parkovištěm (8) u „Sysľovište - Muránska planina“. Na toto místo jsme dostali zálusk po zhlédnutí videa od Jirky K (https://youtu.be/CynAT1SWPNQ?t=1007). Jen jsem netušil, že v neděli a o prázdninách to bude absolutní masakr. Po zaplacení parkování motorky 3€ jsem odmítl kupovat krmení. Dobře jsem udělal, syslíci jsou již tak dobře živení. Prohlédl jsem si je a musím říci, že jsou fakt roztomilí. Nyní mě čeká super cesta k Telgárské smyčce s dvěma viadukty. Když vyrážím nikde žádná auta přede mnou ani za mnou. To miluji, zvolím si své tempo a plně si to vychutnám. Přijíždím k viaduktu (9) a parkuji přímo pod ním. Fotky zatím nedělám, stejně budou z drona. Vypouštím jej a dokonce se mi daří natočit projíždějící vlak. Ke Chmarošskému viaduktu nebudu chodit, když si jej mohu natočit a vyfotit dronem. Poté si ještě zaznamenám křížení trasy a při pohledu na stav baterie znovu letím zpět k Chmarošskému. A tady to vše končí, ne výlet, ale dron. Ztratil signál a jako hodný chlapec se vrací, jenže v cestě má stromy. Podle dat v mobilu jdu hledat. Nepodařilo se, asi je někde nahoře ve větvích (48.8533642N, 20.2014314E). Jediné co jsem doma zachránil, je náhledová fotka. Rychlé info domů a pokračuji v cestě. Čeká mě, podle mapy, super jízda do Popradu. Nakonec ze super jízdy zbylo jen stání na semaforech, dělají velkou rekonstrukci cesty, a jízda se skupinou maďarů. Dobří pacienti, ale musím přiznat, že se mi to líbí. Nekompromisně jedou před kolonu a potom upalují jak svině divoké. Jak se blížíme k Popradu, vykouknout z poza stromů Vysoké Tatry, rychle zastavuji a dělám si fotku (10). Pohled fakt pěkný. Začíná ubývat odpoledne, benzín v nádrži i potrava v žaludku. Na výjezdu z Popradu zastavuji na benzínce a doplním benzín i jídlo (11). Sedím si ve stínu, kde není horko, popíjím kávu, soukám do sebe bagetu a hlavně pořád si užívám výhledu na ty kopce. V navigaci vypínám vynechání dálnice, ale žádný vliv to nemá, protože pořád mě vede po staré hlavní 18. Nakonec jsem za to rád, protože za Tatranskou Štrbou je úžasný výhled z louky na Štrbské Pleso (12). Konec kochání, musím to zrychlit, jestli nemám přijet za tmy. I přes protesty navi najíždím na dálnici. Při té rychlosti se jen koutkem oka podívám na hory a zvonici kostola Narodenia Panny Márie u Liptovské Mary, kterou už jsme navštívili. Za Bešeňovou končí dálnice a začíná ucpaná cesta až do Ružomberka, trochu si pomáhám předjížděním, někdo uhne, jiný si zatroubí. Dostávám myšlenku, že by to nemuselo být špatné přes Donovaly a potom dál přes Šturec. Na křižovatce, když vidím, kolik aut tam jede, to rychle měním na původní trasu do Martina. Za Stankovany se cesta ještě více uvolňuje, protože na Žilinu je to uzavřené a musí hodně aut odbočit na Terchovou. Dolů na Turčianské Teplice to mám naplánované pod Velkou Fatrou, proto opět aktivuji kamery (13) a frčím. Dobře jsem to vymyslel, provoz 0. Z Teplic je to již klasika na Fačkovské sedlo, Čičmany a Ilavu. Protože slunce ještě nesvítí přímo do očí, ještě zastavuji na další výměnu baterií v kamerách (14). Ale pár zatáček za Čičmany již najíždím, aniž vidím kam jedu. Z tohoto mám vždy hrůzu. V Nemšové zamávám kamarádovi a se sluncem v očích dojíždím na benzinku ve Slavičíně, kde do třetice tankuji (15). Celkem to dnes dalo 37l. Pořád toho nemám dost a místo na Luhačovice si to dávám na Zádveřice, to je poslední dobré svezení, zbytek dojíždím s rukou před přilbou, abych alespoň něco viděl. Po 15 hodinách v sedle parkuji a na tachometru je natočeno 668km.

 

Dneska jsem si zajel jen na rychlou návštěvu za M.Š. Příjemně jsme si poklábosili a zavzpomínali na firmu, kde jsem 32 roků pracoval. 56km

Už dlouho jsem nevytáhl BONNIE a na dnešek mám zrovna dva cíle, které musím splnit. Je potřeba nechat opravit fotoaparát Canon PowerShot G12 a našel jsem opravnu v Prostějově. Druhý úkol je, vyzvednout česnek v Dambořicích. Vyjíždím v 6 hodin do příjemného chládku. Protože mám spoustu času, kličkuji po Moravě, jak se mi zrovna zachce. I tak jsem u cíle pořád brzy. Prohlížím si dům, ve kterém je servis a na fasádě mají pamětní desku Otty Wichterleho a jeho sestry Hany. Je to upomínka na dobu, kdy v tomto domě žili. Po 20 minutách čekání jdu předat fotoaparát do opravy a pokračuji plnit další úkol. Ve Vyškově si dávám kávu a sundávám triko, začíná se pomalu oteplovat. Větračky ještě nechávám zavřené. Jsem domluven na čas mezi 10-11 hodinou, to nevychází, i když se opět toulám po hodně klikaté trase. Jsem u cíle před devátou a majitel není doma. Využívám toho a zajedu se podívat nad Dambořice. Po SMS, že mohu přijet, vyzvedávám česnek. Bundu již otevírám, kde se všude dá, a vyrážím na Čejč. Tuto cestu nejezdím často. Jsou na ní dobré serpentýny. Dneska nevyšly ze dvou důvodů. Zaprvé jedou přede mnou dva náklaďáky a zadruhé je v nich štěrk po opravách. V Čejči chvíli váhám kudy domů, ale teplota je již vysoko a není důvod to prodlužovat. Jedu tedy přímo na Kyjov, Osvětimany, Uherské Hradiště. Tady předjíždím všechny kolony, co se mi dostanou pod kola, a jsem rád, že o půl dvanácté parkuji doma. 229km

Dneska jen po příbuzných a známých. 44km

Návštěva u P.H. který potřeboval poradit se svařečkou (1). Potom jízda do Triumph Olomouc (2) pořešit servis v 16000km. Protože je  na 7.9. Triumph sraz, domluvili jsme to až po něm. Nechce se mi vracet stejnou trasou. Jedu do Prostějova, na kraji města mírně bloudím a otáčím se na nájezdu na dálnici (3). Jakmile jedu městem, už to znám. Na Němčice nad Hanou mě předjelo Porsche a v Modřicích jej dojíždím, má před sebou kolonu. V Modřicích na benzině (4) dělají dobrou kávu do porcelánu, jedno presso s mlékem a kochačka na BONNIE. Dále již klasika na Kroměříž a Tlumačov, domů jedu mimo město přes Bohuslavice u Zlína. 180km

Opět vybráno Slovensko, jen to nebude tak dlouhé. Tím pádem vyrážím až v 7 hodin a slunce mi bude do očí svítit kratší dobu. V Uherském Brodu tankuji do plné a pokračuji na Strání, je to jedna s těch lepších tras na Slovensko. Nové Město nad Váhom projíždím až za řeku, je tam na Piešťany zajímavější cesta a lázním se tak vyhnu. V obci Banka se napojuji na cestu do Nitry přes Povážský Inovec. Jen dneska mám smůlu a přede mnou jedou dvě dodávky, které není jak předjet. V poklidném tempu přijíždím k motorestu Čertova pec (1). Není tady ani noha, protože je teprve 9 hodin. Vydávám se k prvnímu bodu dnešní trasy. Je jím jeskyně Čertova pec. Procházím kolem mini ZOO a zdravím se s kozlem, kozou a čuníky. Ti ale nijak nereagují, nevychovanci. K jeskyni je to jen pár metrů, fotím, natáčím a procházím jí na druhou stranu. Po návratu na parkoviště sem přijíždí ještě jedna dvojice na skútru. Pokračuji dál k Nitře, jen před ní je další bod z prohlédnutí. Musí se projet obcí Kovarce a vjet na polní cestu. Je dosti vymletá vodou, ve dvou bych se na ní nepouštěl. Protože jedu sám dodám si odvahy a vyjíždím až ke „kapli sv. Anny“ (2). Stojí na moc pěkném místě a v bodech ji máme pro dronování. Jenže smolík, když už drona nemám. Aspoň si udělám fotky a porozhlédnu se po krajině. Začíná se i oteplovat, sundávám „teplé prádlo“. Dodávám si zase odvahu na sjetí cesty, stejně bych musel i bez odvahy. Podařilo se a pokračuji na Nitru. Musím přiznat, že jsem objevil cestu, kterou budu do Nitry používat. Obcí poskromnu, dobrý povrch a slušné zatáčky na svižnou jízdu. V Nitře zastavuji na kávu u OMV (3) V klidu si ji popíjím a hledím na vysílač Zobor. Po projetí Nitry mě teď čeká delší a svižná jízda až k průjezdnému bodu v Devičanech. Cesta není nijak přeplněná, protože provoz je spíše na souběžné dálnici. V Devičanech zastavuji, vyměňuji baterky v kamerách a vyrážím na jednu ze super motorkářských cest. To mohlo skončit záhy v Bohunicích, kde jsem kontroloval, kam mě vede navigace a na poslední chvíli vybral motorku vedle odtokové příkopy. Vše dobře dopadlo a blížím se k „vodnímu mlýnu Bohunice“(4). Je hodně zastrčený a nejde vidět, kontroluji si to pro jistotu v mapy.cz. Parkuji na kousku betonové desky a jdu k mlýnu. Ten je hezký, dělám fotky a dívám se, jak mají otevřeno. Zrovna jsou v polovině přestávky. Nečekám na otvíračku a vracím se k motorce. Plácek se plní auty a tak šikovně, že asi nevyjedu. Naštěstí i majitel auta na prohlídku kašle a uvolnil mi výjezd. Stihli jsme si příjemně pokecat. Vyrážím konečně na tu „SUPER“ cestu. Vychází mi to na výbornou, žádná auta přede mnou, ty dojíždím až kousek před dalším bodem dne. Ve stejný okamžik nás dojíždí dva maďarští motorkáři, ti na nic nečekají a nekompromisně všechny v těch zatáčkách předjedou. Navigace ukazuje odbočení, ale je to moc ostré, otáčím se a najíždím z jiného úhlu. Konečně jsem u „Tajchu Evička“ (5). Asi již tušíte, proč zrovna tento. Má to dva důvody, jméno a přítomnost bufetu. Udělám fotku, tu hned posívám Evě a potom si v bufetu objednávám langoš a velkou kofolu. Je prostě čas oběda. Odpočinutý vyrážím dál. Cesta je pořád klikatá, jen vede přes město Banská Štiavnica. Mám tak možnost zjistit, jak to tady vypadá. Je jasné, že se sem vrátíme oba a v klidu si to tady prochodíme. Líbí se mi to tady. Po výjezdu z města najíždím na další super cestu směr Hliník nad Hronom, kde po hlavním tahu projíždím až do Žiaru nad Hronom, tady odbočuji na Kremnici. Za ní mám další bod dne. Musím jen vystoupat kousek nad město ke „Středu Evropy“ (6). Jako motorkář nejsem sám a za chvíli přijíždí další. Dáváme řeč a dostávám tip na „Skalky“, že jsou jen kousek dál. V poklidu si to tady prohlížím a fotím. Je to moc pěkné místo. Jedu tedy vyzkoušet „Skalky“, ale dojíždím jen do Krahule (7), kde jsem měl podle rady odbočit. Jen nevím přesně kam, protože mě to směřuje na lyžařský svah. (Až doma zjišťuji, že to chtělo jet ještě dál) Otáčím se a raději pokračuji v plánované trase. Do Turčianských Teplic jedu za kamiony a Teplice objíždím po zemědělské cestě, která je fakt hodně rozbitá. Opět mě čeká Fačkovské sedlo, které jsem si natočil posledně, proto nemám zapnutou kameru. Je to škoda, nemohu tak ukázat, jak bylo sedlo napěchované. Už za Kľačnem na mne protijedoucí auta blikala jako divá, až jsem se bál, že nesvítím. A před vracečkou u „Lurdské jaskyně“ (8) jsem dojel stojící auta. Kdo by čekal, pokračoval jsem až k té zatáčce. Zde byly naštosované 4 kamiony, které to kompletně zablokovali. Nakonec se našla skulinka a ještě s dvěma motorkáři se protahujeme. Bylo to fajn v tom, že cestou dolů nikdo nezdržoval ani netlačil na pilu. Před odbočením na Čičmany si zastavuji na zapnutí kamer, než to mám hotové, už se řítí z kopce auta. Na Čičmany to mám rád a dobře se mi jelo, slunce je pořád v dobré výšce. V Čičmanech chvíli tápu kudy z toho ven a ptám se kolemjdoucích, neporadili, jsou na dovolené. Po kontrole v mapy.cz se daří dojet až k „Čičmanské lavičce“ (9). Je obsazená, naštěstí jsou v pohodě. Pokecáme si a předáme pár tipů k navštívení. I fotku mi udělali. Po stejné cestě se mi moc nechce, je totiž hodně vysypaná drobným kamením. Hledám tedy kde jet a jednu možnost nacházím. I tak to bylo v jedno místě nepříjemné. Vyrážím na Ilavu a pořád mám slunce ještě v slušné pozici, posledně mi to šlo přímo do očí a některé zatáčky jsem ani neviděl. I auta se mi dneska nikde nemotají, super svezení. V Ilavě dávám kávu (10) a posílám Evě zprávu, že se blížím k domovu. Dneska využiji kousek dálnice na Dubnici a do Slavičína jedu již po paměti. Zde tankuji a zjišťuji, že navigace je jakási umrtvená, nedaří se spustit. Takže celá dnešní trasa nemá záznam. (Doma jsem jí musel restartovat) Nic nevymýšlím a co nejkratší cestou jedu domů. Parkuji po 12 hodinách a 478km

Sraz spolužáků z 8.B. v Uničově 199km

Jen na rehabilitaci, zpět jízda trochu pro zábavu. Nechtělo se mi vracet po stejné trase 74km

Dneska cesta do Brna přes Buchlovské zatáčky vyzvednout Gopro Hero 12 a prodat zbytky z drona. Domů na Vyškov a podívat se u Holešova, jak pokračuje stavba dálnice 208km

Dnešek bude spojení povinností a zábavy. Jako povinnost beru návštěvu rehabilitace v Kroměříži, dovezení pozůstatku z drona do Orlové a vyzkoušení nově koupeného Gopra 12. Zábava bude jízda.

Vyrážím ráno v 8 hodin, na Kroměříž klasiku přes Kvasice (1). Po rehabilitaci kontroluji dojezd do Orlové. Ukazuje to kolem 12:15. Takže času hromadu a mohu tak v poklidu navštívit i jeden bod zájmu, získaný čerstvě na FB. Cesta bude delší, proto směřuji na Břest k benzině ONO (2). Je tady plno kamionů, prosmýknu se kolem nich a jsem u volného stojanu. Trasa mě vede na Kelč po těch více rozbitých cestách, naštěstí jedu sám a mohu tak více do stupaček ulevit zádům. V Kelči kontroluji stav baterie Gopra a ještě tam je 20%, potvrzuje mi to, že enduro baterky jsou na hodinu. Za Hustopečí nad Bečvou mě dochází, že pojedu kolem rozhledny v Blahutovicích (3). Je moc hezká a zrovna si vyměním baterii za novou. Mířím k novému bodu zájmu, který je kousek za Jeseníkem nad Odrou. Je to kousek cyklostezky s „Obrázkovým slovníkem moravskoslezského nářečí“ (4) Chvíli tady okouním a testuji stabilizaci kamery za chůze. Potom ji montuji na motorku a vyrážím již do Orlové. Protože je pořád čas, beru to na Odry, Bílovec a Klimkovice. Pomalu se dívám, kde bych si mohl dát oběd, a jak tak pořád koukám, nakonec zastavuji u OMW. Dávám kávu, bagetu a kofolu. Není to gastronomický zázrak, ale nasytí. Také dávám vědět Romanovi Milovi, že se blížím k Orlové a za hodinku bych se tam objevil. Je to den předem domluvená návštěva. Chci osobně poznat odborníka na servis V-Stromů. Čas je trefen přesně a zajíždím mu na dvůr (5). Mám zájem si jen povykládat, ale servisman se nezapře. Hned si všimne, že mi uniká chladicí kapalina a málo svítí hlavní světla. Té kapaliny jsem si dneska nevšiml a minule jsem to přičítal špíně z kaluže. U světel jsem to poznal při jízdě na Slovensko 11.8. že není vše OK. Prostě jezdím jen za dne. Trochu jsme poklábosili, a mně utekl čas, abych mohl zajet prodat díly z drona. Tam jsem za 5 minut (6). Předám vrtulky a podívám se na Air 2S, který je jedním z kandidátů na novou poletuchu. Jsou tři hodiny a domů bych to mohl dát do šesti. Jedu podle navigace na vymotání z obydlené oblasti a potom to již občas změním podle své vůle. Při zastavení před Rožnovem volám mému servismanovi, že se u něj zastavím a ukáži mu ten únik a světla. Stejně jsme se zrovna včera domlouvali na servis po 6000km. Napřed si ale užívám cesty z Rožnova na Vsetín. U něj sem přesně po 300km (7). Kontroluje to a domluvíme se, kdy bude mít čas. Domů je to již kousek a chvíli po 18 hodině parkuji. 325km