Po prvním deštivém týdnu se udělalo krásně a tak padlo rozhodnutí vzít si dovolenou. Jen rozhodnout kam. Nakonec padlo to, co se dlouho odkládalo. Byli jsme už na hradu Divín a chtěl jsem letos ještě vidět Děvín. K tomu jsme přidali ještě pár bodů. Chladno z rána nám posunulo odjezd až k 8 hodině, i tak bylo nutno vzít trochu teplejší prádlo. V navigaci jsem dal opět moje oblíbené klikaté cesty a dobře udělal. Vždy jsem jezdil až do Louky, ale tentokrát se jelo přes Suchov. No co na to říci, PARÁDA. Na Slovensku nás to za Myjavou poslalo na okresky Myjavské pahorkatiny, no opět, PARÁDA. Až do Bratislavy jsme jeli podél Malých Karpat a vzpomínali, při pohledu na hrady, jak jsme je navštěvovali. První zastávkou byl Weitův lom, kde se nachází kruhový labyrint. Dá se vyjet až k němu, ale posledních 100m jsme šli raději pěšky. Na Děvínský hrad je to malý kousek. Chvíli jsem zápasil s parkováním na velkém parkovišti pod hradem :-) Měli jsme dosti času, tak se hrad prošel v klidném tempu celý a ještě jsme stihli zajít pod něj k soutoku Moravy a Dunaje. Eva jen tak z "hecu" požadovala vidět most SNP v Bratislavě. Asi to navigace slyšela a přání splnila, což byl fakt hrozný nápad, v 15 hodin a v pátek. Projížděl jsem mezi auty jak jen to šlo, mnozí řidiči nás pouštěli, ale našli se i takoví, kteří nás spíše blokovali. Zácpy skončili až za Pezinkem, kde jsme odbočili z hlavního tahu. A to proto, že další bod byl bokem. Budmerický kaštiel s parkem stojí za zastavení a procházku. Je pěkně opravený, aby taky ne, když patří ministerstvu kultury. Poslední zastávka byla pod Smolenickým zámkem, chtěl jsem zadronovat, tak byla zastávka trochu bokem. Už se potahovaly mraky, ale podařilo se přiletět v době kdy mezi mimy vysvitlo slunce. Potom už jen cesta domů, stihli jsme to tak akorát, po západu slunce se začíná hodně ochlazovat. 370km
5.9.
Tři dny nádherné počasí a nikde jsem nebyl. Využil jsem nabídky vyzvednout králíky a byl hned důvod se projet. 51km
Neděle a pořád svítí sluníčko, jen s teplotou už je to slabší. Dopoledne jsem zavolal L.H. a domluvil odpolední zastavení na kávu a "kus řeči". No, a že bylo dopoledne, využil jsem moderní techniky (navigaci a mobil). Do navigace přibližnou trasu a v mobilu zobrazenou mapu, abych věděl kde vůbec jsem. Mám oblíbenou trasu za Holešovem přes Dřevohostice na Hranice, Odry, Vítkov. Jsou tam pěkné cesty na kochačku. Loni jsem objevil cestu přes Špičky na Odry, takže jsem motorku vedl tím směrem a navigace nás dostala na cyklostezku. Rychle jsme projeli, aby po nás nezbyla žádná stopa :-) Výhodou TomToma je, že ukazuje dojezdový čas, ten byl tento den směrodatný. Pořád jsem věděl, jestli mohu zatočit kam chci nebo musím podle navigace. Cestou se před námi objevila rozhledna, tak jsem k ní zamířil. Nějak jsem nechápal její smysl, protože bylo vidět vše od její paty. V sobotu se v této oblasti pohyboval D.B. a měl fotku zajímavé boží muky, za jeho pomoci jsem našel přesné místo a hned byl "bod zájmu". Pohled na dojezdový čas nás pomalu začal směřovat do Valašské Bystřice, ale neprojet se kolem v.n. Šance do Bílé by bylo fakt škoda. Vyšlo to na 100%, před zatáčkami byl semafor, kde se všechny auta zastavila a přede mnou tím pádem žádné nejelo. Asi si umíte představit tu radost při průjezdu zatáčkami. Na návštěvu jsme přijeli přesně na domluvený čas. Příjemně si povykládali, dali kávu a dvě hodinky byly fuč. Potom už nejkratší cestou domů. Poznámka: mapa trasy je přibližná. 314km
16.9.
Na dnešek byla naplánována v Kroměříži rehabilitace. Počasí v pohodě, tak jsem trochu pojezdil a dal kofolu U Trampa. 132km
Konec léta je hodně slunečný a chladný, ráno už se teplota pohybuje kolem 10°C. Rozhodli jsme se poslední letní den udělat ještě delší vyjížďku. Trasu jsem naplánoval pod Orlické hory v oblasti Česká Třebová, Žamberk, Litomyšl. Pro rychlejší přesun, jsme ráno jeli po dálnici a rychlostní silnici až k Moravské Třebové. Potom už jen klikaté silnice. První zastavení byl kostel Nanebevzetí Panny Marie v obci Šedivec. Trochu nás zklamal, podle fotek na webu se zdál zajímavější. Druhým bodem byla Tyršova rozhledna v Žamberku. Velmi zajímavá stavba a jdou krásně vidět severní hory. Drona jsem nepustil, hodně foukalo a je tu letiště. Ještě jsme se v Žamberku zastavili pro benzín (100 Verva) a dali si svačinu. Po velice pekných klikaticích jsme zamířili k nejsevernějšímu bodu dnešního dne. Je jím silniční krytý dřevěný most v PEKLE. No nejeďte do pekla :-) Poté už jsme se začali vracet a mířit na hlavní bod dnešního dne hrad Litice. Pomalu se začalo i oteplovat, vyndali jsme teplé vložky z oblečení a vydali se do kopce, kde jinde by ten hrad mohl stát. Cestou se míjí pěkná dřevěná zvonička. Na hrad je vstupné 90,-Kč. Zeptal jsem se, mohu-li létat dronem, povolení dáno. Po prohlídce jsem tedy na nádvoří vzletěl a mohl si hrad prohlédnout i s meandrem řeky Orlice. Posledním zastavením už cestou zpět, jsme měli kamenný most v Osíku ze 14 století. Jsou na něm dvě sochy, sv. Václav a sv. Antonín Paduánský. Opět svačina na posilněnou a pohled na hodinky prozradil, že by to chtělo opustit klikaté cesty a vyrazit rychleji domů. Blbý nápad v neděli odpoledne. Vydrželi jsme to jen do Moravské Třebové a tam rychle vyrazili na klikaté cesty až do Vyškova. Potom už rychle po prázdné dálnici domů. 455km
Po sobotní rodinné oslavě už bylo potřeba opět vyrazit. Počasí bylo pěkné, jen ráno troche chladněji. Již v týdnu jsem domluvil návštěvu u “jižana” Bronislava. Cestu jsme naplánoval podobně jako před 14 dny k L.H. jen se zvolil směr na jih. Navigace mi ukazovala dojezdový čas a mapy.cz kde jsem. Poprvé jsem si zapnul I “stopaře”, který zaznamenával přesnou trasu. Jak už to tak bývá, občas jsem zmátnul navigaci a občas to udělala ona mně. Prvním místem, které se mělo navštívit byl zatopený lom u Drysic. Než jsme se tam dostali projezdili jsme si Chřiby, cestou do Zdounek se otevřel fantastický výhled do kraje a dobrá viditelnost to jen umocnila. Napoprvé jsme lom minuly, po otočení už to bylo přesně. Lom je moc pěkný, ale soukromý se zákazem vstupu, naštěstí tam nikdo nebyl. Stočili jsme se teď na Slavkovské bojiště a cestou projeli Lysicemi, kde jsou “žudrové domy”. Je to místní architektůra a moc pěkná. První místo bojiště, byla “Stará pošta u Kovalovic”, kde mají na dvoře pomník padlým koním. Druhé se nachází na návsi Křenovic, kde mají sochu generála Kutuzova. Poté jsme projeli kolem Mohyly Míru na Prackém kopci a pomalu se stáčeli ke Kyjovu. Navigace nás vedla klikatými cestami, až jsme se ocitli na cestičkách uprostřed vinohradů. To proto, že jsem měl poslední bod kousek u Šardic uprostřed vinohradů. Je jím “vyhlídka Soudek”. A že bylo pěkně vidět do dálky, stálo to za návštěvu. Pomalu se přibližoval čas návštěvy, nebylo potřeba se již nikde zdržovat. Po dobře strávených dvou hodinách, jsme vyrazili k domovu, nějak to ale nevyšlo přímou cestou. No prostě ježdění na motorce není o tom co nejrychleji a nejkratší cestou dojet. Slunce už pomalu zapadalo a u Prakšic se nám otevřel hezký výhled na obec. Domů jsme to zvládli ještě za světla. Byl to nádherně strávený podzimní den. 270km