Na dnešek jsem měl dvě možnosti. Motosraz Triumph Hradec Králové nebo Slovensko. Po zhlédnutí předpovědi počasí vyhrálo jižní Slovensko. Při plánování jsem se trochu rozšoupl, nezbylo než si přivstat a v 6 hodin vyrazit. Cestou do Uherského Brodu jezdím tak brzy hodně opatrně. A opět se to vyplatilo, srnky pořád neví, jestli do lesa nebo pod kolo. Ve Veliké nad Veličkou tankuji full a počítám, že doplním opět, až se budu vracet. V ranním slunci se mi otevírá hezký výhled na Myjavu, jenže slunce do očí nechci. Vydávám se na známou motorkářskou trasu Brezová pod Bradlom - Pernek. Má to výhodu, ranní slunce je schované za kopci. Kousek za Brezovou zastavuji u již navštíveného Gregorova mlýna (1). Za Plaveckým Mikulášem se krásně objevuje Plavecký hrad, uvažuji o dronu, nakonec to ruším a zastavuji až u kapličky za Plaveckým Podhradiem. Tady musí stačit jen fotka. Jinak předělám kamery, blížím se do Perneku a čekají mne zatáčky na Pezinskou Babu. Moc jsem si jich nahoru neužil, velice brzy dojíždím kolonu aut. V plánu je dát si na Babě kávu (2), jenže jsem tady již v 8:40 a nikde nikdo. Vyrážím a mám teď před sebou volno a hlavně perfektně opravenou cestu. Původní kolonu dojíždím až za zatáčkami a do Pezinoku se to dá vydržet. Tady konečně dávám kávu na benzině (3). Vyměňuji baterie, předělám kameru a vyrážím. Mám kousek před sebou bod k navštívení. Jenže navigace mě nenavedla k němu, jen podél něho. Takže kostelík zahlédnu jen koutkem oka. Přede mnou se otevírá nesmírná rovina, kopce asi dlouho neuvidím. Bratislavu objíždím pomocí klikaté trasy v navigaci a jsem v Šamoríně. Koukám, že bych měl být po zahnutí u bodu, jenže stojím uprostřed sídliště na parkovišti. Naštěstí mladá maminka poradila jak dále. Projíždím pootevřenou bránou a konečně stojím u Koně (4) Dělám fotky a prosím další maminku o fotku, nějak jsem si to neuvědomil, že nemá kam dát mobil, kočárek, dítě a tašku. Nakonec to bravurně zvládá. Ještě rychle vzletím dronem na fotku z nadhledu. I hlad se ozývá a otevírám domácí zásoby. Odpočinutý se opět protáhnu bránou a vyrážím k hlavnímu cíli. Všude jen rovina a zatáček poskrovnu, zato jsou projet hodně svižným tempem. Tak svižným, že musím hodně razantně dobrzdit na odbočení. Parkuji ve stínu pod hrází elektrárny Gabčíkovo (5). Zatím fotím jen ze země, nevím, jestli mohu pustit drona. A náhoda tomu jde naproti, zrovna sem jede auto SECURITAS. Stopnu si jej a poptávám, jak je to tady s drony. Odpověď mě potěšila, nemají příkaz nás nahánět. Vzlétám, fotí a natáčím, než dojde baterie. A když už jsem tak blízko, vylezu si i na vyhlídkovou věž u zdymadel. Zrovna do jednoho vplouvá loď. Tak mám alespoň zajímavou atrakci ke sledování. Po návratu k motorce si dávám další svačinu a vyrážím se projet po hrázi tam i zpět. Polovinu dnešní trasy mám za sebou a návrat volím přes tři další body. První je Plovoucí mlýn v Kolárově (6) a bude asi na hodně populární motorkářské trase, je nás tady hodně. Prohlížím si dřevěný most a vlastní mlýn. Teď je zavřený, bude se otevírat až za 20 minut. Vstupné mají 3Eura. Raději peníze dávám za chlazené nealko pivo. Zchlazen a odpočinut vyrážím, potvrzuje se mi to, že cesta je hodně populární. Pořád jen zdravím. Konečně za Šurany v dáli vidím hory a moc se na ně těším. Ta rovina je na pohled ubíjející, na zatáčky to nebylo zase tak špatné. Navigace mě vyhání z hlavní cesty a přivede k bodu "Žebřík do neba" (7). Nejsem tady sám, pozdravím a dávám řeč s motorkářem. Vyměňujeme si tipy na bezva cesty. Jakmile osiřím, fotím a pouštím drona. Je tady tak nádherný výhled, že se toho nedá nabažit. Jenže čas se posouvá strašně rychle a domů to je daleko. Původní plán byl ze Zlatých Moravců jet do Partizánského, jenže při plánování to již ukazovalo uzavírku. Ono to zase tak nevadí, protože i ta druhá cesta je výborná. Ve Skýcově mám bod, kterým je jedna z "velkých laviček" (8) na Slovensku. Kousek od ní je i rozhledna. Fotím jeden manželský pár a potom si to vyměníme. V klidu si dávám poslední svačinu a najednou tady nikdo není. Vypouštím drona a chvíli si tady s ním hraji. Navigace mi ukazuje návrat před 20 hodinou, to je už dosti pozdě. Měním klikatou na nejrychlejší, ruším průjezdný dob a mám ušetřeno přes 40 minut. I tak mě to vede dědinami místo na Bánovce nad Bebravou. U semaforu v Trenčínské Turé zrovna naskakuje červená, nelením a odbočuji na bezinu Slovnaft (9), kde mají vynikající kávu. Ještě doplňuji tekutiny a mohu vyrazit domů. Cestu až do Bohuslavic na benzín jedu bez zastavení. Tankuji 18l a za pět minut v 19:30 parkuji doma po 521km

Září nevypadá jako Září, je letní teplo a sluníčko. Po páteční domácí robotě jsme se domluvili, že odpoledne vyrazíme na drobnou projížďku. A protože Pálavu máme rádi, volíme ji znovu. Před jednou vyrážíme, trasa se dá navolit různě. Vybírám tu jižnější na Uherský Brod, Uherský Ostroh a Bzenec. V Ratíškovicích na křižovatce volím špatně a vracíme se na Milotice a teprve do Dubňan. Dál až na Hradištěk-Zímarky se to nedá splést. Protože je krásně, je tady plno kol, aut a motorek, o lidech ani nemluvím :-D. Užíváme si pohledů do kraje na Pálavu a Vrbice. Pokračujeme přes vinohrady a musíme minout odbočku na Rakvice, je to uzavřené. Blíží se "cofeetime", zkoušíme to v Nových Mlýnech u Greek grilu, "smolík", je tu plno. Druhá zastávka je námi také hodně oblíbená a tady máme štěstí na absenci lidí. Kočičí skálu si tedy můžeme v klidu užívat. Hlavně ten pohled na Pálavu je luxusní. Původně jsme chtěli jet přímo do Mikulova, dneska si vyzkoušíme cestu do Bavor. Ty jsou rozkopané a ještě plné cyklistů, kteří nás na křižovatce zablokovali. Konečně jedeme na kávu k Benzině v Mikulově. Opět "smolík", Je totální v rekonstrukci. Trochu tady zase zmatkuji já a jen sleduji, jak na mne plechovkáři hrozí a láteří. Nedivím se, na křižovatce, kde chci jet rovně, mám blinkr. Prostě tu kávu potřebuji. Proto si ve Velkých Pavlovicích na MOLu hned dáme. Do Starého města je to klasika, na které jsme začínali, až tam to změním na Napajedla a přes pár zatáček do Bohuslavic. Doma jsme po 268km

Dneska jsem na ježdění sám. A když jsem nebyl na Triumph srazu v HK, proč nejet někam tam. Udělám zároveň průzkum bojem. Probouzím se ve 4:17, i když budík mám na 5:00. Teploměr ukazuje 18C, raději se při oblékám a v 5:00 vyrážím. Za Otrokovicemi se objevují první chuchvalce mlhy a trochu se ochlazuje, za Hulínem není již vidět a je pořádná kosa (13C + vlhko)V Břestu dotankuji do plna a mohu nechat navigaci na nejrychlejší trasu, ať ukáže kam jet. Mlha kolem Prostějova řídne a u prvního bodu v Kostelci na Hané mám již sluneční paprsky. K pomníku padlým v Napoleonské válce (1) se musí kousek po polní cestě. I přes mokrou trávu se to dalo dojet. Přenastavím kamery a pokračuji. Když už jsem dorazil do Konice, zahýbám k sekyře (2). Vyměním baterie v kamerách a trochu se nahřívám na sluníčku, je mi pořádná zima. Je teprve 7:30 a na cestě je absolutní klid. Cesta do Moravské Třebové proto probíhá na velkou pohodu. Zde mám také jeden bod, je to rozhledna, ale když vidím ten kopec, hned mé nadšení opadá a raději si na benzínce dávám kávu s nugátovým rožkem (3). Už se na mne dostává i trochu tepla, jen na sundání oblečení to pořád není. Před devátou vyjíždím a změnil jsem v navigaci trasu na "klikaté cesty". Než si to ale stihla spočítat, vyjel jsem na Svitavy. Špatně, otáčím se a přes město jedu na Lanškroun. Trochu mě to mate, ale neřeším. Nakonec z toho vychází super poježdění po perfektní cestě až do Chocně. Fakt si to náramně užívám. V Chocni zastavuji nad bývalým železničním tunelem, nyní je to již jen zářez ve skále. 13. 8. jsem jel kolem po spodním mostě. K dalšímu bodu to je již pár kilometrů. Je jím "Dřevěný kostel Všech svatých" v Dobříkově (4). Dělám fotky a začínám se přehřívat, proto vyndávám větrnou vložku. Musím se i zasmát, jde tady maminka s holčičkou a ta si zacpává uši, bojí se hluku z motorky. Vůbec si nedá vymluvit, že není nastartovaná. Od Hradce Králové jsem již kousek a také se blížím k mému nejzápadnějšímu bodu dne. Ještě před ním si dělám zastávku na výměnu baterií, aby byl záznam příjezdu. Přijíždím k "Černilovskému mlýnu" (5). Musí se kousek pěšky, to bych v oblečení, co mám, nedal. Konečně se vysvlékám do letního. Místo je to zajímavé a stojí za prohlídku. Je dvanáct a pomalu se začínám vracet na Moravu. Původní nápad byl jet na jih a podjet Brno. Vycházelo to přes 600 km, to bych nedal. Raději pojedu na sever do Orlických hor. Po 13 hodině zastavuji v obci Liberk u "Dřevěného kostela sv. Petra a Pavla" (6), vedle stojí samostatná dřevěná zvonice a fara. Při natáčení a focení se dávám do řeči s místním pánem a příjemně si poklábosíme. Vyrážím, a kdybych tušil, jak rozbitá cesta mě čeká, přemýšlel bych o jiné. Naštěstí nejsem věštec a musím se s tím popasovat. V Rokytnici v Orlických horách toho mám dost a volím směr na Žamberk. Navigace mě chvíli ještě přemlouvá, ale mám chuť si projet cestu do Králík. Až před Pastvinami mě došlo, že to nebyl nejlepší nápad, auta přede mnou se tady nedají snadno předjet. V Králíkách zastavuji u ORLEN benzina a mám co dělat zaparkovat v tom množství motorek. Než dojím svačinu a doplním tekutiny, zůstali tady jen dvě. Na motorce jsme nikdy nejeli Králíky - Hanušovice, průzkumná jízdy vychází k mé spokojenosti. Povrch není nejlepší, za to zatáčky dobré. Cestu do Šumperka jsem projížděl nedávno (20.8.), to ničemu nebrání si to zopakovat. Mám před sebou jen jedno auto a to drží perfektní tempo, kterému občas ani nestačím. V Šumperku musím nechat vše na navigaci. (7) Bod je v postranních uličkách. Konečně jsem u "soukromého orloje". Fotím a natáčím a hlavně si dobře povykládám s majitelem, který byl zvědavý na návštěvníka. Pohled na hodiny mi říká, že nemusí zase tak moc spěchat. Využívám této nabídky a projedu se přes Skřítek do Rýmařova, kde konečně dávám dobrou kávu. Z Rýmařova se dá sjet na Šternberk mnoha cestami, opět si volím tu z 20. 8. na Huzovou. Ve Šternberku na mne bliká signálka benzínu a nerad bych někde uvízl. Zbytečně jsem se bál, do plné to bylo jen 15,6l. Domů je to již známá klasika Olomouc - Přerov, a když nemusím na benzín do Břestu, tak na Holešov a Fryšták. Doma parkuji v 19 hodin po 517km.

Dneska nikde na výlet. Jedeme k rodičům na návštěvu, tou nejrychlejší, ale nudnou cestou. Zpět si to trochu oživíme a v 19 hodin parkujeme po 211km

V pátek jsem domluvil roční servis pro BONNIE v Triumph Olomouc na 10 hodin. Vyrážím chvíli po 9:30, mám tedy dosti času a využívám jej pro kroužení po kraji. Do prodejny přijíždím přesně na čas. Pozdravím se s panem Jelenem a jdu si dát kávu. Na BONNIE ihned začali pracovat. Moc toho není, jen olej, olejový filtr a brzdová kapalina. Čekání si krátím prohlídkou nových motorek, i těch co zde mají na servis. Vše je za hodinu hotové a v 11:30 vyrážím k domovu. Nechce se mi jet stejnou trasou, vybírám tu páteční na Holešov a Fryšták. V nádrži dochází benzín a je potřeba na zimu dát plnou. Zastavím se na Benzině a tankuji 100 Vervu. Ještě cestou nakoupím burčák a ve 13 hodin parkuji doma po 155km

Dneska je svátek, čas volna a ještě vyšlo počasí. Přemýšlím nad jízdou do Jeseníků, ale nakonec volím Beskydy. Za Vsetínem jako obvykle mířím přes hory. První zastavení dělám na přehradě Bystřička (1), tady se rozhoduji o první změně a jedu na Velkou Lhotu. Když už projíždím kolem "evangelického tolerančního kostela" (2) kde byl farářem Jan Karafiát, autor Broučků. Udělám si fotku. Pokračuji přes paseky úzkou a opravenou cestou na Vidče. Nad nimi je altánek (3) z kterého je pěkný pohled na Zubří a Moravskoslezské Beskydy. Po minulé zkušenosti se zkratkou jedu zpět do Vidče a pokračuji i přes upozornění "slepá cesta" do Rožnova pod Radhoštěm. U značky "zákaz vjezdu" zastavuji. Řidič vyjíždějícího nákladního vozu mi tleská, netuší, že na motorce se protáhnu kde se dá. A nakonec to vyšlo, aniž jsem se vracel do Vidče. V Rožnově tankuji již 100 Vervu, blíží se konec sezóny a na zimu ji mám raději čistou v nádrži. Vím, že chci jet na Bílou a protože mám čas, vyjíždím na Soláň (4). Spíše se ploužím za kolonou aut. Nahoře dávám svačinu a užívám si klidu. Vjíždím do Velkých Karlovic a vydávám se na Bumbálku. Až k hotelu Horal je to nuda, potom konečně začnou zatáčky. Jednu zrovna na jedničku nedávám, vyšlo to a nic se nestalo. Zbytek si pořádně užívám, ne závodně, ale v klidu. V Bílé zastavuji na foto u kostela sv. Bedřicha (5) a pokračuji na hodně oblíbenou cestu kolem v.n. Šance. Tady to oproti Soláni vyšlo na jedničku a jízda probíhá s rohlíkem mezi ušima. V Ostravici na benzině kontroluji čas a kompletně měním plány cesty. Rozhoduji se vyjet na Ondřejník (6). Až cestou nahoru si uvědomuji, že to není nejlepší nápad. Cesta je plná lidí, psů a aut, jedu maximálně na dvojku. Nahoře čučím jako blázen na ty davy. Ani ke kapli sv. Antonína se mi nechce. Dávám svačinu a znovu si měním plán jízdy. Pojedu k šikmému kostelu. Cestou za Frýdkem-Místkem zahlédnu dřevěnou věž "kostela Všech svatých" (7). Zahýbám k němu a jsem mile překvapen. Musím jej dát do naší mapy a přijet sem s Evou. V tomto kraji se jede pořád přes nějakou dědinu a město, nikdy nevím, jakou mám vlastně jet rychlostí. Volím univerzální 70 a jen na jistých úsecích to co je dovolené. Konečně zahýbám k "Šikmému kostelu sv. Petra z Alkantary" a parkuji přímo u něj. Fotka je moc důležitá. Skupinka dalších obdivovatelů to chápe a dokonce mi dělají fotku se SUZUCATI. Teplota je již vysoká, vysvlékám termoprádlo a otevírám větrání na bundě. Trochu se orientuji v mapě, abych nebyl tak závislý na navigaci. V tomto kraji zabloudím hned na první křižovatce. Než dojedu do Nového Jičína koukám, do mapy.cz ještě 5x, teď už to bude pohoda, cestu již znám a nikde se nehodlám zdržovat. Jediné co mě zastavilo, je semafor a dlouhá kolona v Bystřici pod Hostýnem. Kolonu předjedu, jen do červené na semaforu nemám odvahu. Jiní ano, je to ale jejich věc. Ve Zlíně ještě zajíždím na Benzinu dotankovat, zítra je v plánu odpolední jízdy s Evou. Doma parkuji chvíli před 18 hodinou po 344km

Dopoledne zajíždím do města na nákup 12km.

Po rychlém obědě nasedáme a opět míříme na Severní Moravu. Eva navrhla objet Libavou. Protože je pátek a všední den, trasu volím mimo hlavní cestu. Při objíždění Přerova v Citově zastavuji na odpočinek a hlavně na kontrolu nových kovových plastik (1). Je to hned naproti zámku (obecní úřad). Kousek hlavní cesty si dáváme z Krčmaně do Olomouce. Hned na začátku to beru na Bystrovany a Olomouc objedu. Cesta Dolany Jívová je parádní, jen si musíme někde odlehčit. Zajíždím za keře a koukám jako blázen, stojí tady TOI TOI (2). Zjišťujeme, že to je kvůli golfovému hřišti. Cestu až po Město Libavá si fakt užíváme, zatáčky a slušný povrch je to, co máme rádi. Po kostkovici podél vojenského újezdu to taková hitparáda není, proto přivítáme oddych u "kostel sv. Anny a sv. Jakuba Většího" (3) ve Staré Vodě. Kontrolujeme čas, můžeme volit delší trasu a ne zkrácenou přes Vítkov. Do Melče a potom do Hradce nad Moravicí jezdím rád, cesty úzké, ale na poklidnou jízdu příjemné. K zámku v Hradci nejedeme, zajímá nás benzina MOL (4). Potřebujeme kávu a něco sladkého. Do navigace dávám klikaté cesty. Chce nás vrátit, to odmítám a ještě kousek cesty se držím hlavního tahu. Jakmile ukáže odbočení, už neváhám. Drobný zádrhel je, že jsem nechal průjezdný bod ve Fulneku a do Oder to tím pádem zase bereme po hlavní. Na té koukáme na převrácené auto v příkopu. V Odrách vymazávám průjezdní body a dávám nové. Hlavně se chci vyhnout Bystřici pod Hostýnem kvůli uzavírce. Z Opatovic na Lhotu vjíždíme na hodně, ale hodně rozbitou cestu. Záda tady dostávají zabrat. Z Holešova opět klasika, jen upravená jízdou za traktorem. Ve Zlíně zase nabrat benzín a doma parkujeme přesně jako včera, jen po 274km

Po zvládnutí "smrtelné chlapské nemoci" (rýma) a při posledním krásném teplém dni, vyrážím na poslední jízdu letošní sezóny. Hlavním cílem je navštívit mého servismana, který má teď rozdělaný Versys 1000 (poslední model). Jsem totiž zvědavý na rozdělaný motor. Vyjíždím před 13 hodinou, přes Zlín se mi vůbec nechce, mířím tedy na Luhačovice. V Ludkovicích jen přibrzdím na fotku místa, kde stával "Most Baťovy dálnice". Projedu Luhačovice a vracím se na hlavní cestu do Vizovic. K servismanovi je to již kousek. Prohlédnu si motor, ukáže místo závady a vysvětlí princip všech těch koleček. Protože je pořád moc příjemně i při zvětšující se oblačnosti, rozhodl jsem se natankovat v Uherském Hradišti. Cestou na Slavičín dělám fotku u "křížku" a trochu měním trasu na Vlachovice. V Uherském Brodě váhám, kudy dále. Rozhodly zatáčky nad nudnou cestou, jedu na Bílovice. Na benzince dotankuji a trochu si beru i do kanystru na dolití po příjezdu domů. Do 16 hodiny je ještě daleko, volím trasu na Staré Město a Napajedla, zde opět odbočím do zatáček a v 16:15 parkuji po 160km