Během přípravy na čtvrteční jízdu mě zavolal Karel, co budu dělat. Dávám mu info o výletě do Orlických hor. Má zájem, který trochu schladím, vyjíždím v 6 hodin. Nakonec se rozhodl přidat. A doopravdy se nám daří v těch 6 vyrazit. Začátek je jenom o tom, jak se dostat do Šternberka rychle a bezpečně. Přerov je trochu ucpaný a musíme se proplétat kolonami. Naštěstí se to daří. Olomouc je jin na pohodu. Ve Šternberku (1) se musím trochu přiobléct, je mi chladno a budeme vyjíždět do hor. Karel už má dávno zapnuté vyhřívání. Konečně začne ta správná jízda. Do Rýmařova nejraději používám cestu na Huzovou, je tady malý kousek rozbitý, ale zbytek je v perfektním stavu a suprově se dá pojezdit. Zastavujeme na mnou oblíbené benzině (2). Kde mají kávu v porcelánu. K tomu si ještě přidávám sladký koláč. Nyní nás čeká cesta do Králíků. Do Sobotína se jede po hlavním tahu, až na jeden kamion je to paráda, potom se odbočuje na okresky. Mám v navigaci klikaté cesty. Ty nás přivádí do Velkých Losin, kde už musí Karel tankovat (3), dále by nedojel. Abych se vyhnul Šumperku, raději do Hanušovic jedu po horší cestě, kterou ještě navíc vylepšují opravováním posypem. Musíme jet hodně opatrně, někde je toho silná vrstva. Z Hanušovic na Králíky se jede údolím podél Moravy, cesta je poměrně slušná a dá se tady pěkně projet. V Králíkách (4) tankuji, během toho se Karel zapovídal s pánem, který mu doporučoval, kde se má zastavit. A protože máme slušný čas, navrhuji rozhlednu Val kousek od kláštera. Vyrážíme kousek zpět a do kopce. Rozhledna je na dobrém místě (5), jde vidět Kralický Sněžník, Stezka v oblacích, Sky Bridge, rozhledna Křížová hora, rozhledna Suchý vrch a hlavně Orlické hory. Ke klášteru nakonec nejedeme a už míříme do Orlických hor. Protože jsem si hodně oblíbil cestu po Polské straně, hned za Králíky tam zamíříme. Začátek je hodně nudný, jede se pořád v obci až do Międzylesie, kde konečně odbočujeme zpět k hranicím. Kousek od Zemské brány cesta začíná kopírovat Divokou Orlici, která tvoří státní hranici. Je trochu úzká, ale kvalitní s žádným provozem. Mám tady v Niemojówu místo k zastavení (6). Má to být zřícenina zámku, podle fotky z mapy.cz docela zajímavá. Jenže skutečnost je mnohem horší. Je to tak zarostlé a oplocené, že se to nedá nijak fotit. Nakonec vše zachraňuje kostel Navštívení Panny Marie. Pokračujeme až do Mostowic, kde překračujeme hranici a začínáme se vracet zpět. Už se nám zde objevuje větší provoz, ale oproti letní sezóně je to prázdné. V Neratově (7) po mnoha letech dělám zastávku. A když tady není zákaz vjezdu, vyjíždím až ke kostelu Nanebevzetí Panny Marie. Karel se trochu zdržuje, dělá si foto na příjezdové cestě. Procházíme si kostel a tak mohu porovnávat změny, které od mé poslední návštěvy přibyly. A je jich hodně. Pokračujeme a ještě dělám zastávku u kostela sv. Jana Nepomuckého. Jsme tady sami, v klidu si tak můžeme prohlédnout otevřený kostel. Je čas oběda a na trasu jsem kvůli tomu dal chatu U Rampušáka. Mám na ni mnoho vzpomínek ještě ze socíku a psích návštěv na Pastvinách. K mému velkému zklamání je ZAVŘENO. Sjedeme jen kousek k Zemské bráně (8). Karlovi doporučuji budoucí projití údolí Divoké Orlice. Je to nádherný výšlap. Hlad se chystáme zahnat v Českých Petrovicích, Na Rozcestí (9), jak se restaurace jmenuje. Moc velké nadšení nemají, ale nakonec jsme si domluvili smažená sýr a grilovaný Hermelín. Paní asi tušila, jakmile obsadíme venku stůl, budou zákazníci přibývat. Přesně to se stalo. Protože dojezdový čas je perfektní, přidávám do trasy ještě rozhlednu Mariánku (10) před Lanškrounem. Musíme tak opustit hlavní cestu, mě to nijak nevadí. Bohužel rozhledna je uzavřená, jak bývá v naší zemi zvykem. Za EU dotace postavit a potom kašlat na údržbu. Ještě si projedeme poutní místo na Mariánské Hoře a míříme do Lanškrouna. Mám tady opět benzinku s kávou do porcelánu. Jenže po změně původní trasy nás navigace navádí na Off-road. Mně to nevadí, mám cenduro, jenže Karel se svým hybridem skútr/motorka asi nehýří nadšením. Nakonec to dal a můžeme si tak vychutnávat dobrou kávu (11). Z Lanškrouna do Tatenic je to dobré svezení, ale z nich je to čirá nuda. Zpestřená uzavírkou mostu a objížďkou přes dědinu. Na semaforu se nám daří dostat před auta a nemusíme se nijak zdržovat. Z Moravské Třebové na Chronici to mám rád a dobře se tady dá pojezdit, potom dělám chybu a poslouchám navigaci, místo přes Jevíčko to na Jaroměřice bereme přes Biskupice. Cesta otřesná i na SUMOKI. Jaroměřice jsem dal do bodů k navštívení. Mám rád poutní místo Hora Kalvárie (12). Jen výjezd k němu se oproti poslední jízdě hodně zhoršil, už při nájezdu nahoru mě ustřelilo přední kolo, ani nevím, jak jsem to ustál. Za to nahoře se vše v dobré obrací. Karlovi ještě vykládám o místním zámku, ke kterému nakonec stejně neodbočím. Bude si ho muset navštívit sám. Míříme na Konici a potom směrem na Olomouc. To je výborná trasa na jízdu. V Drahonovicích ještě odbočím k tvrzi Černá věž (13) (která je bílá), svítila už při příjezdu, neodolal jsem. Domů navigaci sleduji jen napůl, mám to zde hodně proježděné a volím si cestu podle své nálady a dojezdového času. V Tovačově dostal Karel nápad navštívit pivovar v Kvasicích, jenže bychom dojeli pár minut po zavíračce. Poslední úsek cesty vybírám se zatáčkami, pořád jich není dost. Domů dojíždíme ve výborném čase 18:30 po 465km

Jedu do obchodu pro masážní válec, a když už sedím na SUMOKI, beru to přes Kroměříž. Milan mi koupil v ČLR drobnost na výfuk. Domů využívám nový kousek dálnice na Fryšták. 73km

Milan mě na AliExpress.com objednal novou krytku kolena výfuku. Dneska nastal den na výměnu originálu za nový díl. Je to mnohem decentnější. Jsem zvědav, jak dlouho to vydrží.

Po vydatných deštích se v předpovědi objevil jeden den se sluníčkem. Plánuji si trasu hodně na jih, kde by to mělo vyjít na 100%. Budík mám na 6 hodin, jenže oči se otevírají již v pět. Venku tma a 8°C, stejně vyrážím. Oblékám vršek nepromoku, zapínám vyhřívání rukojetí a ekonomicky dojíždím na benzinku do Uherského Hradiště. Zbývající dojezd mám 32km. To vše kvůli natankování 100 Vervy. Už se blíží zima a chci mít jen tento benzín v nádrži. Přes Kunovice dojíždím na velkou křižovatku u Starého Města. Kde najíždím na dálnici do Bzence pro ušetření času. Za Dubňany u rybníka není vidět dále jak na 50m, je tu hrozná mlha. Tak mě napadlo u Mutěnic si vyjet na rozhlednu Vyšicko (1) a podívat se na to z výšky. Dokonce i na fotce to vypadá pěkně. Teď již klasika na Velké Bílovice, jen si musím předjet dodávky, které mě za Čejkovicemi zavazí. Na Zímarkách (2) je klid a okolí je hodně zajímavě nasvícené sluncem přes mraky. Toto místo se nikdy neomrzí. Za chvíli už nejsem sám, nezbývá, než pokračovat dál a protože se blíží čas kávy, je to do Mikulova na benzinku (3). Káva je standart, ale ty Horalky jsou doopravdy hnus. Dokonce se spouští kapky ze zamračeného nebe. Na radaru je to jen modře označené, nemusím se toho bát. Vyrážím a navigace míří do Rakouska, to odmítám, a protože to tady již trochu znám vedu se sám. V Drnholci mě napadá, zastavit se na rozhledně. Projíždím kolem Světa bludišť a parkuji přímo pod rozhlednou (4). Plánuji si selfí na vrcholu. Bohužel, rozhledna je v havarijním stavu, jako mnoho jiných. Původně jsem měl jet na Hrušovany, ale změnu navigace přijala a jedeme jinak. Není to zrovna špatná trasa, hlavně je pro mne nová. Dojíždím oklikou do Jaroslavic (5), kde nakukuji na zámek a zjišťuji, že je tady cesta rozkopaná. Po kontrole v mapy.cz se vydávám do místních uliček, jenže povrch se mění a nemám odvahu. Poptávám se místní paní, jak to objet. Jedině přes to bláto nebo zpět na Hrádek. A protože přes to bláto již míří třetí auto, rozhodnu se pro tuto variantu. Dobře to dopadlo a jsem na cestě do Slup (6). Tady se chci jen vyfotit před vodním mlýnem, již dříve navštíveným. Jeho prohlídku doporučuji. Nyní mne čeká místi, které ještě neznám a podle itineráře by mělo být zajímavé. Cesta k němu zajímavá je, vede rozbitou zemědělskou cestou. Pořád lepší jak maďarskou, kterou jsem zažil na výletě po Slovensku. V obci Hnízdo mi navigace říká, máš jet tady. Jenže mám před sebou cestu z bláta. Kontroluji to v mapy.cz a nacházím jinou cestu. Ta mě převádí pohodlně k mému cíli, hrádku Lampelberk (7). Je to jen mini kamenná věž s terasou. V sezóně tady prodávají víno. Nahlížím do Rakouska a pozoruji dva rakouské důchodce, kteří sem přijeli na kolech. Asi se báli, že je okradu a cpali si kola na vyhlídku. Jen nevěřícně kroutím hlavou. Nyní mě čeká průjezd Znojmem a cesta do Vranova nad Dyjí. V Lesné zajíždím k Větrnému mlýnu, jenže je zavřeno. Ušetřím čas a peníze za oběd :-D. Ve Vranově na vyhlídce (8) jsem sám, fotím si zámek a koukám na ceduli pro motorkáře od místních. Upozorňují, že nemají chuť poslouchat uřvané motorky, jezdící sem a tam. Cestu mám naplánovanou kolem zříceniny Cornštejn, ale cestou se mi zalíbilo místo za Lančovem u „Poklony Nejsvětější Trojice“ (9). Aranžuji SUMOKI na focení a ještě si tady dávám lehkou svačinu. Na Cornštějn jen pokukuji, jak projíždím, za to na Bítov si zastavuji na mostě k focení. Dokonce mám nutkání na foto z drona, jenže chatařů je tady pořád dost, nemám odvahu je rušit. Užívám si rozbitých cest, až dojíždím do obce Police. Mám tady bod, jenže nevím co to je. Kontrola v mapy.cz to prozrazuje. Je tady zámek s muzeem, musí se do úzkého průjezdu a jsem u něho. Parkuji pod okny pražírny kávy REPETE (10). Dělám fotky zámku a chystám se k odjezdu. Z pražírny vychází pán s hrnkem kávy. Ruším přípravy a jdu dát řeč. Věděl přesně, co budu chtít, aniž se stihnu zeptat, nabízí mi uvařit čerstvou kávu. Neodmítám a při popíjení si bezva poklábosíme. Zve mě na prohlídku pražírny, ani to nejde odmítnout. Dostávám perfektní výklad o kávě a jejím zpracování. Mohl bych tady strávit hodně času, jenže ten mě spíše tlačí k odjezdu. Nerad se loučím a vyrážím na sever. Na fotky jsem úplně zapomněl. Cesta je perfektní a velmi si ji užívám, mám pořád pocit, že to tady ještě projeté nemám. Až když vjedu do Štěměchů, koukám, že nedávno jsem tady navštívil „Tvrz“. Dnes se o ni nezajímám a pokračuji na Dašov k „Mlýnu“ (11). Cestou hledím na rozhlednu Mařenka. Tu někdy jindy a hlavně za sucha. Parkuji a jdu fotit, otevírají se vrata a pan a paní domácí jdou venčit psa. Dáme rychlou řeč a jsou pryč. Po zjištění, jaká je cena prohlídky mě to ani nemrzí. Po návratu na hlavní je jasné, že až domů pojedu po známých a projetých cestách. Nijak mně to nevadí, protože jsou moc dobré na motorku. V Rouchovanech (12) dělám zastávku na svačinu, Horalka a tyčinky mě moc nenasytili. Dávám koblihy od vietnamců a zjišťuji, kde je nejbližší benzina s 100 Vervou. Je v Rosicích, to nebude velká zajížďka od plánované trasy. Vyrážím a dávám mnou hodně oblíbenou cestu do Moravského Krumlova, tím pádem ignoruji dřívější odbočky. Trochu se mi prodlužuje cesta a musím sledovat dojezd, za to mám pěkný pohled na sv. Floriána. Cesta na Ivančice a Rosice se zahušťuje auty a u závor v Tetčicích to přímo stojí. Konečně na benzině (13), dojezd byl ještě slušný 52km. Jenže to záleží, jak mám těžkou ruku. Vracím se a v Tetčicích opět „šraňky“, nyní předjíždím celou tu dlouhou kolonu až k nim. Z Neslovic mířím kolem rozhledny Vladimíra Menšíka na Hlíně k napojení na původní trasu. Ta mě přivádí pod Brno do Modřic. A protože si nepamatuji, jaké body jsem si naplánoval, je mi záhadou, proč zrovna tady touto cestou jedu. Před Újezdem u Brna míjíme havárii, auto je rozbité dost, doufám, že to nebylo moc vážné. V Újezdě na navigaci není spolehnutí a musím si hledat odbočení sám, naštěstí vím, jak vypadá. Podjetím kolejí se dostávám na Off-road a jdu do stupaček. Během chvíle parkuji u „kaple sv. Antonína Paduánského“ (14). Je to památná kaple, zde jsem ztratil Evu. Ta do dneška u ní nebyla. Sluníčko svítí tím nejlepším směrem, po nachystání SUMOKI na focení si dělám selfí. A protože nechci ovladač drona mít v ruce, dávám ho za záda. Aniž mě to dochází, drom najednou odlétá. Co se děje? Někdo mi ho krade! Až potom to pochopím, pohnul jsem si páčkou. Naštěstí správným směrem, od stromů. Zpocený nejen od sluníčka, vyrážím domů. Nic složitého už neplánuji, i tak mám dojezd v 19 hodin. Buchlovské zatáčky docela vychází a opět na velké křižovatce u Starého Města najíždím na dálnici, Teď jen opačným směrem než ráno. V Napajedlích už otevřeli most, nemusím tak přes Zlín a beru to posledními zatáčkami před domovem na Salaš. Ještě zastavuji na focení perfektního čísla na tachometru, mám tam 012345. Doma parkuji po 13 hodinách jízdy a 513km

Sláva nazdar výletu, BONIIE už je tu. Ano, dneska jsem si přivezl konečně opravenou BONNIE. Cestou byla podrobena zátěži, ale asi ne takové jako v servisu. Nebyla taková průměrná spotřeba. Já 6l a servis 7,1l. I s jejich zkouškami se najelo 104km

Když už mám BONNIE doma, na FB jsem zjistil, že cesta z Rajce na Fačkovské sedlo je opravená a hlásí letní počasí, je jasné, že bude jízda na Slovensko. Po naplánování trasy do navigace mi je jasné, že to bude hodně na pohodu. Vyrážím v 9 hodin, hned v Luhačovicích tankuji opět 100 Vervu (1), aby se zbytky 95 hodně naředily. Poprvé letos zkouším na doporučení dát aditivum na zimu. Směr Slovensko vedu mojí nejoblíbenější trasou na Dubnici nad Váhom a potom na Ilavu. Tady jako vždy zastavuji na benzině (2), protože mám dneska kamery a potřebuji je zapnout. Při příjezdu mám pocit, že je tady moto-sraz. Motorek jako much, asi to bude celý den, když je tak perfektní počasí. Po vyjetí se přidávám ke skupině, co míří stejným směrem a držím se jich až do Košec. Nyní mě čeká jen motorkářská zábava. Mám tuto cestu do Čičman hodně v oblibě. Nebývá na ní moc provoz a zatáčky jsou suprové. Jde to poznat i tak, že do protisměru jede spousta motorkářů. V Čičmanech zajíždím do obce (3), chci si udělat pár fotek pomalovaných domů. Jenže pořádají nějaký „jarmark/pouť“ a cesta je uzavřená. Naštěstí zrovna u restaurace. Dávám si kofolu a sleduji cvrkot přijíždějících motorek. Moc fotek nedělám, nechci odcházet daleko od BONNIE. Mám na ní poprvé navigaci. Až na Fačkovské sedlo mě teď čeká opět perfektní svezení. Hlavně opravený výjezd nahoru moc potěšil. Po starém povrchu bych na BONNIE nejel. Nahoře zajíždím na parkoviště (4) a stavím si motorku k focení s Kľakem v pozadí. Asi tak, jak měl ogara, co dával info o opravě, na FB. Pokračuji a v Kľačně přemýšlím o změně cesty, jenže mi nikdo nepotvrdil, že by na Kláštor pod Znievom byla opravená cesta. A pro BONNIE tam není ideální povrch. Nedá se, do Prievidze tu nudu překonám a hned na začátku si u benzinky (5) dělám přestávku na oběd. Mám od Evy švestkový koláč. Odpočinutý vyrážím na Bojnici, je to opět jedna z perfektních moto-tras. Zámek si prohlížím jen ze sedla motorky a už se vrhám do příjemných serpentin. Jak projíždím Nitrianske Rudno, opět si vzpomenu na Michala Nováka ze Žiliny. Je to tím, že těsně před úmrtím, měl na FB fotky od místní vodní nádrže. Nyní mě až do Ilavy čeká opět jen zábava, bohužel přerušená kvůli nové helmě. Než si to sedne, tak mě z ní pořádně bolí uši. Při výjezdu na „Homôľku“ dojíždím motorkáře na choppru a raději si ho držím od sebe dál. Na rovině ujíždí a před zatáčkou hrozně zpomaluje. Dneska je u „bufetu Partyzán“ narváno, jako všude na oblíbených místech motorkářů. Takže jen projedu a soustředím se na předjetí choppraře. Podařilo se, ale zase mám za zády nedočkavou Audinu. Jakmile to jde pouštím ji před sebe, ať mě moc netlačí. Opět u benzinky v Ilave (6), jen motorek poskrovnu. Do Luhačovic jedu stejnou trasu jak dopoledne, jen ve Slavičíně musím kvůli helmě zastavit a uvolnit uši od bolesti. Ještě potřebuji dotankovat co nejblíže domovu, proto volím cestu přes Zádveřice na Zlín, kde na „Orlenu“ (7) cvrnknu trochu aditiva a dotankuji 100 Vernu. BONNIE je tak nachystaná na zimu. Po 7 kilometrech v 15:30 hodin parkuji. Celý výlet dal 268km.

VIDEO

V sobotu jsem dal vědět Karlovi, že mám v plánu delší jízdu na neděli. Až ráno jsem zjistil, že pojede se mnou. V 7:30 vyrážíme, jako vždy kašlu na navigaci a mířím neomylně na Mořice (1) k mé oblíbené benzince na kávu do porcelánu. Po zahřátí, pokračujeme na Prostějov, Konici a Jevíčko. Tím pádem mohu napravit poslední pochybení a v Jaroměřicích (2) zastavit u „Obecního úřadu“, který je v bývalé tvrzi. Je tady mlha a do Jevíčka ještě houstne. Jen co začínáme vyjíždět z údolí, máme sluníčko a trochu se i oteplí. I nějaké ty rozhledy se objevují. Konečně Vendolí, kde máme první plánovaný bod. Je jím „Thorovo kladivo“ (3). Děláme si fotky a domlouváme, kde se bude tankovat. Karel chce OMV a já Orlen. První je v Hlinsku a druhý ve Ždírci nad Doubravou. Koukám na navigaci a pořád mi tam svítí bod na kladivo. Mažu tedy zastávku a nechávám se vést Karlem po hlavní cestě do Hlinska na OMV (4), dále zase vedu já, jen ve Ždírci netuším kde je Orlen. Kontroluji v mapy.cz  a jsme tam (5). Tankuji totiž 100 Vervu a ta není všude. Původně jsme zde uvažovali o jídle, nakonec padlo rozhodnutí, že ještě dojedeme do Chotěboře. Karel si chce vyfotit pivovar. U něho hledám, kde se najíme a zaujala mě restaurace „Hrom do police“ (6). Je dobře umístěná a má i parkoviště. Protože svítí slunce, sedáme na terasu. Dostávám chuť na Fish & Chips, co mají v nabídce. Dokonce hranolky měli v anglicky tištěném pytlíku. Dobře najedeni sedláme motorku a skútr a vyrážíme. V jednom místě odbočujeme a koukám, že to tady znám. Dokonce i navštívenou „Tvrz Železné Horky“ vidím. Jenže Karla ve zpětném zrcátku nevidím. Po chvilce hledání jej nacházím pod tvrzí (7). Pokračujeme a vjíždíme do obce Žižkovo pole, teď si uvědomuji, že je něco špatně a jedeme jinam, než máme. Zastavuji u Žižkovy mohyly (8), kde kontroluji mapy.cz. Tak zjišťuji, že jsem u Thorova kladiva smazal ten nejdůležitější bod dne. Domlouváme se k návratu, protože jej musím mít. Trochu se nám tak posouvá čas dojezdu, ale jdeme do toho. Za Havlíčkovým Brodem se objevuje značka slepá cesta za 20km. Ignoruji to a dojíždíme do Habrů (9), kde je ta uzávěra. Navigace chce dále, ale Karlovy mapy.cz nás otáčejí. Takže jedeme podle nich až do Číhoště ke „Geografickému středu České republiky“ (10). Uděláme si fotky a řešíme kudy domů. Zadávám cestu do Tišnova a vyrážíme, jenže v Habrech opět navigace netuší, ani já netuším, kudy jet. Beru to intuitivně až po jednu křižovatku, kde fakt nevím. Karel poradil přesně opačně než navigace. Nakonec se z toho vymotáváme a projíždíme opět Chotěboří a Ždírcem nad Doubravou. Po hlavním tahu se dostáváme do Nového Města na Moravě, opět ignoruji navigaci a volím si trasu podle sebe. Jak jsem tady mnohokrát zmínil, cestu do Tišnova mám rád po hřebení přes Dolní Rožínku. Povrch i profily zatáček dovolují jet svižně. A to se nám hodně dlouho daří. Zastavujeme na Orlenu v Tišnově (11). Prohodím pár slov s motorkářem na modré SUZUKI a řeším, jakou trasu zvolit. Původní plán byl přes Blansko, jenže je už hodně pozdě. Volíme přes Brno. Nadšený nejsem, naštěstí to vyšlo perfektně, nikde žádná kolona a ucpaná cesta. Brnem projíždíme jako nůž máslem a za chvíli sjíždíme z dálnice na Slavkov u Brna. Jedeme v krátké koloně aut, naštěstí jedou svižně a nikdo se neloudá. V Buchlovských zatáčkách předjedu, co se dá a při tom ztrácím Karla. Ten mě u Trampa dohání. Domů klasiku přes Kunovice. V Bílovicích na semaforu se rozloučíme, protože Karel nepojede domů. Celý výlet i s tím blouděním dal krásných 536km

Po včerejšku to bude jenom skok. Potřebujeme objednat dřevo a při posledním objednávání po telefonu vznikl problém dvou objednávek. Takže jedu zjistit přesné místo, kde to je a zrovna si to objednat. Protože po včerejšku mám prázdnou nádrž, zastavuji se v Luhačovicích (1). Do nádrže dávám jen 5 litrů, nechci na servis mít plnou. Kousek za Uherským Brodem najíždím do bývalého JZD Králov (2) a hledám, kde se vlastně nachází kancelář. Zastavuji u stavební buňky, kde mě vítá nádherný Německý ovčák, až potom majitel. Domlouvám s ním objednávku a vydávám se do MCF Slušovice na domluvení servisu po 12000km. Cesta je na pohodu, ani se mi nechce moc předjíždět. Na prodejně si domluvím přivezení SUMOKI na čtvrtek, zítra ji chci dát koupel, abych se za ní nemusel stydět. Potom už jenom domů. 93km

Dneska odvážím SUMOKI do servisu, který bude v MCF Slušovice. 16km

Přivezl jsem si SUMOKI po servisu domů. Nádrž plná 100 Verny a ještě jsem dal trochu aditiva. Přikrýt plachtou a na jaře probudím. 17km