Během přípravy na čtvrteční jízdu mě zavolal Karel, co budu dělat. Dávám mu info o výletě do Orlických hor. Má zájem, který trochu schladím, vyjíždím v 6 hodin. Nakonec se rozhodl přidat. A doopravdy se nám daří v těch 6 vyrazit. Začátek je jenom o tom, jak se dostat do Šternberka rychle a bezpečně. Přerov je trochu ucpaný a musíme se proplétat kolonami. Naštěstí se to daří. Olomouc je jin na pohodu. Ve Šternberku (1) se musím trochu přiobléct, je mi chladno a budeme vyjíždět do hor. Karel už má dávno zapnuté vyhřívání. Konečně začne ta správná jízda. Do Rýmařova nejraději používám cestu na Huzovou, je tady malý kousek rozbitý, ale zbytek je v perfektním stavu a suprově se dá pojezdit. Zastavujeme na mnou oblíbené benzině (2). Kde mají kávu v porcelánu. K tomu si ještě přidávám sladký koláč. Nyní nás čeká cesta do Králíků. Do Sobotína se jede po hlavním tahu, až na jeden kamion je to paráda, potom se odbočuje na okresky. Mám v navigaci klikaté cesty. Ty nás přivádí do Velkých Losin, kde už musí Karel tankovat (3), dále by nedojel. Abych se vyhnul Šumperku, raději do Hanušovic jedu po horší cestě, kterou ještě navíc vylepšují opravováním posypem. Musíme jet hodně opatrně, někde je toho silná vrstva. Z Hanušovic na Králíky se jede údolím podél Moravy, cesta je poměrně slušná a dá se tady pěkně projet. V Králíkách (4) tankuji, během toho se Karel zapovídal s pánem, který mu doporučoval, kde se má zastavit. A protože máme slušný čas, navrhuji rozhlednu Val kousek od kláštera. Vyrážíme kousek zpět a do kopce. Rozhledna je na dobrém místě (5), jde vidět Kralický Sněžník, Stezka v oblacích, Sky Bridge, rozhledna Křížová hora, rozhledna Suchý vrch a hlavně Orlické hory. Ke klášteru nakonec nejedeme a už míříme do Orlických hor. Protože jsem si hodně oblíbil cestu po Polské straně, hned za Králíky tam zamíříme. Začátek je hodně nudný, jede se pořád v obci až do Międzylesie, kde konečně odbočujeme zpět k hranicím. Kousek od Zemské brány cesta začíná kopírovat Divokou Orlici, která tvoří státní hranici. Je trochu úzká, ale kvalitní s žádným provozem. Mám tady v Niemojówu místo k zastavení (6). Má to být zřícenina zámku, podle fotky z mapy.cz docela zajímavá. Jenže skutečnost je mnohem horší. Je to tak zarostlé a oplocené, že se to nedá nijak fotit. Nakonec vše zachraňuje kostel Navštívení Panny Marie. Pokračujeme až do Mostowic, kde překračujeme hranici a začínáme se vracet zpět. Už se nám zde objevuje větší provoz, ale oproti letní sezóně je to prázdné. V Neratově (7) po mnoha letech dělám zastávku. A když tady není zákaz vjezdu, vyjíždím až ke kostelu Nanebevzetí Panny Marie. Karel se trochu zdržuje, dělá si foto na příjezdové cestě. Procházíme si kostel a tak mohu porovnávat změny, které od mé poslední návštěvy přibyly. A je jich hodně. Pokračujeme a ještě dělám zastávku u kostela sv. Jana Nepomuckého. Jsme tady sami, v klidu si tak můžeme prohlédnout otevřený kostel. Je čas oběda a na trasu jsem kvůli tomu dal chatu U Rampušáka. Mám na ni mnoho vzpomínek ještě ze socíku a psích návštěv na Pastvinách. K mému velkému zklamání je ZAVŘENO. Sjedeme jen kousek k Zemské bráně (8). Karlovi doporučuji budoucí projití údolí Divoké Orlice. Je to nádherný výšlap. Hlad se chystáme zahnat v Českých Petrovicích, Na Rozcestí (9), jak se restaurace jmenuje. Moc velké nadšení nemají, ale nakonec jsme si domluvili smažená sýr a grilovaný Hermelín. Paní asi tušila, jakmile obsadíme venku stůl, budou zákazníci přibývat. Přesně to se stalo. Protože dojezdový čas je perfektní, přidávám do trasy ještě rozhlednu Mariánku (10) před Lanškrounem. Musíme tak opustit hlavní cestu, mě to nijak nevadí. Bohužel rozhledna je uzavřená, jak bývá v naší zemi zvykem. Za EU dotace postavit a potom kašlat na údržbu. Ještě si projedeme poutní místo na Mariánské Hoře a míříme do Lanškrouna. Mám tady opět benzinku s kávou do porcelánu. Jenže po změně původní trasy nás navigace navádí na Off-road. Mně to nevadí, mám cenduro, jenže Karel se svým hybridem skútr/motorka asi nehýří nadšením. Nakonec to dal a můžeme si tak vychutnávat dobrou kávu (11). Z Lanškrouna do Tatenic je to dobré svezení, ale z nich je to čirá nuda. Zpestřená uzavírkou mostu a objížďkou přes dědinu. Na semaforu se nám daří dostat před auta a nemusíme se nijak zdržovat. Z Moravské Třebové na Chronici to mám rád a dobře se tady dá pojezdit, potom dělám chybu a poslouchám navigaci, místo přes Jevíčko to na Jaroměřice bereme přes Biskupice. Cesta otřesná i na SUMOKI. Jaroměřice jsem dal do bodů k navštívení. Mám rád poutní místo Hora Kalvárie (12). Jen výjezd k němu se oproti poslední jízdě hodně zhoršil, už při nájezdu nahoru mě ustřelilo přední kolo, ani nevím, jak jsem to ustál. Za to nahoře se vše v dobré obrací. Karlovi ještě vykládám o místním zámku, ke kterému nakonec stejně neodbočím. Bude si ho muset navštívit sám. Míříme na Konici a potom směrem na Olomouc. To je výborná trasa na jízdu. V Drahonovicích ještě odbočím k tvrzi Černá věž (13) (která je bílá), svítila už při příjezdu, neodolal jsem. Domů navigaci sleduji jen napůl, mám to zde hodně proježděné a volím si cestu podle své nálady a dojezdového času. V Tovačově dostal Karel nápad navštívit pivovar v Kvasicích, jenže bychom dojeli pár minut po zavíračce. Poslední úsek cesty vybírám se zatáčkami, pořád jich není dost. Domů dojíždíme ve výborném čase 18:30 po 465km

Jedu do obchodu pro masážní válec, a když už sedím na SUMOKI, beru to přes Kroměříž. Milan mi koupil v ČLR drobnost na výfuk. Domů využívám nový kousek dálnice na Fryšták. 73km

Milan mě na AliExpress.com objednal novou krytku kolena výfuku. Dneska nastal den na výměnu originálu za nový díl. Je to mnohem decentnější. Jsem zvědav, jak dlouho to vydrží.

Po vydatných deštích se v předpovědi objevil jeden den se sluníčkem. Plánuji si trasu hodně na jih, kde by to mělo vyjít na 100%. Budík mám na 6 hodin, jenže oči se otevírají již v pět. Venku tma a 8°C, stejně vyrážím. Oblékám vršek nepromoku, zapínám vyhřívání rukojetí a ekonomicky dojíždím na benzinku do Uherského Hradiště. Zbývající dojezd mám 32km. To vše kvůli natankování 100 Vervy. Už se blíží zima a chci mít jen tento benzín v nádrži. Přes Kunovice dojíždím na velkou křižovatku u Starého Města. Kde najíždím na dálnici do Bzence pro ušetření času. Za Dubňany u rybníka není vidět dále jak na 50m, je tu hrozná mlha. Tak mě napadlo u Mutěnic si vyjet na rozhlednu Vyšicko (1) a podívat se na to z výšky. Dokonce i na fotce to vypadá pěkně. Teď již klasika na Velké Bílovice, jen si musím předjet dodávky, které mě za Čejkovicemi zavazí. Na Zímarkách (2) je klid a okolí je hodně zajímavě nasvícené sluncem přes mraky. Toto místo se nikdy neomrzí. Za chvíli už nejsem sám, nezbývá, než pokračovat dál a protože se blíží čas kávy, je to do Mikulova na benzinku (3). Káva je standart, ale ty Horalky jsou doopravdy hnus. Dokonce se spouští kapky ze zamračeného nebe. Na radaru je to jen modře označené, nemusím se toho bát. Vyrážím a navigace míří do Rakouska, to odmítám, a protože to tady již trochu znám vedu se sám. V Drnholci mě napadá, zastavit se na rozhledně. Projíždím kolem Světa bludišť a parkuji přímo pod rozhlednou (4). Plánuji si selfí na vrcholu. Bohužel, rozhledna je v havarijním stavu, jako mnoho jiných. Původně jsem měl jet na Hrušovany, ale změnu navigace přijala a jedeme jinak. Není to zrovna špatná trasa, hlavně je pro mne nová. Dojíždím oklikou do Jaroslavic (5), kde nakukuji na zámek a zjišťuji, že je tady cesta rozkopaná. Po kontrole v mapy.cz se vydávám do místních uliček, jenže povrch se mění a nemám odvahu. Poptávám se místní paní, jak to objet. Jedině přes to bláto nebo zpět na Hrádek. A protože přes to bláto již míří třetí auto, rozhodnu se pro tuto variantu. Dobře to dopadlo a jsem na cestě do Slup (6). Tady se chci jen vyfotit před vodním mlýnem, již dříve navštíveným. Jeho prohlídku doporučuji. Nyní mne čeká místi, které ještě neznám a podle itineráře by mělo být zajímavé. Cesta k němu zajímavá je, vede rozbitou zemědělskou cestou. Pořád lepší jak maďarskou, kterou jsem zažil na výletě po Slovensku. V obci Hnízdo mi navigace říká, máš jet tady. Jenže mám před sebou cestu z bláta. Kontroluji to v mapy.cz a nacházím jinou cestu. Ta mě převádí pohodlně k mému cíli, hrádku Lampelberk (7). Je to jen mini kamenná věž s terasou. V sezóně tady prodávají víno. Nahlížím do Rakouska a pozoruji dva rakouské důchodce, kteří sem přijeli na kolech. Asi se báli, že je okradu a cpali si kola na vyhlídku. Jen nevěřícně kroutím hlavou. Nyní mě čeká průjezd Znojmem a cesta do Vranova nad Dyjí. V Lesné zajíždím k Větrnému mlýnu, jenže je zavřeno. Ušetřím čas a peníze za oběd :-D. Ve Vranově na vyhlídce (8) jsem sám, fotím si zámek a koukám na ceduli pro motorkáře od místních. Upozorňují, že nemají chuť poslouchat uřvané motorky, jezdící sem a tam. Cestu mám naplánovanou kolem zříceniny Cornštejn, ale cestou se mi zalíbilo místo za Lančovem u „Poklony Nejsvětější Trojice“ (9). Aranžuji SUMOKI na focení a ještě si tady dávám lehkou svačinu. Na Cornštějn jen pokukuji, jak projíždím, za to na Bítov si zastavuji na mostě k focení. Dokonce mám nutkání na foto z drona, jenže chatařů je tady pořád dost, nemám odvahu je rušit. Užívám si rozbitých cest, až dojíždím do obce Police. Mám tady bod, jenže nevím co to je. Kontrola v mapy.cz to prozrazuje. Je tady zámek s muzeem, musí se do úzkého průjezdu a jsem u něho. Parkuji pod okny pražírny kávy REPETE (10). Dělám fotky zámku a chystám se k odjezdu. Z pražírny vychází pán s hrnkem kávy. Ruším přípravy a jdu dát řeč. Věděl přesně, co budu chtít, aniž se stihnu zeptat, nabízí mi uvařit čerstvou kávu. Neodmítám a při popíjení si bezva poklábosíme. Zve mě na prohlídku pražírny, ani to nejde odmítnout. Dostávám perfektní výklad o kávě a jejím zpracování. Mohl bych tady strávit hodně času, jenže ten mě spíše tlačí k odjezdu. Nerad se loučím a vyrážím na sever. Na fotky jsem úplně zapomněl. Cesta je perfektní a velmi si ji užívám, mám pořád pocit, že to tady ještě projeté nemám. Až když vjedu do Štěměchů, koukám, že nedávno jsem tady navštívil „Tvrz“. Dnes se o ni nezajímám a pokračuji na Dašov k „Mlýnu“ (11). Cestou hledím na rozhlednu Mařenka. Tu někdy jindy a hlavně za sucha. Parkuji a jdu fotit, otevírají se vrata a pan a paní domácí jdou venčit psa. Dáme rychlou řeč a jsou pryč. Po zjištění, jaká je cena prohlídky mě to ani nemrzí. Po návratu na hlavní je jasné, že až domů pojedu po známých a projetých cestách. Nijak mně to nevadí, protože jsou moc dobré na motorku. V Rouchovanech (12) dělám zastávku na svačinu, Horalka a tyčinky mě moc nenasytili. Dávám koblihy od vietnamců a zjišťuji, kde je nejbližší benzina s 100 Vervou. Je v Rosicích, to nebude velká zajížďka od plánované trasy. Vyrážím a dávám mnou hodně oblíbenou cestu do Moravského Krumlova, tím pádem ignoruji dřívější odbočky. Trochu se mi prodlužuje cesta a musím sledovat dojezd, za to mám pěkný pohled na sv. Floriána. Cesta na Ivančice a Rosice se zahušťuje auty a u závor v Tetčicích to přímo stojí. Konečně na benzině (13), dojezd byl ještě slušný 52km. Jenže to záleží, jak mám těžkou ruku. Vracím se a v Tetčicích opět „šraňky“, nyní předjíždím celou tu dlouhou kolonu až k nim. Z Neslovic mířím kolem rozhledny Vladimíra Menšíka na Hlíně k napojení na původní trasu. Ta mě přivádí pod Brno do Modřic. A protože si nepamatuji, jaké body jsem si naplánoval, je mi záhadou, proč zrovna tady touto cestou jedu. Před Újezdem u Brna míjíme havárii, auto je rozbité dost, doufám, že to nebylo moc vážné. V Újezdě na navigaci není spolehnutí a musím si hledat odbočení sám, naštěstí vím, jak vypadá. Podjetím kolejí se dostávám na Off-road a jdu do stupaček. Během chvíle parkuji u „kaple sv. Antonína Paduánského“ (14). Je to památná kaple, zde jsem ztratil Evu. Ta do dneška u ní nebyla. Sluníčko svítí tím nejlepším směrem, po nachystání SUMOKI na focení si dělám selfí. A protože nechci ovladač drona mít v ruce, dávám ho za záda. Aniž mě to dochází, drom najednou odlétá. Co se děje? Někdo mi ho krade! Až potom to pochopím, pohnul jsem si páčkou. Naštěstí správným směrem, od stromů. Zpocený nejen od sluníčka, vyrážím domů. Nic složitého už neplánuji, i tak mám dojezd v 19 hodin. Buchlovské zatáčky docela vychází a opět na velké křižovatce u Starého Města najíždím na dálnici, Teď jen opačným směrem než ráno. V Napajedlích už otevřeli most, nemusím tak přes Zlín a beru to posledními zatáčkami před domovem na Salaš. Ještě zastavuji na focení perfektního čísla na tachometru, mám tam 012345. Doma parkuji po 13 hodinách jízdy a 513km