5.9.

V tomto měsíci se nám začne pomalu připomínat, že už to bude jen horší :-D Původní plán byl jet v pátek, ale předpověď nebyla nic moc. Takže plán byl v sobotu zajet konečně do Rakous. Vybrali jsme si Podyjí a Hardeggskou vyhlídku, jenže z naší strany se musí trochu více šlapat pěšky nezáživnou cestou a chtěli jsme vyzkoušet jízdu po rakouských cestách. Tak padlo rozhodnutí zajet přímo do Hardeggu (c1). Nachystal jsem v navi trasu, že do Znojma to bude po hlavní a rychle a potom již jen klikaté. Vyrážíme brzy ráno 6:10 a do Slavkova v pohodě po hlavním tahu. Tady jsem si neuvědomil, že navi pro objezd Brna není nastavená na klikaté cesty, najednou jsme se začali vracet do Brna. Rychlá náprava a do Pohořelic po klikatých, tady jsem nic neupravoval a jel po té dlouhé rovné, aniž jsem dbal na pokyny navi. V Cafe Paris jsme si dali kávu, která už byla nutná. Kousek za Znojmem jsme vjeli do Rakouska a hned v Mitterretzbachu zabočili na okresku. Užíval jsem si krásných zatáček a super povrchu, jen v jedné zatáčce jsem ucítil, že se zadní kolo trochu smýklo. Nic hrozného, ale nemám to rád. Těsně před sjezdem do Hardeggu je parkoviště, které bylo zatím obsazeno jen z poloviny. Převléknutí zabralo chvilku a vyrážíme na potulku. Napřed na východní vyhlídku (t1) a tam nám pohled doslova vyrazil dech. Slunce ve správné pozici a městečko s hradem jako na dlani. Kolem nás se míhali běžci, chodci jak na běžícím pásu. Později jsme se dověděli, že tady vede 100 km pochod. Poté již sestupujeme do městečka a najednou další vyhlídka (t2), hrad a věžní hodiny přímo na dosah. Konečně se dostáváme na most a překračujeme hranici. Pohledem do vody zjišťuji, že bych bolševikům tady určitě neuplaval. Ve vodě byla tráva, kterou nesnáší. Za mostem kolem celnice míříme po silnici mírně vzhůru až po odbočku na Hardeggskou vyhlídku (t3). Tady už jen kousek lesem a otevírá se opět jiný pohled na městečko. Bohužel je to přímo na jih a máte vždy slunce v protisměru. Dáme svačinku, jedno selfí a míříme zase k celnici. Pár metrů před ní je značka, která vede přímo po břehu Dyje pod skálou s právě navštívenou vyhlídkou. Hledáme jedno místo (t4), které Eva našla na internetu, je zde větší kámen a koukáte přímo na hrad a kostel, to vše se ještě zrcadlí na hladině řeky. Ještě dojdeme k ŘOPíku (t5) a obracíme se. Cestou kolem vyhlídky (t2) dělám opět fotku, teď je jen změna v oblačnosti. Při příchodu na parkoviště koukám, někdo se motá kolem SUZUCATI. A on to motorkář co má VStroma 1000, kterého zaujal držák navigace. U mne komunikace k smích, tak to zachraňuje Eva. Nasedáme a jedeme se ještě užít dobrých zatáček a kvalitních cest. Najezdili jsme v Rakousích jen 42 km, ale byly to velmi příjemné chvilky. Přejetí hranic po chvíli poznáte, začínají cvakat zuby a vše se třese. V tomto stavu dojedeme  k restauraci Rumburak (c2), tady máme totiž další bod dnešního dne. Sochy M.Olšiaka. Rozhledna byla už jen bonusem. Dali jsme si kávu a vyrazili pomalu domů. Měl jsem to naplánované, že Brno objedeme vrchem přes Adamov. Na hranicích kraje Jihomoravský a Vysočina se rapidně zlepšila kvalita silnic a tak se užíváme příjemné jízdy. Jen v oblasti Dalešic navigace nevěděla o uzavírce, a ta byla mizerně značená, takže jsme se dostali přímo k místu, kde frézovali povrch cesty. Projeli jsme to, ale není to zrovna příjemné. V Náměšti nad Oslavou doplňuji benzín a my břicha. Přes Velkou Bíteš, Tišnov a Kuřim zamíříme do zatáček, které nás přivedou do Adamova a z něj dalšími zatáčkami přes Křtiny do Vyškova. Pro urychlení tady sjedeme na dálnici, kterou opustíme za Kroměříží. Domů dojíždíme v 19:50. Vyšlo to přesně podle plánu. 464km

VIDEO


 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

11.9.

Mám dovolenou a naplánovanou rehabilitaci, tak toho využiji. Projel jsem se hodně na pohodu a nabral benzín na druhý den. 91km

12.9.

Slíbené krásné počasí snad vyjde a my si opět dali do plánu "motopěšo" výlet. Už jsme jej chtěli jednou udělat, ale bloudění s novou navigací nám odebralo potřebný čas na vycházku. Nyní již dobře připraveni vyrážíme ráno za tmy v 5:50. Teplota je docela slušná, i tak se oblékáme do více vrstev term prádla. Projedeme mlhami kolem Kroměříže a po hlavním tahu dojedeme do Šternberka. Konečně nám zase začnou zatáčky, míříme na Hvězdu, kde si pravidelně dáváme kávu. Teď byla opravdu potřeba, protože stoupáním do vyšších výšek klesala i teplota. Jsme tady jak dvě surikaty, vyhříváme se na sluníčku a nasáváme teplo. Tak mě to naladilo, že jsem úplně zapomněl zaplatit tu kávu. Už jsme měli nastartováno, když číšnice vyběhla. Hodně mě to dostalo, protože to jsem fakt nechtěl. Karlovu studánku jen štrejchneme a jedeme posledně objevenou cestou přes Vidle. Rozbitou cestu přes Horní a Dolní Údolí vynecháme a tak se poprvé dostaneme přímo do Zlatých Hor. Do Vidnavy a parkování pro pěší výlet už máme najeto, zbývá si to jen čistě užívat. Parkujeme u kempu, stojí to 30,-Kč. Máme na těch 5 km hodně času, v klidu si vychutnáváme příjemné mírné stoupání a po očku sledujeme jestli nerostou houby. Rostou a pozná se to podle invaze Poláků s plnými koši, my viděli jen muchomůrku. Posledních 500m je trochu prudších, ale Manín to není. Nahoře nejsme sami, chvíli počkáme a jsme. V klidu si to zde nafotíme a polétáme dronem. Potom přišel starší pán a bylo po klidu. Vyřídilka mu tedy jela. Zpět jsme dokonce dříve, než bylo počítáno. Když jsem doma plánoval trasu, MyDrive ukazoval, že to vezme přes Žulovou, skutečnost byla jiná, kus cesty jsme se vraceli, naštěstí je to moc hezká a příjemná cesta, nijak jsem se tomu nebránil. Zato úsek Písečná až Bělá pod Pradědem je neuvěřitelná nuda a utrpení. Když to projedete, čeká vás "NIRVÁNA" v podobě nové cesty přes Červenohorské sedlo, jen musíte při hezkém počasí počítat, že tam doopravdy nebudete sami. I tak to bylo fantastické. Ještě nás čekali dva úseky na které jsem se těšil. Sobotín - Rýmařov a Horní Město - Šumvald. Když už jsme byli v mé rodné oblasti, zastavili jsme se u rodičů na kávu a poklábosení. Čas příjemně utekl a nezbylo než po 18 hodině vyrazit. Vše po hlavním tahu jako ráno, dojeli jsme za tmy ve 20 hodin. 418km

VIDEO


 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

20.9.

Poslední letní jízda, přemýšleli jsme, kam to bude a jestli pěší nebo jen moto. Podle teploměru jsme zvolili moto a to ještě s pozdním výjezdem. Ráno jsme se trochu více oblékli a o půl desáté vyrazili. Původně jsem chtěl vše nechat na navigaci, ale první kilometry mě přesvědčili, že to tak nebude. Až do Kelče jsem jel podle sebe a potom už vládla navigace. Nebylo to na 100 %, ale byla alespoň zábava. Prvním bodem (1) byl památník americkým pilotům, byl jsem upozorněn, že je to v zatáčce a hned za lesem. Takže se jde poměrně prudce na brzdy. Místo se nám líbilo a tak jsme si zavzpomínali, jak to bolševici nesnášeli, že u nás umírali i jiní než sověti. Druhým bodem (2) byla rozhledna u obce Odry Veselí. Místo rozhledny měli spíše opravit cestu do obce, protože vidět bylo to samé i ze země. Viditelnost nebyla nijak závratná, ale Beskydy jsme rozeznali a Lysou poznali. Taky první svačinku jsme si dali. Evě jsem vykládal, že dalším místem je také rozhledna a to velmi blízko, dokonce jsme na ní loni byli. Tak ji ukazuji že to bude tam ta, co vidí. Samozřejmě nebyla. Po vjezdu do Oder koukám, že navi mě tlačí na cyklostezku, důvodem byla uzavírka mostu. Musel jsem si pomoci mobilem a MAPY.CZ, kde jsem našel jiný most. Potom už se jelo přímo na slíbenou rozhlednu (3) za obcí Slatina. Tady se dělalo jen foto a pokračovalo se dále. Teď nás čekali větrné mlýny. První (4) je při sjezdu do Moravské brány za obcí Hýlov uprostřed pole. Nejeli jsme přímo k němu, takže fota jen z povzdáli. Byl na dobrém místě, jde od něj vidět OSTRAVA a celé pohoří Beskyd. Zrovna se na letišti v Mošnově konaly Dny NATO, a tak bylo slyšet hluk letadel. Pár teček jsme zahlédli i ve vzduchu. Mezi tímto mlýnem a posledním bodem jsme museli podjet Ostravu a všechny ty dědiny, v půli nás čekal ještě mlýn (5) v Brušperku. Ani jsme netušili, že je tady takové pěkné městečko a ještě před ním jsme zahlédli krásný zámek, ten někdy příště vyfotíme. Mlýn se nachází až na vrcholu městečka u hřbitova. Je oplocen, takže opět jen z povzdáli. Pomalu jsme se přes dědiny a Frýdek-Místek dostali na poslední místo dne. Na hráz (6) Těrlické přehrady, tady jsem si zavzpomínal na dovolené s rodiči. Měli jsme to tady rádi. Cestu domů jsme nezačali zrovna dobře, až do Ostravice je to nuda a utrpení, potom konečně začne ta pravá motozábava. Jen se musí jet přiměřeně, protože kolem Šance to šancují poliši. Koukali jsme na dva nešťastníky při lustraci a ten zbytek se zašíval v lese. My projeli naším tempem v pohodě a užívali si to až do Vsetína. Potom to bylo utrpení nejen kvůli provozu, ale hlavně kvůli slunci. Svítilo přímo do obličeje a bylo hodně nízko. Domů jsme dorazili o půl sedmé po 359km


 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

uživatelský obsah - vždy jako první článek!!!

---slider---

error Slider nebyl nalezen.

---infopanel---

+420 987 654 321

mail@com